Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Broken%20soul%20mal%C3%BD.jpg

I to největší štěstí bude zakaleno, pokud se kdesi vzadu skrývá i malinkaté tajemství. A co teprve tehdy, pokud to tajemství je otázkou života a smrti. Trápila jsem se tím, že před ním své tajemství musím skrývat. Nebo vlastně, já jsem nemusela, ale chtěla. Potřebovala jsem, aby mě poznal takovou, jaká opravdu jsem. Jedině tak ode mě s hrůzou neuteče, až se dozví, do jakého monstra se zamiloval. A i kdyby se mi to povedlo, kdo ví, jestli to zvládne. Já jsem mohla jenom doufat.

14. kapitola - Tajemství

Pomaličku, ale jistě se ta celá situace s Edwardem začala uklidňovat. Teda, jemu se určitě všechno zdálo děsně v pohodě, ale za to já si připadala jako ve špionážním filmu. Hlavně díky Emmetovi. Alice s Jasperem byli v obraze a Carlile s Esme sice nic nevěděli a asi byli i zvědaví, ale měli dost rozumu na to, aby pochopili, že mi mají dát trochu soukromí. Jedinej, kdo to nepochopil nebo to nechtěl pochopit, byl Emmet. Dost jsem ho podezřívala, že to pojal jako velmi vzrušující hru. Musela jsem se před ním mít neustále na pozoru a čekat na každou kravinu, kterou zrovna vymyslí. Asi třetí den od našeho žhavého dobrodružství na louce mu už přišlo divné, proč se s nimi po škole nikdy nevracím domů a jsem až do večera pořád někde pryč. Začal se vyptávat a velice rychle pochopil, že ze mě nic nedostane. Do konce týdne tedy zvolil taktiku, že na mě občas jen tak mezi řečí vypustil dotaz a čekal, až se podřeknu. Na upíry tohle ale fakt nefunguje.

O víkendu mě Edward pozval na výlet do přírody. Naplánoval asi půldenní pochod a pak jsme se měli utábořit u nějakého jezera. V noci jsem si sbalila pár věcí do malé krosny na záda a kolem osmý vypadla z domu. Pojedeme Edwardovým autem, takže jsem se rozhodla nechat svalouše doma a trochu se po ránu proběhnout. Z kratičké cesty k Edwardovu domu se ale nakonec vyklubal orientační běh skrz polovinu státu, protože Emmet se rozhodl odhalit moje tajemství a stopovat mě. Věděla jsem o něm už po prvním kilometru od baráku, ale i když jsem jednoznačně rychlejší, utéct upírovi a ztratit se mu z očí není nic jednoduchého. Takže, sotva jsem ho postřehla za sebou, otočila jsem se, vycenila zuby a dost jasně mu dala najevo, jak příšerně mě štve. Neměla jsem čas se s ním začít rvát, ale z celého srdce jsem to toužila udělat. Za tohle ti hošánku udělám něco fakt hodně, hodně bolestivýho. Začala jsem utíkat. Povedlo se mi ho setřást až po bezmála hodině někde v Kanadě poblíž hranic. Myslela jsem, že ho zabiju, k Edwardovi jsem dorazila ve tři čtvrtě na deset a to už seděl na verandě s batohem po boku a neklidně podupával nohou. Omluvně jsem pokrčila rameny.

„Ahoj lásko, promiň, trochu jsem se zdržela v koupelně a pak jsem musela ještě dobalit nějaký věci.“

Se zájmem se podíval na můj batoh, jako by čekal, že z něj vyskočí nějaký kouzelník v klobouku nebo nahá blondýna, ale musela jsem uznat, že na tři čtvrtě hodinový zpoždění byl vážně fakt malej.

„Nic se neděje, jenom jsem už nemohl vydržet doma, tak jsem si sem sednul a čekal na tebe.“

„Všechny věci už jsem naložil do auta, takže můžeme vyrazit,“ povídá a cestou k autu mi vlepil dlouhý polibek, že by se mi z něj vážně asi normálně zatočila hlava.

Jeho stříbrné Volvo bylo malé a roztomilé, ale zatraceně rychlé. Edward se s řízením moc nemazlil, což mi plně vyhovovalo. Pro mě to byla stále šnečí rychlost, ale dokážu si představit, že s někým jiným by cesta mohla trvat taky dvojnásobně dlouho. Nakonec jsme auto nechali na parkovišti v nějaké vesnici a vyrazili na cestu. Bylo skoro poledne. Nejprve jsme šli pouze zvolna do mírného kopce, ale poslední úsek byl hodně strmý. Edward mě stále po očku pozoroval, snažil se mi pomáhat a podpírat mě. Samozřejmě nemusel, necítila jsem ani kapku únavy, ale jeho opravdová starost mě dojímala. Dokonce mi nabízel po cestě nějakou energetickou tyčinku, nebo co to bylo. S díky jsem odmítla, otázka jídla bude tenhle víkend ještě zajímavá. Vídáme se každý den už celý týden a občas už jsem si všimla, že se Edward nad něčím pozastaví v souvislosti se mnou. Zatím ale nedal nic najevo.

Konečně jsme vylezli na hřeben a přede mnou se rozprostřel nádherný výhled do údolí, na jejímž dně se líně povalovalo průzračně modré horské jezero. Ze všech stran bylo obklopeno horskými masivy. Dokonalý ráj, dokonalý klid. Stáli jsme tam bok po boku a Edward těžce oddychoval, po skráni mu stékal malý pramínek potu. Měla jsem sto chutí mu ho slíbat z tváře. Já jsem dneska žádné divadlo nehrála. Stála jsem tam vedle něj, klidná a vyrovnaná, hlavu opřenou o jeho rameno a dívala jsem se dolů. Zase se zarazil, podíval se mi do tváře a prstem mi přejel od ramene k lokti a se zájmem zjistil, že má prst úplně suchý.

Ten kluk je chytřejší než jsem si myslela. Jestli to nepraskne do konce víkendu, tak jenom proto, že má dokonalé sebeovládání.

Povzdychnul si a společně jsme se vydali dolů. Kdybych se jenom nebála, jak to všechno vezme, vyklopila bych mu to klidně teď a tady. Drásalo mě vědomí, že něco tuší a mohl by se tím trápit, i když to třeba nedá najevo. Ale po jednom jediném týdnu mi to prostě nepřišlo správné. Strašně jsem si přála, aby poznal mou lidskou a normální stránku. Vždyť se tak z větší části chovám i celý upíří život. Co na tom, že občas potřebuju zabít pár zvířat, normální jídlo nejím, mám abnormální sílu a nespím? Pro mě to bylo pár nepodstatných detailů, ale bude to tak i pro něj? Na tuhle otázku jsem zatím nedokázala odpovědět.

Dole nám okamžitě postavil stan a připravil spacáky na spaní. Pak jsme se vydali do blízkého lesíka nasbírat nějaké dřevo na oheň. Nechala jsem ho jít jiným směrem, dokud mi nezmizel z dohledu a pak jsem využila svou upíří rychlost a rychle na okraj lesa nanosila hromadu dřeva. Pak už jsem ho jen pomalu a po částech nosila k ohništi, ale stejně jsem toho přinesla víc než on. Nechtěla jsem ztrácet náš čas takovouhle pitomostí.

Sedla jsem si na kámen poblíž ohniště a sledovala ho, jak soustředěně skládá hraničku dřeva a zapaluje oheň. Ten, jenž je jediným nebezpečím pro upíra, ale já jsem si tady s ním připadala naprosto v bezpečí. Začal nám připravovat jídlo. Z lesa si přinesl nařezané pruty a na ně napichoval buřty.

„Edwarde, já nebudu, děkuji. Nemám na to chuť a ani vlastně nemám moc hlad,“ oznámila jsem mu.

Šokovaně se na mě podíval.

„Bello, od snídaně jsme nic pořádně nejedli, i když já jsem měl po cestě alespoň tu tyčinku na rozdíl od tebe. Potřebuješ být silná.“

Ty ani nevíš, jak já jsem silná. Ani, jak moc se od tebe liším.

Smutně jsem koukala do ohně. Nakonec jsem se přinutila podívat se mu do očí, všude kolem byla už tma a plameny se mu odrážely v jeho nádherných očích. Na chvíli mi připadalo, že je má stejně zlaté jako já. Usmála jsem se, jak nejvíc přirozeně jsem dokázala.

„Máš pravdu, dám si jeden.“

Co je tohle za oběť, když ty budeš muset obětovat svůj život nebo naši lásku.

„Hodná holka.“

Buřty se upekly zatraceně rychle. Dostala jsem jeden a dost dlouho ho nechala povalovat se jen tak v mé ruce.

„No tak jez, vychladne ti to,“ pobízel mě. Sám už spořádal mezitím dva.

Tak jo, jdu na to. Klid holka a hlavně se u toho nezapomeň tvářit, jak ti to děsně chutná.

Zhluboka jsem se nadechla a ukousla si první sousto. Už jste někdy jedli syrovou mrtvou rybu nebo hnusný slizký mořský řasy? Tak přesně takhle nám chutná lidský jídlo. S vypětím všech sil, obrazně řečeno, jsem do sebe naházela zbytek. Myslela jsem si, že se mi povedlo se u toho tvářit celkem normálně, dokud jsem nezaslechla Edwarda.

„Teda, vážně, kdybych tě neznal, tak bych si myslel, že jsem ti momentálně provedl tu nejhorší věc na světě,“ zasmál se.

Však taky jo!

„Byl to přece jenom jeden obyčejnej buřt,“ pokračoval a pak se najednou zarazil a o něčem přemýšlel.

Nemusela jsem být Alice, abych poznala, že mu právě došlo, že mě vlastně nikdy neviděl jíst. Otevřel pusu, nadechnul se a… zase ji mlčky zavřel.

„Díky, bylo to dobrý a bohatě mi to stačilo. Myslím, že se půjdu k jezeru opláchnout a zalezu. Jsem unavená,“ řekla jsem a rychle se zvedla a odešla pryč.

Ale ani ta zubní pasta nepomohla odstranit tu příšernou pachuť v ústech. Zapadla jsem do stanu a zalezla si do spacáku. Najednou mi došlo, že mám kolem sebe nějak moc prostoru. Nedělalo mi problém si ten spacák v té tmě prohlédnout. Vlastně to byly dva stejné spacáky sepnuté do jednoho, aby se v něm dalo spát ve dvojici.

Zakroutila jsem nevěřícně hlavou a pochopila Alicin škodolibý úsměv, když mi ho jako nový předávala s poznámkou, že se mi bude hodit. A Edward je automaticky sepnul dohromady.

Nechala jsem to plavat a poslouchala ho, jak venku sám sedí u ohně a klacíkem šťourá do uhlíků. Občas se mu trochu víc rozbušilo srdce a po chvilce se zase uklidnilo. Nakonec za tisíc tři sta dvacet pět úderů později přišel ke mně do stanu.

„Bello?“ zašeptal.

„Čekám na tebe, Edwarde, je mi tu samotný smutno,“ odpověděla jsem mu.

„Já omlouvám se, neměl jsem si z tebe dělat legraci.“

„Ne, Edwarde. Já bych se měla omlouvat tobě, měl si pravdu,“ pípla jsem.

Jasně jsem viděla otazníky v jeho očích, ale dál už jsem to nehodlala řešit. Vztáhla jsem k němu ruce. V mžiku byl u mě ve spacáku.

„Já jsem neodolal, když jsem zjistil, že máme stejný spacáky. Nevadí ti to Bells? Slibuju, že se o nic nepokusím.“

Rozesmála jsem se.

„Ne, nevadí mi to, ale jestli se o nic nepokusíš, tak mě fakt naštveš.“

Nestihla jsem to ani doříct a už jsem cítila jeho horké rty na svém krku. Bylo to nečekané a projela mnou tak silná touha, až se mi z hrdla vydral hlasitý sten. Edward se na chvilku odtáhl, zamručel a vrhl se na mě s novou vervou. Přestala jsem vnímat a užívala si všechny ty doteky plnými doušky a stejnou měrou mu je oplácela. Nevím, kolik času uplynulo, ale pak už mě jen Edward svíral v náručí a spokojeně oddychoval. Bohužel, někdy uprostřed noci se začal příšerně třást. Byla mu zima, jak mě neustále držel přitisknutou u sebe. Pomaličku a opatrně, abych ho nevzbudila, jsem se vysoukala ze spacáku a pečlivě ho do něj zabalila. Co nejtišeji jsem popadla z krosny termosku a rozepínala zip od stanu. Neklidně se zavrtěl a otočil se na druhou stranu, ale naštěstí se neprobudil.

Venku jsem si sedla k ohništi, kde ještě žhnuly poslední uhlíky. Přihodila jsem tam pár větviček, nedočkavě otevřela termosku a začala pít. Ta touha po něm a ta nechutná pachuť v ústech ve mně vyvolaly žízeň. Včera večer jsem si udělala malou zásobu z jednoho jelena. Vypila jsem to do dna a s uspokojením zjistila, že všechno je zase jak má být.

Pozorovala jsem měsíc odrážející se na klidné vodní hladině. Všude bylo naprosté ticho, jen kdesi v dáli jsem slyšela jinak neslyšný šelest křídel dravce, který se vydával na noční lov. Nevím, co mě to napadlo, ale zanechala jsem u ohně hromádku svých šatů a ponořila se do chladných vod jezera. Mě naopak hřála na kůži, ač byl právě podzim. Chvíli jsem jen tak postávala na břehu s hladinou dosahující mi do pasu. Voda mi protékala mezi prsty, stékala po pažích dolů a společně s měsíčním světlem zanechávala na mé kůži stříbřité odlesky. Je zajímavé, že v přímém slunci se moje kůže třpytí jako tisíce diamantů, kdežto teď, jako by vydávala jemnou stříbřitou záři a tam, kde zůstaly kapičky vody, to vypadlo jako bych byla pokrytá kovem. Když jsem se dosytnosti vynadívala, plavala jsem dál doprostřed jezera, neslyšně se potápěla na dno a zase se vynořovala. Pak jsem to zaslechla a okamžitě jsem věděla, že i se svojí upíří rychlostí nemám šanci to stihnout.

Prudký nádech, tři rychlé údery srdce, šustění a zvuk rozepínaného stanu… a já byla teprve po pás ve vodě. Raději jsem couvla o trochu zpátky.

Edward stál před stanem a zmateně se rozhlížel kolem. Strach mu čišel z očí.

„Bello, Bello,“ volal.

Pak mu zrak utkvěl na hromadě mého oblečení, nevěřícně se podíval do vody a spatřil mou hlavu.

„Prokristapána, ty ses asi úplně zbláznila, ne?,“ zařval.

„Pojď okamžitě z tý vody ven, vždyť tam zmrzneš.“

Proboha, to je trapas.

Stála jsem tam, a kdybych mohla, byla bych rudá až za ušima. Z  pusy mi uniklo jenom něco jako kníknutí.

„To si mám pro tebe dojít?“ zeptal se nabroušeně a začal si sundávat botu. Evidentně mu to nedošlo.

Nádech, výdech. Nebylo to potřeba, ale já musela někde sebrat odvahu.

Pomalu jsem se krůček po krůčku blížila ke břehu. Nejdřív jsem slyšela jeho úlevné vydechnutí a pak, když se mi hladina dostala těsně pod ňadra, zase prudký nádech. Zřetelně jsem viděla jeho rozšířené zorničky a, čím víc jsem se blížila ke břehu, tím hlasitěji mu tlouklo jeho srdce.

Nakonec jsem stála nahá na souši přímo před ním. Trvalo to jen vteřinku, ale najednou se z toho všeho vzpamatoval a držel mě v náručí a snažil se mě třít rukama. Mě přitom bylo takové horko.

„Co tě to napadlo, Bello. Vždyť ty jsi úplně ledová jako nějaká mrtvola,“ naříkal.

Mrtvola.

To už jsem nevydržela a v záchvatu vzlyků jsem se mu zhroutila do náruče. Pod mou vahou si sednul na zem.

„Mrtvola,“ sténala jsem.

„Lásko, co je s tebou? To je jen takové přirovnání,“ konejšil mě a stále mě hladil po celém těle a snažil se mě zahřát.

Neovladatelné záchvěvy škubaly celým mým tělem a slzy nikde.

Najednou Edward sáhl pod sebe pro něco, na čem seděl. V rukou držel otevřenou termosku. Obrátil ji dnem vzhůru a na oblý žulový kámen vytekl zbytek jejího obsahu. V záři ohně se na bílém kameni objevila rudá skvrna.

Zaúpěla jsem a v tu chvíli jsem měla pocit, že jsem definitivně konečně zemřela.


Povídky od Linfe

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Marvi

32)  Marvi (15.12.2011 21:26)

No jo Emmett, aby se o něco nepokusil, ale setřásla ho dobře. No ale ten konec... sice to muselo někdy prasknout, ale teď??

ambra

31)  ambra (28.11.2011 23:22)

S Emmettem jsi opět nezklamala, málem jsem se udusila smíchy:D :D :D :D . Zdržení v koupelně .
Ale potom . OMG, já chci taky Edwarda!!! U spacáku už mi bylo fest horko a ani voda v jezeře to nespravila. Spíš naopak. A teď nevím, jestli mám být ráda, že to asi prasklo

Twilly

30)  Twilly (18.05.2011 07:04)

no ty jo.. ty mi teda dáváš.. jsem rozhicovaná a napnutá jak kšandy, Týnko já dám ještě jeden a pak hajde práce

Janeba

29)  Janeba (20.02.2011 19:04)

Linfičko a je to tady! Tak krásně to začalo a bojim, bojím!! No snad to chudák ustojí!
Děkuji!!

nikolka

28)  nikolka (20.01.2011 22:59)

Emmett a špeh...
ale postupom viet som čím ďalej tým viac tŕpla... a koniec ma absolútne dorazil... niekto bude musieť ísť s pravdou von... len pevne verím,že všetko dobre dopadne...

eMuska

27)  eMuska (14.01.2011 23:19)

A dokelu! Tak to je teda gól! Edward je neskutočne rozkošný, ale aj tak sa bojím, aby mu nepraskla cievka... Ach jéminé, ako len bude reagovať? Bella je úplne zúfaláá. A tá termoska bola posledná kvapkka - doslova. Ach, moje nervy...
Ale inak výlet ako nápad je úplne úžasný. Skoda len, že sa teraz stane to, čo si myslím, že si myslím, že sa stane. Ale ak by sa to nestalo, akože sa to stane, bolo by to tiež fajn. len potom by sa to muselo stať niekedy inokedy a v oveľa horšej situácii, tak snáď to dobre dopadne...

Karolka

26)  Karolka (08.01.2011 18:32)

Linfe! Mám naprostou čtenářskou extázi! Zatím nejlepší kapitola!
Honička s Emmettem mě rozesmála. A pak... Neskutečně úžasně vzrůstající napětí - to erotický a zároveň ty náznaky postupně odhalovaného tajemství. Zamyšlený ale totálně poblázněný Edward.
A za tu závěrečnou scénu u jezírka bych ti nejradši dala pusu!

25)  nathalia (04.11.2010 23:49)

MisaBells

24)  MisaBells (30.10.2010 14:21)

heh... to je mazec...

23)  KalamityJane (11.10.2010 21:18)

Bellla neměla čas se s Emmetem prát, ale čas hodinu běhat po státech jo:D

Amisha

22)  Amisha (11.10.2010 19:20)

Co to? To je zvrat!

21)   (19.07.2010 10:47)

Bella vážně neměla svůj den, nějak se jí to všechno začalo sypat, je mi úzko za ni. Jsou spolu teprve týden a už tohle. ALE! Jsem přesvědčená, že Edward není žádný ořezávátko a pravdu o Bellině podstatě zvládne (ať už je to upír nebo člověk, pořád je to totiž Edward, že )!
Krásný!

Krikk

20)  Krikk (25.06.2010 16:50)

Moc krásná kapitola a jako tenkrát když se poprvé dívala do okna. I teď se moc těším na další díl a doufám že brzi bude. A myslím, že koukaní na romantický film před psaním, ti jen prospívá :). I kdyby se to nějak zvrtlo, pořád to bude krásné a pěkné se to číst(možná snad by to bylo zajímavé, kdyby si to dál takhle rozepisovala...).

Ewik

19)  Ewik (21.06.2010 23:09)

Nádherné Doufá, že to Edward nějak zvládne

MejBi

18)  MejBi (21.06.2010 21:36)

Snad nebude měkej a nesekne to s ním..Jinak úžasný!!

Bosorka

17)  Bosorka (21.06.2010 19:38)

Linfe - tak to máš u mě jednoduché, udělej kuličku a jsem to celá já :)

sfinga

16)  sfinga (21.06.2010 19:36)

koukni na Kleopatru. krásnej, rovnej ne tu bambuli co mám.

Linfe

15)  Linfe (21.06.2010 19:34)

Co to je?

sfinga

14)  sfinga (21.06.2010 19:33)

Že mi uděláš římskej nos - prosím.

Linfe

13)  Linfe (21.06.2010 19:30)

Vyrábím si vás z moduritu

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek