Sekce

Galerie

/gallery/záchranné koleso.jpg

Tahle povídka je takový hybrid mezi obyčejnou povídkou a songfic. Původě taky tak myšlený, každopádně z něj pak vzniklo tohle. Hodně moc děkuju Hanetce, za její rychlost a ochotu. Holky, užívejte si Jacoba, Edwarda a Rosalie... hezké čtení přeji...

Život přes palubu



Její srdce zemřelo. Kdo mě teď spasí? Kdo mě teď pohladí po tváři? Kdo mě sjede za to, že jsem všechno sežral? Kdo mi pomůže ven z mého vězení, když už Bella není… Kdo???


Chci své oči zpět! Chci svou Bellu zpět! Okamžitě!

 

Ten důvod, proč je všechno takhle špatně, zaplakal. Můj hněv se vzedmul jak hladina tsunami a já vystartoval k akci.


Pryč s TÍM! Pryč! řvaly moje myšlenky a bylo mi jedno, jestli to Edward uslyší.


Dítě měla v náručí bloncka. Výhružně vrčela a já se jí ani nedivím. Můj hněv musel být snad i cítit.


„Dej mi ji!“ uhodil jsem na ni s odporem.


„Leda ve snu, Alíku!“ nedala se bloncka.


„Já nežertuji, nehraj si se mnou, barbie!“ Ještě chvíli a roztrhnul bych ji v přímém přenosu.


„Nedám ti ji. Nikdy!“ zašeptala hrozivě, až mi po těle naskočila husina.


Takhle to nepůjde. Musel jsem to na ni  zahrát. Edward nevnímá a Jasper tady není – moje výhoda.


„Nebuď blbá, chci se jen podívat,“ snažil jsem se o co nejsmířlivější tón.


„Nikdy, ty pse!“ Byla na bojovné vlně. Ale to já jsem taky, bejby! Musel jsem se hodně ovládat, abych prvně v životě nenapadnul ženskou, i když tahle je JENOM krvesajka.


Koukala na TO zamilovaně, jako by bylo její. Ani nevím, jak k tomu došlo, byl to jenom instinkt, ale vyrval jsem jí TO z rukou a…

Svět se se mnou zatočil. Nejdříve obrazně, pak doopravdy. Když jsem tvrdě dopadl na kamennou Esmeinu podlahu, bylo mi to jedno. TY OČI! Byla to naprosto dokonalá shoda s těmi, které měla Bella. Hřejivá hnědá mě měla ve své moci. Zcela a neodvolatelně. Neviditelná chapadla se ovinula kolem mě a semkla k sobě to dítě a mé vše – včetně těla i duše. Spojila mě s ní. Napořád. Do konce světa.


Dítě mi zmizelo z náruče a já měl najednou pocit, že mě okradli o život!


„Já tě zabiju!“ zahřmělo mi nad hlavou. Zarazilo mě snad jenom to, že to nebyl Rosiin hlas, ale Edwardův a pěkně nakvašený.

Obrátil jsem k němu tvář.


„Ne, nezabiju!“ Hruď se mu prudce zvedala a zase klesala. „To nechám na Belle.“ Od úst mu kapal jed a říct o něm, že je naštvaný, bylo absolutně neadekvátní.


Ten hlupák ale musel být mimo. Můj hněv nanovo vzplál.


„Bella je mrtvá!“ vřísknul jsem na něj a bylo mi sakra jedno, jestli urazím jeho jemnocit. Co pak to ten blázen neví? Copak ten jeho geniální mozek úplně přepnul? Bláznivý upír, o nazdar!


„Nejsem blázen,“ štěknul, „a Bella není…“ Jeho hlas se zlomil a tvář ukryl ve svých dlaních. Edwardova ramena se třásla tichým upířím pláčem bez slz.


„… mění se,“ zahuhlal mezi prsty.


Můj mozek udělal přemet. Žije? Bella žije?! Ona…

 

A pak mi to došlo. Mění se. V krvesajku. V to, co nejvíc nenávidím. Bude odteď jedna z nich. Definitivně. Její oči nenávratně zmizí navždy a bude z nich sálat jen rudý strach.


„Ty víš, že tohle nikdy nedopustím, Jacobe!“  Edwardova ruka mi přistála na rameni. Do pohledu, kterým  jsem ho oblažil, jsem nacpal veškerou svou nenávist a zášť.


„Jak ti mám, sakra, věřit, když jsi dopustil tohle!“


Touché! Zásah přímo do srdce! Jen škoda, že z toho nějak protentokrát nemám radost, prolítlo mi hlavou.


Něco, nějaká síla, nebo já nevím… mě najednou přiměla nechat to plavat. Důležité byly jenom TY oči. Pocit naléhavosti, který mě zcela prostoupil, způsobil můj dočasný rozklad osobnosti. Potřeba mít tu drobnou bytost co nejblíže u sebe byla až nápadně podobná té, co byla mezi Bellou a mnou. Kdysi… nedávno. Ještě dnes ráno. Jenomže tahle prošla jakýmsi zesilovačem.


Vědomí, že bych umřel, kdybych jí byl vzdálen, mě vraždilo stejně spolehlivě jako upíří jed. Neviditelná chapadla zatahala a moje tělo – teď jenom schránka přetékajících pocitů – se přibližovalo k bloncce. Její vrčení jsem okatě přehlížel. Vzdálenost mezi námi se zmenšovala.


„Zmiz!“ Její ječák se mi zabodl do hlavy.


„Rosalie, nech toho. Nelíbí se mi to o nic víc než tobě, ale je to v pořádku,“ zavrčel Edward.


Ten pohled, kterým ho vzápětí „obdařila“, by ho v tu ránu odpravil, být to tak kulomet.


„Nekoukej tak, tobě se žádný zmetek do dcery neotisknul!“ sdělil jí neochotně.


Teď už na něj přímo nevěřícně zírala. A já taky.


Jako jak otisknout? Co tím myslí, otisknout? Tohle přece nemůže být ONO?! Nebo jo? Díval jsem se bezradně na vlastní ruce. Jinam bych to snad ani nezvládl.


Já se otisknul do dítěte? Do Edwardova dítěte!!! Sakra, proč?


„No tak to se taky ptám,“ řekl Edward tentokrát spíš nějak smířeně.


Rosalie si přitiskla uzlík víc ke svému dekoltu.


„Nedám mu ji, slyšíš? Nedám! Vždyť je to zvíře, proboha!“ ječela mírně hystericky a její pohled skákal z Edwarda na mě a zase zpět.


Edward pohladil Bellu, ležící na krvavém lůžku. Vypadal, jako by bloncku vůbec neslyšel. Nebo ji možná jenom nechtěl slyšet. Bůhví proč.


„Neublíží ji,“ řekl, aniž by svůj pohled věnoval komukoliv jinému než své ženě.


„A kdyby přece, tak si bude sakra přát, aby se dostal alespoň do pekla, protože i to bude představovat v jeho utrpení nebe. Nemám pravdu, Jacobe?“ Až teď se na mě podíval.  Pohled predátora v něm divoce plál. Byl jsem si víc než jistý, že by neváhal ani setinu vteřiny, kdyby se rozhodl na mě zaútočit.


„Jsi blázen!“ štěkla Rose ještě pořád vztekle na Edwarda, ale ten tón byl o poznání blíž k jisté rezignaci. Ještě chvíli funěla jak lokomotiva a pak mi vrazila ten kroutící se uzlík do náruče.


„Jestli Renesmé ublížíš, vyrvu ti srdce a utrhnu hlavu těmahle rukama.“ Před očima mi zašermovala svými pařáty. „A budu si to setsakramentsky užívat, ty pse, to mi věř!“ dodala a pak se otočila a ladně, jako nějaká posraná modelka, odkráčela z pokoje.


Sakra, já jí to každé slovo věřil. Každičkou slabiku. Jo holka, věř mi, že nejsi jediná, která by mě zmasakrovala, hezky se postav támhle do řady!

 

Pak už dál nebylo nic. Nic než hnědý oči a další řetězy. Ta malá ze mě udělala ve vteřině svého otroka a já si přál jí patřit do konce svého života.


V hlavě mi bzučelo jako v úle. Všechno, co se stalo. Krvavý porod. Bellina smrt, která se zvrtla v nesmrtelnost. Otisknutí. Rosalie a Edward. To všechno mě málem srazilo na kolena. A pak, Renesmé. Všechny mé myšlenky se sjednotily a já si uvědomil, že si broukám písničku od Nickelbacku Savin´ me. Slova jako by byla vystřižená z mého zoufalství, z mého otisku:


 

Prison gates won’t open up for me / Brány vězení se mi neotevřou
On these hands and knees I’m crawlin’ / Na těchto rukou a kolenech se plazím
Oh, I reach for you / Oh, dosáhl jsem tebe
Well I’m terrified of these four walls / Dobře, jsem zděšen z těchto čtyř stěn
These iron bars can’t hold my soul in / Tyto ocelové tyče nemohou zdržet moji duši
All I need is you / Vše, co potřebuji jsi ty
Come please I’m callin’ / Přijď, prosím, volám
And oh I scream for you / A křičím na tebe
Hurry I’m fallin’ / Spěchej, padám
I´m fallin/ Padám

Show me what it’s like / Ukaž mi jaké to je

To be the last one standing / Být poslední stojící
And teach me wrong from right / A nauč mě(rozeznat)zlé a dobré
And I’ll show you what I can be / A já ti ukážu čím můžu být
Say it for me / Řekni to pro mě
Say it to me / Řekni mi to
And I’ll leave this life behind me / A já opustím ten život za mnou
Say it if it’s worth saving me / Řekni, jestli má cenu mě zachránit

Heaven’s gates won’t open up for me
/ Nebeské brány se mi neotevřou

With these broken wings I’m fallin’ / S těmito zlomenými křídly padám
And all I see is you / A vše co vidím jsi ty
These city walls ain’t got no love for me / Tyto městské zdi nemají pro mě lásku
I’m on the ledge of the eighteenth story / Jsem na okraji osmnáctého poschodí
And oh I scream for you / A křičím na tebe
Come please I’m callin’ / Přijď, prosím, volám
And all I need from you / A vše potřebuji od tebe
Hurry I’m fallin’ / Spěchej, padám
I´m fallin´/ Padám

Show me what it’s like / Ukaž mi jaké to je

To be the last one standing / Být poslední stojící
And teach me wrong from right / A nauč mě(rozeznat)zlé a dobré
And I’ll show you what I can be / A já ti ukážu čím můžu být
Say it for me / Řekni to pro mě
Say it to me / Řekni mi to
And I’ll leave this life behind me / A já opustím ten život za mnou
Say it if it’s worth saving me / Řekni, jestli má cenu mě zachránit
Hurry I’m fallin’ / Spěchej, padám
And all I need is you / A všechno, co potřebuji, jsi ty
Come please I’m callin’ / Přijď, prosím, volám
And all I need from you / A vše potřebuji od tebe
Hurry I’m fallin’ / Spěchej, padám

I´m fallin´,I´m fallin´ / Padám, padám


Show me what it’s like / Ukaž mi jaké to je
To be the last one standing / Být poslední stojící
And teach me wrong from right / A nauč mě(rozeznat)zlé a dobré
And I’ll show you what I can be / A já ti ukážu čím můžu být
Say it for me / Řekni to pro mě
Say it to me / Řekni mi to
And I’ll leave this life behind me / A já opustím ten život za mnou
Say it if it’s worth saving me / Řekni, jestli má cenu mě zachránit

Hurry I´am fallin´ / Spěchej, padám


Say it for me / Řekni to pro mě

Say it to me / Řekni mi to
And I’ll leave this life behind me / A já opustím ten život za mnou
Say it if it’s worth saving me / Řekni, jestli má cenu mě zachránit


 


Byl druhý den Belliny proměny. Edward mi dovolil jít za ní a být s ní chvíli o samotě. Vzal jsem ji za ruku, již o poznání ledovější, a pohladil ji po ní.


„Bells,“ zašeptal jsem u jejího ucha. „Už vím, kdo mě zachrání... děkuju ti za NI.“

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Janeba

18)  Janeba (17.08.2011 20:24)

Verýšku , nádherný pohled Jacoba, který mi moc chyběl! Bylo to tam !!! Všechno!!! Jeho zoufalství nad ztrátou Belly, nenávist k TOMU i touha TO zničit!!! Nádherný údiv nad ....
... TY OČI! Byla to naprosto dokonalá shoda s těmi, které měla Bella. Hřejivá hnědá mě měla ve své moci. Zcela a neodvolatelně. Neviditelná chapadla se ovinula kolem mě a semkla k sobě to dítě a mé vše – včetně těla i duše. Spojila mě s ní. Napořád. Do konce světa......
Dokonale jsi popsala i jeho naprostý údiv, když Edward vyřkl ortel OTISK!!!
Veverko , děkuji ti za tento skvělý zážitek! Docela by mě zajímal i jeho pohled dál, na přeměněnou Bellu i její zjištění, že součástí rodinky bude i psík!!! :D Kochám se a lebedím si, protože mě to velmi příjemně naladilo!!!
Děkuji!!!

Bye

17)  Bye (17.08.2011 17:56)

ty blaho, twildo! Tak teď nevím, koho ti pochválit víc, edwarda, rosali, nebo jacoba. Všichni tři jsou narosto dokonalí! Asi nakonec toho jacoba, je to přece jen o něm. Zbouralas mě totálně tema jeho myšlenkama! Písničku si pustím až dorazím z práce, nicky můžu! A z češtiny máš za jedna!

Twilly

16)  Twilly (17.08.2011 17:49)

Si piš, že by to bylo daleko horší :D

HMR

15)  HMR (17.08.2011 17:45)

trdýlko beru, rádýlko by bylo horší...

Twilly

14)  Twilly (17.08.2011 17:39)

Hani, ty si takové trdýlko

HMR

13)  HMR (17.08.2011 17:38)

Ono to není o sebevraždě já to asi nepochopila promiň, já se tak často na okraji osmnáctýho patra nevyskytuju... že by tam člověk lez kvůli vyhlídce no, když to říkáš...

Twilly

12)  Twilly (17.08.2011 17:27)

Děsivá?

HMR

11)  HMR (17.08.2011 17:25)

Tedáá, dobrý, skvělý Edward, trouba Jakob... ale ta písnička je vážně děsivá, brr

Twilly

10)  Twilly (17.08.2011 15:08)

No to víš, zlato... tak promiň

MisaBells

9)  MisaBells (17.08.2011 10:08)

Tááák... Jsem opět na straně Edwarda. Jak si tohle mohl kruciš dovolit?! (To je čistě jen demonstrace mého týmu.) Veruuuu, krvíííí, apluskoooo, copak to vyvádíš, hm? Ty normálně Jacoba polidšťuješ a mně se z něj nedělá zle! Dokázala si opět nemožné, ale nemysli si, že já se nechám! Já se nedám! Děkuju.

Lenka326

8)  Lenka326 (16.08.2011 16:13)

Twiluš, to je nádhera!!! Moc se ti to povedlo, jsem pěkně naměkko. Jak Renesmé zachránila Jacoba! Skvělé

Jula

7)  Jula (16.08.2011 16:04)

Twilly, je to krása, všechno dokonale sladěné

Twilly

6)  Twilly (16.08.2011 11:43)

Holky moje milovaný, kujuuuuuuuu

Bosorka

5)  Bosorka (16.08.2011 11:34)

Je to krásné Twilluš!

Lipi4

4)  Lipi4 (16.08.2011 11:24)

Krvinko , Twilly .. naprosto úžasná , vlčí povídka

SarkaS

3)  SarkaS (16.08.2011 02:38)

Twiluško, moc hezké. NA vložené texty písniček moc nejsem, ale ten začátek povídky byl naprosto úžasný

Nosska

2)  Nosska (16.08.2011 00:11)

Moooc hezky jsi popsala pocity všech tří hrdinů

Astrid

1)  Astrid (15.08.2011 23:09)

Twilly, moc krásne - ako volný pád - napísaná táto sekvencia. Používaš smelo češtinu, tak len tak ďalej. A nie len Jacob má rád Nickelback.;) Moc podarené

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek