Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Konec strachu a nedůvěry?

Edward ještě chvíli sledoval spící dívku a pak s pocitem vnitřního klidu vyskočil z okna a oklikou se přidal ke své rodině. Myšlenky všech značily úlevu, že je zpátky a přenesl se přes nedávné události. Alice přemýšlela o antických básnících, díky čemuž si Edward uvědomil, že ona jistě viděla jeho návštěvu u Belly. Zašklebil se na ni a dočkal se veselého mrknutí.

,,Jsi v pořádku?” ptala se starostlivě Esmé a Edward v odpověď přikývl.

,,Potřeboval jsem jen lov a utříbit si myšlenky. Nic mi není, nemusíte se o mě bát,” uklidnil ji a posadil se ke zbytku rodiny.

Z jejich myšlenek a vzpomínek se rychle dozvěděl, že bratři už všechno vypověděli. Ulevilo se mu. Nechtěl by tu hrůzu popisovat.

,,Carlisle, zjistil jsi něco o tom přívěšku, který jsem našel?” obrátil se na svého otce a ještě než ten promluvil, znal odpověď, která ho nepotěšila.

,,Zatím ne. V žádné z mých knih o něm není ani zmínka. Mám pocit, že ho znám, že je to úplně jednoduché, jen mi nějaký detail uniká,” povzdychl si Carlisle.

,,Bella se právě probrala a za chvilku se bude po někom shánět,” oznámila najednou Alice a opět nenápadně mrkla na Edwarda.

,,Znovu se probrala,” dodala v myšlenkách. ,,Carlisle ji vyšetří a zjistí, že je v pořádku a uzdravuje se. Pak ji nechá o samotě a ty ji budeš moci brzy navštívit. Už ale nemůžu zařídit, aby to bylo bez povšimnutí.”

Edward na svou sestru jen krátce pohlédl a rychle kývl. Nikdo jejich myšlenkový rozhovor nepostřehl.

,,Jdu ji zkontrolovat,” oznámil Carlisle a v ten moment bylo jeho místo prázdné a on vcházel do domu.

 

………



Bella otevřela oči a rozhlédla se po pokoji. Cítila zvláštní a nevysvětlitelné zklamání, když zjistila, že je sama.

Přesvědčovala sebe samu, že by měla pociťovat úlevu a být ráda, ale nedařilo se jí to. Přála si, aby u ní byl Edward. Edward… Tak krásně jeho jméno znělo. On byl vlastně celý krásný. Jeho bronzové vlasy, zlaté oči a úsměv jí způsobovaly zrychlení tepu. Nemohla ho vyhnat z hlavy.

Poplašeně se v duchu okřikla, když si uvědomila, nad čím uvažuje a co si to přeje. Byl to upír! Bylo neskonale špatné a hříšné, že vůbec existoval, natož aby za jeho existenci byla ráda.

Dveře se otevřely a Bella se bezděčně usmála. Její úsměv však pohasl, když do pokoje vešel Carlisle.

,,Neboj se, prosím. Jen tě prohlédnu a zjistím, jak na tom jsi. Nechci ti ublížit,” promluvil na ni klidným a příjemným hlasem.

K jeho překvapení jen přikývla a nebránila se. Nekonal se žádný křik a nezdálo se, že by měla strach. Pomalu, aby ji přeci jen nevyplašil, došel až k ní a u lůžka se zastavil.

,,Prohlédnu tě, ano? Nebude to bolet,” ujistil ji a nemohl uvěřit svým očím, když sama od sebe odkryla deku a nohu mu dobrovolně ukázala.

Usmál se na ni a opatrně ji vyšetřil. Stehy hezky srůstaly a rána se hojila. Natřel nohu bylinnou mastí a převázal. Dlahu jí ještě připevnil, aby měl jistotu, že kost sroste správně.

Zkontroloval i dívčinu paži a hlavu, ale po zranění těchto částí těla již zbývaly jen modřiny. Byl jejím stavem upřímně potěšen a měl radost. Jen nechápal, jak si mohl myslet, že umírá, když se tak hezky uzdravovala.

,,Cítím se lépe,” zašeptala nesměle a sklopila pohled.

Carlisle téměř zalapal po dechu. Takovou změnu k lepšímu jejího zdravotního stavu i duševního rozpoložení ani trochu neočekával a moc tomu nerozuměl. Pak si však uvědomil, že předtím její tělo sužovala horečka a při horečce lidé mohou blouznit a mít halucinace. A když si k tomu přičetl, co musela prožít, bylo přeci jen logické, že se bála a že tak vyváděla. Nebylo se čemu divit.

,,Nemáš hlad? Má žena je báječná kuchařka a jistě ti něco připraví,” usmál se na ni a odolal pokušení pohladit ji jako malé dítě po vlasech.

Bella nevěřícně zamrkala. Už jednou jí nabízeli jídlo, ale že by upírka uměla vařit se jí nezdálo. Její žaludek však při pouhé zmínce o jídle hlasitě volal po svém přídělu a žádal o naplnění. Belle zčervenaly tváře a stydlivě se kousla do rtu.

,,To je v pořádku, maličká. Esmé ti něco lehkého uvaří a najíš se. Teď ještě odpočívej,” ujistil ji Carlisle a spěšně odešel z pokoje.

Bella osaměla a její myšlenky opět přelétly k Edwardovi. Stále před očima viděla jeho tvář a výraz něhy a lásky, o němž nepochybovala, že je pouhým výplodem její fantasie.

 

………



,,Myslím, že už se nás nebojí,” oznámil Carlisle své rodině shromážděné v obývacím pokoji.

,,Její stav se velmi zlepšil. Je to malý zázrak. Esmé, prosím, připravíš jí něco k jídlu?” obrátil se na svou ženu, která se rozzářila. Nevařila sice už téměř století, ale kdysi to bylo její velkou vášní.

Okamžitě se odebrala do nepoužívané kuchyně a přemýšlela, co by dívce mohla připravit. Doufala, že nic ze svého kuchařského umu neztratila a dokáže uvařit i bez ochutnávání a bez orientace čichem.

Během chvilky měla hotovou výživnou zeleninovou polévku. Bylo štěstí, že doma měli stále nějaké potraviny. Sice bydleli dost daleko od nejbližší vesnice, ale jistota byla jistota. Nikdo nechtěl riskovat, že by je někdo navštívil a zákonitě se podivoval nad absencí jakéhokoliv jídla.

,,Esmé, myslím, že by bylo lepší, aby jí to odnesl Edward. Jeho už viděla vícekrát a nelekne se ho,” zastavila Alice svou matku s tácem s polívkou.

Esmé se nerozmýšlela a Alici poslechla. Pokud řekla, že se Bella Edwarda nelekne, věřila jí. Předala tác svému synovi a když zhlédla jeho letmý úsměv, byla si jistá, že dělá správně. Hlídala si myšlenky, ale pomalu ztrácela poslední pochybnosti, že se Bella Edwardovi líbí. Byla šťastná i za něj a moc si přála, aby i on konečně našel svou druhou polovinu.

,,Poděkuješ mi někdy příště, bratříčku,” zaznamenal Edward vstupující do Bellina pokoje ještě Aliciny myšlenky.

Se sklopenou hlavou a nejistým krokem překonal práh pokoje a zavřel za sebou dveře.

 

•••••



Bella pozorně sledovala dveře a s napětím očekávala, kdo jí slíbené jídlo přinese. Úpěnlivě doufala, že Edward. V duchu se přemlouvala, že nebude zklamaná, pokud se vrátí Carlisle a nebude se bát, když přijde jeho žena. Když ji prvně viděla, vypadala docela mile a tak nějak mateřsky. Zdání sice mnohdy klamalo, ale u ní snad ne. Zoufale si ale přála, aby se neobjevila ta dívka, které tu vadila. Nikdy ji neviděla, ale její hlas by poznala. Pak tu byl také její druh.

Bella se takřka násilím přemlouvala ke klidu. Ano, nacházela se v upířím doupěti, ale zatím jí nikdo neublížil a moc hezky se o ni starali. Bylo s podivem, jak velká skupina upírů koexistuje dohromady. Pokud věděla, vyznačoval se jejich druh samotářstvím, maximálně se vyskytovali po partnerských dvojicích.

Dveře se otevřely a ona zatajila dech. Do místnosti vešel Edward s tácem, na němž stál talíř, ze kterého se kouřilo. Neubránila se spokojenému úsměvu.

Edward pomalu a s bázní zvedl oči a podíval se na Bellu. Jeho srdce téměř poskočilo štěstím, když spatřil její úsměv.

,,Tys přišel,” vydechla a jemu se zdálo, že v jejím hlase slyší radost. Bál se uvěřit, že je tomu skutečně tak.

,,Ano, přinesl jsem ti polévku,” usmál se na Bellu a všiml si, že se jí zrychlil tep.

Zklamaně ústa zavřel a v duchu si nadával do hlupáků. Nejspíš ji zase vyděsil. Nemohla sice vědět, čím je, ale upíří úsměv odhalující dokonale smrtonosné zuby většinou lidi lekal.

,,Udělala jsem něco špatně?” dolehl k němu její smutný hlas. Opět zvedl pohled a setkal se s jejím zkoumavým a provinilým pohledem. To nechápal.

,,Jak špatně?” zeptal se, protože nic chytřejšího ho nenapadlo.

,,No, usmíval se a pak se zatvářil tak nějak bolestně,” zašeptala a tváře jí zčervenaly.

Edward na Bellu nevěřícně koukal a pomalu mu docházelo, co se děje. Líbí se jí! Nebojí se ho, ale líbí se jí. Když si tento fakt uvědomil, chtělo se mu zpívat radostí. Jistě, obyčejně ženy přitahoval, ale ona se ho zprvu tak moc bála, že ho ani nenapadlo, že ho vnímá i jinak než jen jako nepřítele.

,,Ne, to jen, že jsem si na něco vzpomněl. Kterou ruku používáš k jídlu?” stočil řeč jinam a položil tác na stůl.

,,Pravou,” odpověděla Bella opět s úsměvem a zvedla obvázanou ruku. Carlisle jí ji namazal mastí proti otoku a pro jistotu obvázal, ale už ji nebolela. Oba věděli, že je ruka v pořádku, ale ani jeden z nich to nehodlal říct.

,,Hm, myslím, že bys ji neměla namáhat. Jestli ti to nevadí, budu tě krmit,” navrhl Edward a Bella vděčně přijala. Nikdy jindy by se krmit nenechala, na to se považovala za příliš nezávislou a samostatnou, ale nyní to znamenalo, že on s ní bude. Bude tak blízko!

Edward Belle nabíral lžíce polévky, vždy sousto pofoukal a vložil jí lžíci do připravených úst. Snědla celý talíř.

,,Děkuji, bylo to vynikající,” usmála se na něj, když dojedla. ,,Tvá matka vaří opravdu moc dobře.”

Nikdy dříve by ji nenapadlo, že je něco takového možné. Začínala je mít ráda. Ač se rozvíjejícím citům bránila, jak chtěla, nemohla si pomoct. Carlisle jí zachránil život, o tom už ani na okamžik nepochybovala. Jeho žena jí připravila výtečné jídlo a Edward… Edward se jí zdál být dokonalý.

Lehla si a Edward ji pečlivě přikryl a urovnal polštář.

,,Měla bys ještě odpočívat, ano? Půjdu také něco sníst a pak se vrátím, jestli budeš chtít,” řekl Edward a v duchu se modlil o kladnou odpověď.

Stalo se však něco, co ani trochu nečekal.

Bellino srdce se rozeběhlo závratnou rychlostí a ona se zachvěla. Po tvářích jí stékala jedna slza za druhou. Nechápal, co se děje a nerozuměl jejímu chování.

Bella si opět uvědomila, s kým má tu čest. Byl to upír a ač k němu cítila více než náklonnost, nemohla zapomenout na jeho podstatu. Když řekl, že půjde také něco sníst, udělalo se jí až fyzicky nevolno. Moc dobře věděla, co to znamená. Chystal se zabít nějakého člověka a uhasit tak svou věčnou žízeň. K ní se sice chovali moc hezky a neubližovali jí, ale něčím, nebo spíše někým, se živit samozřejmě museli. Byla tak hloupá, když na to nepomyslela dříve.

S uplakanýma očima se podívala do jeho zmatených očí. Utápěla se v té medové barvě. Nedokázala si představit, jak Edward zabíjí člověka a saje jeho krev. Ale tím se nyní nemohla zabývat.

Pomalu se posadila, odhrnula si vlasy z levého ramene a mírně uklonila hlavu.

,,Prosím, napij se ze mě. Někdo musí uhasit tvou žízeň a má krev je jistě stejně dobrá jako kohokoliv jiného.”

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

7)  Twigirl (18.10.2010 21:10)

úžasné. Tak to je zlom. teď co na to Edward? Já bych tak ráda psala dlouhé komentáře, když já to nemůžu vydržet. Promiň. Jdu dál...

Karolka

6)  Karolka (27.06.2010 10:56)

To je tunta roztomila. A uz to krasne jiskri a sladne. Achani zdar. A tvoji Cullenovi jsou uzasni. Zadne karikatury. Zadne ploche postavy. Je to delikatesa.

Bye

5)  Bye (08.06.2010 17:34)

O, ou!
Taková romantika.
Usmívám se tu jako měsíček. A najednou přijde studená sprcha.
To jsem teda hrozně zvědavá na Edwardovu reakci!!

Amisha

4)  Amisha (30.04.2010 08:06)

Hanko! Ty mě zabiješ.
Povídka je nádherná, jenom jsem asi měla počkat až jí dopíšeš, protože teď budu úplně netrpělivá

3)  witmy (28.04.2010 19:23)

to je teda mazec sem moc zvědavá co jí na to edward řekne ten konec mě absolutně dostal sem moc zvědavá na pokráčo

eMuska

2)  eMuska (24.04.2010 02:32)

och... Moje nervy, túto poviedku som si hneď zamilovala. Edward je tam úplne zlatý a to ako mu doplo, že ho má rada...

AliceBrandon

1)  AliceBrandon (23.04.2010 20:20)

No wow!
Jsem trochu zmatená Bellou, jaktože se už nebojí? Co se stalo? Vždyť se bála, bála a pak se probere z noční můry a strachy jsou pryč?
No a ten závěr, ten mi vzal slova. Jsem zvědavá, jak na to Edí zareaguje.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella