Sekce

Galerie

/gallery/zapomenuté království.jpg

Vánoční pohoda a s ní poslední pohodová kapitola. Nechtěla jsem nic prozrazovat, ale varování bude asi lepšejší.

Teplé sluneční paprsky ji hřály a šimraly na nahých zádech. Slastně se usmála a protáhla. Bylo jí krásně jako asi ještě nikdy dříve. Cítila se neobvykle svěže po ránu. Se stále zavřenýma očima si přitáhla polštář z druhé půlky postele, zmuchlala si ho pod hlavou a zabořila do něj obličej. Blaženě se nadechla a ucítila Edwardovu krásnou vůni. Vždy, když se zmínila, jak omamně jí voní, smál se jí. Lidé prý tak vyvinutý čich nemají. Bella by ale jeho vůni poznala kdekoliv a nikdo jí to nemohl vymluvit. Napůl čekala, že se ozve jeho smích a bude ji škádlit, co to dělá. Všude ale bylo ticho, slyšela jen tlumené praskání hořícího dřeva. Pomalu se obrátila na záda a znovu se protáhla. Chtěla Edwarda trošku provokovat. Stále se ale nic nedělo a on se ani neozval, ani se jí nedotkl. Opatrně rozlepila oči a rozhlédla se kolem sebe. Byla v ložnici sama. Zamračila se a srdce jí sevřel strach. Edward by ji nikdy nenechal samotnou a už vůbec ne po takové noci. Uplynulá noc… Bella se začervenala a spokojeně si povzdychla. Bylo to ještě hezčí, než předpokládala. O to víc nerozuměla Edwardově nepřítomnosti.

„Edwarde?” zavolala tiše. Odpovědi se ji nedostalo.

Ostny strachu se do ní zabodávaly víc a víc. Zabalila se do deky a shodila nohy z postele. Byla odhodlaná jít ho najít. Rázně se postavila a vykročila. Zapomněla však, jak je peřina tlustá a těžká. Zamotaly se jí do ní nohy a nepříliš elegantně se skácela k zemi. V přímé dráze jí bohužel stál noční stolek, o který se uhodila do tváře.

Vykřikla překvapením i náhlou pulzující bolestí hlavy. Před očima se jí udělalo černo a po celém těle naskočila husí kůže.

„Bello, lásko! Slyšíš mě?” ozvalo se jí těsně u ucha a ona zmateně otevřela oči. Pár centimetrů od obličeje spatřila Edwardovu ustaranou tvář. Zamrkala na něj a spánkem jí projela pulzující bolest. Jakoby snově a zpomaleně zvedla ruku a přejela si s ní po čele. Okamžitě se jí na prsty nalepila teplá, lepkavá tekutina. Zhluboka se nadechla a ucítila pach soli a rzi. Otřásla se. Věděla, co uvidí, ale stejně si ruku přesunula před oči a zamrkala na ni.

„Teče mi krev, Edwarde, asi bys tu neměl být,” zašeptala a její hlas zněl překvapeně a unaveně zároveň. Edward se nad ní ještě víc sklonil a poslední, co viděla, než se opět propadla do temnoty, byly jeho uhlově černé oči.

Edward zoufale zaklel. Přeopatrně vzal Bellu do náručí a přenesl ji na postel. Její krev ho lákala. Hrdlo měl v jednom ohni a ústa plná jedu, ale ani ho nenapadlo se toho dyskomfortu zbavit a napojit se její krví. Už by jí nedokázal ublížit a to ani když krvácela. Položil ji do postele a přikryl peřinou. Pak rychle seběhl do kuchyně, kde byla nanošená voda a namočil v ní ručník. Během vteřiny byl zpátky u Belly. Něžně a tak jemně, jak jen to šlo, jí omyl zasychající krev a s úlevou shledal, že rána není hluboká ani velká a už se zaceluje. Přiložil jí na ni vlastní ruku a vstřebávala její horkost.

Bella zasténala a pomalu otevřela oči. Bolela ji hlava, ale už mnohem méně než před chvílí. Zamžourala na svého muže vedle sebe a mírně se na něj zamračila.

„Kde jsi byl? Volala jsem tě a ty nikde,” vyčetla mu, ale jen slovně, tón byl spíše než nazlobený úlevný.
„Připravoval jsem ti snídani. A odpověděl jsem, jenže asi moc tiše. Promiň, lásko, už se od tebe ani na krok nehnu,” usmál se omluvně a políbil ji do vlasů. V ten moment si Bella vzpomněla na krev, kterou viděla na vlastní ruce, a prudce vydechla, načež se chytala vyskočit z postele.

„Co se děje? Ublížil jsem ti nějak?” vyděsil se Edward, když se do něj Bella zapřela nohama a snažila se vyprostit z jeho objetí. Nechápavě se mu podívala přímo do očí a překvapeně vydechla, když zjistila, že mají barvu lesního medu a černotě není ani památky.

„Ne, neublížil,” vydechla tiše. „Ale tekla mi krev. Nechtěla jsem, abys kvůli tomu trpěl.”

„Bála se, že tě vysaju?” usmál se na ni pobaveně. Bella se začervenala, protože i to bylo trošku důvodem, proč se mu chtěla vzdálit.
„Lásko, tvoje krev mi stále voní ze všech vůní nejkrásněji, ale já už bych ti nedokázal nijak ublížit. Ani na okamžik mě nenapadlo tě kousnout. Ani na zlomek vteřiny jsem nad sebou neztratil kontrolu a nenechal toho netvora ve mně vyplout na povrch. Dokonce jsem ti omyl čelo i ruku,” vysvětlil pyšně a měl chuť hrdě se dmout. Odolat krvi bylo těžké, ale on to dokázal a i oheň v jeho krku už uhasl. I když jí byl stále tak blízko, byl to jen a jen on. Upíří podstata zůstala uvězněná hluboko v něm a ani na okamžik se nepřiblížila povrchu. Měl ze sebe radost.

„Ty jsi prostě dokonalý,” usmála se na něj a políbila ho na rty. I ten nevinný polibek v ní vyvolal vzpomínky na proběhlou noc a rozdmýchal vášeň. Přitiskla se k němu a zapletla mu ruce do vlasů. Zrovna, když začínal přistupovat na ranní milování, velmi hlasitě jí zakručelo v žaludku. Edward rázně polibek ukončil a rozesmál se. Spěšně ji políbil na čelo a se slovy, že se hned vrátí, zmizel. Bella jeho přirozenou rychlost nečekala a zhroutila se do postele přímo na nos. Naštěstí pod ní ležely polštáře, takže tento pád nijak nebolel.

„Snídaně pro paní Cullenovou,” ozval se ode dveří Edwardův sametový hlas a Bella se okamžitě posadila. V žaludku jí opět zakručelo a v ústech se sbíhaly sliny. Podnos, který Edward nesl, naprosto úžasně voněl.

„Udělal jsem ti míchaná vajíčka se šunkou, nakrájel chléb od Esmé, uvařil kávu a zkusil upéct muffiny, ale ty se mi nepovedly, takže se budeš muset spokojit se slanou snídaní,” pronesl Edward a Bella se neubránila smíchu.
„Slaná snídaně je perfektní. Ani nemám na sladké chuť, ale prozraď mi prosím, jak se ti muffiny nepovedly?”
Edward položil servírovací tác přímo k ní a posadil se na kraj postele. Rozpačitě se podrbal ve vlasech a posmutněle se na ni podíval.
„No, zapálil jsem v kamnech a když byla plotna rozpálená, strčil jsem těsto, které připravila Esmé, do trouby v těch legračních formičkách. Říkala, že se mají péct čtvrt hodiny. Tak jsem si mezitím nakrájel šunku, uvařil kávu, vyndal máslo, rozbil vajíčka do misky a nastudoval recept v kuchařce. Přesně po patnácti minutách jsem muffiny vyndal, ale zdály se mi ještě moc měkké. Esmé říkala, že mají mít křupavou krustu. Strčil jsem je zpátky a mezitím umíchal vajíčka a naaranžoval je na talíř a ten na tác společně s kávou a chlebem. Pak se mi začalo zdát, že muffiny jsou cítit nějak jinak a raději jsem je zkontroloval. Byly spálené na uhel a obávám se, že jsme přišly o ty formičky na ně. Vážně se z nich zbytky mého pokusu o pečení nedají dostat,” vysvětloval a kdyby se mohl červenat, červenal by se.

Bella se usmála, pohladila ho po tváři a políbila. Už s plnou pusou vajíček, která byla k její neskonalé úlevě tak akorát a vynikající, zahuhlala, že se to může stát každému a ani ona že není kdejaká kuchařka. Kuchařskou reputaci si prý dokonale spravil těmi míchanými vajíčky. Bella je ani nedokázala slovy vynachválit, což Edwardovi viditelně zvedlo náladu a potěšilo ho to.

Po snídani a vypití kávy za Edwardova vyprávění o vánočních zvycích v cizích zemích, vzdálených státech a odlišných kulturách Edward rozhodl, že je čas jít do velkému domu, jak Bella říkala domu Carlislea a Esmé, a prožít vánoční svátky s rodinou. Pomohl Belle vybrat jedny z mnoha šatů v šatně a i ji sám oblékl. Sice mu pak činilo menší obtíže rovnou ji zase nesvléknout, ale opět se k Bellině špatně skrývané nelibosti dokázal ovládnout.

„Jdi ty, truhlíku, máme před sebou celý život, který strávíme spolu, a nic a nikdo nám v tom nezabrání. Ale dneska jsou Vánoce, je Štědrý den a naše rodina ho chce prožít s námi. Máme pod stromečkem dárky a na tebe čeká slavností oběd, který bude jistě lepší než moje snídaně,” přemlouval Edward svou ženu se smíchem k odchodu z jejich domečku.
„Žádné jídlo nebude lepší než tvoje dnešní snídaně, protože následovala po té nejkrásnější noci a taky protože byla od tebe,” zamumlala mu Bella do lemu košile, když se konečně nechala vzít do náručí. Edward se usmál, políbil ji na poraněný spánek, který získával nafialovělý odstín, a rozeběhl se k velkému domu.

Bella překvapeně zamrkala, když tam byli mnohem dříve než předchozího dne. Tázavě se na Edwarda podívala, když ji postavil na zem.
„Taky jsem byl nervózní,” usmál se a vysloužil si Bellin šťastný smích.

Ve veselé náladě vkročili do domu, kde na ně okamžitě dýchla vánoční atmosféra a skočila Alice.

„Konečně! Je skoro deset a je Štědrý den. Dárky se rozbalují ráno a deset hodin dopoledne už vážně ráno není. Chtěla jsem pro vás dojít, ale moje vize ohledně vaší činnosti se pořád měnily a já k vám nechtěla přijít nevhod,” šveholila Alice ignorujíc Belliny rudnoucí tváře i Edwardův káravý pohled. „Šup, šup, pod stromeček. Čekáme jen na vás a jsme celý nedočkaví.”
„Nedočkavá je jen Alice, neboj. Zbytek rodiny se těší, ale nedělá ze sebe přerostlé děti. To jen moje malá sestřička už od čtyř hodin ráno stepuje kolem stromečku a lačně kouká po dárcích,” zašeptal Edward Belle do ucha, ale Alice ho samozřejmě slyšela a vyplázla na něj jazyk.
„Ale vždyť zrovna Alice přeci nemusí být nedočkavá. Stačí nahlédnout do budoucnosti a ví, co od koho dostane,” podivila se Bella.
„To bych sice mohla, ale dohodli jsme se s Jasperem, že dvakrát ročně svojí schopnost nebudu používat, abych měla taky nějaké překvapení. Je ale hrozné být tak slepá,” vysvětlila Alice zvonivým hlasem a táhla Bellu ke stromečku, kde ale ještě nikdo neseděl.
„Ano, je hrozné neznat každý detail budoucnosti. Taky je mi z toho příšerně,” zasmála se Bella a Alice protočila panenky.
„Asi ti Edwardova blízkost nesvědčí, drzneš, sestřičko,” usmála se na ni a usadila ji v křesle hned u stromečku. Do rukou jí vložila příjemně hřející šálek s punčem.
„Alice, Vánoce jsou první příležitost a ta druhá?” zeptala se Bella zvědavě.
„Naše výročí. A už žádné zdržování, jde se na dárky.” Alice zatleskala rukama a zavolala všechny členy rodiny, kteří se, s výjimkou Jaspera, všichni ploužili ke stromečku lidským tempem. Alice zoufale zasténala a Bella se jí musela smát.

Všichni se s ní i s Edwardem přivítali a popřáli si hezké svátky. Pak už nic nebránilo rozdávání dárků a Alice skoro zavyla, když se dozvěděla, že rozdávat i rozbalovat se bude pomalu a postupně. Přesto se úspěšně podařilo každému přidělit balíčky s jeho jménem. Celá rodina rozbalovala velmi pomalu, obdivovala krásný papír a pak dlouze děkovala. Alice nakonec přistoupila na jejich hru a dárky si skutečně vychutnala.

Kolem stromečku vládla báječná vánoční atmosféra plná lásky, štěstí a pohody. Bella se spokojeně choulila v křesle s voňavým, teplým a úžasně dobrým punčem. Bylo jí krásně.

Po rozdání všech dárků se kolektivně rozhodlo, že se půjde na tradiční vánoční koulování. Bella věděla, že kdyby se zúčastnila i ona, ostatní by si to jaksepatří neužili a museli se kvůli ní krotit. S díky proto pozvání odmítla a vymluvila se na zimu venku a také své přání začíst se do knihy, kterou dostala. Edward chtěl zůstat s ní, ale přemluvila ho, aby šel a bavil se. Jí bude u krbu s punčem a knížkou dobře. A rozhodně to nebyla lež.

Nakonec s ní doma zůstala Esmé. Prohlásila, že je jich stejně lichý počet a ona raději bude se svou novou snachou a přichystá pro ni oběd. Tomu nikdo neodporoval a tak se vysmátí a rozjaření Cullenovi vyhrnuli ven a už hned za dveřmi se shazovali do sněhu a strkali si rampouchy za svetry. Bella je pozorovala z okna, dokud se nedostali moc daleko od domu, aby na ně pohodlně viděla. Pak se zabořila do křesla a zadívala se do ohně v krbu. Bylo jí smutno po její tetě, mamince, synovci i ranní bohoslužbě ve vsi, která se vždy na Štědrý den konala, ale zároveň věděla, že je právě přesně tam, kde být má. Ještě žádné Vánoce se jí tak moc nelíbily.

Esmé se posadila proti ní s háčkováním a přihodila poleno do krbu. Bella si vzala knížku, zavrtěla se, aby získala dokonalé pohodlí, a odhrnula si vlasy u čela, aby jí ve výhledu na stránky knihy nic nebránilo.

„Bello!” vydechla Esmé zhrozeně.
Bella se okamžitě lekla, co se děje, ale ať se rozhlížela kolem jak chtěla a přemýšlela, co právě tak hrozného udělala, nic ji nenapadalo.
„Bello, počkej chvilku, donesu hojivou mast a namažu ti tu ránu. Nemusíš se přede mnou stydět a klidně mi řekni, jestli máš ještě někde nějaké zranění. Carlisle Edwardovi říkal, že to pro něj bude těžké a může ti ublížit, ale asi jste to zkusit museli. Chápu, že to neprovedl schválně a jistě ho to moc mrzí a trápí, ale prosím upřímně mi pověz, kde jinde ti ještě něco udělal. Něco málo jsem odkoukala od Carlislea a vzhledem k tomu, že krev ti neteče, jsem plně schopná tě ošetřit,” objasnila Esmé důvod svého zděšení.

Bella měla chuť se rozzlobit. Jak si jen Esmé mohla myslet, že jí Edward ublížil. Nikdy by jí nic zlého neudělal a tohle hloupé zranění dokonce sám ošetřil. Pak si ale uvědomila, že závěr, k němuž došla Esmé je vlastně docela logický. Edward se také bál, že jí něco udělá. Až nyní si uvědomila, že je oproti němu moc křehká a velmi snadno zranitelná, a že se její muž musel asi hodně kontrolovat a držet zpátky, aby nepoužil příliš velkou sílu.

„To nemám od Edwarda, spadla jsem ráno z postele,” zašeptala Bella tiše a cítila, jak se jí krev opět hrne do tváří. „O svatební noci jsem k žádným zraněním nepřišla. Nezpůsobil mi jedinou modřinku. Edward byl úžasný.”

„Oh,” vydechla Esmé překvapeně a zahanbeně. Mrzelo ji, že Bellin šrám okamžitě přičítala svému synovi.
Bella se na ni ale usmála a prohlásila, že její domněnku chápe a nezlobí se na ni za ni.

Společně pak připravily Belle oběd a povídaly si u toho. Esmé vyprávěla svůj smutný životní příběh. Belle bylo do pláče, když zjistila, že Edwardova adoptivní maminka byla provdaná proti své vůli za muže, který si jí rozhodně nezasloužil. Hodně pil a svou ženu bil vším, co mu přišlo pod ruku. A když se Esmé konečně dočkala jediného světlého bodu svého bezútěšného života a otěhotněla, shodil ji v již velmi pokročilém stádiu těhotenství ze schodů. Chlapeček se narodil mrtvý a ona se rozhodla ukončit své trápení skokem ze skály. Našel ji však Carlisle a jak ona sama říkala, znovu se narodila a její nový život tisíckrát předčil ten starý. Paradoxně až když její srdce umlklo a zastavilo se, ožilo.

Když se Bella za Esménina potěšeného dohledu najedla a jídlo jí pochválila, vrátily se zpět ke krbu, kde Esmé Bellu učila háčkovat. A po návratu Edwarda a zbytku rodiny, kdy všichni společně odlévaly olovo, a pouštěli po vodě lodičky ze skořápek ořechů, byl Štědrý den perfektní.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Silvaren

17)  Silvaren (24.07.2010 23:53)

Krásně jsem si zaáchala. Je to naprostá nádhera, ta příjemná atmosféra na mě z monitoru přímo sálá.

Evelyn

16)  Evelyn (23.07.2010 22:24)

Děkuji Vám za ty krásné komentáře. Úplně se u monitoru potěšením rozpouštím

Bye

15)  Bye (23.07.2010 08:55)

Hani, hned druhou alternativou k: ...a žili spolu šťastně až do smrti..., bude nejspíš: NĚCO SE STANE!.
Nebudu hádat, co na nás chystáš - možností je hodně, jen doufám, že je oba čapneš za ruku a ani jednoho v tom marastu nepustíš!
A tak nějak tuším, že problémy s Edwardovým sebeovládáním to nebudou, když se tak kontroluje
Taky jsem ráda, žes jim před tou nepohodou, co se chystá, dopřála ještě to hezký i to nejhezčí...

14)  hellokitty (22.07.2010 23:51)

13)  Andrea (22.07.2010 22:10)

Moc se ti to povedlo

sakraprace

12)  sakraprace (22.07.2010 21:18)

Miluju vánoce

Amisha

11)  Amisha (22.07.2010 18:32)

Vánoce, vánoce přicházejí...
Hned bych si je pořídila domu.
Krásná kapitolka a je pravda, že se malinko bojím co bude dál.

semiska

10)  semiska (22.07.2010 13:35)

Moc pěkné, prostě nádhera. Škoda, že se jen Bells praštila o ten stolek, ale i přes to neměla tahle kapitolka chybu.
Copak na ně chystáš? Teď tu týden nebudu, tak snad to přežiju a oni taky.

Michangela

9)  Michangela (22.07.2010 12:17)

Nádherná idylka i přes ten ošklivý pád v úvodu. A moc děkuji za včasné varování! Jen mám k němu malilinkatý dotaz: bude šťastný konec???

Joa

8)  Joa (22.07.2010 11:56)

Nádherná kapitolka:) Sice se bojím další, co našim hrdinům přichystáš, ale snad se nestane nic hrozného;) .

Ewik

7)  Ewik (22.07.2010 09:43)

Nádherné

6)  belko (22.07.2010 08:59)

Evelyn, ty prostě nikdy nezklameš
Tvoje psaní je takové peřířkové pohlazení po duši:)
Ale děsíkuju se, co této pohodové rodince chceš "dobrovolně, promyšleně a záměrně" provést !!!!

krista81

5)  krista81 (21.07.2010 21:24)

Kapitolka krásná - moc hezkej Štědrej den
a těším se na další i když se i trochu bojím co se bude dít dál s ohledem na Tvé varování?

Karolka

4)  Karolka (21.07.2010 21:19)

Zimní pohádka. Jen ten perex mi nějak nedělá dobře kolem žaludku...

DeSs

3)  DeSs (21.07.2010 21:14)

Dokonalost! Bella nešika, úžasná vánoční pohoda...

eMuska

2)  eMuska (21.07.2010 21:05)

Nádherné, aj ja by som chcel atakýto Štedrý deň...

1)  Shindeen (21.07.2010 21:03)

To byla krása! Štědrý den, jak má být!
Ale trochu mě děsí, co pro nás chystáš za zvraty... No, já na to asi nepřijdu, takže mi nezbude nic jiného, než netrpělivě vyhlížet další díl.:(
Ještě jednou, moc chválím, umíš doopravdy skvěle psát!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still