Sekce

Galerie

/gallery/86d658cb14_47124058_o2.jpg

Vidíte tuhle velkou zelenou bránu? Tak za ní je můj svět. Svět plný prachu, potu a dřiny, stejně jako naleštěné kůže, rozzářených očí, barevných stužek a nablýskaných trofejí. Svět plný intrik, soutěžení a nevraživosti, ale i přátelství, lásky a partnerství. Svět plný překážek. Tak otevřete a nakoukněte dovnitř. Už jste tady? V tom případě vás vítám ve světě koní.

Před dvanácti lety

„Mamí, že mě pustíš na poníky. Prosím,“ škemralo asi pětileté dítě u své mámy. Ta se shovívavě usmála a podívala se na svého partnera. Nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Tak tedy doprovodili svou dcerku k oplocenému prostoru s několika zvířaty uvnitř. Nebyl to příjemný pohled. Všichni měli svěšenou hlavu a oči bez života. Zřejmě ani nedostali napít, jen chodili pomalu v kruhu a na svém hřbetě trpělivě snášeli malá dítka. Sem tam se ohnali po dotěrné mouše. Tohle všechno však děvčátko nevidělo. Těšila se na ten pocit, co ucítí, až bude sedět na hřbetě jednoho z nich.

 

Současnost

Vnímala jsem jen dusot jeho nohou, jeho i můj dech. V uších mi znělo vlastní srdce, bilo do rytmu kopyt otiskujících se do hlíny. Pak jsme se odrazili a letěli. Chtěla jsem se vyrovnat v zádech, rozpažit ruce a vykřičet do světa svou radost nad krásou tohohle okamžiku, ale nemohla jsem. Vyvedla bych ho z rovnováhy a mohli bychom se zranit. Zapružila jsem v kolenou a dala si pozor, abych mu při doskoku nehrkla do zad. Stála jsem ve třmenech ještě dva tři kroky, teprve potom jsem se posadila zpátky do sedla a lehkým pohybem otěže mu dala znát, že musíme projet oblouk.

Od tribuny se ozval potlesk a vyrušil mě tak z mého soustředění. Přešli jsme do klusu a později do kroku. Na tribuně bylo o dva lidi víc, než na začátku. Vysoký, mohutný a indián, a pak další, v mládí nepochybně stejný, jako ten mladší, teď však byl usazený v kolečkovém křesle. Sledovali nás se zájmem v očích.

„Nádhera, chceš to ještě zvednout, nebo končíš?“ zeptal se mě oddílový trenér. Pohladila jsem ho po krku a on ke mně otočil hlavu.

„Tak co Stíne, dáme si to ještě jednou?“ pošeptala jsem mu svou otázku. Odfrkl si a dupl přední nohou.

„Rozumím,“ pokýval trenér hlavou a zamířil ven z kolbiště.

„Joe, vezmeš mi prosím do stáje sedlo? Chtěla bych se s Shadowem projet po lese, na rozloučenou,“ zavolala jsem na něj rychle a doufala, že bude souhlasit. Podíval se dvojici na tribuně a když starší z nich kývl na souhlas, došel až k nám a položil mi ruku na holeň. Výš nedosáhl, Shadow byl ten největší kůň, jakého jsem kdy jezdila.

„Mandy, pro tebe všechno,“ usmál se na mě a chytil mě, když jsem seskakovala z Shadowova hřbetu. Vytáhla jsem třmeny nahoru, odepnula podbřišní řemen a pomalu stáhla sedlo dolů.

„Billy Black a jeho syn Jacob, tví příbuzní,“ prohodil Joe jen tak mimochodem.

„Budeš mi tady chybět,“ dodal a vzal ode mě sedlo. Nechala jsem to tak. Normálně bych si z něj udělala legraci, něco ve smyslu, jo to jo, kdo ti tady teď bude vyhrávat souteže, nebo něco podobného, ale v tuhle chvíli to prostě nešlo. Takhle mi po tváři stekla slza. A za ní další. V ten moment mě Joe objímal a konejšivě hladil po zádech. Mí příbuzní naštěstí zmizeli z obzoru.

„Stýská se mi po nich,“ šeptala jsem mezi vzlyky a nechala se dál držet v jeho náručí. Tam mi bylo vždy dobře. Joe patřil k těm několika málo opravdovým přátelům, které jsem kdy měla. Když mi před týdnem zemřeli rodiče, nechal mě bydlet u sebe. Nedovolil mi skončit s ježděním a doslova mě dokopal ke každodenním tréninkům. Jen díky němu a Shadowovi jsem se nesesypala. A teď je budu muset opustit.

„Neboj, bude to dobrý. Teď vylez nahoru a sypte do toho lesa,“ nakázal mi a nastavil mi ruce. Zapřela jsem si do nich holeň a nechala se vyhodit na Shadowův hřbet. Stiskla jsem lehce kolena a pohladila ho po krku.

„Utíkej, Stíne,“ zašeptala jsem a chytila se jeho hřívy. Vystřelil, jakoby snad ani žádný trénink neproběhl. Lehce přeskočil hrazení a zamířil k lesu. Proběhl potokem a vběhl na širokou lesní cestu. Teď, bez sedla, jsem konečně mohla cítit, jak pode mnou napíná svaly a protahuje každý další krok. Nechtěla jsem ale, aby si ublížil.

„Hou, Stíne, to stačí,“ zavolala jsem na něj a lehce přitáhla otěže. Okamžitě jsem cítila, jak zpomaluje, až přešel z pomalého cvalu do klusu a po chvilce do kroku. Protáhl krk a zatřepal hlavou. Jeho dlouhá hříva mě pohladila až na předkloktí. Znovu jsem ho pohladila po krku a úplně povolila otěže. Nechala jsem ho, aby si šel tam, kam chtěl. Vždycky jsme to tak dělali. Naprosto jsem mu věřila. Zamířil k louce s jezerem. Slunce už pomalu končilo svou dnešní pouť, ale stále bylo dost teplo na to, abychom šli do vody. Radostně pohodil hlavou a vklusal do jezera. Zastavil se když mu voda dosahovala po kolena. Sklonil hlavu a frkl do hladiny. Mírně sklopil uši směrem ke mně a pak hrábl nohou do vody. Během vteřiny na mě nezůstala suchá ani nit. Zařehtal a rozběhl se rovnoběžně s břehem. Voda byla úplně všude, pod námi, kolem nás a občas i nad námi. Najednou Shadow zpomalil a zamířil do větší hloubky. Počkala jsem, dokud nedosahovala hladina až k jeho plecím, pak jsem sklouzla z jeho zad a přehodila mu ruku kolem krku. Za chvilku byl ve vodě až po krk a plavali jsme vedle sebe. Ale ne dlouho, plavání koně hodně vysiluje. Uplavali jsme pár metrů a otočili jsme se zpátky. Ucítila jsem, že udělal první krok, zastavil se a počkal, až se mu vyhoupnu na hřbet. Pomalým krokem jsme zamířili ven z vody. Opět jsem zahodila otěže a naklonila se k jeho krku.

„Domů, Stíne,“ šeptla jsem mu a nechala ho, aby nás v pořádku donesl až domů. Vůbec mi nevadilo, že mám promočené oblečení, že mi z vlasů kape voda nebo to, že mám v botách plno vody.

„No ty vypadáš,“ pochválil mě Joe a podržel Shadowa, dokud jsem neseskočila na zem.

„Jako rusalka,“ prohodil Jacob a zazubil se na mě.

„Kdoví, kdy budu zase plavit koně, musela jsem si to užít,“ pokrčila jsem rameny a odvedla Shadowa do boxu.Oduzdila jsem ho, slámou vytřela do sucha a přes hřbet mu přehodila lehkou deku. Sklonil ke mně hlavu a zafunělm mi do vlasů. Pohladila jsem ho po čele a foukla mu do nozder. Vyhodil hlavu a naštvaně si odfrkl. Vykouzlilo mi to na tváři lehký úsměv. Věděla jsem, že tohle nesnáší.

„Jsi krásná, když se usmíváš,“ ozval se ze dveří boxu Joeův hlas. Polekaně jsem nadskočila. Natáhl ke mně ruku s čistým oblečením.

„Jacob už nanosil tvoje věci do auta. Musíte jet, jinak nestihnete letadlo,“ vysvětlil mi a ukázal na volný box. Zapadla jsem dovnitř a sloupla ze sebe mokrou vrstvu. Utřela jsem se do osušky a oblíkla si přinesené oblečení. Joe věděl. Donesl mi černé džíny a černé triko s dlouhým rukávem. Kvůli mokrým vlasům jsem si nemusela dělat starosti, stačilo si přes hlavu přehodit kapuci mikiny. A mohla jsem jít. Vběhla jsem ještě do Shadowova boxu a přitulila se k jeho hebké srsti.

„Sbohem, Stíne, bude se mi stýskat,“ zamumlala jsem mu do hřívy a vyšla ven.

„Tak polez, sestřenko,“ zahlaholil Jacob a hodil mi ruku kolem ramen.

„Jacobe, chovej se prosim tě slušněji. Zemřeli ji rodiče, ty debile,“ sykl směrem k němu Billy, když si myslel, že ho neslyším. Jacob se chytil za pusu a omluvně se na mě usmál. Obrátila jsem se k oknu a sledovala výběhy plné koní. Sbohem, domove.

 


 

 

Malý slovník pojmů, nejspíš bude potřeba :-)

pantalony

rajtky

chapsy

šporny (ostruhy)

přilba

jezdecké sako

jezdecké triko

pérka

přepravní kamaše

chrániče

uzdečka

uzda

sedlo

podsedlová dečka

čabraka (naušáky)

štajgr

kolmák

oxer

double bar ( dvojbradlí) - oproti oxeru je zadní bariéra výš, než ta první

zeď

vějíř

bazének

vodní příkop

trambus - pro přepravu více koní

přepravní vozík

 

 

 

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/10-308-rajtky-eurostar_.jpg

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Twilly

6)  Twilly (17.02.2012 08:04)

Tak Kami, dodržuju své hrozby. Hrrrr na tebe.

5)  Lenka Alena0070 (05.11.2011 19:08)

Krasna povidka :p :p :) stači jen par vet aby ste se do ni vžily de vydet že autorka(kamila)to ma v krvi i v duši :D :D
Mocc mocc pěkne Kamilko

Linfe

4)  Linfe (22.11.2010 08:51)

Vím o této povídce už od pátku nebo kdy, ale teprve teď se na ní dostalo. Jako malá jsem hltala dívčí románky o koních (Hvězdu atd.) tak se docela těším, co překrásného z tohohle vzejde.

Fanny

3)  Fanny (19.11.2010 19:14)

Dobře, tohle nebude náhrada za Forever with you, tohle je nová závislost na téhle povídce. Děkuji, jako kdybych cítila vůni lesa, stáje a koní(no to je možná tím, že mám ruce u nosu). Jen ten konec se mi tak trochu nelíbil...

Kamikadze

2)  Kamikadze (19.11.2010 16:01)

hanet, díky za opravu, když ty písmenka jsou vedle sebe, a potmě se blbě hledaj

Hanetka

1)  Hanetka (19.11.2010 15:48)

Kami, máš ve slovníku překlep. Pantalony, ne pantalomy. Z fancouzského slova les pantalons - kalhoty.
A povídka je moc pěkná, taky miluju koně, už od dětství a tahle láska nikdy nepřejde.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek