08.12.2010 [19:30], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 9×, zobrazeno 3345×

„Ahoj, Johne,“ zahulákal Jacob na našeho trenéra, když jsme konečně dojeli do stáje. Vystoupila jsem z auta a zamávala mu. Usmál se a zamířil k nám.

„Ahoj, tak co, jak jste včera s Leah pořídily?“ zazubil se na nás. Poťouchle jsem se usmála a s Jacobovou pomocí stáhla z korby plachtu. Do auta by se to všechno nevešlo a hádejte co. Jo, zase pršelo. Ale to mi bylo fuk. Nový pantalony krásně hřály.

„Chcem to ještě dneska vyzkoušet koním, ať víme, jak to vlastně bude vypadat a jak se na to budou tvářit oni,“ vysvětlila jsem mu. To už se k nám slezli ostatní z party. Pravda, Jared s Quilem vypadali jako po hodně dlouhým flámu.

„Co děláte v noci, místo spánku?“ pozeptala jsem se jich.

„Hlídkujeme kolem hranic,“ mávl nad tím Jared rukou a pomohl odnosit všechno do sucha sedlovny.

„V tom případě se běžte domů vyspat, tady už to zvládnem,“ odvelel je John, ale kluci neposlechli. Prý si to vynahradí odpoledne, teď musí vyzkoušet ty ozdoby. John nad nimi rezignovaně mávl rukou a pak nám rozdělil práci. Já byla v trojce, se Sethem.

„Stejně je to zvláštní, moct s tebou mluvit, aniž bys byla vlk, nebo něčí otisk,“ zabrblal si pod nosem, zrovna když jsem čistila Shadowův box. Seth se činil u Dreamera.

„Co ty víš, třeba se k vám ještě přidám. Sam říkal, že ten gen mám i já, přes taťku. Jenže si myslí, že se měnit nebudu, Cullenovy jsem potkala už dřív a nic se nestalo, žádnej velkej třesk,“ usmála jsem se poťouchle a odstrčila Shadowa od mojí kapsy. Zvykl si, že v ní nosím dobroty.

„Bylo by to fajn, mít tě ve smečce, aspoň by ségra nebyla sama. Víš, ona se nezdá, ale nesnáší to zrovna nejlíp. Samovi sice odpustila, ví, že za to opravdu nemohl a přeje mu jeho štěstí, ale myslí si, že ona sama se nikdy neotiskne. Říká, že je slepá ulička, jediná holka, co se kdy přeměnila. A navíc, nemůže mít děti, její tělo se nemění. Všichni ji utěšujeme, že jednou se měnit přestanem a všechno se vrátí do normálu, ale není to jistý,“ povzdechl si smutně.

Dreamer do něj drcnul a nastavil mu nos.

„Chce, abys ho podrbal,“ poradila jsem mu. Shadow už mě čisto, tak jsem mu ještě přinesla seno, zavřela a přidala se k Sethovi. Ten měl zrovna ruce zabořené do Dreamerovy hřívy.

„Je to úžasné, jak si ho změnila,“ složil mi kompliment, ale jen mě rozesmál.

„Nezměnila, vždycky byl takový, jenom tady nebyl nikdo, kdo by na něj měl čas a kdo by mu rozuměl. Myslím, že věřil Paulovi, jenže ten ho tady nechal a bez rozloučení odešel. A tak Dreamer smutnil a nikoho k sobě hned nepustil. Bál se, aby ho tady zase nenechal samotného. To se u koní občas stává,“ pokrčila jsem rameny a naložila zbývající hnůj na kolečko.

„Dřív byla Leah stejně výbušná, jako on. Pak ale od našich dostala Darkness a začala s ní jezdit drezuru, hodně se zklidnila,“ dodal ještě potichu a pohladil Snílka po nose.

„A až zjistí, že jsem ti to o ní řekl, tak mě vynese v zubech. Doslova,“ rozesmál se.

„Hele, frčíme dál, ať to máme hotový co nejdřív,“ drcla jsem ho do ramene. Kývnul, donesl Dreamerovi seno a pokračoval v dalším boxu.

„Jeden by řekl, že jsi v minulém životě byla kůň, máš obrovský znalosti, co se jejich chování a psychiky týče. A skvěle jim rozumíš,“ poznamenal, když jsme konečně zametali uličku. Stájí se rozléhal nádherný zvuk. Všichni žvýkali seno, sem tam někdo z nich dupnul, nebo si odfrknul, ale znělo to spokojeně.

„A víš, že nejsi první, kdo mi to řekl? Teda, Joe nevěděl, z jakého kmene taťka pocházel, ale byl si naprosto jistý, že to byl někdo, kdo měl co dočinění s koňmi, jinak prý není možné, abych jim takhle rozuměla. Kdyby tak věděl, že Quilleté koně viděli maximálně z dálky,“ pousmála jsem se a nametla čistou slámu zpět do boxu. Naše stáj byla hotová.

Vyšli jsme ven a pozorovali ten cvrkot.

Jared s Quilem měli na starost zametání dvora, ale našli jsme je pod zašité mezi balíky sena. Spali jak nemluvňata.

„Sethe, drapni koště, ať to doděláme dřív, než si toho všimne John,“ šeptla jsem spolunálezci a opatrně vypáčila násadu koštěte z Jaredových prstů. Jen něco zamumlal a přetočil se na druhý bok. A tak jsme se Sethem zametali jako o život.

„Kde jsou kluci?“ zeptal se mě Jake, když vyšel z jedničky a uviděl nás.

„Spí na seně,“ pokrčila jsem rameny, nametla na lopatu poslední hromadu a odnesla ji na kolečko. Práce splněna.

„Běžte je někdo vzbudit, jdeme na věc,“ houkla na kluky Leah a s mou maličkostí zamířila do sedlovny.

„Všimla sis, že je to barevně sladěný s kostýmy?“ pousmála se a oblíkla si svou halenu. Nutno dodat, že jako jediná jsem pod svoje věci potřebovala termo oblečení. Jinak bych nejspíš umrzla.

„Jo, všimla. Jakoby ten prodavač tušil, že budu sedět na vraníkovi,“ poznamenala jsem přemýšlivě a koukla na Shadowovy bílé ozdoby.

„Stejně jsem zvědavej, jak to vlastně všechno patří,“ poznamenal John, když vešel do sedlovny za námi.

„Fuj, jsem se tě lekla, chodíš jak duch,“ odfrkla jsem si a zkontrolovala v zrcadle vlasy. Ty spony, na kterých to drželo, nesměly být vidět.

„Pomoc, mám ve stáji Dakoty,“ vyděsil se hraně při pohledu na nás. A dovnitř vpadli kluci.

„No, jestli máš strach z nás dvou, tak počkej, až uvidíš náčelníka Jacoba a jeho válečníky,“ usmála jsem se na něj zářivě a pomohla klukům s oblíkáním.

„Jenom to neroztrhejte,“ upozornila jsem je ještě a začala s rozdělováním cajků pro koně. Dneska při snídani jsme si totiž s Jakem trochu hráli.

„To je tvoje práce?“ zeptal se Embry a ukázal na dozdobené uzdečky.

„Moje a Jakova,“ upřesnila jsem a ukázala jim, co a jak.

„Hele, tohle se přehodí přes krk, tak to zůstane viset na plecích, podle googlu je to martingal, i když teda nevidím žádnou podobnost mezi tímhle cárem kůže a anglickým nákrčákem. No, při uzdění opatrně. Pokuste se neodtrhnout ty křížové řemínky. Jestli to sedí, to poznáte, měly by jít křížem přes hlavu. No a deky patří tímhle dlouhým kusem do zadu. Jaku, nezapomeň na ty kamaše. Moc neutahovat, ale zase nesmí spadnout. A s tím udidlem opatrně, je fakt dost ostrý, takže netahat, necukat ani nijak jinak ubližovat. Stačí jemně, ale úplně nejlepší by bylo pobízet sedem a holení, to je myslím všechno,“ dala jsem jim poslední instrukce.

„No počkej, a jak chceš docílit toho, aby ty deky držely tam, kde mají a nepadaly?“ zajímal se John. A jo, já jim vlastně nedala ty podbřišní řemeny.

„Neříkej mi sklerotiku,“ broukla jsem si pro sebe a našla poslední plnou tašku.

„Chybka se vloudila,“ pousmála jsem se a rozdala jim podbřišníky.

„Když se podíváš na tu deku zespodu, uvidíš poutka. Provlíknout, pod břichem zapnout,“ řekla jsem jim stručný návod a konečně se usmála. Mohli jsme jít na věc.

„No, kdyby něco, tak tě zavoláme,“ shrnul to Jared a rozprchli jsme se ke stájím.

V trojce jsem byla jen já a Jake.

„Co myslíš, porazíme je?“ zeptala jsem se ho jenom tak mimochodem.

„Nevím, ale doufám, že jo,“ odpověděl. Slyšela jsem v jeho hlase úsměv. Usmála jsem se taky a odložila hřeblo. Shadow se leskl jako na slunci. I když žádné nebylo.

„Tak pojď, Stíne. Uděláme z tebe indiánského koně,“ prozradila jsem mu a natáhla se pro martingal.

„Neboj, nic ti to neudělá,“ šeptala jsem a nechala ho, aby si pro něj, neznámou věc očichal. Nejdřív ji sledoval nedůvěřivě, ale jestli mu něco nechybělo, tak odvaha. Během chvilky ho měl přes krk a ani sebou neškubnul, takové to bylo zlato. Pak přišla na řadu deka s řemenem a pruhy kůže se složitými vzory z perliček. Tentokrát si ji ani nemusel očichat, ale sledoval mě opatrným pohledem, když jsem mu ji pokládala na hřbet. Jakmile jsem ji však upevnila, známý řemen kolem břicha mu dodal klidu. A s uzdečkou to šlo jako po másle

„Já mám hotovo, co ty?“ zavolala jsem na opačný konec stáje, kde stál Jacobův Silver Wind.

„No, skoro, ale moc mi nesedí ta uzda,“ houkl na mě zpátky. Převrátila jsem oči v sloup a v doprovodu Shadowa zamířila za ním.

„Podrž ho, já to dodělám,“ vystrčila jsem ho ven z boxu a předala mu otěže Shadowa.

„Máš to jenom překroucený, vidíš?“ ukázala jsem mu a překroutila ozdobu zpět.

„Tak jo, můžem jít,“ pousmál se na mě a vydal se k vratům. Leah, Seth, Embry i Quil už stáli na dvoře a čekali na opozdilce.

„Kde je Jared?“ zeptala jsem se Setha podezřívavě.

„Už jdu,“ zabručel jmenovaný a vyšel na světlo. V ten moment jsme vybouchli smíchy. Snowy měl sice všechno na svém místě a správně, ale jeho jezdec vypadal, jakoby právě svedl lítý boj.

„Se mu to moc nelíbilo, no,“ zabrblal si pod nosem a zamířil do haly. Kolbiště bylo po dnešní noci rozmočené a navíc, pořád pršelo.

„Stůj prosím tě,“ zatarasila mu Leah cestu a opravila škody. Vyrovnala mu čelenku i halenu a oprášila hrudník.

„Dobrý, můžem jít,“ zavelel náš náčelník, nasadil si na hlavu tu spoustu peří a zamířil k hale. Vevnitř už stál John s Kim, ale i Billy, Sam, Emily a spousta dalších lidí, co jsem neznala. A taky jedna osoba, co jsem znala.

„Danielo?“ vykulila jsem na ni oči. Usmála se na mě a pomalu došla k nám. Shadow jí na pozdrav zařehtal.

„Ahoj, chlapáku, koukám, že se ti tady vede skvěle,“ podrbala ho mezi ušima a pak se otočila na mě.

„Návrat ke kořenům?“ zeptala se s úsměvem a kývla bradou na moje oblečení.

„Nepatřím mezi Dakoty, jsem Quilletka,“ zavrtěla jsem hlavou, „ale bude Hallowen a my prostě musíme porazit Cullenovy,“ dodala jsem na vysvětlenou.

„Pořád s ním bojuješ,“ rozesmála se. Mávla jsem nad ní rukou a koukla na Johna s prosbou v očích. Okamžitě to pochopil a pomohl mi na Shadowův hřbet.

„Kdo jsou všichni ti lidi?“ zeptala jsem se ho potichu.

„No, rada starších. Je tady Quil Aetara starší, taky Sue, máma Leah a Setha, pak Sam, Billy a já,“ odpověděl mi s úsměvem.

„Ježiši, co tady všichni chtěj?“ vyjekla jsem potichu. Zazubil se na mě.

„Chtějí vidět dceru Roberta a Vannesy Blackových, dítě zatracovaného páru, který si svou lásku nenechal vzít. A taky dvojnásobnou mistryni USA,“ vysvětlil. A do prkenný ohrady.

„Tak to se jim předvedem, co ty na to, Stíne,“ pošeptala jsem mu do hřívy a koukla na kluky. Všichni byli naprosto uvolnění, žádný z koní se necukal a neplašil z přemíry vlajících věcí kolem sebe.

Pobídla jsem Shadowa do kroku a nechala ho, aby si zvykl, že se kolem něj něco hýbe. Chvilku uskakoval do boku, vždy když kolem něj něco zavlálo, ale netrvalo to dlouho a uklidnil se.

„Šikulka,“ pohladila jsem ho po krku. A mohli jsme přejít do klusu i do cvalu. John nám všem udílel rady, jak si co nejlíp počínat s tím udítkem, tak, abychom koním neublížili.

„Jacob, Jared, Quil, Mandy, nástup na skoky,“ zavelel zničehonic. Zmateně jsem se podívala po trojici, co se zastavila u hrazení.

„Leah neskáče, Embry s Pella Riem skákali včera a Seth to bez sedla ještě nezvládne,“ vysvětlil mi Jared a zamířil za Johnem. Napodobila jsem ho. To zase bude exhibice.

„Skákala si někdy bez sedla?“ obrátil se na mě John, zatímco jsme sundávali pruhy kůže z dek. Ráno jsem k nim přišila suchý zip.

Ještě než jsem stihla odpovědět, stála vedle něj Daniela.

„Sto dvacet, s Shadowem,“ pochlubila se. Převrátila jsem oči v sloup a zašklebila se.

„Dany, tady nejsi doma, tak se nechlub,“ poradila jsem jí a koukla se na Johna.

„Jo, skákala, na jízdárně i venku, ale o tom nikdo nevěděl,“ zazubila jsem se. Daniela se sykavě nadechla.

„Teda, Joe o tom věděl, ale nic proti tomu neměl,“ dodala jsem pro klid její duše. Lhala jsem, ale znala jsem Joea natolik, abych věděla, že mě podrží, kdyby se ho na to zeptala.

„Výborně, tak si najeď na ten křížek. Z klusu,“ uzavřel naši debatu a ukázal bradou na mini křížek u tribuny. Kývla jsem na srozuměnou a pobídla Shadowa do klusu.

Krásně vyklenul krk a namířil si to rovnou na skok. Soustředila jsem se jen na něj a na překážku před námi. Nebyla vysoká ani mohutná, nevypadala těžká a nebudila respekt. Přesto mohla být, pro nás pro oba, nebezpečná. A on si to uvědomoval stejně, jako já. Chytila jsem se pevně v kolenou a před kavaletou na zemi mlaskla. Naskočil do cvalu, udělal jeden cvalový skok a odrazil se. Nadlehčila jsem zadeček a povolila otěže. Jeho kopyta se dotkla země a lehce jsme dopadli. Cválal až do dalšího oblouku, teprve potom přešel do klusu a následně do kroku.

Tribuna pochvalně zamručela a John na mě kývl. Dojela jsem k němu a zvědavě se na něj podívala.

„Tak takhle, hoši, vypadá profi ježdění. Takže doufám, že se nenecháte zahanbit holkou,“ oznámil klukům potichu a vyslal Quila na skok.

„Povedlo se ti to,“ pochválila mě Daniela s úsměvem.

„Jo, jenom ho, prosím tě, trošku usměrní, ať to neskáče jak oxer metr padesát, jasný,“ vytkl mi John a pozoroval Quila.

„Slyšíš, Stíne? Neskač tak vysoko,“ broukla jsem mu do hřívy. Když jsem se podívala před sebe, Quil s Caligulou zrovna odskakovali. A povedlo se jim to skvěle.

„Jo, já věděl, že tohle bude působit. Přece nenechají holku, aby byla lepší,“ zašklebil se na mě John a kývl na Jareda. Ten následoval Quilova příkladu.

„Pochvala,“ usmála jsem se na Quila, když se zařadil vedle mě. Caligula svěsil hlavu a sklopil uši.

„To je vždycky takhle flegmatický?“ zeptala jsem se jeho jezdce.

„On je trochu zvláštní. Když se po něm nic nechce, vypadá přesně takhle, ale jakmile uslyší startovní gong, nebo před sebou uvidí skok, mám občas dojem, že sedím na bedničce s dynamitem,“ vysvětlil mi. Jareda mezitím vystřídal Jacob. Zamířil na skok a nechal Silvera, aby si to vyřešil sám. Silver řešil, ale poněkud ledabyle. Ten skok podle toho vypadal.

„Tohle dělá vždycky. V tréninku je to flink, ale na závodech jeden z nejlepších,“ mávl nad ním John rukou a odešel vytvořit z křížku kolmák.

„No bráchanec, co to bylo?“ osopila jsem se na Jaka.

„Se nedivím, že nad tebou Jasper pořád vyhrává, jestli jezdíš takhle,“ rýpla jsem si ještě a zamířila k oblouku. John už měl skok hotový a zuřivě na mě mával.

„Nekecej na tom koni, nebo budeš chodit pěšky,“ pohrozil mi. Zašklebila jsem se a nechala Shadowa, aby naskočil do cvalu. Tentokrát už před skokem žádná kavaleta na zemi nebyla.

Sladila jsem svůj dech s pravidelnými údery jeho kopyt. I moje srdce tlouklo ve stejném rytmu. A vzpomněla jsem si na Johnovu radu. Vyrovnala jsem se v zádech a skoro neznatelně přitáhla otěže. Poslechl a zpomalil. Tři skoky před překážkou jsem ho pobídla. Tentokrát jsme neletěli tak vysoko, ani daleko. Dopadli jsme kousek za překážkou a docválali oblouk. Z tribuny se pro změnu ozval potlesk tří osob.

Dojela jsem k Johnovi a usmála se na něj. Kývl a podíval se na Quila. A pořád se to opakovalo. Jen Jacob si dal víc záležet. Kontroloval vzdálenosti i odskoky a neflákal sed.

„Co jsi to s ním provedla?“ otočil se na mě John, když ho takhle uviděl poprvé.

„Rýpla jsem si,“ zazubila jsem se na něj. Jen pobaveně zakroutil hlavou a šel skok znovu zvednout.

Dostali jsme se až na moji hranici. Jared to vzdal na sto patnácti. Snowy byl ještě mladý na takhle vysoké skoky. A Quil si zase bez sedla nevěřil. Zůstali jsme jen já a Jacob.

„Těš se na prohru, sestřenko,“ usmál se na mě Jake ďábelsky, ale jen jsem mávla rukou.

„S Shadowem mě neporazil ani Cullen, proč myslíš, že se to tobě povede?“ zeptala jsem se ho zvědavě a zamířila na obrovský skok.

„Stíne, nenech mě v tom,“ šeptla jsem mu do hřívy a stiskla stehna. Přešel do cvalu a namířil na skok. Stáhla jsem ho mírně doleva a srovnala mu krok. Pohodil hlavou, tak jsem zahodila otěže, chytila se jeho hřívy a zavřela oči. Bezmezně jsem věřila, že mě nezklame. A pak jsme letěli. Zvedla jsem se z jeho hřbetu a naklonila se nad jeho krk. Cítila jsem, jak natáhl krk daleko dopředu a mrsknul zadníma nohama. Křečovitě jsem svírala kolena, abych z jeho zad nespadla.

Naklonil se dopředu a natáhl přední nohy. Připomenula jsem si, že se musím vyrovnat v zádech, abych se nahoře udržela.

Lehce dopadl na zem a rozběhl se plným cvalem. Z radosti pohodil hlavou a zařehtal. Rozesmála jsem se a přitáhla mu trochu otěže, aby zpomalil a my se nevybourali v oblouku. Nechala jsem ho ocválat celý kruh, než jsme přešli do klusu a později do kroku. Z tribuny se nesl bouřlivý potlesk a hvízdání.

Dojela jsem k Johnovi a zářivě se usmála.

„Je to na tobě, bratránku,“ oznámila jsem Jacobovi přeslazeně.

„Tse, levou zadní,“ ušklíbl se místo odpovědi. John se nad naší rivalitou zasmál a poslal ho na skok.

„Co myslíš, skočí to?“ zeptala jsem se ho zvědavě a pobídla Shadowa do kroku. Musel chodit, aby se vydýchal.

„No, podle toho nájezdu ne,“ broukl naštvaně. Hodila jsem po svém bratranci očkem. Najížděl na překážku příliš rychle a zbrkle. Naštěstí byl Silver Wind chytřejší, než jeho jezdec a před skokem zabrzdil. Jacob překážku nakonec zdolal. Skokem plavmo ze Silverova hřbetu.

„Nahoru a znova,“ zavelel John zamračeně, „a tentokrát pomaleji,“ dodal ještě. Jacob ho naštěstí poslechl, napodruhé zdolali skok naprosto bez chyby.

„No dobře, no, seš lepší,“ zahuhlal Jake poraženě, zařadil se vedle mě a krokovali jsme koně spolu.

„Jaku, víš v čem je tvůj problém?“ zeptala jsem se ho.

„Chceš strašně moc vyhrát,“ vysvětlila jsem mu, když nesouhlasně zakroutil hlavou.

„No počkej, ty snad vyhrávat nechceš?“ vyhrkl mírně zmateně. Pochopil mě špatně.

„Ale to víš, že chci, jenže to nehrotím. Jezdím pro radost, ne pro pocit z vítězství. Jasně, když vyhraju je to skvělý, když ne, nic se neděje. Život jde dál,“ zkusila jsem mu to říct jinak. Vypadal, jako by se nad mojí filosofií zamýšlel.

„Možná máš pravdu,“ vypadlo z něj po chvilce. Skvěle, první krok k tomu, aby se podle ní řídil.

„Abych pravdu řekla, dřív jsem se chovala stejně,“ zahloubala jsem se do svých vzpomínek na minulost. Viděla jsem desetiletého caparta, jak se mermomocí snaží skočit se svým poníkem ten obrovský kolmý skok. Až moc vysoký pro ně pro oba. Když to uviděl Joe, normálně mě seřezal. Ještě týden se mnou mluvil jen tehdy, když doopravdy musel. Mrzelo mě to, měla jsem ho ráda jako strejdu a on se se mnou nechtěl bavit. Druhý týden jsem si dodala odvahy a zašla za ním do kanceláře. Kouknul na mě zpoza stolu a zahrabal se zpátky do papírů. Oběhla jsem stůl a skočila mu kolem krku. A začala jsem brečet. Pořád dokola jsem se omlouvala a nebyla schopna přestat.

„Řekni mi, co cítíš, když s Tikkitem skáčeš?“ zeptal se mě, když jsem konečně zmlkla.

„Já nevím, soustředím se na to, abychom neudělali chybu, a taky na čas a další skok,“ kuňkla jsem tiše.

„Vidíš? A to je ta chyba. Běž ho nasedlat a přijeď do haly, něco ti ukážu,“ poradil mi a postavil mě zpátky na zem. Nechápavě jsem se na něj podívala. Tikkity měl mít ten den volno.

„Tak šup, upaluj,“ postrčil mě ke dveřím a zahloubal se zase do papírů na stole.

„Najeď na ten křížek. Nevnímej nic, jen to, jak tvůj kůň skáče. Nesoustřeď se na chyby, na provedení. To máš v malíku už teď, soustřeď se na svoje pocity,“ zavolal na mě od skoku. Ten den jsem poprvé zjistila, že není důležité vyhrávat a patřit mezi ty nejlepší, ale to, co při ježdění cítím. Paradoxně, ti, co ježdění berou tímhle způsobem, mezi ty nejlepší ve většině případů patří.

„Halo, země volá Mandy,“ zamával mi Jake rukou před obličejem a vytrhl mě ze vzpomínek. Trhla jsem sebou a málem slítla na zem. Shadow ke mně natočil hlavu a zafrkal.

„No jasně, směj se,“ zamumlala jsem a obrátila se na Jaka.

„Chtěl si něco?“ zeptala jsem se ho mírně zmateně. Jen zakroutil hlavou a koukl na Danielu. Stála vedle něj a s úsměvem se na mě dívala.

„Vzpomínky,“ pokrčila jsem rameny s úsměvem.

„To je fajn. Hele, mám tě vyfocenou nad tím posledním skokem, chceš to? Říkej rychle, musím jet. Joe je tam sám a znáš ho dobře. Do stájí se dostane, i kdyby se tam měl doplazit,“ zeptala se. Ona se vážně ptala, jestli tu fotku chci?!

„Jasně že chci, jenže tady nemám noťas,“ posteskla jsem si.

„Na to je lehká pomoc, postarej se o Silvera a já pro něj zajedu domů, nebude to na víc, jak čtvrt hodiny,“ rozlouskl to Jake a seskočil z koně. Sesedla jsem taky, v letu chytila jeho čelenku a Daniele předala otěže Shadowa. Ostatní kluci už taky sesedali, tak jsme se vydali do stáje.

„Uvidíš, bude se ti to tady líbit,“ pousmála jsem se na Danielu a zamířila k trojce.

„No, je to tady prostorný. Ale znáš to, doma je doma,“ pousmála se na mě a odvedla Shadowa do posledního boxu, který jsem ji ukázala.

„On je tady Dreamer?“ vyjekla nevěřícně, když se podívala naproti od Shadowa. Jen jsem se usmála, na tohle nebylo třeba odpovídat.

„Polez, Stříbrnej,“ broukla jsem na Silvera a přivřela za námi. Sundala jsem mu deku, uzdečku i chrániče. Ještě jsem mu do sucha vytřela srst a šla za Danielou.

„Kde je Paul?“ zeptala se mě.

„Po tom posledním mistrovství se zamiloval do mojí sestřenky a odjeli pryč. S nikým se nerozloučil a nechal tady i Snílka,“ odfrkla jsem si znechuceně. Nikdo z kluků to nevěděl, ale znala jsem ho ze závodů. Teda, jeho jméno, upřímně, nikdy jsem neviděla jeho tvář. Jen výsledky a Dreamera.

„Asi je zbytečný ptát se, kdo ho jezdí, co?“ pousmála se na mě, když viděla, jak se k Dreamerovi chovám a jak se on chová ke mně. Jen jsem se na ni usmála a líbla Dreamera na nozdry.

„Jsem tady,“ doběhl k nám zadýchaný Jacob a nesl moji tašku s notebookem. Dělala jsem, že nevidím, jak je ten popruh vlhký.

„Jestli si rozškubal to oblečení, nebo provedl něco s noťasem, tak si mě nepřej,“ sykla jsem na něj tak, aby si toho Daniela nevšimla a zamířili jsme do klubovny. Seděli tam úplně všichni, John, kluci, Leah i celá ta jejich slavná rada.

„Aha, tak my zajdem do kanclu,“ houkla jsem na Johna, ale nebylo mi to dovoleno. Chtěli nás tam mít. Pokrčila jsem rameny a sedla si na volné místo na zemi. Notebook byl v režimu spánku, takže jsem ho probudila a natáhla ruku k Daniele. Položila mi do dlaně paměťovou kartu. Zatímco jsem prohledávala její obsah, těch fotek bylo fakticky dost, poslouchala jsem, o čem se to ostatní baví. Pak jsem zaslechla slovo závody. My pojedeme na závody? Bleskově jsem zvedla hlavu a setkala se s pohledem ostatních.

„Dvacátého pátého listopadu, Kalifornie. Poslední parkury před koncem sezóny,“ pousmál se na mě John.

„Hm, Catherine jede taky, a pokud se mi nepodaří přesvědčit Joea, může se stát, že budete soutěžit proti sobě. Jo, a Jasper Cullen už je mezi přihlášenými,“ naklonila se ke mně Dany. Soutěživě se mi zablýsklo v očích. Právě se mi nabízela možnost ukázat tomu zatracenému upírovi, že Dreamer není taková padavka, za jakého ho má.

„Jela bych s Dreamerem, můžu?“ zeptala jsem se Johna s nadějí v hlase i očích.

„Počítám s tím,“ zazubil se na mě a otočil se k Billymu.

„Budu jí tady teď potřebovat častěji, a odjezd je dvacátého, aby si koně zvykli,“ vysvětlil mu menší problém. Billy znal moje trápení se školou, ale taky věděl, že v Connecticutu to bylo úplně stejné.

„Pokud jí nebude hrozit propadnutí, tak jí ze školy omluvím kdykoliv,“ pokrčil rameny. Okamžitě jsem mu skočila kolem krku.

„Děkuju, děkuju,“ šeptala jsem mu do ucha nadšeně.

„Samozřejmě jede i Jacob, Embry, Quil, Jared a Seth. Drezury nejsou Leah, bohužel,“ otočil se ještě k ostatním.

„Já vím, jsou týden potom,“ pousmála se na něj Leah.

„A chceš jet?“ zeptal se jí pro kontrolu. Leah kývla hlavou a naklonila se nad můj noťas.

„Fešná fotka,“ pochválila Danielin fotografický um. Nemohla jsem nic jiného, než souhlasit. Skoro všechny fotky, co jsem kdy měla, pocházely z jejího foťáku.

„Hele, to je ze závodů,“ rozzářila jsem se nad jedním snímkem. Pak mi do očí vhrkly slzy.

„To jsou máma s tátou,“ kuňkla jsem tiše. Jake mi vytrhnul notebook z rukou a položil ho na stůl.

„Slušelo jim to spolu,“ poznamenal Aetara starší. Ostatní prostě jen koukali. Seděla jsem dál na zemi a sledovala je z dálky.

„Jsi jim strašně podobná,“ položila mi Daniela dlaň na rameno. Zvedla jsem hlavu a zadívala se na ni skrz slzy.

„A byli na tebe strašně hrdí,“ pousmála se ještě. Pak zkontrolovala hodinky. Vzpomněla jsem si, že spěchá, zvedla jsem se ze země a přešla k noťasu. Rychle jsem zkopírovala všechny fotky, třeba najdu ještě nějaké poklady, a vrátila jí kartu.

„Doprovodím tě k autu,“ pousmála jsem se na Dany a vyšla z klubovny.

„Ale je tady opravdu strašně krásně. Závidím vám ten les. U nás je pár stromů a jsme rádi i za to. A navíc, máte tady moře,“ zasnila se, když odemykala dveře.

„Jo, je tady skvěle. Víš, co mi vůbec nechybí?“ pozeptala jsem se.

„Hádky s ostatními. Tady jsme skvělá parta. Měla bys vidět kluky, s Leah v čele, jak se mi snaží všemožně pomáhat. Když jsme přivezli Stína, dokonce za mě psali úkoly, abych to nějak stíhala, upozorňovali mě na písemky a vytvářeli taháky,“ odpověděla jsem, když zavrtěla hlavou.

„Tak to ti fakt závidím. U nás jsou ty holky opravdu na zabití. Dokonce se jednalo o tom, že jich pár vyhodíme. S Catherine v čele, ale její papínek zašel za naším sponzorem. A ona musí zůstat. Změnili jsme jí tréninkový plán, aby ho nestíhala se školou, zařídili ji individuální plán. Té se prostě zbavit nejde,“ povzdechla si. Pak nastartovala. Rozloučily jsme se, nechala jsem pozdravit Joea a zamávala jí.

„Už odjela?“ zeptal se John, jakmile jsem vešla zpátky.

„Jo,“ kývla jsem na souhlas a posadila se zpátky na své místo na zemi. Notebook ležel zaklapnutý na stole. Evidentně se už dodívali.

Byl pomalu čas oběda, když se všichni konečně zvedli s tím, že je nejvyšší čas jet domů.

Seděla jsem v autě, s notebookem na klíně, a prohlížela ostatní fotky. Našla jsem spoustu momentek ze stáje, z různých tréninků, taky fotky, kdy jsem se snažila naučit mámu jezdit. Táta tehdy seděl na hrazení a smál se. Až když si na Shadowa sedl on, poznala jsem, po kom to ježdění mám.

V další složce byli fotky ze závodů, ale to už jsme byli doma. A já slíbila Billymu, že mu pomůžu s obědem, nezbývalo mi tedy nic jiného, než laptop zaklapnout.

„Máš všechno, co na ty závody potřebuješ?“ zeptal se mě jen tak mezi řečí. Pousmála jsem se.

„Jo, mám. Bílé rajtky jsem kupovala nedávno, tričko mám ještě v pořádku, jen ze saka budu muset odpárat znak stájí z Connecticutu,“ ujistila jsem ho a nakoukla na sporák. Vyžádali si totiž další moji specialitu. Boloňské špagety, takže jsme vařili kopec špaget a kotel omáčky.

Po obědě jsem se konečně dostala k těm fotkám ze závodů. A výrazně snížila stav barev v mojí tiskárně.

„Koukám, že rozšiřuješ stěnu vítězství, co?“ pousmál se Jake, když nakoukl do mého pokoje a viděl mě, jak na stěnu přidávám vytisknuté fotky.

„Ani ne, spíš aktualizuju,“ pokrčila jsem rameny a přiklepla poslední hřebíček.

„Hele, už jsem to řekl klukům. Jakmile budeme ve škole, nebo někde jinde, kde bude ten zrzavej Cullen, musíme myslet na ty závody. O maskách ani půl myšlenky,“ upozornil mě a drze si sedl na moji postel.

„No, když už jsme u toho, kde máš to svoje?“ zeptala jsem se ho podezřívavě.

„Ve skříni. Embry ho pohlídal, než jsem doběhl sem a zase zpátky,“ usmál se blahosklonně. Oddechla jsem si, netuším, kde bychom sháněli další.

„No nic, já zase fičím zpátky na stáj, ty si užij volno,“ zašklebil se na mě a odešel z pokoje.

To jo, volno jsem si opravdu užila.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!