12.09.2011 [17:00], Kamikadze, ze série Za láskou přes překážky, komentováno 7×, zobrazeno 3150×

„No to snad nemyslíš vážně?!“ rozkřičel se po stáji John. Teprve když jsem vykoukla z boxu, došlo mi, že neřve po nikom z nás. Naživo. Telefon stačil bohatě.

„Jak to myslíš, že je zadřený motor?!“ zněla druhá salva křiku, která ale vůbec nevypadala dobře, alespoň podle toho, jak se v protějším boxu tvářil Paul.

„Ani se na mě nedívej, tohle neopravím, ne tak rychle, jak potřebujeme,“ zavrtěl můj vlk hlavou, sotva se na něj stočil Johnův pohled. Ten zaklel a osobu na telefonu peskoval ještě víc.

„Zajímalo by mě, jak na ty závody odjedeme,“ podotkl Paul a zavřel Daidův box.

„Z čeho to může být?“ zeptala jsem se jako absolutní neznalec.

„To je různý, třeba místo nafty natankoval benzín,“ pokrčil rameny. Jemně se usmál a opřel se o hrazení Snílkova boxu. Prý ho bavilo pozorovat mě při nějaké činnosti. Hlavně v těch tričkách, co jsem s ohledem na vlčí polovinu nosila.

Něco mě napadlo. S tajuplným výrazem jsem Paulovi hodila kartáč a vystřelila ze stáje. Uprostřed dvora stál velký černý trambus, ale ten druhý scházel.

Vběhla jsem do šatny rovnou ke své skříňce, ve které byl mobil. Číselný zámek na dvířkách mi sice dal trochu zabrat, ale po předešlých událostech to byla maličkost.

„Ahoj Jaspere, tady Mandy. Mám dotaz, jedeš tenhle o tomhle víkendu na závody do Colorada?“ vyhrkla jsem, sotva to dotyčný na druhé straně zvedl.

„Zařídila jsem nám druhý trambus,“ nahlásila jsem Johnovi, sotva jsem ho našla. Jeho obličej se v momentě uvolnil a usmál.

„Jsi moje záchrana, Mandy,“ oddechl si, aniž by věděl tu malou komplikaci.

„Nechval dne před večerem. Je Cullenových, Jasper nejede,“ dodala jsem. Dosavadní úsměv mu na tváři trochu zmrzl, ale než stihl něco říct, zarazila jsem ho.

„Jiný už teď neseženeš, mám ho teda jet vyzvednout?“ zeptala jsem se s rozhozenýma rukama. Jen mávl rukou a kývl.

„Že mu děkuju. A vezmi s sebou Paula, má na to řidičák,“ houkl za mnou, když jsem odcházela.

Můj vlk stál za dveřmi, takže jsem mu vběhla rovnou do náruče.

„Slyšel jsem. Poběžíme, nebo jedeme autem?“ zeptal se s úsměvem.

„Poběžíme,“ zazubila jsem se na něj a postavila se zpátky na nohy. Bylo fajn, používat je zase bez omezení.

„Mandy, nenamáhej se tak. Testy ti sice dopadly na výbornou, ale ještě se musíš šetřit,“ vyběhl na mě Darek. Pasoval se totiž na stájového fyzioterapeuta. Nestěžovala jsem si, uměl naprosto výborně rozmasírovat ztuhlé svaly, ano, i vlci na tohle trpěli. Takže bylo naprosto jasné, že na závody jel s námi.

„No jo pořád,“ zamumlala jsem a rozběhla se k lesu navzdory jeho radám. Jeho povzdech dolehl až k mým uším a donutil mě k úsměvu.

„Vážně bychom mu to měli říct, nebo se za chvíli zblázním,“ utrousila jsem během svlíkání. Paul to však neregistroval, hltal mě očima. Jeho pohled mě zarazil. Bylo v něm cosi erotického, majetnického, a spousta hrdosti. A láska.

„Taky tě miluju,“ usmála jsem se na něj a povolala svou vlčici. To ho probudilo a strašně krásně se na mě usmál.

Neměla jsem sílu pozorovat jeho svlíkání. Ne v tuhle chvíli, kdy mě stále pálil ten pohled, přestože se už nedíval. Raději jsem se rozběhla.

Jasper tam ještě nebyl, ale v dálce jsem slyšela motor jejich trambusu. Než se Paulovi povedlo mě dohnat, rozlil se kolem upíří pach. Stačilo jen, aby Jasper otevřel dveře řidiče.

Potichu jsem zavrčela a pokusila se vlčici uklidnit.

„Víš o tom, že máš stejně oči, jako já?“ zeptal se s mírným úsměvem a já na něj zprudka zavrčela.

„Ona ne, to Bílá. Být tebou, moc bych se k ní teď nepřibližoval. Nemuselo by to dopadnout dobře a Mandy by pak byla nešťastná,“ ozval se za mými zády Paul. Oblečený. Já mezitím sváděla urputný boj s vlčicí. Ne, nechtěla ho zabít, jen po něm skočit a oblíznout mu obličej.

„V tom případě mám špatně nastavený přijímač. Cítím z ní radost a boj, ale nic špatného,“ pokrčil rameny a já boj prohrála.

„Bílá!“ vykřikl Paul, sotva se Bílá odrazila ke skoku a přistála předními tlapami na Jasperových ramenou. A oblízla mu obličej.

„Taky tě rád vidím, Bílá,“ usmál se na nás a podrbal za ušima. Zavřela jsem oči, abych je zase hned otevřela.

„Hele, jak to, že máš Mandyiny oči?“ podivil se. Šibalsky jsem mu předvedla vlčí úsměv, znovu ho oblízla, seskočila na zem a pelášila zpátky do lesa. Během chvilky jsem byla zpět, oblečená a po dvou.

„Kluci nás takhle rozlišují, Bílá má karamelové oči, já svoje obyčejně hnědé,“ vysvětlila jsem mu s úsměvem, Paul to nechal na mě.

„Jo tak, no nic. Trambus je vyčištěný, už jsme ho chtěli zazimovat, ale Rose se o to postarala. Neboj, Emm na ni dohlížel, a ten tě má rád. Voda i elektřina vevnitř fungují bez problému, jen je cítit po upírech,“ pokrčil ke konci omluvně rameny.

„Já ti nevím, nebude to tím, že je tvůj? Za tohle se neomlouvej, můžeme být rádi, že jsi nám ho půjčil,“ drcla jsem do něj a nechala se obejmout. Paul sice vrčel, ale nezbylo mu nic jiného, než to vydržet.

„John vzkazuje, že ti mám poděkovat,“ vzpomněla jsem si zničehonic a vesele se na něj usmála.

„Že není za co,“ zazubil se na mě a naposledy mě objal na rozloučenou.

„Ať se vám tam daří, pak poreferuješ,“ dodal nakonec a rozběhl se lesem domů.

„Žárlivko,“ drcla jsem do Paula a fřív, než mě stačil chytit, vyběhla do trambusu.

„Wau,“ uklouzlo mi při pohledu na vnitřní zařízení.

„Ale no tak, čekala si snad něco horšího, než to nejlepší na trhu?“ ozval se Paul jízlivě, a přitom se snažil zakrýt, jak moc se mu líbí palubní deska. Hlavně ten počítač v ní.

„Přede mnou to neutajíš,“ prozradila jsem mu tajemně a lehce ho objala.

„Buď rád, aspoň na ty závody můžeme jet podle plánu,“ dodala jsem těsně před tím, než mi znemožnil mluvit.

„Já vím,“ usmál se po chvilce a pevně mě objal.

„Víš, co je zvláštní? Je to tady cítít jinak, než tehdy v Seattlu, tak nějak míň nebezpečně. Myslíš, že díky tomu se jich koně nebojí?“ zeptala jsem se a vzápětí si chtěla nafackovat.

„Kdy jsi je cítila? Když jsme tam byli spolu o Vánocích, vyhýbal jsem se místům, kde byli cítit,“ zavrčel výhružně. Vlčice mu odpověděla stejně.

„Nevrč na nás!“ promluvila skrz moje rty a já věděla, že se mi do očí dostává karamelový podtón.

„Bílá, chci zase mluvit s Mandy,“ začal opatrně. Uvnitř mé hlavy jsem se řehtala jako blázen. Ne, Bílá nezačala být nijak zvlášť agresivní. Pohrávala si s ním. Samozřejmě počkala, jestli jí to dovolím. Řekla jsem ano.

„Nevrč na nás. Kdyby se Mandy v Seattlu, tehdy, když ti kupovala ten meč, dostala do nějakých trablů, objevila bych se mnohem dřív,“ oznámila mu s dunivým vrčením a stáhla se zpátky. V duchu jsem ji podrbala za ušima a na Paula vyplázla jazyk.

„Slyšel jsi, už na nás nevrč,“ dodala jsem.  Jen kývl hlavou na srozuměnou a přitáhl si mě k sobě.

„Pojedeme, aby na nás nemuseli dlouho čekat,“ zamumlal po chvilce a jeho objetí povolilo. Místo toho mě vzal do náruče a nesl do kabiny řidiče.

Přesto ve stáji čekali s mírnými obavami.

„Do toho nevlezu, je to cítit upírama na dálku,“ odfrkl si Quil, ale John ho sjel káravým pohledem.

„Nemusíš. Nikdo tě nenutí, já a Mandy v něm pojedeme, takže je v našem místo,“ ujistil ho Paul a lehce mě objal.

„Slíbila jsem Jasperovi, že a něj dám majzla,“ zalhala jsem Johnovi lehce, ale uklidnil se.

„Fajn, tak je naložte,“ odsouhlasil to a zmizel zase v kanceláři. Bleskově jsem se za ním rozběhla.

„Dala jsem ti Dreamerův průkaz?“ zeptala jsem se ho nejistě. S úsměvem kývl na souhlas a ukázal na průkazy koní, vyskládané na stole spolu s licencemi jezdců. Mezi nimi byla i ta moje. S tázavým pohledem jsem na ni ukázala.

„Darek podepsal to povolení. A platí už od neděle, jen nechtěl, abych ti to řekl. Jenže on neví, že v neděli se jedou ty nejvyšší soutěže. Vím, že jsi slíbila Dreamera Paulovi a že v neděli už bude unavený, takže pojedeš s Puertem, co ty na to?“ navrhl mi a já mu skočila kolem krku.

„Musím zajet domů pro věci,“ vyhrkla jsem najednou, ale uklidnil mě. Domluvil to s Paulem a ten je přivezl. Vesele jsem zavýskla, postavila se zase na zem a rozběhla se najít Paula. Zrovna scházel z rampy Cullenovského trambusu. Stačilo mu, aby viděl můj obličej a hned poznal, co mi John prozradil.

„Já ti říkal, že na Dareka nějak vyzrajeme,“ šeptl mi do ucha, sotva mě chytil do náruče.

„Už jsem ti dneska říkala, že tě miluju?“ zeptala jsem se ho, celá rozesmátá.

„Hned ráno, ale klidně si to poslechnu znova,“ přikývl a postavil mě na zem.

„Zajdi si pro Puerta, Snílek a Daida už jsou nahoře. Skočím zatím pro věci do auta,“ popostrčil mě směrem ke stáji.

S přikývnutím, které už však neviděl, jsem se ke stáji rozběhla.

Na Puertovi jsem seděla všeho všudy dvakrát. Nebyl nijak snadný na ježdění, ale docela jsme si sedli. Pravda, na vítězství to nebylo, ale o to mi nešlo. Chtěla jsem prostě jen závodit.

„Ahoj, Puerto. Už jsi to slyšel? Jedeme spolu závodit,“ pousmála jsem se na něj a ze skříňky u jeho boxu vytáhla přepravní chrániče a stájovou deku. Celou dobu, co jsem ho čistila a připínala mu chrániče, mě pozoroval se zaujetím a stříhal ušima.

„Makej, už se čeká jen na něj,“ nakoukl do stáje Jacob zrovna ve chvíli, kdy jsem Puerta vyváděla z boxu. Na rampu vylezl naprosto bez problémů.

Kluci už se venku řadili ke konečnému zástupu, jen jsem seskákala ze schůdků. Tentokrát jsme nejeli všichni, Jared Leah a Embry zůstávali doma.

„Obsazení aut znáte. V našem autě jedu já, Darek, jako druhý řidič, Quil a Seth s Carol. V Culenovském ten zbytek. Marku, ručíš za něj svým životem, Paule, Mandy, Jaku, dohlídněte na něj. Vysílačky jsou na stejné frekvenci, kdyby něco, volejte. Leah, Jarede, Quile, vy to pohlídejte tady, to o volání platí i pro vás- Rozpis ježdění máte v kanclu, na ráno jsou domluvení brigádníci. Jasný?“ rozdal John poslední instrukce a mohlo se jet.

„Řídíš první, nebo to mám vzít já?“ obrátil se Mark na Paula. Upřímně, doufala jsem, že půjdeme s Paulem zase dozadu. Poslední dobou jsem byla unavená. Skoro mě nenechával vyspat, vlk můj nádherný.

„Vezmi to, jdu dozadu ke koním, kdyby dělali bordel,“ rozhodl se k mé radosti. Chytila jsem ho za ruku a ukázala bradou na schůdky do nákladního prostoru.

„Vezmu notebooky a přijdu za tebou,“ zazubil se a dal mi rozpustilou pusu na nos.

Závody dopadly na výbornou. Všichni jsme je přežili. Paul se Sethem se dokonce umístili na příčkách nejvyšších. S Daidou se to Paulovi povedlo dvakrát, s Dreamerem byl jednou třetí a jednou první. Seth druhý a třetí, Quil s Jakem se dostali do první dvacítky vždycky. V neděli to bylo o poznání horší, a to jsem jela jenom já. Darek se to měl dozvědět až při hlášení mého nástupu na parkur, ale vylezl se své ložnice zrovna ve chvíli, kdy jsem probíhala kolem. V závodním oblečení. Zuřil, ale s mým startem ve dvou nejvyšších soutěžích nemohl ni udělat, tak se a mě alespoň celý den mračil. Na Johna prý celou cestu domů. S Puertem jsme se neumístili, ale nikomu to nevadilo. V prvním závodě nám nevyšel nájezd na vodu a zeď, takže jsme dostali osm trestných bodů, ve druhém už jenom čtyři. John si dělal srandu, prý, kdybychom mohli jet ještě třetí závod, na beton ho vyhrajeme. Jinak byl spokojený. Já taky, ani novináři tak moc neotravovali.

Večer po příjezdu volala Alice, jak to vypadá s naší účastí na svatbě Belly. S úsměvem na rtech jsem jí mohla potvrdit svou, Paulovu, Jakovu a Sethovu účast. Přidaly se k nám i Leah s Carol.  Alice se smála, nemohla to vidět, ale tvrdila, že bude Bells nadšená.

„Copak je, zlato?“ zeptal se Paul po jedne vášnivé noci. Byla jsem trochu zahloubaná. Přemýšlela jsem o svatbě, o stáji za domem, která byla jen v našich hlavách a tak vůbec.

„Ale nic, jen mi volala Alice, kvůli svatbě Belly. Přemýšlela jsem nad tou naší,“ zamumlala jsem a schovala obličej v kůži jeho krku.

„A cos vymyslela?“ Ne, on to prostě nemohl nechat jen tak.

„Vlastně nic, jen jsem se od Alice asi trochu nakazila tím nadšením. Koukala jsem po šatech a po andalusanovi, jenže toho nemůžu koupit, dokud nebude ta stáj, John už nemá místo. A dokud nebude andalusan, nemůžu kupovat ani šaty, budu je muset nechat ušít, ať se s nimi dostanu do sedla. Je to začarovaný kruh,“ povzdechla jsem si a zavřela oči. Doufala jsem, že to stačilo. Jemu však ne. Jednoduše se zvedl a odešel.

„Paule kam jdeš?“ vystartovala jsem do sedu, jenomže neodpověděl. Už jsem se chtěla zvednout a jít za ním, ale v tu chvíli e objevil zase ve dveřích a v rukou držel jakýsi časopis. Vyklubal se z něj katalog.

„Vyber si, tu, která se ti bud líbit, postavíme“ usmál se. V momentě jsem mu visela kolem krku a na tvář sázela jednu dětskou pusu vedle druhé.

„Počkej, ale jakou? Venkovní boxy, nebo vnitřní?“ zeptala jsem se ležícího vlka po zběžném prohlédnutí katalogu.

„Já bych bral vnitřní, Dreamer je na ni zvyklý a víš, jak tady vypadá zima,“ připomenul mi.

„V tom případě mám vybráno. Vyber si i ty, rozlosujeme to, nechci, aby to byla jenom moje volba,“ usmála jsem se a podala mu katalog. Zatímco vybíral, já hledala nějaký bloček.

„Mám!“ houkl na mě z ložnice. Já měl taky.

Vybrali jsme tu jeho, taky se mi líbila, byla dokonce hezčí, než na to moje, ale taky dražší.

„Jsi si jistý, že si ji můžeme dovolit?“ zeptala jsem se s mírnými obavami. Jen se usmál a pohladil mě po tváři.

„Neboj se, nikdy neslibuju nic, co bych nemohl splnit. Za tři měsíce budeš mít novou stáj,“ slíbil mi.

Brala jsem to s nadhledem, jenže hned druhý den si vzal volno v práci a začal to zařizovat. Do oběda se u nás vystřídali snad všichni stavební inženýři firmy, která vydala ten katalog.

„Já zírám,“ zamumlala jsem pro sebe a úsměvem mu zamávala. Sotva mě uviděl, už spěchal k oknu do kuchyně.

„Zlato, kolik tam chceš boxů? Pět nebo šest?“ zeptal se bezelstně a mě spadla spodní čelist

„Já nevěděla že chceš stádo koní,“ vydechla jsem mírně vykolejeně. Usmál se a líbnul mě na rty.

„Počítej, Dreamer, andalusan, občas Daida a můj kůň. To jsou čtyři. Někam musíme dát seno a slámu, ve stáji se nám osvědčil systém uskladnění v boxech, je to míň pracné,“ pokrčil výmluvně rameny

„Anebo víš co, necháme jich udělat rovnou osm, radši ať zbývají, než chybí,“ dodal nakonec a zmizel.

„On se zbláznil,“ povzdechla jsem si.

Ta samá slova jsem pak telefonovala Joeovi. Od té doby, co jsem odjela z centra, jsme byli v kontaktu téměř každý den.

„Nebojím se, že by ty boxy zůstaly prázdné, koneckonců slíbila jsi, že si Nacido vezmeš na výcvik domů. Tady na to není čas,“ připomněl mi.

„Jo, to máš pět koní, co ty další tři boxy? Povedlo se mi ho přesvědčit, že seno a slámu uskladníme na půdě, je to rychlejší,“ pokrčila jsem rameny.

„To jo, je to můj systém,“ pochválil se. Debatovali jsme ještě chvilku. Hlavně nad jejich nadcházející svatbou.  A taky nové rodině. Už měli obě data, jak svatby, tak porodu. U toho prvního jsem samozřejmě nesměla chybět. Slíbil mi totiž místo v průvodu koní, ani na jeho svatbě nesměli chybět. Jen měli zařízený i kočár pro nevěstu a ženicha vzhledem k pokročilému stavu těhotenství, ve kterém se měla Renata vdávat. A já tak měla jet na Shadowovi.

Večer se u nás stavili ostatní ze smečky, Jake přivezl i Billyho. Všichni do jednoho byli nadšení z prostor, které měla stáj mít. Dělníci už stihli vykolíkovat území a další den chtěli začít se základy. Dokud nebude pršet, říkali.

„Jak to vlastně vypadá s tou svatbou od Belly?“ zeptalas zničehonic Leah.

„Dámy šaty, pánové smoking. Alice volala,“ zazubila jsem se. Ze všech stran se nesly zmučené sténání mužských poloviček.

„Máš vybráno?“ ptala se dál. Neměla jsem, a tak se druhý den jelo nakupovat. A poprvé jsem viděla Paula ve smokingu.

„Tak nějak nemůžu uvěřit, že tenhle nebesky krásnej chlap je můj,“ zazubila jsem se na něj zamilovaně. Prodavačka, co nám pomáhala se šaty, se nejdřív koukla na něj a pak na mě.

„Já ano, hodíte se k sobě. A teď šup šup, ať Vám můžeme vybrat šaty,“ rozkázala a už mířila ke kabinkám.

O pár hodin později se nám to povedlo. Leah si vzala oranžové, s tenkými ramínky a hlubokým dekoltem. Šly jí k pleti. Carol zase blankytně modré, v kombinaci s její černým čírem to vypadalo víc, než zajímavě. Moje šaty byly jiné, z taftu, šedozelené, se zavazováním vzadu a odhalenými zády. Chtěla jsem jiné, ale pře hlasovali mě.

Asi o týden později bylo ono magické datum, třináctého srpna. Všichni zvaní členové smečky spali u nás, takže to tam vypadalo jako po výbuchu. Do toho všichni o všechny zakopávali v marné snaze najít zrovna potřebnou osobu.

„A dost! Leah, Carol do ložnice, Paule, ty nafasuješ smokingy, máme už jenom dvě hodiny, tak ať se konečně pohneme,“ zavelela jsem a najednou to šlo.

„Co uděláme s vlasy? Carol to má snadný,“ zamyslela se Leah. Zazubila jsem se na ni a ze skříňky s líčením vytáhla fungl nové clips in. Leah jen zavýskla a už mě usazovala do křesla. Zatímco mě tahala za vlastí i ty cizí vlasy, Carol se činila s líčením. Výsledek stál za to.

„Objednávám si tě jako kosmetičku na svatbu, můžu?“ vydechla jsem okouzleně při pohledu do zrcadla.

„Když tě Lee učeše tak klidně,“ pokrčila rameny a pokusila se vtlačit do křesla Leah. Já ztuhla. Lee naší vlčici nikdo neříkal, jen Sam, kdysi. A my to raději nezkoušeli.

„Lee? To se mi líbí?“ usmála se Leah. Ta rána, jak mi spadl kámen ze srdce, musela být slyšet hodně daleko. A ještě jsem Carol pomohla s Leah.

„Jdeme kouknout na kluky, ne?“ navrhla jsem, jakmile jsme se obuly. Holky přikývly a jako o překot se vrhnuly ke dveřím. Leah se dostala nejdál. Ze dveří až do obýváku. Carol se však zasekla mezi dveřmi a hleděla před sebe.

„Já mám asi vidiny,“ zajíkla se. Zvědavě jsem jí nakoukla přes rameno a usmála se. Seth vypadal skvěle. A ten zamilovaný úžas v jeho očích ho dělal ještě úžasnějším. Pak jsem však zahlédla Paula. A všechno se vypařilo, zůstal jen on. Takže jsem si nevšimla, že Carol udělal těch pár krůčků k Sethovi a ve dveřích jsem zůstala sama. Až když si pro mě došel. Naklonil se až ke mně a nádherně se usmál. Tála jsem.

Vypadáš nádherně,“ šeptl a lehce mě políbil.

„Ty taky,“ vydechla jsem po chvilce trapného ticha a usmívala se jako zamilované tele.

„Tak jedeme, ne? Ať tam nepřijedeme pozdě,“ poznamenal Jake poněkud pochmurně. To mě probralo. Došlo mi, že Belu vlastně ještě pořád miluje. Smutně jsem se na ně usmála a nechala se Paulem obejmout.

Přijeli jsme s půl hodinovým předstihem. Sotva ale Paul otevřel dveře, autem rezonovalo vrčení dvou vlků. Bylo tam víc upírů, než čítala Cullenovic rodina. Díky tomu si nás Carlisle s Esmé všimli jako první. Ale ovládli jsme se.

„O tři upíry víc, to zvládnu,“ napomenula jsem se a zářivě se na dvojici usmála. Vzápětí se ve dveřích objevil Jasper a zmerčil nás. Než jsem se vůbec stihla nadechnout, už mě objímal. Se strachem jsem se kolem sebe podívala, ale nikde nebyl žádný člověk, jen upíři a vlkodlaci. Ti tři cizí, respektive ty, se ukázaly chvilku po Jasperovi. Jedna z nich si nás měřila nenávistným pohledem, aniž bych věděla, co ji kdo z nás provedl. Ale pro naši smečku byla neznámá, jinak bych její vůni poznala. I tohle jsme sdíleli ve svých myšlenkách.

„Co to bylo?“ zeptala se Carol, když Jasper zase odešel s tím, že Bella potřebuje uklidnit a ty tři kráčmery zmizely.

„Nevím, nepoznávám ho, a ty tři, tak neznám vůbec,“ pokrčila jsem rameny a došla ke Carlisleova Esmé. Měli nás usadit na místa. Jenže to by se nesměla objevit Alice, aby zkontrolovala naše oblečení.

„Jo, to se mi líbí,“ usmála se na nás, poté, co naše roby sjela kritickým pohledem. Leah s Carol se rozesmály naplno.

„A co bys jako dělala, kdyby se ti to nelíbilo?“ uchechtla jsem se.

„Vždycky mám nějaké šaty do zásoby,“ prozradila tajemně a už nás táhla do zahrady. Proč, to mi došlo při spatření svatebního altánu, pochodujícího Edwarda a pomalu se zaplňujících se židlí.

„Vy sedíte na straně nevěsty, v druhé řadě,“ oznámila nám a dokonce ukázala na příslušné židle.

„Edward chvilku stál, chvilku pochodoval, ale jinak se zdál naprosto klidný. Možná až moc, ale třeba tak jen vypadal. Jeho kývnutí mě v tom jen ujistilo. No jo, čtenář myšlenek.

„Už se nemůžu dočkat, až budu na jeho místě,“ šeptl mi Paul do ucha a vykouzlil na mé tváři zasněný výraz.

„Já zase až budu ve svatebním stát před stájí a čekat, až někdo přivede andalusana osedlaného dámským sedlem,“ zasnila jsem se. Jen se uchechtl, ale zaniklo to ve zvuku piana, který se zahradou rozlehl.

Rose hrála tradiční svatební pochod a nepochybně vypadala za tím klavírem naprosto úžasně, jen tak, jak to umí ona, ale oči nás všech se upíraly na Bellu, která, v doprovodu Charlieho, stála na konci bílého koberce. Byla naprosto úchvatná. Jako bychom se najednou ocitli o sto let zpátky. V ten moment to v mé hlavě secvaklo a bleskově jsem se otočila k Edwardovi. Stál jako přikovaný a zíral. A rozhodně v tu chvíli nevypadal jako člověk. Nejspíš ani nedýchal.

Vlastně to ani netrvalo tak dlouho a ono slůvko řekli oba. Edward hrdě a s úsměvem, Bella se tak usmívala, ale mluvila trochu tišeji. Hodili se k sobě. Přestože on byl lovec a ona kořist, hodili se k sobě.

Obřad přešel v oslavu, v duchu jsem Alice vzdávala hold. Všechno klapalo, nikde nebyl žádný zádrhel. Při hostině Edward statečně polykal porce lidského jídla, až to u vlčí části hostů vyvolalo pobavené úsměvy a škleby. Ale zvládl to s grácií sobě vlastní.

Stejně tak spolu zvládli novomanželské sólo. Byli úchvatní, zahledění jeden do druhého a vůbec nevnímali okolí.

„Smím prosit?“ ozvalo se nade mnou zničehonic. Nestihla jsem se ani podívat, kdo to byl a už mě Paul táhl k parketu.

„Hele, to se nedělá,“ vyčinila jsem mu s úsměvem a Jasperovi poslala s pokrčením ramen omluvu.

„Vím, že jsi mu to slíbila, ale snoubenec by měl tancovat jako první, ne?“ zeptal se Paul s úšklebkem. Jen jsem se pousmála a kývla.

„Jestli mi pošlapeš nohy, tak si mě nepřej. Eve ti vzkazuje, že jsem nadaná, takže všechny chyby budou na tvé straně,“ popíchla jsem ho ještě, ale víc bych nestihla. Ukázalo se, že je můj vlk všestranný. Tanec mu šel stejně dobře, jako parkur.

Domů jsme se dostali až po půlnoci. Unavení, vytancovaní, ale usměvaví a veselí.

„Mám dojem, že mi ty nohy nakonec upadnou,“ postěžovala jsem si v obývacím pokoji a přehodila je přes opěradlo pohovky.

„A divíš se? Vždyť jsi tancovala snad s každým přítomným klukem. Ženicha nevyjímaje, ani Paul už tě pak nechtěl pouštět,“ zamumlala Leah zmoženě.

„To se ozvala ta pravá. Tebe proháněli všichni spolužáci, Jake i Paul, pokud zrovna nebyl se mnou. I Edward pro tebe chtěl jít, ale asi mu tvoje myšlenky stačily, nejspíš nechtěl riskovat přímou konfrontaci,“ oplatila jsem jí s úsměvem. Nikdy se netajila tím, že upíry nemá v lásce. Carol nás jen pozorovala.

„A ten blonďák, co chodil pro mě, dokud ho Seth neodvedl stranou a něco mu neřekl, to byl kdo?“ zeptala se bezelstně. S Leah jsme na veškerou únavu zapomněly, to se pro stě nedalo.

„To byl Mike Newton, místní playboy, ani se Sethovi nedivím. Na Mandy to taky zkoušel,“ odpověděl jí místo nás Paul. Do té doby s kluky obhlíželi základy stájí.

„Už mají polovinu,“ usmál se na mě.

„Aha, ale se ženichem a s Jasperem jsi mě pustil,“ poznamenala suše.

„Mně Cullenovi nevadí, dokud nikomu neublíží, beru je. Taky si svůj osud nevybrali sami, ale na rozdíl od jiných se snaží s tím něco udělat,“ pokrčil rameny a sedl si na opěrku křesla, ve kterém napůl seděla, napůl ležela Carol.

„Mám stejný názor,“ usmála jsem se na něj.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1

© 2010 Stmívání FF - Kopírování veškerých děl je bez souhlasu autora přísně zakázáno!