Sekce

Galerie

/gallery/opera.jpg

Jasper a jeho vnímání a ovlivňování emocí mě opravdu baví! :-)

 

(Další kousek, co už vyšel jinde. Ale žízeň po Willovi do zítřka snad zažene :-) )

„Ne!“ vykřikla jsem vyděšeně. „Panebože!“ přikryla jsem si oči, abych tu hrůzu neviděla. V tom okamžiku se rozlétly dveře do pokoje a vrčící Edward stál nahrbený v bojovém postoji hned u mě. Ztichl, podezřívavě se rozhlédl, pak se jedním rychlým pohybem přesunul k prosklené stěně a zkontroloval situaci venku. Dalším rychlým pohybem si lehl na zem a podíval se pod postel, aby se vzápětí ocitl hned za mnou a popadl mě do náruče. To všechno stihl ještě dřív, než jsem se nadechla, abych mu stihla říct, že se nic neděje.

„Ale já jsem tě slyšel křičet,“ mračil se, držel mi jednou rukou bradu a zkoumavě pozoroval pravděpodobně každý pór mého obličeje.

„Já jsem nekřičela, jen jsem se na sebe podívala do zrcadla,“ zamumlala jsem a v duchu si nadávala, že příště, až mě Alice zase donutí obléct nějaké nechutné šaty s tak gigantickým výstřihem, musím ten první pohled prostě se zaťatými pěstmi vydržet, abych Edwarda neděsila. Vlastně ne, Alice mě už nikdy nedonutí si na sebe něco takového vzít! Protože tohle nebyly šaty. Tohle byla v podstatě jen velmi nemravná dlouhá noční košilka. Ano, splnilo to do posledního puntíku mé požadavky na délku („Až ke kotníkům, Alice! Já nebudu vystavovat na odiv svoje modřiny!“), ovšem látku na sukni návrhář musel někde vzít, že. A kde se dá na šatech ubrat? Na výstřihu. Byl obrovský. Na rukávech. Nebyly žádné, jen dvě tenoučké nitky, osázené štrasem. A na zádech. Ta taky chyběla a kdybych byla jen o pět centimetrů nižší, koukala by mi půlka zadku.

Edward mě vzal za ramena a odtáhl se ode mě, aby si ty neuvěřitelné šaty mohl prohlédnout. Mlčel. Prohlížel si mě od hlavy ke špičkám bot a zase nahoru ke slavnostnímu účesu. Nic neříkal. Nakonec se jeho oči zastavily na mé tváři a zavřely se. Obličej se mu zkřivil do bolestné grimasy. Ach. Bylo to ještě mnohem horší, než jsem myslela!

„Edwarde,“ pípla jsem vyděšeně. „Já tu zůstanu, abych mohla být v normálním oblečení, ano?“

„Zabiju ji,“ zašeptal sotva slyšitelně. „Zabiju tě, Alice!“ houkl pak tak hlasitě, aby si mohl být jistý, že ho slyšela. Zezdola se ozval Emmettův veselý smích a přísahala bych, že v garáži právě nastartovalo žluté Porsche.

„Já vím, jsou strašný, vůbec nevím, jak ji mohlo napadnout-,“ řekla jsem nešťastně, ale přestala jsem, když Edward otevřel oči a já viděla, že jsou skoro černé. Nebyl na lovu? Má žízeň? Trpí?

„Jsi nádherná, Bello,“ řekl mi chraptivým hlasem. „Tyhle šaty jsou tak neskutečně nemravné, že kterákoliv jiná by v nich vypadala jako děvka, ale ty jsi jako bohyně.“

Vydala jsem nějaký zvuk, znělo to jako Aha, ale jen hodně vzdáleně. Určitě jsem v tuhle chvíli byla červená i v tom výstřihu na zádech. Nemá žízeň. Chce mě. Vpíjela jsem se pohledem do té temné barvy a chtěla mu toho tolik říct, třeba Necháme je odjet a zůstaneme tady! Nebo Servi ze mě ten hadr hned teď!, ale nevydala jsem ze sebe hlásku. A byla jsem moc vděčná, že mám své myšlenky jen sama pro sebe.

Nesnesitelně elektrizující napětí mezi námi prolomil Emmett, který se objevil v už rozkopnutých dveřích:

„Šup šup, jedeme! Nezdržovat!“ Pak si prohlédl to, co bylo vidět přes Edwarda a obdivně zahvízdal: „Teda, Bello, já nebýt ženatej, tak nevím nevím!“

Odměnou mu za to bylo zavrčení od Edwarda, zasyčení od Rosalie a můj ruměnec, který už pravděpodobně nikdy nezmizí.

 

Alice se tvářila naštvaně. Nemohla pochopit, jak jsem mohla udělat tak odpornou věc a půjčit si od Rosalie velký černý hedvábný šál, kterým jsem si omotala ramena, záda i výstřih.

„Úplně jsi ty šaty zabila, Bello!“ vyčítala mi.

„Díky bohu za to!“ kontroval Edward, teď už normálním hlasem, ale s očima stále ještě trochu tmavšíma než obvykle. Jako na trní jsem seděla mezi Edwardem a Alicí v lóži Seattleské opery a čekala, až začne dnešní představení. Emmett s Rosalií seděli za námi, Jasper vedle Alice studoval program.

„Měli jsme jít na balet,“ bručel Emmett. „Fakt to mohla bejt sranda, tak jsem se na to těšil! A místo toho nějakej pomatenej faraón!“

„Emmette, i kdybychom tě vzali na balet, nic by se tam nestalo, tak klid,“ odpověděl Jasper.

„To říkáš teď, ale přiznej si, že tě vidina rvačky primabalerín láká,“ ponoukal ho Emmett. Jasper jen se smíchem zavrtěl hlavou a dál studoval dnešní obsazení.

Světla zhasla a představení začalo. Nevěděla jsem, jaké to bude. Nikdy jsem na opeře nebyla, ale Edward tvrdil, že zažít je potřeba všechno, a proto jsme dnes večer byli načerpat trochu kultury. Hm, zažít všechno, to se mu řekne. Zrovna teď bych nejraději zažila jeho hezky blízko u sebe. Hodně blízko. Ty jeho oči, ten neskutečně vzrušený a tolik vzrušující pohled! Jak mě pak celou cestu autem držel za ruku, chvílemi možná až moc silně, ale bylo mi to úplně jedno. Jak se pak, když mi pomáhal z kabátu, nenápadně dotkl mých zad hodně nizoučko. Zajel rukou pod šál a mně naskočila husí kůže částečně pod dotykem jeho chladné ruky, ale hlavně tím obrovským vzrušením, které mnou celou prostupovalo...

Ze rtů mi utekl tichoučký vzdech. Jasper za mnou si velmi důrazně odkašlal, takže jsem opět zrudla. Edward se v šeru tázavě podíval, ale jen jsem zavrtěla hlavou. Pohladil mě po rameni a jemně mě políbil na spánek. I tohle málo stačilo, aby mnou projel blesk vzrušení, až jsem nadskočila a kopla do dřevěného obložení lóže.

„Bello!“ sykl Jasper.

„Promiň, promiň!“ omlouvala jsem se horlivě.

„Co se děje?“ šeptl mi Edward do ucha a jakmile jsem jeho rty ucítila u svého lalůčku a ovanul mě jeho studený dech, musela jsem zavřít oči a velmi se soustředit na to, abych se mu nevrhla kolem krku. Představa jeho košile, rozervané jedním mocným trhnutím, a nahého těla pod ní mi běžela před očima a začala jsem přerývavě dýchat. Za mnou se ozval hýkavý zvuk a pak jsem slyšela vrznutí dveří. Zmateně jsem se otočila; Jasper byl pryč.

„Ale ne,“ vyjekla jsem. Musím se mu omluvit. Ne, nejdřív se musím uklidnit! „Musím na záchod,“ šeptla jsem Edwardovi a vypařila se.

Jasper stál na chodbě, zády se opíral o zeď, oči zavřené, zhluboka dýchal. Když mě uslyšel, otevřel oči a ušklíbl se:

„Děláš mi to naschvál, viď?“

„Ehm, ne, promiň,“ koktala jsem a snažila se také dýchat zhluboka. Pokus o uklidnění se mi nevyšel, protože se objevil Edward. Musel nás slyšet mluvit. Podíval se na mě, určitě jsem byla rudá vším tím vzrušením, funěla jsem jako lokomotiva a nervózně jsem si kousala ret. Podíval se na Jaspera, který měl oči skoro tak temné, jako on doma. Došlo mu to a usmál se:

„Poděkuj své ženě, Jazzi, ta za tohle všechno může!“ Pak si mě přitáhl k sobě a krátce mě líbnul na rty. I to ale stačilo k tomu, abych zase vzrušeně vydechla a pevně zavřela oči.

„Jste hrozní!“ zaúpěl Jasper a vrátil se zpátky do lóže.

„Já,“ začala jsem, ale hlas mě zradil, musela jsem si nejdřív odkašlat. „Myslím, že se tam asi nemůžu vrátit, promiň.“

Znovu mě obdařil úsměvem, zavrtěl hlavou a pohladil mě po vlasech:

„To je v pořádku, lásko. Počkáme na ně někde v kavárně, chceš?“ Přikývla jsem. Otočili jsme se k odchodu, ale pak se Edward zarazil a poslouchal. Lehce zasyčel, znovu se zaposlouchal a pak jsem i já slyšela tlumeně Alicin smích.

„Co se děje?“ zeptala jsem se.

„Vlastně radši pojedeme domů,“ řekl rozhodně Edward, chytil mě za ruku a na můj vkus až příliš rychle mě vedl do šaten a pak k autu.

 

„Jste tu brzy,“ divil se Carlisle, když jsme dorazili k nim domů. „A kde máte zbytek?“ Edward celou cestu mlčel, jen se potutelně usmíval. Neptala jsem se, už jsem si zvykla, že s ním má všechno svůj čas.

„Zapni si místní zpravodajský kanál,“ vybídl Carlisla a dovedl mě k pohovce. Posadil se na ni, stáhl si mě do náruče a šeptl:

„Dívej.“

Velká plazmová obrazovka se rozzářila a reportérka místní stanice stála před nějakou velkou budovou. Všude blikaly policejní majáky, v záběru bylo vidět několik lidí ve večerních róbách, spoustu policistů a sem tam nějakého zdravotníka. S údivem jsem se podívala na Edwarda a on pobaveně kývl. Byla to Seattlská opera.

„Dnes večer došlo při představení opery Aida zde v Seattlu k naprosto nečekané a omračující bitce, která začala drobnou nehodou, při které jedna ze sólistek z ničeho nic roztrhala své kolegyni kostým. Do šarvátky se postupně zapojilo nejen celé pódium, ale i orchestr a nakonec většina publika. Podle očitých svědků vypadali všichni bojující velmi rozzlobeně, ale zároveň se snažili jeden druhého nezranit. Jak rychle bitka začala, tak i přestala. Většina aktérů si nepamatuje téměř nic, zbytek se cítí být velmi zmatený a nedokáže vysvětlit, proč k boji došlo. Sólistka, která pravděpodobně celou akci vyprovokovala, se zhroutila a byla odvezena do nemocnice. Mám tu teď vedle sebe jednoho z návštěvníků, který měl to štěstí, že seděl v lóži a boji se tak vyhl. Můžete našim divákům popsat, co se dělo?“

Kamera se otočila mírně doprava a v záběru se objevil rozesmátý Emmett. Carlisle i Edward zaúpěli.

„Vůbec nevím, byl to takový zmatek, nevěděli jsme, co se děje! A ti lidé křičeli něco v tom smyslu, že se to už nedá vydržet a musej ten tlak nějak vybít! Fakt divný!“

„Děkuji vám, pane!“ rozloučila se reportérka s Emmettem, který nezapomněl zamávat do kamery.

Držela jsem se za pusu a nechtěla věřit tomu, co jsem viděla. Je možné, že za tohle můžu já?

„Hlavně nenápadně, že?“ rozesmál se Edward a pevně mě přitiskl na svou hruď. „Jasper by se měl naučit ovládat!“

„A Alici to aspoň naučí kupovat normální šaty,“ dodal pak potichu jen pro mě.

Chudák Jasper...

 

 


 

Všechny povídky

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Alda

20)  Alda (06.09.2013 17:32)

já tedy nevím raději čtu než komentuju, ale ok
tato povídka byla opravdu bombová
a musím souhlasit s kajkou, Emmett nezklamal

19)  Palomino (02.04.2013 22:02)

Jééé... tomuhle jsem se smála, až jsem se za břicho popadala. Jedna z nejlegračnějších věcí, co jsem tu četla.

18)  kajka (09.03.2012 11:34)

Pane jo, ta Edwardova chladná ruka.
Samozřejmě nejen to! Krásně vymyšlená a vtipná povídka. Emmett nezklamal.
Děkuji a vrhám se na další Tvoje věci.

17)  mollynkaska (17.12.2011 10:39)

:D Hej, tak to je supr, úplně vidím, jak Emm mává do kamery! :D

Nebraska

16)  Nebraska (10.06.2011 18:29)

Ha, ono je to pořád docela vtipný
Díky ;)

15)  Nikki (10.06.2011 18:06)

Tak toto je úžasná povídka!!

14)  terry (07.01.2011 23:59)

páááááááááááni tak tohle bylo nejvic :D:D:D:D

Nebraska

13)  Nebraska (01.09.2010 12:16)

Děkuju, holky :-)

eMuska

12)  eMuska (01.09.2010 11:55)

Veru, veru... Chudák Jasper!

Alorenie

11)  Alorenie (01.09.2010 11:45)

Úžasné!!§

10)   (01.09.2010 10:33)

Nechápu, proč si to čtu až teď

9)  gossipgirl (12.05.2010 16:03)

:D:D:D:D Tak jsem se rozhodla přečíst si všechny tvé jednorázovky, abych si zkrátila čekání na Willa a na Minnie. A musím říct, že jsem dobře udělala:D:D:D

8)  Shanti (10.05.2010 21:21)

Skvělá povídka, četla jsem i ostatní. Píšeš skvěle .. vůbec newim jak to popsat .. takže .. .. se těšim na další

sfinga

7)  sfinga (10.05.2010 11:54)

Předčítala jsem to svý mamince. Málem dopadla jako Bella v Emmetově chvilce poezie - taktak to stihla na záchod. Mám návrh, co tvoje povídky předčítat na konferencích o odzbrojování? Když se bude půlka delegátů válet smíchy pod stolem, těžko dokážou chřestit zbraněmi, ne?

ChrisTea

6)  ChrisTea (04.05.2010 13:03)

Nádhera!!! Myslela jsem, že umřu smíchy!!! Čekání na Willa jsem si zkrátila tím, že jsem přečetla všechny tvoje jednorázovky, které byly naprosto dokonalé!!!
ChrisTea

plyshovymedvidek

5)  plyshovymedvidek (04.05.2010 00:47)

to byla bomba

4)  Leni (04.05.2010 00:21)

Super. Emmet zase nezklamal a Alici asi čeká zajímavá noc s Jasperovými pocity .

ambra

3)  ambra (03.05.2010 22:05)

Miluju hýkajícího Jaspera, miluju Edwardovu ruku na mých zádech (a níže... už je po 22.!!!), miluju když jsou to pořád oni a zároveň v nových situacích!:D

lied

2)  lied (03.05.2010 22:04)

momentálně se válím smíchy po stole kdo ted má usnout a být svěží do práce :D

AliceBrandon

1)  AliceBrandon (03.05.2010 21:56)

Bomba, bomba, bomba!
Vzdychající Bella a nevinně provokující Edward. A chudák Jasper šílený touhou uprostřed Aidy. A Emmett mávající do kamery. Prostě balada na entou.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek