Sekce

Galerie

/gallery/Jacob a Bella.jpg

Pohřeb Charlieho.

Co bude s Bellou dál?

Smíří se s odletem na Floridu?

Tentokrát jsem ze setkání s Jamesem vyšla lépe než v Mém světě. Měla jsem otřes mozku, několik zlomenin. Byla jsem potlučená, ale necítila jsem se tak hrozně jako tehdy. Vlastně můj názor na bolest byl ovlivněný přeměnou v upíra. Přesto mě z nemocnice nepustili. Nejprve jsem si myslela, že to je proto, že nemám kam jít. Ale nechali si mě tam, i když přijela Renée. Ta teď většinu doby trávila pobíháním po Forks a zajišťovala Charlieho pohřeb. Navíc se musela brodit tou záplavou kondolencí a neustále odpovídat na otázky, které byly spojené s jeho odchodem.

Oficiální verze zněla, že se nám někdo vloupal do domu. Předpokládali, že to bude vrah z Port Angels. Zástupce všem na potkání tvrdil, že Charlie měl nějaké tipy a podle něj se viditelně trefil. Proč by ho jinak zabíjeli? Nechala jsem ho při tom. Celé město si povídalo, že zemřel hrdinskou smrtí a díky Carlislovi se nikdo ani nepozastavoval nad tím, že nemají tělo, protože to ani nikdo nevěděl. Příslušné orgány uplatil.

Carlisle se prohlásil za jeho blízkého přítele. Pomohl při údajné identifikaci a všem tvrdil, že je tak pomlácený, že bych si z toho odnesla celoživotní trauma. Billy ani Harry se neodvážili dohadovat. Jacob jim podrobně vyložil, co se stalo. Oni byli v šoku z toho, co se stává z jejich nejbližšího přítele. Podle nich to byl osud horší než smrt. Nesouhlasila jsem s nimi. Chvíli mi i bylo líto, že nejsem na jeho místě. Pak mi došlo, čeho a hlavně koho bych se musela vzdát.

„Ahoj,“ pozdravil mě Jacob hned ode dveří. Bylo ještě dost brzy. Většinou chodíval až dlouho odpoledne. Pohled mi sklouzl k nástěnným hodinám. Ukazovaly stěží jednu. To měl ještě být zavřený v La Push ve škole.

„Co tu děláš?“ Nedalo se říct, že bych ho viděla nerada. Spíš naopak. Ale nechtěla jsem, aby měl průšvih, a pak vyfasoval kvůli mně třeba domácí vězení. To bych ho pak viděla málo a to by se mi nelíbilo. V tomto světě se ze mě stával sobec.

„Charlie má přece dnes odpoledne pohřeb.“ Došel ke mně a srovnal mi deku. Do vázy na nočním stolku přidal další květinu. „Přivezl jsem sem tátu. Slíbil Renée, že jí pomůže.“ Pohladil mě po vlasech.

Při jeho slovech mě zamrazilo. Věděla jsem, že obřad je dnes. Stejně jako to, že je jen na oko. Nikdo kromě pár zasvěcených nevěděl, co se tam doopravdy stalo. Přesto to bylo smutné a depresivní. S tím vším okolo. Věnce a květiny a na závěr hostina, na kterou určitě nebudu muset. Pokud budu moct jít aspoň na obřad.

„Myslíš, že mě tam pustí?“ Vyslovila jsem své myšlenky nahlas. Pořád jsem měla kolem krku límec, nohu v sádře, zabandážovaná žebra… Se sestrou jsem se pravidelně hádala i o cestu na záchod.

„Byl… Jedná se o tvého tátu. To ti nikdo neodepře.“ Posadil se na postel vedle mě. Chytil mě za zdravou ruku. „Kdyby ne, unesu tě.“ Jemně mě políbil na čelo, tváře, nos až konečně i na ústa. Chtěla jsem víc, ale on se ode mě oddálil.

„Budu muset jít. Billy původně nechtěl, abych sem šel. Prý se uvidíme tam. Musel jsem ho přemlouvat.“ Zvedl se z postele. Uvidíme se tam. Vyzvedne tě Renée.“ Pomalu odešel.

Byla jsem vděčná i za tu krátkou návštěvu. Vždycky jsem ho ráda viděla. Docházelo mi, že ho miluju každý den o něco víc.

 

Nedovedu si představit nic smutnějšího než hřbitov za deště. Sešlo se tu snad celé Forks. Spousta černě oblečených lidí s černými deštníky nad hlavou. Všechno pošmourné a mokré. Seděla jsem na kolečkovém křesle s nohou ve vzduchu a byla středem pozornosti. Vedle mě Jacob jak moje osobní tělesná stráž. V jedné ruce měl deštník, druhou jemně tiskl mé rameno. Snažil se mě povzbudit. Všichni si na mě ukazovali prstem a mumlali, jak jsem statečná a odvážná. Kdyby věděli…

Renée celou dobu tiše pobrekávala. Já naopak nebyla schopná uronit ani slzu. Po dlouhých měsících, kdy jsem brečela skoro denně. Chtělo se mi vyskočit a začít křičet, že přece žije. V mysli jsem viděla tu prázdnotu v rakvi. Nemohla jsem brečet, když jsem znala pravdu. Pořád dokola mě napadalo, jak asi teď Charlie vypadá? Jak hodně se změnil? Jak zvládl přeměnu?

Od té noci uběhl skoro týden. Táta byl dávno upír a já nic nevěděla. Nikdo mi nezavolal. Napadaly mě ty nejhorší možné scénáře. Třeba ho nezvládají. Možná zabil nějakého člověka a Jasper se teď bojí mi zavolat. Ale s Carlislem určitě mluvil. Proč mi něco neřekl on?

„Milující otec, který…“ Knězova slova ke mně doléhala z veliké dálky. Ani jsem neměla snahu ho poslouchat. Možná jsem se měla vymluvit, že mi není dobře. Je zvláštní slyšet, jaký byl, když ještě pořád je. Navíc se z něj stal upír. Bytost, kterou tady nikdy nebudu.

„Vedl čestný a spořádaný život… Vzorný občan, který byl tolik let naším policejním ředitelem…“ Kromě knězovy řeči jsem slyšela hlasité vzlyky některých žen.

„Nechť je mu země lehká.“ Ukončil kněz obřad. Pozorovali jsme, jak rakev pomalu sjíždí do připravené jámy. Bylo po všem. Už se sem nikdy nebude moci vrátit. Nebo aspoň pár desítek let. Dokud tu bude žít někdo, kdo ho pozná.

 

„Měla by ses navečeřet.“ Přisunula ke mně Renée talíř s tou odpornou nemocniční šlichtou. Vypadala, že se mnou chce o něčem mluvit, ale nejspíš nevěděla, jak by měla začít. Místo toho mi naklepala polštář, pak se mě ptala na to, co mě bolí a nebolí a teď mě nutila jíst.

„Mluvila jsem s doktorem. Zítra ti chtějí ještě udělat nějaké testy, nejpozději za tři dny tě pustí domů. Už jsem zajistila letenky na příští pondělí.“ Vychrlila to neuvěřitelně rychle. Zatím jsme toto téma neřešily, ale byla jsem si jistá, že počítá s tím, že poletím na Floridu s ní. Vlastně to bylo pochopitelné. Proč bych tu zůstávala, když tu není Charlie.

Věděla jsem, že jí ublížím. Byla jsem tak ráda, že tu je se mnou, ale zároveň jsem si byla jistá, že s ní nikam nechci. Už dávno jsem byla zvyklá na déšť a zimu a hlavně na život mezi upíry a měniči. Nebyla jsem tou dcerou, kterou před pár měsíci vyprovodila na letadlo. Teď jsem byla někdo jiný. Nemohla jsem s ní odejít. Nemohla a nechtěla.

„Mami, já zůstanu tady.“

Otevřela překvapeně pusu a na prázdno polkla. Vypadala, že nemůže věřit tomu, že jí odporuju.

„Zvykla jsem si ve Forks a líbí se mi tu.“ Pokusila jsem se jí podat vysvětlení.

„Jsem tvoje matka. Musíš letět se mnou.“ Odvolávala se na rodičovskou autoritu. Nestávalo se to často. Možná to bylo podruhé za celý můj život. „Jestli je to kvůli tomu indiánskému chlapci…“

„Jmenuje se Jacob.“ Znala jeho jméno, ale viditelně ho nepoužila úmyslně a to vypadala, že se jí líbí. „Je to nejen kvůli němu.“ Další lež. On byl tím hlavním důvodem.

„Jsi příliš mladá na to, aby ses k někomu připoutala. A kolik je jemu? Pokud chcete být spolu, tak pár let počkejte. Můžeš se k němu vrátit… Po vysoké. Neuspěchej to!“

„Teď jsem si tu zvykla, tak nechci hned pryč. Nechci zase měnit školu.“ Rozhodně jsem se jí nehodlala zmiňovat o tom, že bych poslední ročník chtěla udělat v La Push. Ve Forks jsem nezapadla a ani nezapadnu.

„S kým tu budeš? Kdo se o tebe postará?“ V jejím pohledu jsem vyčetla, že to je jen poslední snaha, jak si mě může udržet u sebe. Posledních několik let jsem pečovala já o ni než ona o mně.

„Billy mi to už nabízel.“ Sice jsem lhala, ale byla jsem si jistá, že by nebyl proti. Navíc on nám nebude ve vztahu bránit, protože ví, že to stejně nemá cenu. Bojovat proti otisku je zbytečné.

„To ani náhodou!“ Poprvé na mě zvýšila hlas. „Poletíš se mnou a konec diskuzí. Phil už ti našel střední školu. Zítra tě tady odhlásím, zabalíme tvé věci a v neděli odjedeme.“

„Dobře, poletím s tebou.“ Vypadala překvapeně, že jsem se tak brzy vzdala. Usmála se. Cítila jsem, jak se tetelí blahem ze své výhry.

„Uvidíš, že se ti tam bude líbit. Phil sehnal krásný dům v pěkné čtvrti. Máme bazén a tvůj pokoj má okno na jih.“ Chtěla pokračovat, ale nenechala jsem ji.

„Poletím s tebou,“ zopakovala jsem ještě jednou. „Ale počítej s tím, že na prázdniny letím sem.“ Viděla jsem, jak se nadechuje, nejspíš aby mi řekla, jak je ráda, že jsem se umoudřila a že prázdniny si mohu trávit tam, kde chci já. Nedala jsem jí příležitost.

„Až mi bude osmnáct, tak se sem vrátím a už tu zůstanu. Nemyslím konec čtvrtého ročníku. Myslím den svých narozenin.“ Snažila jsem se zůstat klidná, ale moc se mi to nedařilo, nerada jsem jí odporovala a hádala se s ní. Teď nebyl čas chovat se jako vzorná dcera. „Budeš se s tím muset smířit.“ Cítila jsem, jak se má slova do ní zarývají jako nejostřejší nůž.

„Bello?“ V hlase se jí mísil smutek se zmatkem. Vypadala, že nechápe, kde se to ve mně bere.

„Mami, je to mé rozhodnutí. Jsem dospělá, tedy aspoň skoro a trvám na tom.“

„Chceš si zkazit život? Myslela jsem, že jsi rozumnější, že půjdeš na vysokou, že si vezmeš doktora nebo právníka. Rozhodně jsem si nepředstavovala, že se zahrabeš tady s tím indiánem.“

Nevěřila jsem, že to řekla. Cítila jsem, jak mě začínají pálit oči. Na jednu stranu mi jí bylo líto, přesto jsem měla vztek. Určitě byla zoufalá. Neměla ráda, když jsem jí odporovala. Ale nic o Jacobovi nevěděla. Neznala pravdu. Nemohla to pochopit.

„Co udělám, je jen moje věc.“

„To není. Ne teď! Jsem tvoje matka! Mám právo tě vychovávat!" Prvně v mém životě na mě byla tolik rozzlobená.

„Fajn!“ Odsekla jsem. „Ale nepočítej s tím, že tam zůstanu déle, než bude nezbytně nutné.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

maryblack

13)  maryblack (21.03.2012 13:52)

Bojuj Bello Jacob zato stojí

Lampas

12)  Lampas (18.07.2011 19:40)

Gassie

11)  Gassie (12.10.2010 21:14)

Holky moje zlaté, děkuji za komentáře.

Ewik

10)  Ewik (11.10.2010 09:16)

Moc hezký díl
A co Charlie?

Michangela

9)  Michangela (10.10.2010 22:32)

DeSs

8)  DeSs (10.10.2010 20:55)

Eh...
Nějak jsem to přehlídla a to tu oxiduju skoro celej den...
Když Bella řekla René, že se odstěhuje, tušila jsem, že to nenechá jen tak (dost mi to připomínalo situaci v New Moon s Charliem) a ona to vymyslela takhle...
Já mám teď René díky ambře fakt ráda, takže jí, prosím, moc neubliž, jo? I když ty její poslední slova nebyla nejhezčí...
Krásný díl a jsem zvědavá na další...

Yasmini

7)  Yasmini (10.10.2010 20:27)

Nejhorší je vysvětlování čehokoli v rámci rodiny, a nejhorší z toho jsou střety mezigenerační. Především zde není rovné postavení stran. (Ano a mé mléko v ledničce získalo právní subjektivitu). Ty mě chápeš, že? Krásně jsi zachytila obě strany sporu matku i dceru. Geniální jako vždy.
Děkuji krásná kapitola.
S Y

Mili

6)  Mili (10.10.2010 20:11)

Úžasná kapitola, Bella se mamce pěkně postavila, ne že by to bylo moc platné:) Už se těším na pokračováčko

sakraprace

5)  sakraprace (10.10.2010 20:05)

Ty kráso, tak to zírám Jsem strašně zvědavá, jak je na tom Charlie. A Bella opravdu odjede?! To Jaka klepne!!! A co Martin a Charlie avůbec, kde je další díl???

Evelyn

4)  Evelyn (10.10.2010 19:58)

Tak, při čtení jsem si upilovala nehet až na kůži a ani si toho nevšimla.
Jsem moc zvědavá, jak Charlie zvládá přeměnu a proč o něm Bella nemá zprávy.
Scéna s Renée... Chápu stanoviska jich obou a umím si představit, jak těžké to pro obě musí být.
Krásná kapitola, Gassie

Abera

3)  Abera (10.10.2010 19:02)

Hezký pěkně jí to dala to chci vidět jak to vadrží bez Jacoba

2)  Awia (10.10.2010 18:44)

Teď si nějak nemůžu vzpomenout, jeslti jsem nějak reagovala na Charlieho proměnu v upíra. Mám takový dojem, že ne, ale pokud ano ... komu bude vadit, když si to zopakuji? Teprve při čtení této kapitoly jsem si uvědomila onen fakt, že se z něj stal Studený. A vážně by mě zajímalo, proč se v souvislosti s jeho stavem Belle ještě nikdo neozval. V tom bude nějaký háček. A tek mě napadá, jestli bude mít Charlie dar. A jak se s tím vlastně smíří. S vlkodlaky se v originále vypořádal docela slušně... Doufám, že i on potom bude šťastný. A mohl by se dát dohromady ... třeba s Martinovou mámou! Ehm, tak ne. Momentální nápad.
Pohřeb byl smutný. S Bellou jsem úplně soucítila a vážně nedokážu pochopit, jak to vydržela. Ale pokd svůj život už jednou prožila /tím myslím ten, kde byla upírka/, tak teď musí být zvyklá na ledacos a i když se předtím na začátku zhroutila, rozhodně mi připadá silnější. A naprosto ji chápu, že chce zůstat s Jakem. A taky jí ten vztah přeju, což je docela dost divné... A nakonec k té hádce. Ty já obecně nemám moc ráa a pokaždé při nich hysterčím, ale Bella se tu vážně předvedla. Jde si za tím, co chce. I když chápu i maminku a na jejím místě bych asi dost vyšilovala. Každopádně jsem zvědavá, jak to bude pokračovat, protože ona z Forks prostě odjed nemůže. Nesmí! Jak by jinak pomohla Martinovi? A přece nemůže odjet od Jaka a "jejích" upírů! Ne!
Jsem zvědavá, jak se to vyřeší a jak budeš pokračovat. A taktéž, jak to skončí, protože pořád ještě tak nějak doufám, že by se Bella mohla vrátit zpátky za Edem, nebo by se Ed nájakým záhadným způsobem objevil /což by teď bylo doceal vtipné, když se do ní Jake otiskl/. A teď už končím, protože jsem toho napsala vážně dost a jdu se těšit, až se tu zase objeví pokračování. :)

Carlie

1)  Carlie (10.10.2010 18:33)

Nádhera!
Perex máš heeezky napsaný tak, že jsem na moment zaváhala, jestli Charlie svou přeměnu neustál... ;-)
Jak se to opakuje, znovu Bells říkají, že se nemá tak mladá vázat... :( ;-)
Jak musí být pro ni těžké aspoň předstírat, že není dospělá a měla by se podřizovat rodičovské autoritě, když v jejím světě byla už sama matkou :(
Je mi z ní hrozně úzko :(, ale tak krásně úzko B) , chci říct, že oceňuju, jak věrně jsi vylíčila atmosféru a realisticky dospěla k tomu, že logicky bude Bells nucena stěhovat se s matkou... :(
Copak asi dělá Charlie?
Báječný, Gassie

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek