01.05.2010 [09:00], Amisha, ze série Věčné pouto, komentováno 6×, zobrazeno 2639×

Boj...

V den, který Alice určila jako den rozhodující bitvy, jsme se hned ráno přesunuli do města, kde panovala velmi nervózní atmosféra. Obyvatelé sice věděli, že my jsme upíři, bájné bytosti, které by neměly existovat, a někteří spojenci jsou vlkodlaci, taktéž děsivá stvoření mající daleko do roztomilých pejsků, ale stejně dobře věděli, že ti, kteří se k nám neodvratitelně blížili, nebudou přátelé. Lidem začínalo pomalu docházet, co je vlastně skutečně čeká a že někoho ze svých blízkých mohou vidět také naposledy.

Ze všech sil jsem se je snažili zorganizovat a vysvětlit jim, co musejí dělat, ale vypadalo to spíše jako nahánění vyděšeného dobytka.

„Ty nám tedy pomohou,“ zoufal si Jasper. Nebyl schopný tak rozrušený dav uklidnit a sám nechtěně přejímal jejich strach a nervozitu.

„Tři hodiny, dvacet pět minut a šest vteřin.“ Hlásila Alice jako odpočítávání bomby. Carlisle nás svolal, abychom si rozdělili pole. Měla jsem strach, abychom to zvládli. Stísněně jsem hleděla na svého muže a cítila obrovské výčitky svědomí. Kdyby se na to někdo podíval velmi pozorně, nemohl by si nevšimnout, že jsem to zase všechno způsobila já. Edward mi pohled oplácel. Bylo vidět, že si výsledkem nadcházející bitvy není vůbec jistý. Jako nikdo z nás...

„Bello já se z tebe zblázním, jako by nestačili všichni okolo, ještě ty!“ káral mě Jasper naštvaně. Omluvně jsem se na něj usmála 


Nastala hodina H a nervozita by se dala krájet. Měli jsme jednoduchý plán. Věděli jsme, že se nejprve musí přijít do města nakrmit, takže jsme poslali do bezpečí rezervace každého, kdo bojovat nemusel nebo nemohl. Doufali jsem, že Rumuni nic neprokouknou.

Skutečně se přihnali do města jako velká voda. Byli neuvěřitelně překvapení, když zjistili, že v prvních domech nikdo není a lidé na ulici poplašeně a s křikem neutíkali. Okamžitě se jali hledat někoho k jídlu.

Jaké však bylo jejich překvapení, když jejich kořist, bezbranní a křehcí lidé, na ně namířili plamenomety domácí výroby a ti silní a nikým nepřemožitelní upíři padli na zem jenom jako kousky ohořelé hmoty.

Jeden z rumunských upírů se vrhl na malou holčičku, která neposlechla a chtěla vidět, co se to ve městě děje. Nikdy jsem neviděla Emmetta tak zuřivého. Vrhl se malé Sophii na pomoc a cestou k ní stihl utrhnout pár hlav. Byl tak rozlícený, že si ani nevšiml jednoho protivníka, který mu šel od boku. Už už ho držel za ruku, že s ní trhne, když v tom se na scénu přiřítila Leah a jedním seknutím tlapou Emmettovi uvolnila cestu. Stále nás neměla ráda, ale tohle pro ni dávalo smysl. Chránila nevinné lidi a bylo jedno, že s naší pomocí. Nepřátelský upír už se nad dívenkou skláněl a skoro něžně jí hladil po vlasech kroutících se po drobném krku. Pak vycenil zuby, což bylo úplně poslední, co za vsou špinavou existenci udělal, protože Emmett držel ten jeho vyceněný úsměv i s hlavou v ruce a jedním velmi zdařilým hodem s ní mrsknul do ohně.

Další skupinu jsme nalákali na kraj městečka. Do domů jsme nainstalovali C4 a nějaký dynamit - čistě pro jistotu. Jakmile celá skupina vběhla do naší smrtící pasti mezi těmito domy, tak jsme odpálili připravenou nálož. Na zem se snesla sprška podivného bílého kamení. Periferním pohledem jsem si všimla, že Carlisle ošetřoval pár lidem hlavu, jak je kusy zničených nepřátel náhodou zasáhly. Vlci trhali zbytek utíkajících a já se šla vrhnout na Stefana a Vladimíra, kteří stáli stranou a nevěřícně na nás zírali.

„Krucinál! Jak jste to udělali?! Vždyť jsme byli v takové přesile,“ prskal rozčileně Vladimír. Můj úsměv ho utvrdil v tom, že právě má tvář s výrazem nelítostného kata je to poslední, co kdy uvidí. Ve skoku jsem mu utrhla hlavu a Jacob za mnou nadšeně urval hlavu Stefanovi.

Společně jsme je naházeli na obrovskou hranici, z níž se k nebi vznášel hustý bílý štiplavý dým. Boj byl u konce.

Všichni se moc snažili a nyní nemohli uvěřit, že se naše takřka sebevražedná mise vydařila až nad očekávání dobře. Díky důvěře, kterou jsme dostali od lidí, nedošlo na žádná smrtelná zranění. Někteří utržili pár škrábanců, ale nic vážnějšího se nikomu nestalo.

Vyčerpaně a spokojeně jsem se dívala do radostných tváří všech kolem sebe. Na každém byla znát úleva a euforie z vítězství. Hledala jsem svého manžela a chtěla ho obejmout a cítit jeho blízkost. Nikde jsem ho ale neviděla. Zmateně jsem se rozhlížela a začínala mnou prostupovat panika.

Vedle mě se ozval prudký kašlavý zvuk. Otočila jsem se za ním a uviděla, jak se Jacob směje a ukazuje k lesu. Podívala jsem se tím směrem a okamžitě se uklidnila. Edward s Tanyou společně likvidovali Damiana.

Couval před nimi, ale Tanya ho nalákala přímo k ohni a Edward mu utrhl tu jeho proradnou hlavu. Na obou bylo vidět, jak si ničení toho zrádce užívají. Smáli se, bylo je slyšet přes celé bitevní pole, které dříve bylo částí města.

Když bylo uklizené i poslední tělo, seběhli se k nám lidé z města. Stále opakovali, jak nám budou navždy vděční. My ale věděli, že budeme muset odejít. Místní obyvatelé na vlastní oči viděli, čeho je náš druh schopen a určitě by nechtěli mít takové zrůdy poblíž svých domovů.

Rodina se seskupila dohromady a už jsme chtěli odejít balit, když nás zastavil starosta.

„Cullenovi, doufám, že tu zůstanete pokud možno navždy. Jste velmi cenná součást našeho města a věřte, že nikomu nevadí, co nebo kdo jste. Alespoň pokud i nadále nebudete lovit lidi. Teď když už všechno víme, nemusíte měnit bydliště. My vaše tajemství udržíme v naprostém bezpečí. Všichni. Budeme si to předávat z generace na generaci a všichni naši potomci budou vědět, že za svůj bezpečný domov vděčí vám. Prosím, zůstaňte tu.“

Byli jsme dojatí, tohle nikdo z nás nečekal. Rádi jsme starostovu nabídku přijali …

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

6)  Linfe (10.10.2010 13:37)

Jooooo já mám ráda parádní akční filmy a ten happyend nakonec. No skvělý, úžasný, dokonalý a jedinečný.

5)  Texie (27.08.2010 11:42)

Božíčku, tak to byla síla. Úplně vidím ty nebohé lidičky jak tam stojí, zubí se na bandu upírů a v rukou mají plamenomety domácí výroby a pohazujou si provokativně s dynamitem.

4)  ambra (06.07.2010 14:52)

To napětí na začátku... No a pak už to lítalo! A nová smlouva na konci - krása, že už nemusí vandrovat!

1)  sakraprace (30.04.2010 20:39)

Jooooo, bitva byla úžasná skvěle jim to nandali. Moc jsem se bavila

1