12.05.2012 [11:00], zuzka88, Povídky jednorázové, komentováno 19×, zobrazeno 2388×

Jeden muž, jedna žena, jedna rozlučka se svobodou… Tělo na tělo, dávka spalující přitažlivosti a syrového chtíče. Noc, která se nezapomíná, noc, která se nebude opakovat.

Pro tentokrát +18.;)

Vášeň jedné noci

„Dámy, dneska to bude noc s velkým N,“ křikla Danna do prostoru limuzíny, kterou jsme si pro tuto noc najaly. „Za týden ze mě bude paní Prestonová, a to se musí zapít.“
„Jen bacha, aby se to nedozvěděl pan Preston,“ uchichtla se Olivia a ladně si přehodila nohu přes nohu.
„Pan Preston je náhodou tolerantní,“ bránila Danna svého nastávajícího. To už jsme se smály všechny. Larry Preston byl všechno, jen ne tolerantní, ale i přes jeho poněkud majetnickou povahu ho kamarádka milovala a snažila se krotit svůj temperament a divokost. Rozlučka se svobodou měla proběhnout v tichosti nějakého nóbl klubu, ale Danna se rozhodla, že si zapíjení své svobody musí užít naplno. Larry se nic nedozví, co oči nevidí, to srdce nebolí, říkala, když jsme se u ní doma všechny připravovaly. Už to byl zážitek sám o sobě, šest holek a jen jedna koupelna. Dost jsme se u toho nasmály a nakonec se všechny vyfikly, jak nejlépe to šlo.

„Na Dannu,“ křikla jsem a zvedla skleničku s šampaňským.
„Na Dannu,“ opakovaly ostatní sborovým hlasem.

Usrkla jsem bublinek a nechala je tančit po jazyku. Spolu s Hannah jsme vybraly jeden z nejlepších clubů ve městě, těšila jsem se, jak si dnešní noc užijeme. Na dámské jízdě jsem nebyla ani nepamatuju. Od doby, co jsem byla s Jeremym, jsem trávila všechen čas s ním. Bylo fajn chodit s ním tancovat a tak, ale s dámská jízda je dámská jízda.

„Kam jedeme?“ ptala se Danna už po několikáté a koukala ven tmavým okýnkem.
„Překvapení a nevyzvídej pořád.“ Vyplázla jsem na ni jazyk a znovu se napila.

„A co Jeremy, Bello? Pustil tě?“ rýpla si Dawn. Shovívavě jsem se na ni podívala. Byla to Dannina sestřenice, chytrá jako rádio a neuvěřitelně protivná. Bohužel však patřila do rodiny a předpokládalo se, že doplní řady Danniných družiček, tudíž jsem ji musela strpět.
„Jeremy mě nemusí pouštět, nejsme k sobě přivázaní, můžu si dělat, co chci,“ odpověděla jsem a dala si záležet na sladkém tónu. Říkala jsem pravdu. Jeremy neměl žádný problém s tím, že jdu s kamarádkama pařit, jak on říkal, nesnášela jsem to slovo, ale jiné tuhle noc asi nevystihovalo. Věřili jsme si, nepochybovali jeden o druhém. Jen trochu koukal, když jsem si balila šaty. Odvážný výstřih na zádech a délku těsně pod zadeček si na mně tuto noc asi nepředstavoval.

„Dámy, jsme tu,“ ozvala se Hannah a limuzína začala přibrzďovat.

◊◊◊◊◊

V clubu bylo narváno. Hudba duněla ze všech koutů, na parketu tančil chumel lidí a další postávali u baru.

„To je paráda,“ zaječela Danna, abychom ji vůbec slyšely. „Larryho by kleplo,“ řekla spokojeně. Hlasitě jsme se zasmály, měla pravdu, Larryho by mohli rovnou odvézt, a přitáhly tak na sebe pozornost okolí. Ucítila jsem na sobě několik lačných pohledů, které mi hned na úvod pěkně zvedly sebevědomí. Je dobré vědět, že ještě pořád to mám v sobě.

Našly jsme stůl, který jsme prozíravě zamluvily, a pak si u číšnice objednaly šestkrát cosmo.

„Dneska chci tančit. Opít se a tančit,“ křičela Danna a v černém křesílku se pohupovala do rytmu hudby.

Přiťukly jsme si a než jsem se nadála, táhla mě Danna na parket. Nebránila jsem se. DJ hrál skvěle, atmosféra přímo vybízela k tomu hýbat se. Vlnily jsme se a smály se jako dvě puberťačky. Párkrát jsem na svém pozadí ucítila otření cizích rukou, ale nic jsem si z toho nedělala. Parket byl narvaný, nebudu si kazit večer hádkou.

Když jsem se zase dostala ke stolu, měla jsem úplně vyřvané hlasivky. Natáhla jsem se po kabelce a zkontrolovala telefon. Deset, to už by mohl být Jeremy doma.

V pátek míval basketbalový trénink s kamarády. Chodili pak na jedno do hospody nedaleko našeho bytu. Vzala jsem aparát a vyrazila hledat nějaké klidnější místo.

„Bello,“ uslyšela jsem za sebou, „kam utíkáš?“ Zamávala jsem telefonem.
„A pak že si může dělat, co chce,“ ušklíbla se Dawn tak hlasitě, abych ji přes ten kravál slyšela. Jen jsem se zasmála a pokračovala v cestě.

Takový klid, abych mohla mluvit do telefonu a bylo mě i slyšet, jsem objevila až v chodbě před vchodem. V kontaktech jsem našla Jeremyho číslo a už poslouchala oznamovací tón.

„Miláčku, ještě střízlivá?“ ozvalo se hned na úvod. Musela jsem se usmát.
„Střízlivá,“ odpověděla jsem mu, „zatím,“ dodala jsem.
„Klidně pij, zítra tě budu kurýrovat a slíbím ti, že už tě nikdy nenechám nic vypít,“ sliboval.
„To budeš moc hodný. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli už jsi doma.“
„Doma a sám, už mi chybíš.“
„Ty mně taky,“ řekla jsem popravdě, i když to neznamenalo, že bych se nebavila.
„Asi už…“ Najednou jsem ucítila podivné mrazení v zátylku. Otočila jsem se a nabodla se na pohled temných očí. Muž s bronzovými vlasy mě upřeně sledoval. Vůbec nevnímal svou společnici, která se mu věšela na ruku a cosi mu povídala. Vůbec nemrkal, nehýbal se. Díval se tak… lačně. Raději jsem pohled hned odvrátila a postavila se opět zády k němu.

„Cos říkal?“ zeptala jsem se Jeremyho, protože mě ten cizinec úplně vyvedl z rovnováhy.
„Že už bych tě měl nechat jít. Uvidíme se zítra. Dobrou, lásko. Miluju tě.“
„Miluju tě,“ řekla jsem.

Chtěla jsem se vrátit, ale narazila jsem do něčeho pevného a tvrdého.

„Sakra,“ uniklo mi ze rtů a dlaň jsem si přiložila na postižené místo. Zvedla jsem oči, abych se podívala, co jsem zase přehlédla, a zjistila, že to není co, ale koho. Těsně za mnou stál ten muž s uhrančivým pohledem. „Promiňte, neviděla jsem vás,“ řekla jsem. Chtěla jsem ho obejít, měla bych ho obejít a jít zpátky za holkama, ale cosi mě drželo na místě.

Nemohla jsem odtrhnout pohled od jeho tváře, tak nádherné, až se mi tajil dech. Očima jsem sjela na jeho krk až k rozepnutému límečku u košile. Polkla jsem, dlaně se mi zpotily.

Co to se mnou je?!

„Nic se nestalo.“ Jeho hlas mi způsobil husí kůži. Byl hladký jako samet, hluboký, pomalu plynul vzduchem až k mým uším, kterým zněl jako rajská hudba.

Nadechla jsem se a pohledem zase našla jeho oči. Díval se tak, až mě z toho polilo horko. Pomalu zvedl jednu ruku a bříšky prstů mě pohladil po holém rameni. Bylo to jako dostat ránu elektrickým proudem. Srdce mi bušilo…

Vytrhla jsem se mu. „Musím jít.“

Utíkala jsem zpátky ke stolu, kde jsem do sebe vyklopila zbylý obsah skleničky, a zhluboka dýchala. Nerozuměla jsem tomu, co se právě stalo. Jak jsem mohla být tak mimo z chlapa, kterého jsem viděla poprvé v životě?

„Tak zkontrolováno?“ přitočila se ke mně Hannah.
„Cože?“
„Jeremy,“ řekla. „Mluvila jsi přece s ním.“
„Jo, jasně.“

Jeremy… Vždyť on se mi úplně vykouřil z hlavy. Musím se dát trochu dohromady, abych Danně zbytečně nekazila večer, a k tomu mi pomůže jen jedna věc.

„Potřebuju panáka.“ Popadla jsem Hannah a táhla ji za sebou k baru. Ve dvou se pije líp. Objednala jsem si whisky, kterou bych si normálně nedala, ale… Teď prostě nebyla normální situace.
„Na dnešní noc,“ mrkla na mě Hannah a mě napadlo, jestli náhodou něco neví. Ale co by měla vědět, nic se přece nestalo.
„Na dnešní noc,“ zopakovala jsem méně nadšeně a kopla do sebe panáka na ex. Myslela jsem, že mi alkohol vypálí díru do krku. Do očí mi vhrkly slzy, a jak jsem polykala, zůstávala mi uvnitř hořící cestička. Hekla jsem. Hannah se rozesmála a usrkla ze své skleničky.

Když jsem konečně byla schopná dýchat tak, abych necítila každý nádech, začala jsem pohledem hledat holky, abychom se k nim mohly přidat. Místo kamarádek jsem však narazila na onoho neznámého muže, který se opíral o zeď přímo naproti mně, a i na tu vzdálenost jsem cítila horko jeho pohledu.

Vyschlo mi v krku, sevřelo se mi břicho a zeslábly nohy. Panebože! Udělala jsem krok dozadu a narazila do nějaké holky, která si právě objednávala pití. Hodila jsem po ní omluvný úsměv a znovu se podívala před sebe, ale… zmizel.

Ulevilo se mi. Třeba odejde a já se konečně přestanu chovat jako úplný blázen. Ještě jednou jsem se rozhlédla, protože, přiznejme si to, jsem měla pocit, jako bych o něco přišla, jako by malému dítěti sebrali novou hračku, kterou si ještě ani nestihlo vyzkoušet.

S Hannah po boku jsem se vmísila do davu na parketu a přidala se k nevěstě a jejím družičkám.

„Kde jsi tak dlouho?“ zařvala mi do ucha Danna. Přiložila jsem si k uchu palec a malíček, jakože jsem telefonovala. Kývla, chytila mě za ruku a udělala ladnou otočku. Zasmála jsem se a přidala se k ní. Roztáčely jsme to a mě napadlo, jak už je to dávno od vysoké, kde jsme takhle blbly několikrát v týdnu. No jo no, už nejsme nejmladší.

Kroutila jsem zadečkem, probírala se ve vlasech a zády k Danně, která dělala to samé, klesala do kolen a pak zase nahoru, pak jsme do sebe narazily bokem a mrkly na sebe. Kdysi se na tohle skvěle balili kluci. To byly časy.

Zatočila jsem se dokola. Dívala jsem se po tvářích, které se míhaly kolem mě, minula jsem temný pohled, který sálal jako doutnající uhlíky. Zarazila jsem se a málem upadla. Stál tam, na kraji parketu, netančil, jen se díval. Opět nepochopitelné sucho v ústech a svírání v útrobách. Jazykem jsem si bezděčně navlhčila rty. Sledoval každý můj pohyb. Přimhouřil oči. Začínalo se mi dělat slabo.

„Bello,“ drkla do mě Penny. „Je ti něco?“ Podívala jsem se na ni. Tvářila se starostlivě.
„Ne, jen se mi trochu zatočila hlava. Už je to dobrý. Možná si půjdu na chvíli sednout.“

Udělala jsem sotva dva kroky a masa lidí se za mnou uzavřela. Holky zmizely z dohledu a já si dovolila opět krátký pohled směrem k…

Zbytečně.

Dvě velké dlaně mi přistály na bocích a přitiskly k tvrdému tělu. Nemusela jsem dlouho přemýšlet nad tím, kdo má tu drzost. Nade mnou jako dvě hvězdy zářily hluboké oči. Málem jsem se v tom pohledu žhavé lávy utopila. Málem však není úplně, takže jsem zvedla ruce, abych se mu vymanila z objetí, a pokračovala v cestě.

Držel mě pevně. Tiskl mě ke svému tělu po celé délce. Cítila jsem svalnaté nohy na svých a pod dlaněmi jsem vnímala pevné svaly, prsa mi drtila jeho hruď. Zatlačila jsem, ovšem uvnitř sebe, uvnitř své bláznivé duše jsem toužila sevřít černou košili v pěstích a přitáhnout si ho k sobě ještě blíž.

Můj odpor s ním ani nehnul. Jako bych se snažila odsunout skálu.

„Pusťte,“ řekla jsem, ale asi ne dostatečně hlasitě, aby mě slyšel. Místo, aby splnil, oč jsem žádala, zesílil sevření a přitlačil se na mě ještě víc.

Srdce jsem měla až v krku, dunělo, krev mi burácela v žilách, a když ten cizinec pohnul pánví v rytmu hudby, udělala jsem ten pohyb taky. Dívala jsem se do jeho očí a nechala se naprosto ovládnout žádostí v něm.

Můj mozek ke mně vyslal varovný impuls a v mysli mi vytanulo jméno mého přítele. Jeremy. Jenže… Jeremy tu nebyl a ten muž měl v sobě hříšné kouzlo, kterému jsem nedokázala odolat. Potřebovala jsem zjistit, co všechno se za tím skrývá, co všechno by se mohlo stát…

Dlaněmi jsem přejela po jeho prsou skoro až k pasu, pak zpátky nahoru a nakonec jsem mu ruce zahákla za krkem.

Neslyšela jsem hudbu, neviděla lidi kolem sebe. Vnímala jsem jen jeho, pohyby jeho těla, které mě přes oblečení zvláštně chladilo. Nikdy jsem nic takového nezažila. Nikdy jsem nepotkala muže, který by mě tak přitahoval, který by naprosto ovládnul mé tělo a mysl nějak deaktivoval.

Pohybovala jsem se synchronizovaně s jeho tělem, kam šel on, tam i já. V tu chvíli jsme byli jako jeden a… přála jsem si, abychom byli jako jeden. Má pokožka hořela touhou po jeho dotecích, rty žadonily po jeho polibku.

Nemyslela jsem, mozek zkratoval a zůstal jen chtíč, který vyplňoval každou buňku mého těla, a myslím, že on na tom byl podobně. Dlaněmi mi přejížděl po holých zádech a občas jeho prsty zajely až pod látku a polaskaly mě na zadečku.

Prsty jsem mu zapletla do vlasů a přitáhla si jeho hlavu níž. Zrychleně jsem dýchala, zřetelně jsem cítila, jak mě svým narůstajícím vzrušením tlačí do slabin. Nedalo se to vydržet. Nahlas jsem vzdychla a pak ho konečně políbila. Naše rty se do sebe hladově vpíjely. Jeho jazyk okamžitě našel ten můj a spojil se s ním v podobném vášnivém tanci, který jsme praktikovali na parketu.

Odtrhl ode mě svá ústa. Obličej mi ovanul sladký omamný dech. Otočil si mě v pažích a já se ocitla přitisknutá zády k němu. Jeho dlaně mě hladily po bocích nahoru a dolů. Ten pohyb byl mučivě pomalý.

Zavrtěla jsem se. Hýžděmi jsem se třela o jeho mužství, které se pod černými kalhotami vzdouvalo víc a víc. Lačná ústa se přisála na můj krk. Zavřela jsem oči a nechala se ovládnout nikdy nepoznaným pocitem absolutní vášně, která mě celou zaplavila.

Zasténala jsem. Oddělil mě od sebe, ale jen na krátký okamžik, aby mi uvěznil ruce a celé tělo ve svých pažích. Znovu mě přimáčkl na svůj hrudník, čelem k sobě, a políbil mě, naléhavě, nekompromisně. Rukama mi svíral zadeček a mačkal k sobě víc a víc. Bylo to už příliš.

Zadíval se mi do očí, jako by tam něco hledal, nevím co, ale asi to našel, protože mě vzal za ruku a celou zmatenou a omámenou táhl za sebou.

Nebránila jsem se, následovala jsem ho bez jediného slova, v tu chvíli bych za ním asi šla kamkoliv, protože jsem chtěla víc, moje tělo chtělo víc.

Mířil ke dveřím s nápisem private. Vytáhl z kapsy klíče, odemkl a zatáhl mě do tmy. Na mysli mi vytanula otázka, jak to, že má klíče, ale pak jsem ji zahnala, protože nebyla vůbec důležitá. Neviděla jsem na krok a on taky nemohl, ale zřejmě mu to vůbec nevadilo. Šel dál s jistotou člověka, který tu chodí denně, a já ho jako ve snách následovala.

Zastavil se náhle, narazila jsem do něj. Nevěděla jsem, co dělá, ale neměla jsem šanci se zeptat. V husté tmě našel má ústa. Mezi zuby sevřel můj spodní ret a zatahal za něj. Zavzdychala jsem. Udělal krok dopředu. Ustoupila jsem a zády vrazila do zdi. Opřel se o mě, měla jsem pocit, že musím oporu za svými zády probořit. Jazykem objel konturu mých rtů, pak jím sjel na bradu, zanechával za sebou vlhkou stezičku na krku a pokračoval až k lemu látky, která mu zabránila v dalším laskání.

Při jeho počínání jsem mu poslepu vyhrnovala košili z kalhot a nedočkavě hledala holou kůži. Když jsem se ho dotkla poprvé, málem jsem ucukla. Jeho pokožka byla jako led. Naprostý protiklad té mé, které byla jako v jednom ohni. Opatrně jsem ho pohladila po plochém břiše. Ucítila jsem, jak se mu sevřely svaly. Usmála jsem se a pohyb zopakovala. Zavrčel mi do ucha takovým způsobem, že mi to rozproudilo krev ještě rychleji, pokud to bylo možné. Ve středu svého těla jsem ucítila jemné stahy. Líbal mě čím dál vášnivěji. Rty jsem měla od jeho polibků oteklé a bolavé, ale za nic na světě bych se jich nevzdala.

V prostoru, ve kterém jsme se nacházeli, bylo hrobové ticho rušené pouze našimi vzdechy a steny. Tma mi přestala vadit. Bylo vzrušující poddávat se té spalující touze, aniž bych viděla na muže, který mi působí stavy závratě.

Ucítila jsem jeho dlaň na vnitřní straně stehna. Dech se mi zadrhl v plicích. Maličko jsem oddálila jednu nohu od druhé, abych mu usnadnila cestu a dala najevo, že to je přesně to, po čem toužím.

Zahrával si se mnou. Krouživými pohyby palce přejížděl po stehnu kousek od pulzujícího místa toužícím po ukojení. Dělal tam malé kroužky a vůbec nevnímal naléhavost, se kterou jsem se k němu tiskla. Když jsem myslela, že už to snad neudělá, přejel mi prstem po látce krajkových kalhotek. Snadno tu nepatrnou bariéru překonal. Jeho ukazovák mě pohladil po nejtajnějším místě mého těla a pak bez nějakého váhání vnikl dovnitř. Zasténala jsem a zvrátila hlavu dozadu. Sevřela jsem jeho ramena, abych neztratila pevnou půdu pod nohama, a pár pohyby se nechala přivést na vrchol.

Zhroutila jsem se mu v pažích a pokoušela se najít sama sebe. Ještě jednou mě pohladil a pak upravil a pustil. Nohy jsem měla vláčné, bála jsem se, že na nich nebudu moct udělat ani krok, ale překvapivě jsem jich udělala hned několik.

Cizinec otevřel dveře, které jsem neviděla, pustil mou ruku a někam šel. Slyšela jsem jeho kroky rozléhající se po dřevěné podlaze. Ozvalo se klapnutí a místnost zalilo matné světlo z lampy stojící na mohutném mahagonovém stole, který byl skoro celý schovaný pod hromadami papírů.

Konečně jsem zase viděla jeho tvář. Pevně semknuté čelisti vypovídaly o jeho vlastním napětí. Košili měl pomačkanou, vytaženou z kalhot, ale stále zapnutou, vlasy rozcuchané po vpádu mých prstů. Znovu mě zachvátilo vzrušení.

Zavřela jsem za sebou dveře, opřela se o ně a shodila z nohou lodičky na vysokých podpatcích. Byl u mě v okamžiku, kdy bota dopadla na zem. Popadl mě kolem pasu a vyzvedl do vzduchu, automaticky jsem mu obtočila nohy kolem boků.

Někam s námi šel. Až když jsem dopadla zády na něco měkkého, jsem si všimla, že v kanceláři, aspoň za ni jsem tu místnost považovala, je i černá kožená pohovka, dost široká na to, abychom na ní mohli prožít něco neuvěřitelného.

Natáhla jsem k němu ruce, ale on nereagoval. Díval se na mě, prohlížel si mě od hlavy až k patě. Oči měl úplně černé, temné jako hřích, on sám byl ztělesněním hříchu.

Když jsem nespokojeně zamručela, posadil se na kraj pohovky, natáhl ke mně ruku a přes látku šatů mi pohladil ňadra. Přejel přes vztyčené hroty bradavek, které čekaly na jeho dotyk, vzpínaly se k němu, žadonily. Pomalu mi začal stahovat šaty z ramen. Vypadalo to, jako by se pokoušel držet na uzdě, ale to bylo přesně to, o co jsem nestála. Chtěla jsem ho a chtěla jsem ho hned.

Strhla jsem ho na sebe a dokázala to nejspíš jen z toho důvodu, že se mi nebránil. Roztřesenými prsty jsem rozepínala titěrné knoflíčky košile, stáhla mu ji z ramen a někam odhodila. Hladila jsem ho po nahé hrudi, ramenech, zádech. Zkoumala jsem každý centimetr jeho kůže, která chladila mé rozpálené tělo.

Muž mezitím chytil má ňadra do dlaní. Z chladného dotyku mi naskočila husí kůže. Bradavky jsem měla vztyčené a sténala při jemném hlazení. Když je pak vzal do úst, vykřikla jsem rozkoší a prohnula se v zádech. Nejdřív se věnoval jednomu prsu a pak stejnou pozornost věnoval i druhému. Zalykala jsem se, sténala. To sladké mučení mě zbavovalo veškerých zbylých zábran. Vzpínala jsem se k němu, abych mu usnadnila přístup a mohla prožívat větší a větší slast.

Citlivá pokožka ňader reagovala na jeho doteky a vysílala impulsy dolů, na místo, které čekalo na naplnění.

Rukama jsem hledala pásek jeho kalhot. Nebylo fér, že já byla skoro nahá. Ani nevím, kam se ztratily mé šaty. Ležela jsem pod ním jen v kalhotkách a divoce odpovídala na každé jeho polaskání.

Na chvíli se ode mě odtáhl, aby mi pomohl se svým svlékáním. Netrvalo dlouho a stál přede mnou, jak ho pánbůh stvořil. Ne, to nebyl pánbůh. Jeho musel stvořit samotný ďábel.

Pomalu jsem sjížděla pohledem od jeho tváře, přes hruď k břichu a pak ještě níž. Byl tak nádherný. A naprosto připravený.

Dívala jsem se na něj a zvala ho. Nenechal se dlouho pobízet. I já byla na spojení s ním víc než připravená. Vniknul do mě úplně hladce. Cítila jsem ho uvnitř sebe. Zasténal a já ho jako ozvěna napodobila. Začal se ve mně pohybovat. Evidentně chtěl tu chvíli co nejvíc prodloužit, ale já nemohla dál čekat. Vzpínala jsem se proti jeho bokům a vybízela ho, aby zrychlil a ukojit tu sžíravou touhu, která čišela z každého kousku mého těla.

Rty mi zasypával dekolt, prsa, ramena. Neustále zvyšoval své tempo, vnikal stále hlouběji do mého těla, až jsem měla pocit, že dál už to nepůjde, ale ono to šlo. Objala jsem ho nohama kolem boků, aby se dostal hloub a hloub a nechávala se zaplavovat jednou bouřlivou vlnou za druhou. Křičela jsem rozkoší, která mě zaplavovala. Jeho přírazy byly čím dál rychlejší a drsnější. Svírala jsem ho a neuvěřitelně rychle letěla výš a výš. Pak to přišlo. Naposledy se do mě ponořil, až mě vyplnil úplně celou, a s vášnivým výkřikem, kterému jsem nerozuměla, se celý napjal. Za víčky jsem viděla barevná světla, tělo jsem měla ve slastné křeči. Nemohla jsem dýchat, nemohla jsem mluvit, nemohla jsem se hýbat.

Jeho stále chladné tělo se na mě zhroutilo. Připadala jsem si slabá jako moucha. I pouhé zvednutí ruky, abych si odhrnula vlasy z obličeje, mi přišlo téměř nemožné.

Trhaně jsem se nadechla. Muž zvedl hlavu a líně mě políbil. Byl to pomalý polibek, poslední, který si vyměníme. Nikdo to neřekl, ale věděla jsem, že je to naše rozloučení.

V místnosti začala vyhrávat nějaká klavírní hudba. Neznámý zavřel oči, párkrát se pravidelně nadechl, pak se podepřel na rukou, vyklouzl ze mě a tak, jak byl, začal v kapse kalhot hledat mobil.

Odkašlal si a přiložil si telefon k uchu. „Jo.“

Sedla jsem si, prohrábla si rukou vlasy a začala hledat své svršky. Cizinec si ke mně stoupl zády a díval se oknem ven do noci. Oblékla jsem si kalhotky, nasoukala se do šatů, boty vzala do ruky a naposledy se otočila. Naposledy jsem se podívala na muže, který dokázal jedním pohledem změnit celé moje přesvědčení. Vždycky jsem si myslela, že k sexu je třeba láska, ale on mi dokázal, jak hluboce jsem se mýlila. Magnetická přitažlivost, která mezi námi panovala od našeho prvního střetnutí tam u vchodu, byla všechno, co bylo třeba k nejvášnivějšímu sexuálnímu zážitku, jaký jsem kdy prožila. Díval se na mě taky. Pousmála jsem se, i on povytáhl koutek úst, a pak se znovu otočil a věnoval se osobě na druhém konci linky.

Zavřela jsem za sebou dveře a na chvíli zůstala stát v absolutní tmě. Bella Swanová, která má přítele a příští týden se chystá jít za družičku kamarádce z univerzity, by nikdy nic takového neudělala. Ale Bella Swanová, která je někde uvnitř mě, takové mé zlobivější já z toho mělo radost.

Jak to říkala Danna? Co oči nevidí, to srdce nebolí? A měla pravdu. Asi bych se měla utápět ve vině, nadávat si a vymýšlet, co řeknu Jeremymu, ale… Neřeknu mu nic. Bude to tak lepší. To, co se tu dnes stalo, zůstane navždycky zavřeno v té kanceláři, v tmavé chodbě, která k ní ústí, a v mé mysli. Navždycky si budu pamatovat tuhle noc, která byla jakýmsi dobrodružstvím a která se nikdy nebude opakovat.

Obula jsem si lodičky a s rukou na jedné stěně, abych šla rovně, jsem se vydala zpět. Otevřela jsem dveře a ticho vystřídala hlasitá hudba, která duněla z každého koutu.

„Bello!“ zakřičela Penny a přitáhla tak na mě pozornost ostatních dívek, které na mě začaly mávat, abych se k nim přidala.

Zavřela jsem tedy dveře temné chodby, která uchová mé tajemství, a šla se bavit se svými přítelkyněmi.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

19)  SestraTwilly (28.09.2013 23:25)

Zuzka,vyrazila si mi dych. Dnes mam šťastie na tvoje pikantné poviedky ,ale veľmi pekné.
Tá vášeň medzi nimi...bola to sila. Aj to vyrovnanie sa Belly s neverou...niekedy
sa asi naozaj nedá inač...proste osudová príťažlivosť...
No,asi naozaj by to chcelo pokračovanie.

18)  Janeba (30.05.2012 10:43)

Zuzanko, o ou!! Tak právě jsi mě připravila o smysluplný komentář, protože jediné na co dokážu myslet je .... JÁ CHCI TAKY!!!
Krásné setkání s hříšnou vášní! Dělat jen to, co bytostně musíš! K čemu je mozek a výčitky, když takový dotek nás může obohatit na celý život!!!
Děkuji!!!

17)  Lenka326 (26.05.2012 21:03)

Bellino zlobivější já si dopřálo čistou, neředěnou vášeň a úlet. Někdy se to tak zkrátka semele...ale když musíš, tak musíš.
Skvělé!!!

16)  AMO (17.05.2012 10:49)

Jé...proč nemůže být vášeň další noci, protože tohle bylo málo
Nemyslím sex...tady jde o tu sílu přitažlivosti.
Co tak setkání ve dne! Přidat dva max tři kousky

14)  ireen (15.05.2012 13:15)

Zuzko! Četla jsem místo oběda v práci, hlad fakt nemám, skoro jsem se rozpustila.....

13)  ireen (15.05.2012 12:35)

JEDNORÁZOVKA????????? PRÓÓÓÓČ????????
UUUUUUFFF!!!!!!!!!

No Zuzo!?!?!?!?!

12)  GinaB (14.05.2012 18:57)

Nádhera. Krásně jsi to vystihla. Možná by to stálo za pokračování.

11)  Lia (14.05.2012 00:02)

úžasná jednorázovka krásně jsi vystihla jejich touhu a vášeň

8)  Niky (12.05.2012 19:34)

Naprosto úžasné!!

7)  Sabienna (12.05.2012 19:05)

Nemám slov

6)  Marcelle (12.05.2012 17:49)

skvělé

4)  mispa (12.05.2012 12:46)

3)  KatkaB (12.05.2012 12:19)

"Ještě jednou jsem se rozhlédla, protože, přiznejme si to, jsem měla pocit, jako bych o něco přišla, jako by malému dítěti sebrali novou hračku, kterou si ještě ani nestihlo vyzkoušet." tady to začalo

Popsala jsi naprosto čistý chtíč, obrovskou přitažlivost, vášeň, bylo to fascinující. Líbilo se mi, jak snadno se Bella vyrovnala s tím, že svého přítele podvedla. Tohle byla úchvatná jednorázovka

2)  BlackBeauty (12.05.2012 12:03)

z toho by mohla být pěkná kapitolovka třeba i jen kratší, ale mohla

1