Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/k,MjAyMDM1NjIsMTkyOTEy,f,Zly_Amorek.jpg

Valentýna není třeba,

když je láska denní chleba.

Nebo že by ne?

Potřetí převážně nevážně na valentýnskou notu pro vás sepsaly Hanetka a MisaBells.

Uplynul rok a Amor, Valentýn a Cullenovic rodina se chystají k novému střetu. Pokud jste nečetli, co se ve Forks odehrálo předloni a loni, povídky najdete TADY a TADY.

 


Valentýnské trable

 

Amorek tiše uvažoval, jestli existuje něco víc než nebe, protože jestli ano, právě se v něm se svou dětskou prdelkou ocitl.

„Šlehačková srdíčka… jé, zamilované košíčky a tady… no ne! Marcipánové pusinky! Belgické pralinky! Višně ve vanilkovém županu!“ vykřikoval a rval si jednu dobrotu za druhou do své baculaté pusy. Byl tu zase svátek svatého Valentýna a s ním i to šílenství po celé zemi, které se nevyhnulo ani nebi a možná, fakt jen možná, protože tam Amorek nikdy nebyl, se to dotklo i pekla. Růžová srdíčka lítala ve vzduchu a voněla růžemi, fréziemi…

Valentýnovi andělští amorkové zpívali ohrané šlágry, které zaslechli při svých výletech na zem, brnkali na harfičky, troubili do trumpetek, kmitali nožičkama na mráčcích, brousili si šípy a natírali tětivy na lucích kalafunou, jenže Amorovi (tomu pravému) to bylo všechno fuk. Jen si v duchu pomyslel něco o amatérech. Letos to měl na háku – v jeho současném věku ho láska nemohla zajímat míň. Měl svoje belgické pralinky a ze všech sil se pokoušel dosáhnout na jahodové lízátko ve tvaru srdce.

„Mohla jsem si myslet, že budeš tady…“ ozvalo se za ním. Amor se otočil a vinou své dětské konstrukce těla se převážil. Měl tušit, že krásné chvilky trvají jen… ehm, chvilku…

„Mamčo…“ frkl. Loni dostal trest, ale nejhorší na tom bylo, že sice trávil rok v těle batolete, myšlení však měl stále své. Většinou teda. Pokud nebyla v dosahu čokoláda. Nebo kostky. Stavění komínů se u něj v posledním roce stalo skoro obsesí. „Málo práce?“

„Naopak, proto jsem se rozhodla, že nemám čas tahat tě s sebou,“ řekla a zabořila prst do jednoho z mandlových košíčků. V Amorovi se zastavilo srdce nadějí. „Takže tě bude hlídat strejda Hádes…“ dodala, když slízala krém.

„No, do pr…“

„Amore!“

„…kýnka!“ překřičel ji.

„Neměla jsem být tak měkká a nechávat ti tvůj rozum. Každopádně jdeme,“ zamumlala a drapla batole do náruče. Tohle bylo celkem fajn. Nemusel plýtvat svou energií na chození, stačilo si zařvat a vždycky ho někdo odnesl. Kdo by odolal miminku?

U Háda byla tma jak v pytli, Amorovi se z toho lehce sevřely půlky.

„Háde?!“ křikla Afrodita a procházela dlouhou kamennou chodbou. Po zdech tekla síra a všude se nesla ozvěna mučených duší. „Jsme tady, kde jsi?“

„Nejsem tady!“ zařval hromový hlas.

„Slyším tě!“

„To je záznamník!“

„Kde jsi?“ trvala na svém Afrodita a Amor začal doufat, že ho strýc nebude chtít hlídat. On sám to totiž nechtěl, obzvlášť tady v Tartaru (ještě kdyby to tak bylo Elýsium, to by se možná sneslo), jenže v okamžiku, kdy se nadechoval, že matce navrhne změnu plánu, se Hádes objevil.

„Jen dneska, vážně…“ zapřísahala ho Afrodita a podala batole bratrovi. Oba se na sebe zašklebili, jako kdyby ten druhý byl špenátová polévka. „No tak ho vezmi!“

„Hmf…“ frkl Hádes a držel Amora v natažených pažích. Amorovi se začala třást bradička.

„Ani necekni, nikdo ti to neuvěří,“ varovala dítě Afrodita, když ho uviděla. Pohladila ho po vlasech, zamávala Hádovi a zůstala po ní jen ozvěna podpatků.

„Co chceš dělat?“ zeptal se Hádes Amora.

„Jít domů?“ navrhl a Hádes se ušklíbl.

„Mám tě hlídat.“

„Háde?!“ přerušil Amorovu odpověď dívčí hlas a Hádovi se rozzářily oči. Bohyně domácího krbu! Možná toho spratka udá…

„Tady jsem, Hestie…“ reagoval a přivinul si dítě k hrudi. Amorovi chvilku trvalo, než mu to došlo.

„Kohopak to tu máš?“ vyjekla bohyně rodinného krbu a už se po batoleti sápala.

„Amora. Dnes hlídám, Afrodita toho má moc…“

„Půjč mi ho!“ fňukla, když Hádes před její rukou i s dítětem ucukl.

„To nejde. Afrodita ho svěřila jen mně. Jsem bůh mrtvých, každému naložím, co si zaslouží, jsem neúplatný, a tudíž nerozmazluju, to chápeš, ne?“ bránil se. Hestia se zamyslela a po očku se podívala za sebe, jestli tam někdo není.

„A co kdybych ti s hlídáním pomohla?“ nabídla se. „Afrodita se to nedozví…“ slibovala.

„Já ti nevím… I když, mám tu plno práce,“ vymýšlel si a naoko se tvářil nerozhodně. V duchu začínal jásat. Nebude muset vysazovat na nočník. Nebo nedej Olymp měnit plíny!

„No tak…“ škemrala a Amor držel poctivě – a překvapivě – pusu. Hádes to koulel na jedničku.

„Tak jo, ale večer ho přines,“ vyhrkl a vrazil jí dítě. Než stihla poděkovat, byl pryč. Co kdyby si to rozmyslela?

„Ahoj, maličký?“

„No… nazdar… o maličkých pomlč, holka. Nevím, kdo má co menšího,“ zamumlal a sprostě jí koukl do výstřihu. Hestia pochopila, že s ní ti dva vyběhli, ale co teď? Hádes byl v tahu a do večera o něm určitě neuslyší a tady v té tmě taky nebude!

„Alespoň kdyby tu byl nějaký ten domácí krb. V něm rozdělat oheň umím. A hned by tu bylo útulno, domácky.…“ brblala a klopýtala s Amorem v náručí potmě chodbou. „Co se to tu válí…? Mohla by tu Persefona alespoň jednou za čas uklidit, asi se sem vypravím na inspekci, nakonec je to taky domácnost, ne? Au!“ vyjekla.

„Co je?“ zajímal se Amor.

„Do něčeho jsem vrazila,“ fňukala Hestia. „Kdyby tu jen nebyla taková tma…“

Amor chvilku škodolibě uvažoval, že v tom Hestii nechá ještě podusit, ale pak mu hlavou začala vrtat představa, že by to vohráblo domácí ještě mohlo upadnout a upustit ho. A pr…dýlku už si dneska natloukl jednou, děkuji pěkně, stačilo. Uzrálo v něm lidumilné rozhodnutí.

„Hádés tady má takový ty… pochodně. Na zdech. Obvykle,“ pípnul.

„A co já s tím?“ mrzutě se optala Hestia a snažila se nevnímat brnící loket.

„No rozsviť, ne? Zapálit v krbu umíš, s pochodněmi to bude nejspíš stejný,“ rozumoval Amor.

Hestia se pomyslela, že asi těžko, ale že za pokus to stojí, přesunula si Amora v náruči na jedno předloktí a volnou rukou udělala ve vzduchu prapodivný klikyhák. Nebo čárymáryfuk. Nebo abrakadabra. Kupodivu to fungovalo – ono to dítě nebude tak úplně blbý, že? – pochodně vzplanuly a Hestia zjistila, že to, o co si před chvílí narazila bok i loket, je kamenná mísa zvíci kašny. A ještě k tomu plula ve vzduchu bez podstavce!

„Jé, myslánka!“ zaradoval se Amor, který z nedostatku věku, práce a následkem domácího vězení minulý rok pročučel na dětské filmy, a Harry Potter se mu obzvlášť líbil.

„Prdlajs myslánka,“ ozvalo se zprava pod Amorem Hestii u nohou.

„Zrcadlo duší je to, abys věděl!“ následoval druhý hlásek ten první, tentokrát zleva.

Amor se vyklonil Hestii z náruče, a vidí dva pumprdlíky, jeden vychrtlej jak sedm drahejch let, druhej tlusťoučkej, že by se dal kutálet. Oba měli na hlavách malé růžky, ale jinak vpadali skoro normálně. Teda na čertíky.

„Jé, Strach a Hrůza,“ zaradoval se Amorek.

„Ale kdepak, neboj,“ přivinula si nechápavá Hestie Amora blíž ke svým chudičkým ňadrům. „Teď, když jsme rozsvítili, přece by ses nebál. Žádný strach a hrůza, teta Hestie tě nedá, maličkej!“

Hubená a ještě blbá, pomyslel si Amor a zavrtěl se v sevření, které ho málem připravilo o dech. „Pusť, dusíš mě! A tlačíš! A je tu Strach a Hrůza, to jsou tihle dva!“ ukázal dolů na ty kreaturky.

„Phobos,“ uklonil se první pumrdlík.

„A Deimos,“ nadskočil ten druhý, čímž podpořil svůj vzhled míče.

„Tak,“ zamnul si ruce Amor. „A jsme tři do mariáše. Když budeš hodná, můžeš kibicovat. Můžeš mě už konečně pustit na zem?“ zamlel se Hestii v náručí, ale ta ho evidentně neposlouchala. Civěla do té myslánky, co se jmenovala Zrcadlo duší, a ježily se jí děsem na hlavě všecky vlasy.

„To je hrůza,“ hlesla.

„No vždyť jo,“ souhlasil Amor a mrkl na Deimose. „A hned vedle jeho bráška Strach.“

„Strach? Strach mám teda pořádný,“ pořád ještě nepochopila Hestia, že mluví jeden o koze a druhý o voze.

„Tak se koukněte sami,“ mávla rukou k Zrcadlu a brzy do něj brejlili všichni čtyři…

***

Dům v lesích byl ponořen do hrobového ticha a tmy. Ve větvích se ani ptáček neodvážil vydat hlas, jak se vzduchem šířil vztek a zlost.

Uvnitř to vypadalo stejně. Šest párů očí vyčítavě pozorovalo osamělou postavu, a kdyby to šlo, nejspíš by ji rozsápaly pohledem.

„Je Valentýn…“ zavrčela kukadla, co byla k tomu nebožákovi nejblíž.

„Já vím, já… nemůžu za to přece…“ bránil se mužský hlas.

„Je Valentýn!“ zopakovaly oči důrazněji, jako kdyby v těch dvou slovech bylo nějaké poselství, které chudákovi chlapovi unikalo.

„Jsem doktor, musím pomáhat lidem!“

„Jsi především upír, co má lidi vysávat,“ zašklebil se další hlas. Tmou se ozvalo silné mlasknutí připomínající pád hubo… tváří na dlaždice. „AU!“

„Nesajeme lidi, blbečku. Už bys to mohl vědět.“

„Byl to jen vtip.“

„Pěkně blbej, retrívre…“

„Dost. Tady nejde o to, co máme a nemáme ve své přirozenosti dělat, ale o to, co by se alespoň jeden den v roce slušelo,“ usadil je ženský hlas.

„Ať si to vyřídí sami, je to jejich věc.“ Další dlaždičkový náraz rozsekl opět to tíživé ticho.

„Je Valentýn.“

„A bude zase, já budu příště doma, vážně…“ dušoval se ten opuštěný v koutě.

„To jsi říkal i na Vánoce, na Halloween, na Velikonoce, na výročí…“ jmenovala žena a její hlas s každým svátkem rostl.

„Jsem doktor!“

„Jsem nasraná!“ zahřměla žena a pokoj ozářilo světlo.

„To musím vidět!“ vyjekl Jacob, který rozsvítil světla v obývacím pokoji Cullenů. Esme, Rose, Alice a Bella na něj vztekle zavrčely, zatímco Carlisle zachoval kamenný výraz. Ale mírně defenzívní.

„Miláčku, prosím tě, vždyť víš, že to nedělám naschvál. V nemocnici mě potřebují…“ začal nanovo Carlisle.

„Ale to je pořád něco. Už mě to nebaví, Carlisle. Taky mám své… ehm… potřeby!“ vzlykla, jindy něžná a naoko bezbranná Esme.

„Vynahradím ti to.“

„Nechci. Už nechci nic. Dělej si, co chceš!“ sykla a se svými stíny v podobě Rose, Alice a Belly vypochodovala z pokoje do nočního lesa Forks.

„Jsi frajer, fakt…“ chválil ho Jacob, když holky odešly. „Já bych už lezl po kolenou, naštěstí je Nessie letos na Valentýna pryč. Hm… taky jsem z toho mohl něco vytěžit, co? Hele, to bych ještě… Carlisle?“ Jacob se otočil právě ve chvíli, kdy nejstarší upír rodu kráčel mlčky pryč, aniž by vlkodlakovi věnoval špetku pozornosti.

Edward se uchechtl. „Ty jsi někdy tak naivní, zeti… Pryč, jo? Myslím, že těch pár kiláků k Charliemu a Sue uběhneš za pár minut. A jestli si myslíš, že Nessie nečeká, že tam vlezeš oknem minimálně s kyticí, tak to si počkám. Esme je naštvaná teď, Nessie bude potom. A moje dcera je mnohem víc od rány, než její babička. Mohlo by být veselo!“ Jacob si marně zkoušel vzpomenout, kde se tam ten Edward krucinál vzal, ale jeho mozek byl natolik pohlcen tchánovými slovy, že jeho náhlé zjevení přestal řešit. Už si na to taky mohl prostě zvyknout.

„Veselo už je,“ vzdychl nešťastně Jasper a Jacobovi se začalo čoudit z uší – a ten přišel kdy?! „Ony ty holky všechny drží basu. Esme soptí možná oprávněně, ale Bella, Rosalie i Alice, které přece důvod nemají, solidárně zuří s ní. Letos to vidím velmi černě. I pro nás.“ Chudák Jasper. Byl z toho tak perplex, co se okolo děje, že nedokázal ani pořádně rozeznat, která z holek zuří víc.

„Tak si sbalíme kufry a oslavíme Valentýna někde bez nich. Stejně pořád remcají, že to, co vymyslíme, není tak romantické…“ navrhl Emmett a upravil si košili s růžovými srdíčky, kterou mu ráno navlékla poblázněná Rosalie v naději, že to postačí, aby mu došlo, co je za den a co se od něj čeká. Nejspíš by byla velice překvapená, kdyby ho slyšela.

„Zešílel jsi?“ vyhrkl zděšeně Jasper a preventivně se ohlédl přes rameno, jestli tam nestojí vševidoucí Alice s majzlíkem v ruce a příslibem smrti v očích. „Do toho nejdu. Carlisle by se měl omluvit, odříct tu noční službu a koupit Esme nějaký drahý dárek… já nevím, třeba korunovační klenoty, nebo tak nějak…“ navrhl s nadějí v hlase.

„Jasně a příští rok by to bylo ještě horší, ne? Podle mě by měl Carlisle trvat na svém!“ tvrdil Jacob.

„To si povíme zítra, zeti,“ ušklíbl se Edward, už pohodlně usazený v křesle. Jacob jen zkřivil rty a ošil se, ale nekomentoval to.

„Stejně se z toho blbýho svátku svatého Valentýna dělá bůhví co. Zrušil bych ho,“ frkl Emmett a ve stejné chvíli se vyvalil dovnitř nějaký mrak, nebo co…

Průhledný opar se procpal oknem a povznesl se nad křeslo s Edwardem, který raději odběhl, aby se mu pod tím dýmem něco nepřihodilo, přeci jen, kdyby začal šlehat blesky… Nabýval na objemu a zakaloval se přes růžovou do oranžové, karmínové a vínové. Z červené mlhy vykouklo nejdřív jedno oko, pak druhé a nakonec ohromné břicho. Nožičky křesla se s úpěním rozjely do všech světových stran a vzduch pohltila vůně hroznů.

„Zrušit, jo?“ frkl zarostlý, poloplešatý přízrak, kterému mezitím narostly i dvě tlusté nohy. „Tě taky zruším, cápku!“ Emmett naprázdno polkl.

***

„Propáníčka, to je nadělení!“ bědovala Hestie, zatímco se Amor mohl potrhat smíchy. „Bortí se nám tu jeden z nejstabilnějších vztahů na Zemi a já hlídám místo jejich krbu malého trestance v plíně!“

„No dovol! Nebyl jsem řádně souzen, bylo to zmateční řízení!“ vrčel Amor a zkřížil baculaté ručičky na ještě baculatějších prsíčkách. Strach a Hrůza mu svorně ďábelsky přikyvovali.

„Možná, že když tam zaběhneme… jen na chviličku a ty to tam pomůžeš dát dohromady…“ spekulovala nahlas Hestie a prohlížela si dítě s nejistým výrazem ve tváři.

„Jako, že bych byl hrdina, jo? A máti by… no tak jdeme!“ došel k rychlému závěru Amor a nemohl se dočkat, až zase bude nosit jen trenýrky. Nebo sukýnku.

***

„Esme, já tě chápu, ale Carlisle je opravdu věrný své práci a složil přísahu… a…“ bránila tchána Bella nejistě.

„Co to meleš? Esme taky slíbil v dobrém i zlém, tak co? Komu dá přednost?“ vztekala se Rosalie.

„Divné je, že nic nevidím,“ vzdychla Alice. „Ani ň. Ale měla bych přece, ne?“

„Třeba nejsou ještě ani jeden rozhodnutí, Alice,“ připomněla jí Bella a dál tlačila na Esme: „Nevzdávej to. Možná mu to dojde a přijde domů, až odoperuje toho člověka, kvůli kterému ho tam ženou.“

„Je mi to už jedno, Bello. Zafrina mě zvala na návštěvu, tak si sbalím tašku a za dvě hodiny mi to letí. Ať si v práci ztvrdne třeba do jara…“

„Přesně tak!“ vykřikla Rose hrdě.

„Nepočkáš ani na mou vizi?“ děsila se Alice a Bella jen úzkostlivě přihlížela.

„Ne, nepočkám. A jdu si balit hned!“ rozhodla Esme. Otočila se na podpatku, až vyhloubila v zemi dolík a vydala se zpět k vile.

Čím byla blíž, tím rychleji kráčela. Měla divný pocit, který se potvrdil v okamžiku, kdy otevřela dveře. Všude to vonělo hroznovým vínem, Emmettovy nožičky se třepetaly ve vzduchu, Edward s Jacobem a Jasperem stáli na opačné straně a Carlisle se pokoušel sundat levitujícího syna, zatímco v křesle se cpal cizí týpek a užíval si tu komedii okolo.

„Dej mého syna dolů!“ zaječela Esme a vrhla se k Emmettovi.

„Esme, neblázni, je to Valentýn! Ječením nic nezmůžeš…“ kníkl Edward. Nikdy by nevěřil, čeho je ten pan Koulička schopný.

„Sundej ho, říkám!“ nedala se Esme a povyskočila pod Emmettem, který se automaticky o stejný kus vznesl. „Ty…“ začala, ale Bella po ní skočila jak brankář po míči a srazila ji k zemi.

Když se Esme vysoukala zpod Belly, načuřeně se na svou nejmladší snachu otočila. „Tohle mi už víckrát nedělej, rozumíš? A ty -“ otočila se k tomu zjevně ovíněnému pantátovi, co jí ničil už druhé křeslo – ty ulomené nožičky z předloňska u Nessie v pokoji si dobře pamatovala – „ty koukej sundat Emmetta dolů, než ti natrhnu kutnu!“

„Neměl bejt drzej,“ hájil se Valentýn. „Chtěl zrušit můj svátek! Jedinej rozumnej komerčně a marketingově úspěšnej svátek! Já to slyšel,“ otočil se na svou váhu poměrně svižně výhrůžně k Alici, která nesměle špitala „vánoce, velikonoce“. „Ty jsou hlavně pro haranty! A ještě se o ně tahá Ježíšek se Santou a o Velikonoce zase se zajícem. Valentýna mám pod palcem já, dávám dohromady šťastný páry a opovažte se mi to kazit!“

„Ty se zas o to taháš s Amorem,“ odfrkl si Edward, „A nevzpomínám si, že by vám to nějak extra fungovalo. Nessie jsem nakonec musel poradit já,“ prokecl se a rozpačitě si odkašlal, když uviděl Jakeovy vyvalené oči.

Valentýn si taky odkašlal. „S Amorem spolupracujeme. Já vybírám páry, on je trefuje šípama věčné lásky. Ale technickou část si musí páry obstarat samy – to není moje práce, školit je v sexuální výchově. Vždyť jsem byl mnich!“

„A Amor gay, to by to dopadlo,“ souhlasil rezignovaně Edward.

„Tak sundá už mě někdo dolů?“ zakvílel u stropu Emmett, kterému došlo, že kdyby se Rosalie domákla, že chtěl zrušit Valentýna, už by si nikdy ani nevrzl. „Já už budu hodnej! Nezrušíme to! Naopak, uděláme ještě jeden!“

„Ještě jeden?“ zaujalo to Valentýna. Zapomněl Emmetta přidržovat kouzlem u stropu a ten se svalil mezi fíkus a filodendron. „Jenže to bych asi bez Amora nestíhal, když je teď v klatbě…“

„Valentýn, nevalentýn, Amor neamor, už mám těch keců na věčné časy dost! Jdu balit! Vyřiďte Carlisleovi, že rozvodové papíry pošlu poštou – do nemocnice, doma stejně nikdy není.“ Esme nakonec došla trpělivost. Skutečnost, že její muž stál vedle ní a sledoval každý její pohyb, jí očividně nevadila.

A zmizela po schodech nahoru.

***

„Já mu dám klatbu, až ho to vyklepe z té jeho kutničky!“ vřískal Amor a ze všech sil se snažil vykroutit z náruče zkamenělé Hestie. Když už se mu to skoro povedlo, Hestie se probrala z šoku.

„Neblázni, spadneš mi!“ vykřikla a stiskla ho pevněji. Tiché skandování Strachu a Hrůzy „skoč, skoč, skoč“ zaniklo v nové salvě zoufalého dětského ječení. „Mlč chviličku, nemůžu přemýšlet,“ prosila ho Hestie a začala s ním potřásat. Umlkl skoro ihned a začala se mu jemně klížit očička.

„Budu tam muset vážně jít…“ bědovala nahlas Hestie. „Ale co s Amorem? Háde? Háde!“ volala, jenže v podsvětí bylo ticho. Dokonce i Strach s Hrůzou vycítili potencionální hrozbu hlídání a vzali do zaječích. „Asi tě vezmu tedy s sebou, Amore…“ vzdychla a udělala cosi děsně rychlého, sotva viditelného a slyšitelného a… byla fuč.

***

„Tak, doktůrku, dáma tvého srdce odfrčela, zatím po schodech nahoru, ale jestli s tím něco neprovedem, odfrčí brzy do Jižní Ameriky a nadobro. Co s tím hodláš dělat?“ překřížil si Valentýn rádoby přísně ruce na hrudníku, ale jelikož mu překáželo břicho, předloktí opřená o pupek mu vyvracela hlavu nahoru, takže vzbuzoval dojem prasečí hlavy vystavené v řeznické výloze. Což ten přísný dojem trochu kazilo.

„Co já hodlám dělat, do toho tady nikomu nic není,“ odmítavě zavrtěl hlavou Carlisle.

„Tak to ne!“ rozčilil se Valentýn, pustil ruce a zašmidlal ukazováčkem tytyty. „Mně do toho je! Já vás před sto lety dával dohromady a zkazili byste mi statistiku úspěšných „žili šťastně až navěky“! Já to takhle nene -“ PRÁÁÁÁÁSK! Křesílku, ve kterém se Valentýn rozvaloval, definitivně povolily nožičky, a zděšené Cullenovic publikum sledovalo v troskách umučeného kusu nábytku změť mávajících končetin a vlajícího šatstva, ze které se ozývaly šťavnaté, leč tlumené nadávky. Jenže těch končetin bylo na jednoho člověka nějak moc…

„Co se to tu děje?“ přiběhly seshora Alice s Rosalie a zůstaly na tu spoušť zírat s otevřenými pusami.

„Nech toho! To je atentát! Kde ses tu vzala, ženská?“ vymotal se z té valné hromady konečně Valentýn a po čtyřech se odvalil o kousek dál.

Z podlahy se s naříkáním zvedla štíhlá postavička ženských tvarů. V náručí držela nějakého prcka s plínou a křidýlky a Edwardovi začalo pomalu svítat, koho to sem čerti přinesli.

„Kde bych se vzala? Už jsme se nemohli koukat, jak to tu kazíte! A ničí se tu ten nejšťastnější a nejstabilnější domácí krb v dějinách lidstva!“

„A proč nechodíš krbem, když jseš bohyně domácích krbů, a místo toho atakuješ nebohý svatý?“ huhlal Valentýn a snažil se přepočítat mezi faldy na břiše žebra. „To by chtělo nějakej drink na leknutí, co tu máte?“

„Vodu,“ oznámil Jake.

„Nebo medvědí krev,“ nabídl Emmett.

„No tu možná, to není špatný víno,“ olízl se Valentýn, ale Edward ho zarazil. „Pravou, Valdo. My víno nepijem.“

„A mlíko by nebylo?“ píplo to křídlaté batole z náruče bohyně domácích krbů.

„No, tys tu ještě scházel. To ti to nestačilo loni?“ vyděsil se Valentýn. „Navezeš mě zase do nějakého prů…švihu a já s plínama skončit nechci! Já rozhodně svůj život znovu prožívat nehodlám. Zas by mě umučili! Víš, jaký to je?“ brblal.

„Ale nech těch plků a radši ždímej mozek, jak to tu dát do kupy,“ mávl buclatou ručičkou Amor. „Mám je znovu trefit? Šípy a luk náhodou mám, to by nebyl problém. Jen s mířením to je trochu na levačku, nějak jsem ztratil mušku. Ale když mi je přidržíte…“

„To víš, že jo. A začneš je trefovat na přeskáčku jako loni,“ kabonil se Valentýn. Edward zpozorněl, vzpomněl si na loňské Rosaliiny řízky, svoje nepochopitelné pobláznění Alicí, Emmetta pronásledujícího Esme  a Jacoba, dobývajícího se do JEHO ložnice, a začalo mu svítat, kdože byl loni jejich valentýnského štěstí strůjcem. Honem si přitáhl Bellu, něco jí pošeptal a jí zasvítilo v očích.

„Přestaňte se hádat a radši vymyslete něco konstruktivního,“ blýskla se Hestia znalostí moderního slovníku.

„Nemůžu přemejšlet, když tu není nic k pití,“ huhlal Valentýn.

„Já bych přece jen střílel,“ vrtěl se Amor Hestii v náručí, ale ta ho nehodlala pustit. Jednou rukou si ho tiskla k boku, druhou šermovala, až se zvedl vítr, a hádala se s oběma duchy lásky jako trhovkyně.

Emmetta ten kravál přestal bavit. Potichu se přišoural k Rosalii, která dnes měla na sobě červenou halenku a z výstřihu vykukující kraječka dávala tušit, že pod tím bude mít nejspíš taky červené prádýlko… docela rád by to prozkoumal… když už je ten Valentýn… „Nevytratíme se, prdelko?“ líbnul Rosalii pod ucho, kde věděl, že je nejcitlivější. „Něco pro tebe mám. Ale dám ti to jen někde v soukromí.“

„Tak jo,“ tiše souhlasila Rosalie a za chvíli už po nich nebylo ani vidu, ani slechu.

Alice s Jasperem se po sobě jen podívali, usmáli se a kývli – ti už si ani nic říkat nemuseli – a zmizeli taky po anglicku.

Hádka mezi Valentýnem, Hestií a Amorem nabírala na obrátkách. Valentýn nadskakoval na krátkých nožkách a vypadal jako štěkající francouzský buldoček, Hestia teď vypadala spíš jako bohyně pavlačových drben než domácích krbů a Amor vřískal, jako by ho na nože bral.

Ani jeden z těch tří si nevšiml, že Bella potichounku kývla na Edwarda, za kterým za chvilku klaply venkovní dveře, a že něco šušká natvrdle se tvářícímu Jacobovi. Teprve, když mu to zopakovala, mu svitlo, vyskočil oknem, ještě v letu zvlčel a pak už bylo vidět jen huňatý ocas, jak pelášil do Forks za Nessie a jejich malým vlčetem. Přece jen si to s Ness na Valentýna nechtěl rozházet.

Když už v hale zbyli jen ti tři hádající se bůžci a Bella, vložila se mezi ně po svém.

„A dost! My si to tu vyřídíme sami. Koukejte zmizet, odkud jste přišli!“ křikla na ně.

„No ale to nejde, mladá dámo, máte to tu rozhádaný a my vás musíme dát zase dohromady!“ namítl Valentýn.

„A koho?“ optala se Bella klidně. „Nikdo tu není. Všichni si šli oslavit svátek lásky po svém. Hádáte se tu jen vy. Kdybyste nezdržovali, už bych taky byla s Edwardem.“

„Ale Esme…“ začala Hestia.

„To není vaše věc. Jestli je jim to souzený, dají se dohromady i sami. Vy byste jim to leda tak pohnojili. A jestli nezmizíte, než napočítám do tří,“ usmála se Bella jako bazilišek, „zavolám všecky zpátky a prozradím jim, kdo nám to tu vloni udělal takovou rošádu. Víte, jak umí kousat naštvaný vlkodlak? Století si nesednete!“

„To ovšem poněkud mění situaci,“ zarazil se Valentýn a koukal, kde nechat tesař díru. Nebo spíš radši vrata, při jeho rozměrech.

„Jáááá ci mamincééé!“ rozeřval se Amor. „Ta ženská mě straší! Já už jsem potrestanej byl! Já nechci znovu!“

Hestie jen naprázdno polykala a snažila se najít slova. Ale protože ji nic nenapadlo, raději s tichým ‚plop‘ zmizela i s Amorem v náruči.

Valentýn se vypařil i bez toho ‚plop‘. Zbyl po něm jen fialový oblak, vonící po víně.

„Carlisle?“ nakoukla Bella za dveře. „Všichni jsou pryč, vzduch máš čistý. A snaž se, Esme vypadala opravdu vážně. Všechny jsem blokovala, nikdo nic netuší, ale vážně nevím, jestli ti to překvapení za tohle stálo,“ vrtěla hlavou. „Tak držím palce. A mizím za Edwardem – už na mě čeká v naší chaloupce v lese,“ mrkla na tchána a vytratila se ze dveří.

Carlisle si protáhl záda a prokřupal prsty. Pak zkontroloval čas na hodinách nad krbem a zhluboka se nadechl. Když onehdy vymýšlel svůj valentýnský dar, netušil, jak náročné a manželství ohrožující to bude.

Měl silné nutkání se ujistit, že je vše opravdu tak, jak má být, přestože to za den dělal tolikrát, až se musel začít vymlouvat na telefony z nemocnice.

Zvuk podpatků a šustění látky ho vytrhlo z úvah. Esme táhla ohromný lodní kufr ze schodů a na tom posledním se zarazila, když si všimla ticha.

„Kde jsou všichni?“ hlesla překvapeně.

„Pryč. Slaví Valentýna,“ zašeptal Carlisle a Esme ho proťala ostrým pohledem. „Esme, já… mohl bych ti něco ukázat?“ škemral a uvažoval o tom, že padne na kolena.

„Nemám čas, Carlisle. Za šest hodin mi letí letadlo…“ Sama se ušklíbla nad tou stupidní výmluvou. Carlisle k ní natáhl ruku, a když se jí automaticky chytila, vyvedl ji zadními dveřmi ke garáži. „Někam jedeme?“ zajímala se ze statutu ženské.

„Ne, pojď…“

Zastavil až u Jacobovy přístavby. Postavili ji v létě, aby měl Jake kde opravovat auta, ale co si Esme pamatovala, od ledna ho tam neviděla… vlastně tam viděla jen Bellu s Carlislem… začala čuchat lumpárnu. Určitě ji zavře do kůlny, aby mu nemohla odjet!

„Ty se bojíš?“ vyhrkl překvapeně Carlisle. „Mě? Ty se mě bojíš?“

„Jasně, že ne! Jen nevím, kam a proč mě tam táhneš.“

„Tak se pojď podívat…“ vyzval ji a otevřel dveře přístavby.

Všude to najednou páchlo jak z pitevny. Nemocniční dezinfekce, sterilizační oleje, nebo co to tam všechno mají… no hnus. A skříně po jedné celé zdi, závěs od půlky místnosti, stůl, židle, lehátko…

„Ty jsi vykradl nemocnici???“ vykřikla zděšeně a už-už se nadechovala, že ho sjede jak bobovou dráhu. Krást se nemá! Tohle hraničí s workoholickým fetišem!

„Probůh, to ne! Jen jsem si zařídil domácí ordinaci, abych tě pořád neopouštěl. Když někdo bude chtít, přijede sem. Je to za domem, takže nikdo si upírů a vlkodlaků ani nevšimne. Vy člověka zaregistrujete všichni mnohem dřív…“ V Esme se všechno sevřelo. On bude doma! Už nikdy nikam… no jo! Nikdy a nikam! Pořád doma! Věčně jí za zadkem! Pořád! Navěky!

„Je to krásný… ale, lásko, občas si můžeš dojet do nemocnice zašít pár tělíček…“ kníkla a už se k němu vinula jak lokna na prst.

Jako bonus vytáhl z náprsní kapsy svého lékařského pláště, který visel na háčku na druhé straně dveří, dlouhou sametovou krabičku.

„Jé, to je pro mě?“ nadechla se Esme nadšeněji.

„Je libo korunovační klenoty?“ zasmál se Carlisle, když zavíral dveře do své domácí ordinace. Zátěžové testy lehátka nelze odkládat do nekonečna.

***

„No vida, poradili si sami,“ konstatoval Amor, nahnutý nad Zrcadlem duší.

„A jak krásně,“ zamáčkla Hestia slzu. „Možná bychom toho Valentýna opravdu měli zrušit. Lidi si poradí i bez nás.“

„Zbláznila ses?“ vytřeštil na ni oči Valentýn a orosilo se mu čelo. „Zrušit? Mě? Mě nikdo rušit nebude, to bych se na to podíval. A jaký lidi? Ty tam vidíš nějaký lidi? Upíři a vlkodlaci se za lidi počítat nedají.“

„No tak alespoň uvalíme embargo na tuhle rodinu. Evidentně to mají zmáknutý,“ usoudil Amor a naklonil se nad Zrcadlo ještě víc, aby líp viděl. Ještě kousek, a…

Hestia ho chytila za plínu v poslední chvilce. „Jedeš! Marš od té myslánky, dítě nešťastné! Mám tě hlídat a ne nechat utopit, a navíc začal být tenhle přenos už před hezkou chvílí mládeži nepřístupný!“

„Jsem bůh lásky! Tohle všecko už dávno znám,“ hájil se Amor.

„Bůh nebůh, na tohle se do osmnácti koukat nebudeš. Alespoň dokud tě hlídám já,“ uzavřela diskuzi nekompromisně Hestia.

„Tak a teď tu všichni tři hezky odpřisáhneme, že na Cullenovy už víckrát ani nesáhneme. Ruku na to. Pojď sem, Valentýne,“ přivolala svatého, který prohledával poličky vzadu v sále a brblal, že v takhle velkém sklípku přece kruci musí nějaké víno být.

„Přísahat,“ zavelela a napřáhla ruku mezi ně. Amor položil buclatou dlaň na její, Valentýn taky, a všichni tři hrobovým tónem zahuhlali: „Přísaháme.“

A oba si tajně, aby si toho Hestia nevšimla, drželi za zády druhou ruku s překříženými prsty.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  kiki11 (02.03.2014 13:57)

Doufám, že příští rok bude další díl! Paráda!

emam

8)  emam (18.02.2014 20:53)

Jen ke konci ve mě hrklo, ale překřížené prsty to jití a za rok, doufám zas

7)   (15.02.2014 17:12)

bože
já se z vás opotím
jak ten svátek neslavím, tak s vámi bych si ho střihla natošup....no tak aspoň takto - skrz vaše fantazie
ovšem nemohu vynechat perly typu :"jsem dokor"
"jsem nasraná"
"v letu zvlčel"

6)  Seb (15.02.2014 08:45)

Moc se vám to povedlo, super povídka.

Rowana

5)  Rowana (15.02.2014 07:43)


Paráda, báječně jsem se bavila. Teda, na konci u té přísahy mi trochu zatrnulo. Jsem si říkala: Jé, to jako příští roku už nic nebude?
No, ale překřížené prsty za zády mě uklidnily. Kluci jedni šikovní. :D

SestraTwilly

4)  SestraTwilly (15.02.2014 00:19)

Zábavné čítanie na záver dňa.Dobre som sa pobavila. :)

Kate

3)  Kate (14.02.2014 20:50)

„Ty jsi vykradl nemocnici???“ vykřikla zděšeně a už-už se nadechovala, že ho sjede jak bobovou dráhu. Krást se nemá! Tohle hraničí s workoholickým fetišem!
„Je libo korunovační klenoty?“ zasmál se Carlisle, když zavíral dveře do své domácí ordinace. Zátěžové testy lehátka nelze odkládat do nekonečna.
Tak to je božská povídka! Já ty dva miluju! Prý nejšťastnější a nejstabilnější pár v dějinách lidstva! Prostě Carlisle a Esme, nó... Děkuji za úžasné osvěžení večera.

Marvi

2)  Marvi (14.02.2014 17:39)

Jo tak ten konec nejlepší, pokud se poštěstí bude něco i příští rok :D :D :D :D :D
Jinak děvčata paráda jako vždy, moc jsem se pobavila!!! Díky za krásné čtení.

Empress

1)  Empress (14.02.2014 11:31)

Bomba dievčatá, tí s nimi ale vypiekli
Ďakujem za spríjemnenie dňa

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek