Sekce

Galerie

/gallery/sad-girl-03.jpg

Občas není snadné poznat, jaké city chováme k druhé osobě.

Volné pokračování povídky Ugly love. (Volné proto, že Ugly love je lepší bez tohoto pokračování. V případě, že si někdo bude chtít přečíst tuto povídku, doporučuji nejprve si přečíst již zmíněnou Ugly love)

Ugly love

 

Stála před otevřenou skříní a vytřeštěně se dívala na své ruce natažené před sebou. Na dlaních jí ležela malá černá krabička. Ještě před chvílí její největší starostí bylo najít co nejrychleji vhodné boty a konečně dobalit kufry. Stála na špičkách a poslepu vytahovala krabice s botami z police nad hlavou. A pak ji zahlédla, jak padá k zemi. Nyní jí na rukou ležel ten předmět a jí připadalo, že kdyby to byl odjištěný granát, tak by se s tím dokázala mnohem snadněji srovnat.

Hlavou se jí míhaly myšlenky, jedna přes druhou. Co když to je prsten? Co když to není prsten? Měla by krabičku otevřít? Nebo ji rychle vrátit? Co když přijde a uvidí ji s tou krabičkou v rukou? Takováhle reakce by ho jistě nepotěšila, pokud to je ovšem opravdu prsten. Sedla si na postel, krabička jí stále ležela v dlaních a ona z ní nedokázala spustit oči. Proč ji tak překvapuje, že by ji mohl chtít požádat o ruku? Vždyť se zrovna balí na společný víkend, kde chtějí oslavit dvouleté výročí.

Snažila se představit si, jak ji žádá o ruku. Vezme ji do restaurace? Ne, to určitě ne. Tam ho vždy zajímá nejvíce to, jestli dávají dostatečně veliké porce. Ne, on ji vezme do lesa na procházku a tam ji požádá. Klekne si? Viděla ho před sebou, na lesní mýtině. Vysoký, statný, hrdý muž, stojící naproti ní. Vezme její ruce do svých. Podívá se na ni a ona v jeho zlatých očích uvidí neuvěřitelnou něhu a lásku. Ale jeho oči přeci nejsou zlaté. Znechuceně zatřásla hlavou. Nesnášela ty zlaté oči. Tento týden to sice bylo teprve podruhé, co se jí připomněly, i tak to ale bylo příliš. Rychle krabičku vrátila na její původní místo a skříň zavřela. Zakázala si vzpomínky na teplé, zlatavé oči v dokonalé bledé tváři.

Posadila se na kufr, který přetékal jejími věcmi a znovu se ho pokusila zavřít. Na víkend toho sice tolik nepotřebovala, ale nesnášela balení a tak prostě popadla stoh triček a dala je do kufru. To samé opakovala s dalšími věcmi, dokud kufr nepřetékal. Teď na něm seděla a pokoušela se zapnout zip. Stále před sebou viděla velkou dlaň, na které ležela otevřená krabička. Leskl se v ní malý prstýnek. Ta ruka ovšem byla příliš bledá. Nedokázala tu představu vypudit z hlavy. Věděla ale, že ona není jeho vyvolená. Jeho vyvolená je překrásná blondýna se zářivě zlatavýma očima. A již brzy tomu budou dva roky, co se stala jeho ženou.

Zamračila se. Ano, ten hajzl, kterého kdysi tolik milovala, se oženil s jinou. A ona s tím nedokázala nic udělat. Myslela si tehdy, že to nepřežije. Ne, ona si byla naprosto jistá, že v den jejich svatby přestane její srdce tlouct. Ale dny po jejich posledním setkání se neskutečně táhly a ona to každým dnem cítila víc a víc. Tu tíhu na prsou, která jí znesnadňovala každý nádech. Po dvou týdnech to prostě vzdala. A tak jedné bezměsíčné noci přelezla závory u mostu na Temži. Překonala zábradlí, měla ho za zády a rukama se ho křečovitě držela. Sledovala temnou řeku pod sebou a snažila se do nejmenšího detailu vybavit si jeho tvář. Loučila se s ním. Vědomí, že již brzy bude po všem, ji osvobozovalo. Dýchalo se jí najednou lépe. A pak to uslyšela. Řev rychle se blížící motorky. Ani se nenadála a už zastavovala kus od ní, před branou na most. Slezl z ní muž, sundal si helmu a pevným krokem k ní vykročil. Jí trvalo dobrých pár minut, než s obtížemi přelezla přes tu zábranu. Jemu stačilo pár vteřin a stál kus od ní. Na tváři mu pohrával sebejistý úsměv. V hnědých očích viděla živé ohýnky.

„Můžu si zaplavat s tebou?“ Jeho hlas byl čistý, vyzařovala z něj naprostá jistota a bezpečí. Pohled jeho hnědých očí ji okamžitě upoutal. Viděla v nich něco zvláštního. Nějaký silný cit.

Netrvalo to dlouho a přelezla zábradlí zpět na druhou stranu. Pomohl jí. Celou noc pak strávili v jednom zapadlém nonstop baru. Mluvili. Nebo spíš on mluvil. Vyprávěl jí o celém svém životě. O přátelích, o rodině a o práci.

Připadala si jako blázen, když ji tu noc poprvé napadlo, jestli se do ní nezamiloval. Ale ty jeho oči, kterými sledoval každý její pohyb. Ze začátku si myslela, že se bojí, aby si znovu nechtěla ublížit, ale později pochopila, že proto ji nesleduje…

 

Stál naproti ní a v zářících očích viděla všechnu tu lásku. Pustil její ruce a mírně rozechvěle jí navlékl prstýnek. Zdálo se jí, že jeho ruce jsou ještě teplejší než obvykle. Ještě nikdy ho neviděla takhle nervózního. A tak šťastného. Byla si celkem jistá, že se rozhodla správně. Miloval ji. Ne, to jeho city k ní nevystihovalo správně. On ji zbožňoval. Byl pro ni oporou. Přítelem. Zachráncem. Věděla, že se na něj může za jakékoliv situace spolehnout. A to, že k němu necítí spalující vášeň? Jednou si to už zažila a věděla, jak se člověk může spálit.

 

Pršelo. A byla zima. Nic zvláštního pro jarní večer v Londýně. Slunce už zapadlo. Vylezla z taxíku a chtěla rychle přeběhnout ke dveřím, aby moc nezmokla. Deštník s sebou samozřejmě neměla. V příruční tašce měla pouze nezbytné věci. Ostatní zavazadla, včetně deštníku, putovala spolu s ním. Byl to výkon trestu, jak mu pošeptala, když odjížděl v nějaké naléhavé situaci za Samem. Oba věděli, že nenávidí zavazadla a vše kolem nich, včetně jejich balení a vybalování. Byl to její tah, jak se jich zbavit. Překvapivě snadno si na tyhle její zvláštnůstky zvykl.

Pár kroků od dveří se překvapivě zastavila. Pršelo na ni. Vlasy už měla mokré a cítila, jak jí z nich teče voda. A i přesto, jak jí to bylo nepříjemné, se nedokázala ani pohnout. Dívala se ke dveřím, kde stál on. Hajzl, jak mu poslední dva roky říkala. Díval se na ni. Jeho pohled byl z části nevěřícný a z části nadšený. Udělal těch pár kroků k ní. Ona o krok ustoupila. Třeštila na něj oči a nedokázala myslet jasně. Hlavou jí vířily myšlenky a ona nedokázala ani u jedné setrvat tak dlouho, aby jí zcela porozuměla. Jediné, co si uvědomovala zcela jasně, bylo to, jak ho nesnáší.

„Viděl jsem tvoji fotku v novinách,“ řekl a ona cítila, jak se jejím tělem rozlévá teplo. To ten jeho zpropadený hlas. Tenhle pocit nezažila už dlouhé dva roky. Nechtěla, aby to takhle pokračovalo. Věděla, že v jeho přítomnosti se nedokáže moc dlouho ovládat. Obešla ho a chtěla vejít do domu. Jemně ji ale chytil za ruku a otočil ji čelem k sobě. Ty zlaté oči jí připoutaly nohy k zemi.

„Nevzal jsem si ji. Nemohl jsem,“ řekl tiše. „Kvůli tobě,“ dodal po chvíli a jí přejel mráz po zádech. Ano, tolik tohle chtěla slyšet. Tolik si přála moci mu na to odpovědět, že ji to nezajímá. Že si ji klidně mohl vzít, že ona už je někde jinde. A hrdě mu ukázat ten krásný prstýnek. Místo toho ale cítila, jak ji ten prsten pálí. Měla neuvěřitelné nutkání ho sundat, strčit si ruku do kapsy a schovat ho před jeho pohledem. Nejspíš se nějak pohnula nebo se podívala tím směrem. Nedokázala určit, čím to bylo, ale najednou se jí podíval na tu ruku, kterou stále ještě držel ve své dlani.

„Nemůžeš si ho vzít,“ prohlásil pevně. Nebyl nijak překvapen. Vytrhla mu ruku a schovala ji v kapse. Nevěděla, co říct. Věděla, že by měla odejít a rychle na něj zapomenout, ale nohy ji neposlouchaly. Mozek říkal: běž, srdce dodalo: k němu. Jako kdyby věděl, co se uvnitř ní děje, přiblížil se těsně k ní a vzal ji jemně za bradu. Zvedl jí hlavu a odhrnul pramen mokrých vlasů z čela. Začal se k ní pomalu sklánět. A ona věděla, že pokud neodejde teď, tak potom už sílu odejít nenajde určitě.

„Nesnáším tě,“ řekla tiše a natáhla se pro polibek.

 

Protáhla se a vstala z hotelové postele. Sesbírala si svoje oblečení a vydala se do koupelny. Cítila se zvláštně. Očekávala, že to bude stejné jako předtím. Ale nebylo. Ano, cítila ten žár a vášeň. Ale něco chybělo.

„Pojď ještě ke mně,“ řekl, když se vrátila z koupelny. S překvapením se podívala do postele, kde se stále ještě rozvaloval. Touhle dobou už byl vždy oblečený a chtěl být co nejrychleji pryč. A teď ji láká zpět do postele? Překvapení se jí odráželo v očích a on se jenom mírně usmál.

„Miluju tě a chci si vychutnat každou chvíli s tebou,“ řekl a jí to najednou došlo. Ona už ho nemiluje. Ne, tohle bylo jejich rozloučení. Potřebovala mu říct sbohem, aby se mohla posunout ve svém životě dál.

„Škoda, že jsi to nevěděl před dvěma lety,“ řekla a z jejího hlasu zněl spíše smutek než zášť.

„Ty mě taky miluješ.“ Viděla na něm, že si tím už není tak jistý.

„Ne, už tě nemiluju,“ vmetla mu do tváře a s velikou úlevou zjistila, že to je pravda. Viděla, jak mu ztmavly oči.

„A proč tu teda jsi?“ Jeho hlas byl najednou děsivý. Zachvěla se. „Proč ses se mnou vyspala?“ Tak tohle byla podpásovka.

„Jsi hajzl,“ řekla a prudce se otočila ke dveřím. Sáhla po klice a najednou ho za sebou ucítila. Tiskl se na ni a něžně jí obemkl zápěstí ruky, kterou vztahovala ke klice. Naklonil hlavu k jejímu pravému uchu.

„Máš pravdu, jsem hajzl a taky jsem sobec,“ zašeptal jí do ucha a ona cítila, jak z toho hlasu taje. Sklonil svoji hlavu ještě níž, k jejímu krku a něžně ji políbil. A najednou ucítila bolest. Velmi rychle se šířila od krku do celého těla. Držel ji tak, že se nemohla ani pohnout. Zvrátila hlavu, aby na něj viděla. Cítil to a tak otevřel oči a ona s hrůzou pozorovala, jak se jeho tmavě zlaté oči zbarvují do ruda. Krví, blesklo jí hlavou. Její krví. Odtrhl se od jejího krku a ona se mu svezla do náruče. Začala se propadat do temnoty. Jediné, na co v tu chvíli myslela, byl její snoubenec. Jak by mu ráda řekla, že ho miluje.

„Paule,“ sklouzlo jí tiše ze rtů a pak se její tělo pod náporem bolesti zhroutilo.

 

Ugly hate

---

Moc děkuji Cam za korekturu a její neustávající podporu

Povídky od Clei

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Clea

28)  Clea (25.05.2012 14:13)

Mike je v tom tentokrát nevinně :p (což mě samozřejmě mrzí)
Sypu si písek na hlavu, navalilo se toho na mě v práci moc a tak jsem to nestihla. Ale dneska odpoledne... určitě to už klapne

Bosorka

27)  Bosorka (25.05.2012 07:35)

No a kde to je, Cleouši? Snad tě Mike moc nezdržuje - jinak dostane hokejkou! Půjčím si ji od Michálka B)

ireen

26)  ireen (23.05.2012 21:52)

MNO TOTO! CO TO?

Edík a zákeřňák? Bellka milující ... Paula???
No díky, ale..... ?!?!?!

Krásné čtení!!!!!!!!!!!!!

Clea

25)  Clea (22.05.2012 21:03)

Bos, zatím mám na skladě 346 slov ale zítra bych to mohla dopsat, k tomu ještě 1-3 dny na korektuře a pak to sem okamžitě dám

Bosorka

24)  Bosorka (22.05.2012 18:12)

Cleo - ehm...a jak to vypadá s tím zaručeně posledním pokračováním?

Clea

23)  Clea (21.05.2012 11:07)

Bos, no, pokud se pustím do toho pokračování (zaručeně už posledního ), tak z ní určitě neudělám skvělou a hodnou upírku jako byla Bella v knize vždyť ani jako člověk to nebyla "hodná holka"
eMusko, asi budu zlá a mimo Paula pojmenuju i ty další dvě postavy čím víc o tom totiž uvažuju, tím víc mám chuť obě postavy pojmenovat
ambro, tak teďka si připadám jako malá žačka, kterou pochválila zářivá paní učitelka

ambra

22)  ambra (21.05.2012 08:57)

Strašně se bojím číst pokračování povídek, které mi jako "jeden kus" úplně stačily a připadaly dokonalé. Ty jsi ale překonala všechna má očekávání. Je to DOKONALÉ . A i když si připadám jako idiotík, fakt mám chuť škemrat o pokráčko... .
Tý jo, fakt jsem z toho zase naprosto na kousky .

eMuska

21)  eMuska (20.05.2012 20:54)

no, tak toto si is pekne otvorila sa mi páči, ako sa posunula, aj keď ja som zásadne pre B+E, ale čo ja viem, toto tiež nie je zlé super!

Kamci

20)  Kamci (20.05.2012 20:27)

páni

19)  hela (20.05.2012 19:18)

šokující a bude nějaké rozuzlení? Jestli ho tea miluje nebo ne? Proč jí to udělal atd.

Bosorka

18)  Bosorka (20.05.2012 19:08)

Bylo by zajímavé, kdyby se z ní stala zlá a pomstychtivá potvora

Marcelle

17)  Marcelle (20.05.2012 19:05)

Clea

16)  Clea (20.05.2012 19:02)

Tak jo, regulérně jsem rudá až na pr...
Hanet, na skladě zatím není, jenom v mojí hlavě...a mezi mojí hlavou a skladem je občas trnitá cesta
Bye, nedokonalosti mě baví a popravdě se mi snáze píší SE než HE

Hanetka

15)  Hanetka (20.05.2012 18:47)

Tý jo, tak tohle bylo přinejmenším... nečekané. Ale moc se mi to líbilo. Místo záchrany zatracení, místo štěstí až navěky... co vlastně? Nenávist a odplata? Hele, a třetí díl, kde mu to vrátí i s úroky, ten by na skladě nebyl?

Bye

14)  Bye (20.05.2012 18:24)

Já ti plácám
Dokázalas to dotáhnout do konce přesně v tom melancholickém duchu, ve kterém jsi to začala.
Baví mě, když má někdo koule na to, pracovat i s nedokonalými charaktery a klidně jim připraví SE...

Empress

13)  Empress (20.05.2012 18:08)

Nakopať ho do riti je málo Čo si ako o sebe myslí...
Bosi, tak tak

Bosorka

12)  Bosorka (20.05.2012 17:50)

Já doufám, že mu anžto novorozená natrhne prdel až ke k....m!

Clea

11)  Clea (20.05.2012 17:44)

díky za komenty, holky
Já jsem nepsala jako Bella a Edward, ale protože tam nejsou přímo jmenovaní, tak si za tím můžete vidět koho chcete
A jinak Empress, ten závěr je asi trošičku jinak, než si myslíš ;) on jí pustil celkem rychle, takže by to spíš mělo být - když nebudeš moje, tak to udělám tak, abys musela být moje

Bosorka

10)  Bosorka (20.05.2012 17:16)

Teda Cleo?! Až tak

MarryTyger

9)  MarryTyger (20.05.2012 15:08)

Empress - Taky mě to napadlo

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still