Sekce

Galerie

/gallery/tulipán.jpg

Geniální text J. Suchého a moje prznění jeho umění... navzdory mé úchylce pro songfics, tohle je jenom jednorázovka na téma... JASPER.


Hani, mluvily jsme o tom... ;-)

Tulipán

 


 

 

Přišel mi k svátku gratulovat Olda
a přinesl mi žlutý tulipán
a pěknou reprodukci od Marolda,
je na ní vidět bitva u Lipan.

Pověsil jsem si bitvu do pokoje
a tulipán jsem pod ní postavil.
jo, umění a kytky, to je moje!
Pak jsem to s Oldou všechno oslavil.

R: Proč nechal jsem tulipán pod obrazem, proč ?
Proč jsem ho radši nepostavil na zem, proč ?!
Když výstřel padne, voják se kácí,
tulipán vadne, barva se ztrácí,
i kytka pozná, že bitva hrozná životu nesvědčí.

A proto tvrdím, že když kvůli pánům
se začnou lidi mezi sebou prát,
neprospívá to vůbec tulipánům
a, nezlobte se, já mám kytky rád.

R: Proč nechal jsem tulipán pod obrazem, proč ?

Proč jsem ho radši nepostavil na zem, proč ?!

Když výstřel padne, voják se kácí,

tulipán vadne, barva se ztrácí,

i kytka pozná, že bitva hrozná životu nesvědčí.

 


A proto tvrdím, že když kvůli pánům

se začnou lidi mezi sebou prát,

neprospívá to, ale vůbec, tulipánům

a, nezlobte se, já mám kytky rád.


Jsme tady. V Evropě. Naše první oficiální rodinná dovolená. Ness si hrozně moc přála, aby jela i Esme s Carlislem, a jakmile o všech metropolích slyšela Alice, její žadonící pohled roztomilého štěněte ji už neopustil, dokud nesbalila první kufr. S Emmettem se prý počítalo jako s  příručním zavazadlem. Bez něj ani krok, a tak jsme se k dovolené dostali s Rosalie taky my dva.

Paříž je nádherná, i když z ní obvykle vidím převážně jenom módní domy, a i ty ještě k tomu zevnitř. Ale s Alice je pro mne snesitelné všechno, nevím, co bych dělal, kdybych ji neměl. Bez ní bych možná ještě pořád bojoval s větrnými mlýny.

Rozhodl jsem se, že se dnes přidám ke klukům, chtěli provést Jacoba po muzeích. Krom Ameriky ještě nikde nebyl a Carlisle s Edwardem si to vzali jako jeho vzdělávací plán, no, v podstatě něco jako svou soukromou pětiletku. Měnič a kultura! Už po několikáté jsem dnes protočil nad tím nápadem panenky. Nevím, koho to napadlo, udělat si pánskou jízdu po památkách, ale najednou mi to přišlo jako docela dobrý nápad.

Jacob se ještě docpal pěti velikými bagetami a pak jsme se rozhodli, že ho společně provedeme Louvrem. Dlouhé a rychlé eskalátory nás dovedly do útrob skleněné pyramidy, která zevnitř vůbec jak pyramida nevypadala.  Spíš jako letiště. Všude veliké množství lidí – bylo těžké, dokonce moc těžké se těm vůním nepoddat, ale Alice mě ráno ujistila, že viděla, jak to bez problémů zvládám – různých národností, věku, tvaru a barvy pleti. Hloučky turistů, kterým k dokonalosti chyběla snad už jenom zavazadla.

Procházeli jsme se dlouhými uličkami plnými visících obrazů, kochali se úžasnými malbami, obrovskými plátny i těmi malými. Všude na přihlížející dýchala minulost, zatímco pro nás, pro upíry, to byla tak nějak osobní věc. Součást našeho já. Naše dětství, naše puberta, naše mládí… Náš film se jménem Život.

Vzpomněl jsem si na své mládí. Byl jsem bláhový a plný myšlenek na zuřivý boj. Nebavilo mě být v opozici, nechtěl jsem ani spasit svět. Ale to vzrušení z chvíle bezprostředně před bitvou… to bylo a je pro mě pořád něco neskutečného. Strach se mísí s očekáváním, i když všichni vědí, že je to skrz naskrz špatné. Emoce jsou nepředvídatelné i pro mě, upíra s darem vnutit je komukoliv – téměř komukoliv…


Večer voněl letní nocí a já jsem vyšel z důstojnického stanu. Na sobě jsem měl jenom kalhoty, košili a jezdecké boty. Na noční obloze už bylo víc černě než na mém koni a sem tam svítila i nějaká ta hvězda. Jeden z teď už docela černých mráčků odhalil uzoučký srpek měsíce.

Popošel jsem pár kroků ke kmeni stromu a opřel jsem se o něj ramenem. V jedné ruce jsem měl skleničku se zlatohnědou tekutinou a v druhé tenké cigáro. Bylo mi sedmnáct a tohle byla druhá bitva pod mým vedením. Cítil jsem se tak dospěle, tak skvěle, tak neohroženě. Věděl jsem, že to, co dělám, je správné. I když jsem lhal o svém věku, jen abych se dostal do armády. Mí nadřízení záhy zjistili, že mnohem starší muži jdou za mnou, že jim dovedu velet stejně, jako kdybych měl o patnáct let víc. Jednoduše se už pak dívali jinám, jen když jsem měl výsledky. Viděli, že je pro mne důležitější své muže z boje spíš ve zdraví vyvést, než je nechat zabít. Já vím, možná na první pohled zvrácená vojenská teorie, ale já si pamatoval každičké slovo, kterou mi vyprávěl můj dědeček, který byl jedním z dětí, které přežili  bitvu o Fort Alamo. Říkával, že není umění do války vlítnout, umění je přežít ji se ctí. Vyznával teorii minimálních ztrát na lidských životech, u něj dominoval důvtip a hlavně dobře promyšlená taktik, a přesto to byl po celý svůj život veliký válečník.


Stáli jsme před malým obrazem. Byla na něm dívka s čelenkou a perlou uprostřed čela. Měla kulatý obličej, kterému dominovaly pokojné oči. Malíř ji namaloval světlou pokožku, přesně tak, jak se na tu dobu slušelo a patřilo. Ale postavičku, tu měla krev a mlíko, jak se říká. Ruce držela poklidně položené křížem před sebou.

„A tahle panenka je čí?“ zeptal se Jacob poněkud nezdvořile jen s pramalým zájmem v hlase a Edward nad ním jenom protočil panenky.

„Je Corotova,“ nenechal se zviklat Carlisle a několika slovy si zavzpomínal na dobu, ve které Jean-Baptiste Camille Corot žil.

Ano, tohle byla už i moje doba. Doba, ve které jsem ještě žil.

Smutně jsem se zadíval do další chodby. Na jejím konci jsem uviděl obraz s kyticí růží ve váze. Byl to obraz od Renoira. Nohy mě nesly k tomu obrazu a já je zastavil, až když jsem byl úplně u něj. Temné zátiší a zářivé, hřejivé barvy květů mě opět nechaly vstoupit do vzpomínek.


Mohlo mi tehdy být asi patnáct. Mé sestře třináct. Byla hezká jako panenka. Nosánek měla jako knoflík, sytě růžové rty a ty nejpoměnkovější oči, jaké jsem kdy viděl. Od toho léta nenosila své bohaté vlny barvy akátového medu jako dítě. Mamá ji povolila dospělejší účes. Přesto se ale pořád dovedla chovat spíš jako dítě než mladá slečna. I teď. Rozverně běhala po louce od kvítku ke kvítku a trhala je do kytice. Smála se veselým smíchem, jako když zpívá slavík ve větvích. Tváře měla od pobíhání celé zrůžovělé.

„Celie, pojď si už sednout, ty kytky ti neutečou!“ zavolal jsem na ni a snažil jsem se ji přimět sednout si na deku k piknikovému koši. Hlady jsem šilhal, ale bez ní jsem nechtěl jíst. Tak mě to mamá naučila. Být vůči dámě zdvořilý. I když je to jen vaše pubertální sestřička.

„Ale Jaspere, květin není nikdy dost a tyhle jsou ke všemu moc krásné, podívej!“ Tančila s náručí plnou kytek, až dotancovala až ke mně.

Měla pravdu, ty květiny byly krásné. Věděl jsem, že je chtěla dát naší mamá. Milovala květy a my milovali ji.


Na rameno mi dopadla něčí těžká dlaň. V první chvíli jsem měl chuť zaútočit na protivníka, ale pak mi došlo, že ten dotek znám.

„Tak co, kámo, berou tě kytičky?“ houknul mi do ucha Emmett. Pak mi do něj jako malý spratek fouknul. Ohnal jsem se po něm a tiše zavrčel. Emmett ode mě šikovně uskočil a nejapně se pochechtával opodál.

„Blbe, vždyť jsou krásný!“ neodpustil jsem si. A taky že jsou! myslel jsem si dál.

„Hele, já to vám dvěma věřím, ale stejně bych něco zbodnul.“ Mezi nás se vklínila obrovská Jacobova postava a své tlapy umístnil kolem mých a Emmettových ramen.

„Taky to už tady na mě nějak padá a hlava mi třeští z informací, Carlisle by jednoho umluvil k smrti!“ stěžoval si, zatímco nám visel na ramenou a s ne příliš velikým nadšením sledoval valenou klenbu nad chodbou.

A jelikož prostory Louvru jsou ohromné, a přesto jaksi stísňující, dali jsme Jacobovi za pravdu a vykročili jsme všichni raději k východu.

Tam nás už čekaly holky.

Moje sladká Alice stála s rukama za zády a pohledem, který mě přímo spaloval. Stydlivě se usmívala a já měl chuť ji popadnout a už nikdy víc nepustit. Když jsem k ní přistoupil, vztáhla ke mně jednu ruku a pohladila mě po tváři. Políbila mě. Krátce a sladce. Pak se odtáhla a opět záhadně usmála.

„Něco pro tebe mám, miláčku,“ zavrněla. Neodpověděl jsem, jenom jsem se ještě víc usmál.

Nepatrný pohyb druhé ruky mi naznačil, že za chvíli budu vědět, co se jí to ukrývalo za zády.

Byla to kytka, přesněji žlutý tulipán. Miluji tuhle květinu, protože mi připomíná Alice, a ona to moc dobře ví. Jako dík jsem ji dlouze políbil a vzal jsem si kytku z její drobné ručky.

Jo, umění a kytky, to je moje! V uších mi zněla melodie jedné písně, která mi brouzdala myslí celý dnešní den.

Alice se mi přivinula k boku a já ji objal kolem útlého pasu. Spokojeně jsme následovali celou naši Cullenovskou tlupu směrem k nejbližší restauraci, aby nám Nessie náhodou neumřela hlady a Jacob přemírou kultury.


Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Twilly

21)  Twilly (05.01.2012 15:20)

Tak to pěkně děkuju, opravdu, ale musím se přiznat, že na korekci mám Hanetku a někdy taky Evelynku. Obě jsou to holky šikovný, takže na mně je opravdu jenom ten děj ... I když... tohle bylo myslím bez korekce (smajlík škrábající se po hlavě):p

miamam

20)  miamam (05.01.2012 14:44)

Heh, fakt česky... Twilly, fakt smekám, já bych ve slovenštině nenapsala ani větu správně :p Tobě to jde a ještě to má navíc hlavu a patu

HMR

19)  HMR (15.10.2011 21:40)

Twilly

18)  Twilly (15.10.2011 21:21)

Náhoda... istinkt... načasování osudu... říkej si tomu jak chceš Jenom jsem se koukla, co je nového... no:D

HMR

17)  HMR (15.10.2011 21:09)

Ty taky musíš být všude, jak tě má pak člověk překvapit!

Twilly

16)  Twilly (15.10.2011 20:54)

Přiznávám, že když jsem zahlédla tvou poznámku, že prosíš o zveřejnění na 6.10. tak jsem začala egoisticky něco tušit

HMR

15)  HMR (15.10.2011 20:52)

Dalo to práci, vymyslet, jak to uveřejnit přesně na den, když jsem věděla, že tu toho šestého nebudu... chicht, ještěže mají k Kroměříži veřejný internet.

Twilly

14)  Twilly (15.10.2011 20:39)

HANIIIIIIIIII co je tohle za otázku??? Jasně, že líbil

HMR

13)  HMR (15.10.2011 20:29)

takže se ti dárek líbil? alespoň trošičku

Twilly

12)  Twilly (15.10.2011 20:15)

Dyť mi to udělalo díru do hlavy... to jsem musela dát, jestli jsem chtěla fungovat, čičinko :D

HMR

11)  HMR (15.10.2011 19:26)

Jo,jo, mluvily jsem tě trošku inspirovala ,co? To jsem celá já ale řeknu ti, že jsi rychlá, sakra rychlá

Janeba

10)  Janeba (12.10.2011 11:16)

Verýšku , od chvíle, kdy jsem název této povídky ráno zahlédla, drze se mi vtírá do mysli! Drze a vlezle i přes to, že ji mám moc ráda! Nádherně jsi spojila hřejivé nostalgické vzpomínání s pánskou muzejní jízdou! Brouzdání melodie, ikdyž mně zní i slova .... a záchranu Jacoba a Nessie od hladomoru! Něžný vzpomínky vyvolávající žlutý tulipán a současnost! Célie a Alice!!! Skvělé!!!
Děkuji!!!

MisaBells

9)  MisaBells (11.10.2011 23:51)

Spojit Suchého s muzeem V Louvre (či jak se to píše) dokážeš jen ty, zlato. A to excelentně mistrovsky. Jaspera jsem si užila na 140% (Edwarda na milion, to je jasné) a celé to prostě pasovalo jak ruka na pr*el. Spojila jsi svět. Minulost, a alternativní současnost, jak by to asi bylo. Dokážu si to představit a vážně, ale vážně jsem si to užila, kočko!

Astrid

8)  Astrid (11.10.2011 22:09)

Ach, Twilly, ak by bol hlavným vrcholom Edward v tejto poviedke nič by som nenamietala, ale pravdou je, že okrem toho kvalita písaného slova bola dokonalá. Luvre a obrazy a Jasprova minulosť - nostalgia, moc dobré spracovanie. Viem si to predstaviť, ako časť v Tw práve o ňom.

Marvi

7)  Marvi (11.10.2011 21:52)

Krásné, Jasper je okouzlující A ta písnička do toho, nádhera!!!

nikolka

6)  nikolka (11.10.2011 21:00)

Japer... nemôžem si pomôcť, jednoducho milujem tohto muža...

Twilly

5)  Twilly (11.10.2011 07:49)

To víš, Ivuško, nedalo mi to spát, jak se říká :D ... Děkuju, že se to tobě a ostatním holkám líbí. Spešl tahle písnička pro mě moc znamená

sfinga

4)  sfinga (11.10.2011 07:43)

Nikuško, tys to opravdu napsala!!! Wrauuu, nejen že text téhle Semaforovky je geniální, to co jsi napsala ty, je prostě na palec zvednutý vzhůru

kytka

3)  kytka (10.10.2011 22:50)

Milé, hezké, skvělé, jako vždy.

Kamci

2)  Kamci (10.10.2011 22:50)

:) :) :) :) :) to je sladký:) :) :)

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Bree