Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/cougar.jpg

Na chvíli dám slovo svýmu dědovi Edwardovi a on vám poví, jak to bylo, když jel s našima za Cainem.

A potom... Caine a já, ááách...

Zpověď

 

Edward - o pár hodin dříve…

Caine se svým nevlastním otcem bydleli v areálu školy. Zastavili jsme před budovou, kde měli byt. Byl sám. Věděl jsem to, protože jsem mu před tím volal. Už se to muselo řešit. Isabelka obě noci provzdychala, volala jeho jméno, bála se o něj. A ve dne? Nebylo to o moc lepší. Hlavou se jí neustále honily pochyby. Trápila se a to jsem nemohl připustit. Zavolal jsem Farannovi, protože jestli máme prozradit naši existenci, musí to schválit hlava mystického světa.

Zaskočil jsem ho, ale jakmile jsem vyslovil slovo měnič, bylo vše v pořádku. Farrann dal souhlas a jen mě žádal, abych ho informoval. Nikdo totiž zatím neslyšel o měničích v pumu. Vlci? Jo, to nebylo neobvyklé. Ale puma?

Kým vlastně je Caine Cougar? Kdo je jeho biologický otec? Eli a Setha učí Stephen Jackson, Caineův nevlastní otec. To znamená, že Caine má jméno svého skutečného otce. Shoda příjmení a toho, že se mění v pumu, naznačovala, že v minulosti, když se dávala přijmení, věděli jeho předci o měničství. Indiánský kmen? Jaký? Odkud? Caine má bělošské rysy a modré oči, ale to nic neznamená. Je prostě podobný své matce a ta pravděpodobně byla bílá. Matka! Jak zahynula? Co se před rokem skutečně stalo na turistické výpravě?

„Hej, tcháne, míníš tu zapustit kořeny, nebo se hneš?“ vytrhl mě z mého zamyšlení Jacob.

„Já ti dám tchána, vořechu,“ oplatil jsem mu a vylezl z auta.

Otevřel nám dřív, než někdo z nás stačil zaťukat. Byl přepadlý, nevyspalý s hlubokými kruhy pod očima.

„Jak je jí?“ vyhrkl místo pozdravu.

„Už dobře, protože všem nadává a je drzá,“ odpověděla Ness.

„Díky, bohu,“ vydechl a já věděl, že to myslí vážně. Vyčítal si, že se to stalo kvůli němu. Měl Isabelky plnou hlavu a šíleně se o ni bál. Byl jsem rád, že jsme sebou nevzali Jaspera, protože z intenzity Caineových emocí by pravděpodobně zešílel.

„Pustíš nás dál?“

Omluvně se usmál a ustoupil. Rukou ukázal směr. Vešli jsme do obývacího pokoje. Caine se snažil vystupovat jako dokonalý hostitel.

„Dáte si něco k pití? Čaj, kávu, něco studeného?“

Jacob a Ness požádali o vodu. Caine se tázavě zadíval na mě. Zavrtěl jsem pobaveně hlavou a on se omluvně zatvářil.

„Sedej,“ vyzval jsem ho, když přinesl pití. „Nejprve bys měl vědět, že to, co ti teď prozradíme, je přísně střežené tajemství našeho světa. Tebe můžeme zasvětit jen díky tomu, že svou podstatou do toho světa patříš. Asi ti díky tomu incidentu došlo, co jsme zač, ale přesto se ti představíme. Já jsem upír, Renesmé poloupírka a Jacob měnič jako ty. Jen s rozdílem, že jeho alter ego je vlk, zatímco tvé je puma.“

Pozorně jsem sledoval jeho myšlenky, pro případ, že by se mínil sesypat. Kupodivu to bral všechno v klidu.

„Myslel jsem, že upíři pijou lidskou krev a můžou vycházet jen v noci,“ prohodil.

„Slunce jim neublíží, jenom na něm září. A co se týče lidský krve – jo, většina pijavic se tak opravdu živí, ale naši ne. Loví zvířata a říkají si upíří vegetariáni,“ uchechtl se Jacob. Ukázal na mě. „Tenhle má nejradši krev pumy.“

„Do pytle…“ zbledl Caine a moje dcera vyprskla smíchy. „A… a… Mibel? Co je zač?“

„S Mibel je to trochu složitější. Geneticky je poloupír, ale díky otci má v sobě i vlčí geny, že Jacobe?“ vysvětloval jsem.

„Počkej, jak to myslíš?“ vyjekl Caine. Hlavou mu bleskla vzpomínka na to, jak se na něj řítím a Isabelka na mě volá: Dědo, ne! Ve chvíli, kdy mu to docvaklo, dostal jeho obličej výraz božího hovádka.

„Takže nás čeká představování číslo dvě,“ povzdechl jsem si. „Nessie, není moje sestra, ale dcera a Jacob je její manžel. Jsou to Isabelčiny rodiče.“

Caine chvíli jen otevíral a zavíral pusu. Konečně promluvil.

„To není možný. Tobě je přece sedmnáct, nemůžeš bejt její děda.“

Usmál jsem se.

„Ve skutečnosti je mi víc jak sto padesát. Jsem upír. Mé stárnutí se zastavilo v okamžiku přeměny.“

„Upíři můžou mít děti? To jako fakt?“

„Upíři jo, upírky ne,“ skočil do hovoru Jacob.

Další hodinu nám zabralo vysvětlování našeho rodinného propletence. Caineovi z toho šla hlava kolem, ale kupodivu to bral všechno v klidu. Pravděpodobně ho od chvíle, kdy zjistil, že se mění v pumu, už nedokázalo nic rozhodit. Překvapený, ano to byl, ale vyděšený nikoliv. V duchu se děsil jen jedné věci. Jak Isabelka vezme jeho pumu. Klíčila v něm naděje, že když její otec je vlkodlak, dokáže se přes jeho prokletí přenést, ale jist si nebyl.

„Caine, ale teď s pravdou ven. Kdy ses začal měnit?“ uhodil jsem na něj, nervózní z toho, že myšlenky na toto téma si dokáže zablokovat. Zabořil hlavu do dlaní, a když ji po chvíli zvedl, byla jeho tvář rozrytá bolestí. Pak začal vyprávět.

„Před rokem jsme byli s mamkou na výšlapu v Pennsylvánské rezervaci. Původně měl jet i táta, ale musel něco řešit s děkanem a tak jsme se vydali sami. Ze začátku bylo všechno fajn. Drželi jsme se na vyznačené stezce, ale potom se to stalo. Z hustého křoví se se ozval řev šelmy. Nevím, co byla zač, neviděl jsem ji. Mamka mě pobídla k rychlejšímu kroku. Věděli jsme, že asi pět set yardů od nás je malá chatka a chtěli jsme se tam schovat a zavolat strážce. Jenomže mě najednou polilo horko. Měl jsem pocit, že je v mých útrobách oheň a ten se mě snaží spálit. Začal jsem se třást, pak se objevil záblesk a dál nevím. Probral jsem se za hodnou dobu. Ležel jsem na zemi a byla ze mě puma. Myslel jsem, že blouzním, ale byla to skutečnost. Opodál ležela maminka. Byla mrtvá a co hůř rozervaná na kusy. Já ji asi zabil. Slyšíte? ZABIL JSEM SVOU MÁMU.“

Caine se sesypal. Už jsem chápal, proč se do příchodu naší Mibel držel stranou od lidí. Byl to strach, aby někomu neublížil. A rozuměl jsem i těm jeho absencím. Dokázal vycítit, kdy je na hranici sebeovládání a v ty dny se držel v lese.

Nessie si sedla vedle něj a položila mu ruku kolem ramen.

„Nemůžu ti slíbit, že to někdy bude dobrý. Ale můžu ti říct jedno. Ať se stalo, co se stalo, nebyla to tvoje vina.“

„Co ty o tom víš,“ vyjel na ní Caine.

„Caine, u mě to dopadlo sice dobře, ale já… já jsem svou mámu taky zabila.“

Syknul jsem na ni, ale nic si z toho nedělala a pokračovala.

„Ničila jsem svou mámu, už když mě čekala a jen výjimečná péče Rosalie, táty, Jacoba a především Carlislea zabránila tomu nejhoršímu. Málem jsem ji vyhladověla, lámala jsem jí žebra, způsobovala modřiny. Víš, není nás mnoho, poloupírů a jejich matky většinou nežijí. První důvod je, že málokterý upír se dokáže ovládat natolik, aby partnerku při milování nezabil. A ten druhý, že poloupíří mládě je tak neurvalé, že se své matce doslova prokouše z břicha ven. Jen díky okamžitému oživování se mámino srdce udrželo v chodu dostatečně dlouho na to, aby zaúčinkoval tátův jed a ona se stačila přeměnit. Ale technicky vzato, jsem ji stejně zabila.“

Caine zvedl hlavu a vyděšeně těkal očima mezi námi třemi. Přemýšlel o tom, co mu právě Ness řekla. Ostatně já také. Jako by náhle vítr odvál záclonu zakrývající víc jak půl století staré události.

Znovu jsem byl v naší vile. Přede mnou ležela umírající Bella zalitá krví a Jacob jí pravidelně stlačoval hrudník.

Znovu jsem plnil injekci svým jedem a vbodával ho do jejího zuboženého těla.

Znovu jsem prožíval ty tři dny plné strachu a obav z toho, že už se neprobudí.

Ale také prožíval radost, když mě poprvé jako upírka objala, když mi řekla to sladké – Miluju tě. A když jsem ji viděl s naší dcerou v náručí, ten pohled se nevyrovnal ničemu na světě.

Nemyslel jsem na to jen já, ale i Jacob se vrátil do minulosti. Najednou se zvedl a dřepnul si před Cainea.

„Poslouchej kluku. Nikdo ti asi nerozumí víc než já. Takže mi můžeš věřit to, co ti tady řeknu. Obdivuju se ti.“ Caine upřel na Jacoba udivený pohled, ale ten si toho nevšímal a pokračoval.

„Já se měním od šestnácti. Bylo to pro mě hodně těžký. Zvládnout přeměnu, naučit se sebeovládání, vybudovat si respekt. Jenže milej zlatej, mě pomáhal můj vůdce smečky, kamarádi, táta a taky jedna strašně hodná holka,“ Jacob po mě loupl očima, ale já mu neodporoval.

„Nevím, jak bych to bez nich zvládl. Tys byl na všechno sám, vyděšenej určitě až k smrti. Bejt v tvý kůži, asi bych se z toho zbláznil.“

„Jenomže, tys nikoho nezabil, rozumíš?“

„Ale kvůli mně umřel můj bývalý Alfa vůdce. Sam nás bránil a položil za to svůj život. A i on nosil v duši vinu. Při jedné proměně zranil svou snoubenku. Nadosmrti ji zohavil. Ale přesto ho milovala, rozumíš?“

„Jenže já zabil mámu. A ani si to nepamatuju. Edwarde,“ obrátil se na mě. „Ty přece dokážeš číst myšlenky, sám jsi mi to před chvílí řekl. Tak mi řekni, jak se to stalo.“

Zakroutil jsem hlavou. „Nemůžu. Nějakým způsobem je blokuješ.“

Caine zavyl. V duši měl nesmírný smutek.

„Budu se od ní držet dál. Pro její bezpečí,“ řekl tiše.

„Tak na to zapomeň. Nechci vidět, jak se trápí,“ okřikl jsem ho.

„Jděte už všichni do háje. Copak se všichni chlapi, do kterých se zamilujeme, musí chovat jako praštěný pytlem?“ zařvala Ness. „Všichni máte tendenci nás ochraňovat, rozhodovat, co je pro nás lepší. Jakým právem? Je druhá polovina jednadvacátýho století a emancipace už dávno není prázdný pojem. Každý ženský lichotí, když se o ni její muž bojí, když ji chce hýčkat. Ale ta jeho péče ji nesmí dusit. Jakým právem sami rozhodujete, co je pro nás nejlepší? Měli jsme se zajet sami s Bellou a vyřídily bychom to rychleji. Hele, ty přerostlá kočko, ty se teď sebereš a pojedeš k nám za Mibel. Protože, jestli jsi dokázal sám zvládnout svý měničství, tak jednu bláznivou rodinku plnou upírů a vlků zvládneš levou zadní.“

„Nessinko, nerozčiluj se…“ začal jemně Jacob, ale moje rezolutní dcera mu skočila do řeči.

„A ty mlč, nebo spíš na gauči, Jacobe Blacku.“

Můj zeť se zatvářil jako boží umučení. Nejhorší trest pro něj byl, když ho Ness vystěhovala ze společné ložnice. Nedělala to sice často, ale s oblibou mu s tím vyhrožovala.

„Je…“ Caineovi selhal hlas. Odkašlal si a zkusil to znovu: „ Je Mibel taky taková?“

„Co myslíš?“ smál jsem se, protože jsem viděl, jak si barvitě představuje, že za pár let po něm bude házet nádobím.

„V tom případě žádám, abychom se cestou stavili v Army shopu. Musím si pořídit neprůstřelnou vestu a přilbu.“

„Vole,“ ulevil si Jacob a všichni jsme se rozřehtali.

V rozesmáté náladě jsme sedli do auta a vyrazili k nám. Caine si sedl vedle mě a Jacob se s Ness nasoukal dozadu. Samozřejmě, že se celou cestu muchlovali.

„Hele, vy dva,“ houknul jsem na ně, když už jejich myšlenky dosahovaly označení do třiceti let nepřístupné. „To chcete Caineovi předvést, jak se má chovat k vaší dceři?“

„Grrrrr,“ ozvalo se zezadu temné zavrčení.

„Nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím,“ zasmál jsem se a omluvně řekl Caineovi: „Vím, že ti to připadá divné, ale takhle se k sobě chováme normálně. Náš věk se zastavil ve chvíli přeměny, a i když jsme už vychovali děti a dokonce vnoučata, pořád jsme zůstali teenagery.“

Caine nic neřekl, jen se usmál. Jeho myšlenky se zabývaly úplně někým jiným.

Sotva jsme zastavili před domem a já pozval Cainea dál, přivítali ho naši sborovým řevem. Přiložil jsem prst na rty a šeptl pšt. Potom jsem ho nasměroval ke schodišti a ukázal mu na dálku, které dveře to jsou.

 

Mibel – teď

Caine držel můj obličej ve svých dlaních a učil mě, jak nádherné může být líbání s milovaným člověkem. Zvedla jsem ruce a zabořila je do jeho vlasů. Měl je jak hedvábí. Jedna jeho dlaň sjela na můj krk a potom níž. Něžně jako vánek se dotkl mého ňadra a já zasténala… bolestí. Okamžitě se stáhl a do očí se mu vkradlo zděšení. Beze slova jsem trochu stáhla pružný lem výstřihu a na Cainea vykoukla černá podlitina.

„Promiň, Isabelko, jsem debil,“ řekl kajícně.

„To nic, to zmizí, fakt,“ uklidňovala jsem ho. „Jen mi prosím tě, neříkej pořád, Isabelko.“

„Nelíbí se ti to?“

„Líbí, moc. Od dědy. Jenže když mi tak říkáš ty, připadám si jako malá holčička a to rozhodně nejsem,“ vysvětlovala jsem mu.

Sjel mě pohledem od hlavy až po prsty u nohou.

„To tedy nejsi,“ usmál se.

„Dej mi ještě pusu, pumo,“ vydechla jsem a přitáhla si jeho hlavu blíž. S nadšením mi splnil přání, a přestože mě líbal víc než vášnivě, dával si pozor, aby se mě od krku dolů ani nedotkl.

Jen aby tátu nenapadlo, že je to dobrá antikoncepce a nenutil Edwarda, aby mě preventivně každý týden převálcoval. Pomyslela jsem si a v tu chvíli se zezdola ozval výbuch smíchu. Edward! Práskač jeden, to si to nemohl nechat pro sebe?

Den ode dne se můj stav lepšil. Nevím, jestli to můžu přičítat vlčím a upířím genům, anebo přítomnosti Cainea. Jakmile se vrátil ze školy, byl u mě a nehnul se ode mě až do večera. Domů se jezdil jen vyspat. Jeho táta byl tolerantní a nevadilo mu to.

Ve středu jsem už vydržela sedět a podlitiny začínaly světlat. Mohla jsem si sama dojít do koupelny, ale víc mi Carlisle zatím nedovolil.

Omezovalo mě to, ale díky Caineovi mi to zas tak nevadilo. Seděl na mý posteli, já se zádama opírala o něj a koukali jsme na film, který přivezl z domu.

„Caine, víš, co udělám jako první, až budu moct ven?“

„Netuším, lásko,“ zamumlal, zatímco mi ochutnával ucho.

„Zajedem si do Ten Black Roses. Už se mi stejská po jejich kafi a koláčích,“ přiznala jsem se ke svý mlsotě.

Usmál se a líbl mě na krk.

Druhý den se zdržel. Byla jsem jak na trní. Kde jen je? Najednou jsem dole uslyšela hluk a potom jeho hlas.

„Ahoj, všichni, pardon, spěchám. Nessie, tady je něco pro ty co jí, rozděl to, a dej bacha, ať to Jacob všechno nesežere sám.“

„Grrrr!“

„Nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím,“ houknul na mýho tátu hlášku, kterou s oblibou používal Edward. Vydusal schody a pak vtrhnul do mýho pokoje. V jedný ruce držel termohrnek a v druhý krabici. Oboje odložil na stolek a pak se vrhnul na mý rty.

„Ahoj, lásko.“

„Byls po škole, miláčku?“

„Nene, jenom jsem musel někam zajet.“ Caine odšrouboval víčko z hrnku a strčil mi ho pod nos. Pokojem se rozlila nádherná vůně kávy.

„Ty blázínku, tys byl kvůli mně v kavárně,“ vydechla jsem.

„Pozdravuje tě Marisol a taky Cory, máš se uzdravit, aby tě mohla poznat. Tohle ti posílá.“

Caine otevřel krabici.

„Jé, co to je?“

„Blondies. Tohle není na jídelním lístku. Tohle peče Cory doma. Je to něco jako Brownies, ale dává se do toho bílá čokoláda a arašídový máslo. Jako kluk jsem to miloval. Ale už se do toho pusť, dokud je kafe teplý.“

Napila jsem se lahodný kávy a potom ochutnala blondies. Chutnalo to fantasticky.

„Když se s tebou nemůžu zatím milovat, aspoň můžu koukat na tvůj slastný výraz,“ řekl Caine a líbl mě na nos.

Páni, mám se dřív červenat, nebo vzdychat nad tím, jak je dokonalej?


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Empress

29)  Empress (03.12.2011 11:39)

...Hele, ty přerostlá kočko, ...

...A ty mlč, nebo spíš na gauči, Jacobe Blacku.“..

...„Nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím,“...

A tak by som mohla pokračovať...vďaka tebe sa tu zase váľam smiechom Takže ďakujem

Twilly

28)  Twilly (25.05.2011 14:18)

Takže vocať jsou ty legendární blondies Ivuško???? Bílou čokoládku já můžu... mňam... romanťárna MŇAM

Lipi4

27)  Lipi4 (14.04.2011 23:20)

Jacob - vořech :D :D :D :D :D , .... celé krásná vysvětlování co se týče rodiny . .. .. . Chudák Caine a zatěžkávací odpoledne s rodinou .. .. zastávka v Armyshopu :D :D :D :D .... A nápad na antikoncepci pro Mibel je dokonalý :D :D :D :D - tedy samozřejmě z rodičovského hlediska . .. .. .. Mám malý dotaz... nebyl by recept na Blondies? , jelikož podle popisu jsou dokonalý a slastný (ups zase slintám :D :D ) . .. .. . .

Sfin , já snad začnu psát ódy na Tvoje spisovatelské umění , jelikož jsi fenomenální

Faire

26)  Faire (07.04.2011 15:15)

:) B)

Lenka326

25)  Lenka326 (18.02.2011 20:27)

Tohle je tak úúúúžasné! Už jenom ta Cullen-Blackovská historie, vyslechnout si to a nezbláznit se a vůbec. Prarodiče, co se chovají jako teenageři, rodiče muchlující se na zadním sedadle v autě . Ale Caine to zvládl naprosto skvěle "nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím", dokonalé.
No a Mibel? "Dej mi ještě pusu, pumo!" To fakt nemá chybu

Ewik

24)  Ewik (16.02.2011 19:57)

Nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím - kam na to chodíš, já se válím
Caine to vzal všechno dobře. Je to opravdu zlatíčko.

Dennniii

23)  Dennniii (15.02.2011 18:51)

Superní hláška: nevrč na mě, ja na tebe taky nevrčím A jsem moc moc ráda, že jsi to napsala z pohledu Edwarda. Tvůj Edwardův pohled je totiž nepřekonatelnej. A ten konec zase nádhera Moc se těším na pokračování

Linfe

22)  Linfe (14.02.2011 12:07)

Sice pozdě, ale přece :-D Hergot

Lia

21)  Lia (12.02.2011 16:02)

vtipná kapitolka a ten konec ááááách

20)  Pegas99 (12.02.2011 13:20)

Prostě super tak, jako vždy! Od tebe se už ani nedá čekat nic jiného. Miluji Edwardův pohled... A ta hláška "Nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím," se mi moc líbí. To budu používat, ale ještě nevím, kdy... Moc krásné

sfinga

19)  sfinga (12.02.2011 10:01)

Bos - klidně si tu hlášku půjč

18)  ada1987 (12.02.2011 08:35)

ten Army shop nemal chybu.

Bosorka

17)  Bosorka (12.02.2011 07:41)

Tak kdy se tam objeví druhý pumák? Opravdu nevěřím tomu, že jí zabil...
Nevrč na mě, já na tebe taky nevrčím,“ - prosím mohu si tutu hlášku půjčit na manžela?

MisaBells

16)  MisaBells (12.02.2011 07:36)

Edwardův pohled se tam víc než hodil. Paráda. Krásně se koukalo na rodinku, jak jde bojovat za štěstí té nejmladší. A Mibel Caina pěkně setřela s Mibelkou :D
P.S: Stále bych se dusila kafem! (Víš o čem mluvím :D )
P.S2: bylo to celé dokonaloskvostněsfingovské!

Michangela

15)  Michangela (12.02.2011 06:57)

Nosska

14)  Nosska (12.02.2011 05:50)

Óóó tenhle díl byl dokonalej

Marketa

13)  Marketa (12.02.2011 02:42)

12)  Tery (12.02.2011 01:31)

radim ti vzdychej a cerenej se najednou :D:D:D: proste skvelej dil moc se mi libil chudak caine ale on uz si poradi :D:D
prej neprustrelnou vestu :D:D:D:D

11)  nathalia (12.02.2011 00:44)

KRasny a dokonaly!!!! Nejvic vzdy miluju sceny, kdyz nekomu prozrazuji, ze jsou upiri a zacnou vysvetlovat rodokmen!!! U toho se vzdycky narechtam :D :D :D

Abera

10)  Abera (11.02.2011 23:58)

Krásný

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still