Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/cougar.jpg

Navštívím potencionálního tchána a zase o kousek víc proniknu do duše mý pumy.

Konečně se seznámím s Cory a nakonec...


+15

Druhý pokus

Vlítla jsem do šatny a horečně přemýšlela, co si oblíct. Měla jsem plno věcí, ale rozhodnout bylo nad moje síly. Vyházela jsem polovinu věcí na zem a pořád byla bezradná.

„Mibel, co tam děláš?“

„Nevím, co na sebe,“ přiznala jsem zahanbeně. Nakoukl dovnitř, a když mě viděl stát uprostřed toho čurbesu, rozchechtal se.

„Neblbni a pojď v tom, co máš na sobě.“

Koukla jsem se do zrcadla. Černý džíny i modrý triko byli čistý, i přes to naše válení v trávě. Pokrčila jsem rameny.

„Jestli se tvýmu tatínkovi nebudu líbit, tak to svedu na tebe.“

Zase se smál.

O čtvrt hodiny později jsme stáli před jejich bytem a Caine vylovil klíče z kapsy. Už jsem pochopila, proč se Eli kdysi klepala, když ji Seth vezl k nim. Mě bylo zrovna tak. Ježíš, jak asi přijme? Já snad budu první poloupírka, co omdlí. Zhluboka jsem se nadechla. Caine se ke mě otočil a usmál se.

„Máš to o moc lehčí než já. Tebe čeká jen táta, ale já měl před sebou celou tvou rodinu, tak neplaš.“  S těmi slovy odemknul. Cvaknutí zámku mi znělo jak výstřel z pistole.

Vešli jsme do normální předsíně a z ní do nenormálního obýváku. Všechny čtyři stěny kromě oken a dveří byly obložené policemi a ty přecpané knihami. Jinak se tam už vešla jen sedačka s konferenčním stolkem, velké křeslo se stojací lampou a pod jedním oknem psací stůl zavalený dalšími svazky a papíry. U něj zády k nám seděl muž a něco psal.

„Tati?“

Muž se otočil a vstal.

Pochopila jsem, proč mi Caine ve svým vyprávění zdůrazňoval, že do jeho maminky se zamiloval podstatně starší muž. Jestli totiž bylo Caineově mamince dvacet, když se narodil, tak letos by jí bylo osmatřicet. No a pan Jackson byl padesátník. Dobře udržovaný padesátník.Vysoký, štíhlý, vlasy hustě prokvetlé šedinami. Inteligentní tvář, které slušely i vrásky. A oči. Mladistvý pohled, který mu náhle ubíral léta. Díval se na mě a přátelsky se usmíval.

„Tati, to je Mibel Blacková. Mibel, představuju ti svého tátu Stephena Jacksona.“

Po půl hodině jsem se dokázala svému strachu smát. Pan Jackson byl neuvěřitelně milý. Samozřejmě, že mě zpočátku tak trochu vyslýchal. Zajímalo ho, zda se v něco měním, stejně jako Caine. Vysvětlila jsem mu, že mé zvláštní schopnosti jsou jiného rázu než Caineovy, ale že svou podstatou patříme do stejného světa. Nezabíhala jsem do podrobností a pan Jackson po tom ani neprahnul.

„Víš, když se to stalo s… mou ženou,“ řekl s citelnou bolestí v hlase. „Neměl jsem čas truchlit. Musel jsem se postarat o Cainea a další měsíce jsem přemýšlel o tom, co strašného v minulém životě musel můj syn provést, že ho postihl takový nelidský trest.“

Cítila jsem jak se můj milý napnul. Vzpomínky pro něj byly velmi bolestný.

„Omluvte mě,“ vyhrkl a vyběhl z pokoje.

„Pořád si myslí, že ji zabil on,“ řekl sklesle pan Jackson.

„A vy?“ zeptala jsem se.

„Nevěřím tomu. Znám ho od dětství. Nedokázal by to.“ hájil Cainea s neochvějnou jistou.

„Poslyšte, Caine mi vyprávěl to, co si pamatoval. Před tím, než se proměnil, se s maminkou snažili dostat do bezpečí lovecké chaty, protože se kolem nich pochybovala nějaká šelma. Co když to bylo tak, že se přeměnil ve chvíli ohrožení a potom z neznámých důvodů omdlel? Ta bestie mohla zaútočit na vaší ženu a jeho si nevšímat, protože připomínal zdechlinu.“

„To jsou všechno jen dohady,“ řekl zamračeně Caine, který se k nám vrátil se zarudlýma očima.

„Stejně jako to, že jsi vrah, lásko,“ řekla sem.

„Tebe mu seslalo nebe, děvče,“ řekl mi pan Jackson a s vděčností sevřel moje ruce ve svých. „Ten kluk je tvrdohlavý jako mezek a mě najednou svítá naděje, že se objevila ženská, která ho dokáže zvládnout.“

„Nebojte, sestra mi dala školení,“ odpověděla jsem ve stejném duchu.

„Hej, já jsem tady. Tak se přestaňte o mě bavit, jako bych tu nebyl,“ prskal Caine, ale už se usmíval.

„Ty mlč, kotě, nebo ti obrousím drápky,“ usadila jsem ho.

„Bejt tebou, nevyhrožoval bych. Nebo tě přehnu přes koleno a…“

„Že na tebe poštvu naše pejsky, kocoure.“

„Mňáúúú, už se bojííím,“ šklebil se Caine.

„Tak a dost,“ smál se tatínek. „Uvědomte si, že jsem starší pán a taky by mě mohla z vás dvou klepnout pepka.“

„Zvykneš si, neboj,“ uklidňoval ho Caine. „Tohle je čajíček proti tomu, co si provádí její rodina.“

„Měl jsem tu čest poznat pány rodiče. Těžko se mi přijímal fakt, že ten příjemný mladík, je dědečkem tady té mladé dámy a na první pohled stejně staří dívka a chlapec, jsou její rodiče.“

„A řekli vám, že Elizabeth Blacková, kterou učíte, je moje starší sestra?“ vmísila jsem se do hovoru.

„Cože? Takže ti dva rošťáci, kteří baví celou fakultu, jsou tví bratři?“ vyjevil se pan Jackson.

Zavrtěla jsem jsem hlavou.

„Ne, jsou to moji synovci. Eli je jejich máma. Před skoro dvaceti lety se vdala za Setha Clearwatera.To víte, geny nesmrtelnosti,“ dodala jsem na vysvětlenou.

Caineův táta vstal a odešel vrávoravým krokem. Za chvíli se vrátil, v ruce sklenici s tekutinou vonící po bourbonu a na jeden lok to vypil.

„Buď z vás dostanu infarkt, nebo se ze mě stane alkoholik,“ konstatoval. „Víte co? Nechte mě to rozdýchat. Myslím, že mi pomůže trochu starého dobrého rocku, doopravím testy a potom si vezmu nějakého klasika. Třeba Kinga. Ale jedno ti řeknu, Mibel. I přes ten zmatek s tvými příbuznými, i přes to, co jsou, nebo nejsou, jsem opravdu rád, že ses stala oporou mého syna. A doufám, že jí zůstaneš.“

Horlivě jsem kývla hlavou a v duchu si pomyslela, že bude taky záležet na Caineovi.

Ten jako by věděl, na koho myslím, mě vzal za ruku a pod záminkou, že mi ukáže svůj pokoj, mě odvedl z obýváku. Nevím, jestli se bál o duševní zdraví svého otce, nebo o to, abych nevyklopila, jak a proč jsme se odpoledne poškorpili.

Caineovo království bylo snem každého kluka. Velká televize na zdi, pod ní domácí kino a Wii, na stole počítač s tiskárnou. Naproti televizi byla umístěná velká válenda se spoustou polštářů.

„Páni, to je fantastický,“ vydechla jsem a přistoupila ke stolu, byla jsem zvědavá, kdo je na fotografii v dřevěném rámečku, stojícím hned vedle počítače. Byla to mladá žena s rozevlátými černými vlasy a upřímným úsměvem.

„To byla maminka,“ šeptl a zezadu mě objal.

„Byla moc krásná,“ řekla jsem a přejela prstem sklo. „Máš její oči a úsměv.“

Vzdychl a pevněji se ke mně přitiskl. A já si v té chvíli usmyslela, že vypátrám, jak to tenkrát vlastně bylo. Pro mého Cainea, pro nás, pro Jennifer Cougar – Jacksonovou. Její smrt nesmí strašit jejího syna.

Otočila jsem se v Caineově náruči a pohladila ho po tváři. Chtěla jsem ho přivést na jiné myšlenky a tak jsem ještě jednou pochválila jeho pokoj.

„Musel jsi bejt hodně hodnej, když ti vaši zařídili takovéhle doupě.“

„Jsem jedináček, no.  Navíc jsem byl donedávna vzorňák. Sportoval jsem, nepiju, nekouřím, neberu drogy, ani jsem nikdy nezkusil marijánku. A vždycky jsem se dobře učil.“

„A co holky? Přiznej, kolik sis jich sem přivedl a kolik jich okusilo tuhle postel?“ zeptala jsem se, protože jsem ho chtěla trochu potrápit. Povedlo se.  V tu ránu byl rudej a nevěděl, kam s očima.

„Mibel…“ zaprosil a vypadal jako malej kluk přistiženej při lumpárně.

„Vidíš a já bych podle toho, cos mi předvedl, nebo spíš nepředvedl na louce, hádala, že seš holkou nepolíbenej.“

Zavrčel a přehnul si mě přes koleno.

„Já ti něco slíbil.“

Upíří mrštností jsem se vykroutila a než se vzpamatoval, stala jsem u okna a smála se mu do očí.

„Jo, hochu, na mě si budeš muset trochu přivstat.“

„Tak to zkusíme jinak,“ řekl a začal se ke mně pomalu plížit krokem šelmy. Fascinovaně jsem se na něj dívala. Hypnotizoval mě. Poslední krok a svíral mě ve své horké náruči. Jeho polibky mě dokonale omamovaly a já stěží věděla, jak se jmenuju.

Moje puma. Nikomu ji nedám. A jestli si někdo něco zkusí, pozná moje ostrý zuby.

 

Za pár dní se v našem vztahu ustálila rutina. Škola, učení u něj nebo u nás, procházky po okolí. A nádherný líbání a mazlení. Jen k TOMU zatím nedošlo. Venku začínala být zima, u nás byla pořád halda lidí a u něj? Nějak jsme si nedovedli představit, že se budem milovat tam, kde on s jinejma… Fuj, Mibel, nemysli na to. To bylo před pumou.

Byl listopad a pomalu se blížilo Díkuvzdání. A Caine s tatínkem bude u nás.  Máma s Eli jim to nabídly, když zjistily, že ti dva kromě sebe nemají žádné jiné příbuzné. Doufala jsem, že tu naši bandu pan Jackson přežije.

Dneska byl krásnej den a my ho měli celej pro sebe. Caine vždycky dokázal naplánovat báječnej program. Kino, výstavy, koncerty, nebo jen obyčejný courání po lese. Dneska se mi zdál nějak nejistej a tak jsem byla zvědavá,  co si vymyslel.

Překvapil mě, protože mě posadil do auta a odvezl do Ten Black Roses.

Aha, chce mě seznámit s Cory. Od mýho úrazu jsme tam sice byli dvakrát, ale vždycky jsme se s ní minuli. Tak do třetice všeho dobrýho.

„Ahoj, Marisol,“ pozdravili jsme oba a zamířili k našemu stolu.

„Corýýý, je tu Caine se svou kráskoúúú,“ zavolala dozadu Marisol. Opravdu nenápadněji to nešlo.

K našemu stolu přiběhla asi pětačtyřicetiletá černoška a vypískla.

„Ty uličníku, kde se touláš?“ vrhla se Caineovi do náruče a ten ji objal.

„Já se netoulám, ale ty jsi věčně v luftě.“

„Mibel, to je Cory, moje druhá máma,“ představil mi ženu ve své náruči.

„Ty jsi Mibel? Marisol o tobě mluví v samých superlativech.“ Cory mi podala ruku a já ji stiskla. Byla mi od prvního pohledu sympatická.

„Proboha a čím jsem ji uchvátila?“ divila jsem se.

„Apetitem. Tím se oběma nejlíp zavděčíš,“ práskl Caine.

„Jéé, já vlastně ani nepoděkovala za ty fantastický blondies.“

„Jsem ráda, že ti chutnaly a taky, že jsi už v pořádku. Caine mi říkal, že jsi spadla ze skály.“

„Nojo, trochu jsem nešikovná,“ zašklebila jsem se.

„Tak se usaďte a já vám něco donesu. Necháte to na mě, že jo?“ Cory nečekala na odpověď a zmizela.

„Nikdy jsi mi neřekl, že Cory je černoška.“

„Snad nejsi rasistka,“ hrozil se Caine.

Odfrkla jsem: „Jasně, táta čistokrevnej indián, ségra vypadá jak Pocahontas a já budu rasistka. Jen jsem to nevěděla, to je všechno.“

„Uff, bál jsem se, že ti to bude vadit.“

„Neboj, nevadí. Jak řekl klasik, všichni lidi bratry jsou. Navíc miluju její sladkosti a obávám se, že jsem na nich poněkud závislá,“ přiznala jsem a nasála omamnou vůni, která se linula od pultu. Cory se k nám blížila s velkým tácem.

„Nevadí, když se k vám na chvíli posadím?“ zeptala se, zatímco před nás stavěla šálky se svým fantastickým kafem a talíře s nádherným koláčem.

„Jasně, že ne,“ odpověděl za nás za oba Caine, protože já byla v rauši jen z té vůně. A co teprve, když jsem do toho zabořila lžičku a koláč zakřupal. Byl plný čokoládového krému.

„Jak se to jmenuje?“ zeptala jsem se s plnou pusou a vychutnávala si první sousto.

„Čokoládová extáze,“ řekla a s úsměvem pozorovala můj uchvácený výraz.

„To sedí, je to lepší než… než…“ nenacházela jsem slov.

„Lepší než sex?“ napověděla mi.

„Jo,“ přitakala jsem a Caine dotčeně zavrčel. A jéje, uražená ješitnost pána tvorstva.

Bavili jsme se s Cory asi třičtvrtě hodiny. Chtěla o mě vědět podrobnosti a tak jsem se vytasila s legendou o rodičích v zahraničí, mých vlastních a nevlastních sourozencích, prostě jako obvykle. Během hovoru jsme snědli ten fantastický koláč. Cory se potom zvedla s omluvou, že se musí věnovat podniku. Caine ji doprovodil  a něco jí vysvětloval. Přes šum kavárny jsem ani se svým citlivým sluchem nic neslyšela. Po chvíli se vrátil, sedl si, díval se na mě a nic neříkal. Vypadalo to, jako když se k něčemu odhodlává. Znervózňovalo mě to.

Konečně promluvil.

„Mibel, co kdybychom tu zůstali do zítra?“

Ještě, že jsem už dojedla, protože by mi zaručeně zaskočilo.

Caine tu plánuje zůstat přes noc?

Kde? A proč?

On se chce… se mnou?

Vyjeveně jsem na něj zírala a jeho odhodlaný výraz se začínal měnit v nejistý.

„Jestli, nechceš… Pochopím to.“

Nezaváhala jsem, sáhla do kapsy pro mobil a vytočila tátu.

Mibel? Děje se něco?“

„Ne, tati, nic. Jen ti chci říct, že přijedu domů až zítra. Nebudu si vymýšlet proč, určitě to ti to došlo. Volám hlavně proto, abyste o mě neměli strach,“ vychrlila jsem na něj.

Chvíli bylo ticho a potom se táta ozval.

„Dobře, předpokládám, že víš, co děláš. Ale zítra přijeďte na oběd, máma s vámi počítá, jo?“

Cvak.

Zírala jsem na ten malý přístroj, jako bych se právě dozvěděla, že v Antarktidě vykvetly fialky. Wow, táta neřval. Zvedla jsem hlavu a dívala se do Caineových očí. Zářily jako dva safíry.

Zvedl se a podal mi ruku.

Vedl mě ven z kavárny, potom venkovním schodištěm nahoru do prvního patra. Prošli jsme chodbou až k posledním dveřím. Odemkl klíčem, který vyndal z kapsy a pozval mě dál. Stála jsem na prahu malého čistého pokojíku s několika kusy nábytku.

Otočila jsem se na něj. Pečlivě za námi zavřel dveře a potom mi řekl.

„Tady jsem bydlel s mámou, než se vdala. Pak jsem tu přespával, když jsem o víkendech a v létě pracoval v kavárně. Nikdy jsem si sem nikoho nepřivedl. Ty jsi první.“

Vyhrkly mi slzy. Jestli tohle není důkaz lásky, tak potom už nic. Neřekla jsem ani slovo a objala ho. Sklonil se a začal mě líbat tak dokonale, jak uměl jen on. V objetí jsme se přesunuli k posteli. Začal mi rozepínat halenku, ale já ho jemně odstrčila a začala se svlékat sama. Bála jsem se, že si to zase rozmyslí, ale byl stejně nedočkavý jako já. Nebylo žádné pomalé odhazování svršků, šaty jsme shodili v šíleném spěchu.

Konečně jsme proti sobě stáli nazí. Navzájem jsme se hltali očima, neschopni jeden druhého se dotknout. Říká se, že mužské tělo není krásné, ale ten kdo to řekl, lhal. Caine byl nádherný. Stál přede mnou, pyšný ve své nahotě. Nebyl na něm ani gram zbytečného tuku, svaly se mu ostře rýsovaly pod kůží. I on ze mě nespustil svůj planoucí pohled. Nestyděl se přede mnou, stejně jako já se nestyděla před ním..

Jako by nás najednou něco postrčilo, naráz jsme se objali. Cítila jsem, jak jeho tělo na mě reaguje a já… byla stejně vzrušená jako on. Padli jsme na postel jako podťatí. Ani jeden z nás neměl dost trpělivosti na milostnou předehru. Byli jsme tak vydrážděni těmi týdny mazlení, že jsme nedokázali náš hlad krotit. Překulil se na mě a hned do mě vstoupil. Jen jsem slastně zasténala. Naše milování se spíš podobalo milostnému zápasu a já jsem cítila, že se blížím k vrcholu. Rozkoš byla tak silná, že jsem se jen prohnula a vykřikla. O chvilku později mě následoval Caine.

Nádhera. Prolétlo mi hlavou, když jsem konečně byla schopná jasně uvažovat.

Caine ležel vedle mě a přerývavě dýchal. Unaveně mi sevřel ruku a přitáhl jsi ji k ústům. Lehce ji políbil a potom ze sebe dostal.

„Mám pocit, že jsem umřel a dostal se do ráje.“

Zmohla jsem se jen na souhlasný zavrnění, ale na otevření očí jsem neměla sílu. Ještě jsem slyšela, jak se tiše směje a… usnula.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Twilly

23)  Twilly (25.05.2011 14:56)

ááááááááááááááááááááááááááááááááááááá ano..

Lipi4

22)  Lipi4 (14.04.2011 23:43)

Áááááá první návštěva u budoucího tchána.. naštěstí dopadla dobře aspoň je vidět, že je to úsaný chlap . .. Bude recept na Čokoládovou extázi? Prosím, prosím smutně koukám, jelikož na ní mám strašnou chuť Cory má pravdu teda aspoň podle mé čokoládové fantazie:D :D . .. . Jacob se konečně zachoval jako úžasnej a tolerantní táta, kterýho chce každá holka (kde se takovej fasuje? ).... ... a dál stačí pouhé Áááááááá (myslím, že to mluví za vše )

Dokonalá krása slov , to jediné se dá dodat na Tvoji adresu Sfinguško , Ivuško

Faire

21)  Faire (07.04.2011 15:52)

:) B)

20)  lap (17.03.2011 19:42)

jee to by byla paráda zbíhaj se mi na ty dobroty sliny

sfinga

19)  sfinga (14.03.2011 18:48)

Holčičky moje, jestli tak o ty recepty stojíte, tak já vám je vydám jako přílohu

eMuska

18)  eMuska (14.03.2011 16:44)

Hm, koľko krému bolo v tom koláči? Je to porovnateľné s Bardejovskou tortou? A Ako to krupne? Je to na vrchu hrubé alebo skôr tenšie? A káva - je to nejaký spešl druh, trebárs Kolumbia, či niečo iné? Hm... Lakotky, lakotky! Krásna kapitolka!

Jula

17)  Jula (14.03.2011 16:13)

Nádhera, perfektní, úžasné, dokonalé a nevím co ještě

Lia

16)  Lia (14.03.2011 15:29)

nádherná, úžasná kapitolka

Ewik

15)  Ewik (14.03.2011 12:19)

Nádherné

Michangela

14)  Michangela (14.03.2011 09:22)


Žádám o doplnění článků o příslušné recepty, protože dělat takové chutě při čtení tak nádherného příběhu je pro mne značně rozptylující. I když chápu, že virtuální sladkosti aspoň nemají vliv na naše fyzická těla, tedy pokud je nenahradíme něčím skutečným. Takže to máme už třetí chybějící recept!

Bosorka

13)  Bosorka (14.03.2011 07:25)

Jééééé a já jdu do lednice pro citron - s tímhle výrazem do školky fakt nemůžu.... .
Krásná Micinka...teda Moooooourek;)

krista81

12)  krista81 (14.03.2011 02:20)

Jééé, krása.

Budoucí tchán to vzal více než dobře
a pak ještě ta romantika v kavárně ;) a Čokoládová extáze (já chci taky ;) ) a potom ta první společná noc

Parádní, moc se těším na další

11)  Tery (14.03.2011 00:38)

Tady ne opravdu chce někdo zabít že?
Bylo to skvělé, konečně se ti dva rozhoupali!!!!
Teda ale Jake překvapil :D:D:D:D:D
nejvíc me dostalo od tchána že ho buď klepne pepka a nebo bude alkohoolik :D:D:D:D:D:D:D A pak čkoládová extáze
teda že se Caine nestydí!! nejdřív jí takhle zdroguje čokoládou a pak se na ni vrhne


prostě skvěléééé

10)  ada1987 (13.03.2011 22:15)

to bolo nadherne! rychle dalsiu cast!

Abera

9)  Abera (13.03.2011 22:11)

8)  veve (13.03.2011 22:02)

super :) :)

Anna43474

7)  Anna43474 (13.03.2011 21:33)

Neobvyklý popis scény, i když stejně fantastický...
Tak seznámení s tchánem, jo???
Kdypak vyvstanou prvotní potíže, hmm??? Bez nich by to nešlo
TKSATVO

6)  nathalia (13.03.2011 21:32)

;)

Lenka326

5)  Lenka326 (13.03.2011 21:05)

To bylo sladké , ten konec víc než čokoládový koláč od Cory.
Celý jejich příběh je zatím tak romantický i přes ty jejich občasná nedorozumění. To hlavní už vyřešili a tak jsem moc zvědavá, co je čeká. Díky sfingo

Nosska

4)  Nosska (13.03.2011 21:02)

Paráááda, jako vždycky :)
Návštěva u tchána mě pobavila, ale jestli mě něco dorazilo, tak to byl poslední odstavec

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek