01.07.2011 [21:45], Kristiana, Poezie, komentováno 9×, zobrazeno 387×

Která z nás by nemilovala Edwardovy potemnělé oči...

Oči černé jako nejtemnější noc,

mám chuť křičet, prosit o pomoc

a zároveň pohladit Tě po tváři,

ať štěstí temné studně prozáří.

Jsem zmatená sebou sama,

vidím naproti sobě predátora,

strach než o sebe mám o tebe spíš,

přála bych si stát Ti blíž.

Zasáhl mě šíp Amora,

a Ty, pekelné stvoření noci,

máš mě celou ve své moci

a netoužím už po pomoci.

Miluji Tě a nikdy nechci přestat,

nechám se pro lásku Nebem ztrestat,

nemyslím, že by náš cit nevhodným byl,

Tvůj temný pohled se mi do srdce vryl

navěky.

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

9)  Kristiana (07.07.2011 21:06)

jeanine

8)  jeanine (07.07.2011 18:44)

Jééé, moc hezký.

7)  Kristiana (03.07.2011 15:50)

Díky, Zombí

6)  Zombichlerka (02.07.2011 11:30)

Ááááách Nádhera...

5)  Kristiana (02.07.2011 10:28)

Děkuji
AnneCullen, díky za upozornění.

4)  AnneCullen (01.07.2011 23:00)

Moc se mi to líbilo, jsi talent Ale musím říct, že mě nejdřív docela odradila ta chyba v perexu. Edward má přece ty oči, ne ti.

3)  eMuska (01.07.2011 22:58)

to posledné slovo... aaach... krááásne!

2)  Anna43474 (01.07.2011 22:12)

Wow, nepřeháníš

1)  Bosorka (01.07.2011 22:03)

Hezkýýýýýý

1