09.01.2011 [21:00], Anna43474, Povídky jednorázové, komentováno 7×, zobrazeno 677×

Varování: Smrtelně nebezpečné pro každého, kdo očekává happyend.

Hm, napadlo mě to při čtení jedné celkem veselé povídky (což je vzhledem k danému tématu zvláštní). Vlastně půjde celou dobu jenom o mě a moji sobeckou snahu vás rozesmutnit, případně rozbrečet, což bude ještě lepší.

Děj se odehrává zhruba sedm let po Rozbřesku. Nikdo nemůže být šťastný, protože... No, všechno má prostě tak trochu jiný konec.

Dobře se bavte. Nebo snad radši ani ne, nejsem přeci morbidní...

Tak trochu jiný konec

Mrtvá leží dívka na lavici

Růžička pomalu uvadá

Smrt již vyzvání ve zvonici

Příběh v zapomnění upadá

(Bílá růže)

„Spinkej, má maličká, zavři už očíčka. Spinkej, můj andílku, zavři je na chvilku. Neboj, mé děťátko, sni jenom nakrátko. Snívej, můj anděli, usni jen na chvíli. Spinkej, má maličká…“

Melodický hlas neustával ve zpěvu, stále dokola opakujíc tytéž verše. Litanie slov neměla konce. Přenádherný hlas překypoval stejnou měrou hlubokou něžností i děsivě bezbřehou bolestí. Zármutek se domem šířil jako hnilobný zápach smrti.

Dostali tak málo času na společné štěstí. Což měl jejich věčnost smutek provázet navěky?

S jak sarkastickou ironií se zachovala příroda k jejich žalu. Slunce, stejně jako každý den za posledních sedm let, necitelně vystoupalo vysoko na oblohu a celý den provokativně zářilo. Ani zvěř v okolních hlubokých lesích jim nedopřála pokojnou atmosféru – z hrdel skřivana a sýčka tryskala přízračná melodie, která svou nelibozvučností s přídechem hořkého pláče vyvolávala onu prazvláštní pachuť nekonečného stesku.

Avšak nesmrtelní slzy prolévat nemohou.

Každý z nich neslyšně stál v půlkruhu kolem trojice sedící na dřevěné zahradní houpačce. Kdysi zelený nátěr se již dávno vytratil, podobně jako loňské listí nedalekých stromů. Práchnivějící dřevo se nepohnulo, stejně jako se nehýbal nikdo z oněch tří, kteří na něm dleli.

Vypadali jako zástup neživých soch.

Jen jeden z celé skupiny klečel na zemi. On jediný měl ve tváři výraz onoho hořícího muže, za nějž kdysi dávno označil muže, jenž nyní spočíval v jeho těsné blízkosti. Nyní již nebyli nepřáteli.

Indián tesklivě zavyl přes sevřené rty, když žena s hlavou položenou na klíně citelně mladší dívky sípavě vydechla. Byl by ochoten se za ni bít do posledního dechu. Přesto však nemohl nic dělat, když zjistili, že ten její je tak nevyhnutelně blízko.

Nedokázal z paměti vyhnat ona hrůzná slova, která ho posledních několik let vytrhovala ze snění. „Nemá moc času. Je mi to líto.“

Drobná stará ruka nahmatala jeho dlaň a chabě ji stiskla. Pevně ji sevřel ve své. V jeho očích stále byla tou malou dívenkou, do níž se otiskl. Jenže nyní nezbylo místo pro legendy. Jeho láska nebyla dostatečně silná, dostatečně nesmrtelná, aby mohla žít.

Byla příliš lidská. Měla příliš mnoho ze své matky.

Dívka opět zabroukala verše a pohladila stařenku po bělovlasé hlavě. Tolik je změnila, je všechny…

V linii prvních stromů, kde se palouk zvolna setkával s lesem, zašuměl pár křídel. Stará žena naposledy vydechla a její srdce zvolna přestalo tlouct.

Sivá holubice sklonila hlavu a tiše zavrkala.

Na znamení konce.

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

7)  kajka (11.04.2012 13:58)

Anno, já už se na vlně smutnění vezu odjinud, ty jsi ji svým příběhem jen lehounce přiživila. Kapesníků nebylo zapotřebí, tenhle konec jen ukazuje koloběh života, proti kterému jsou i upíři bezmocní. Alespoň mají jeden druhého, což se o Jacobovi říct nedá. Zdá se, že k němu je osud/autorka obzvlášť krutý/á. Krásně napsaná povídečka.

6)  Carlie (30.01.2011 14:14)

Ann, momentálně jsem na kousky rozložená z jiného příběhu s milony SE, tak jsem našla odvahu a vrhla se na Tvůj příběh, i když normálně SE nevyhledávám.
A klaním se , protože Tvůj příběh je silný , plný nádherných formulací , a ten konec, ten SE je smysluplný, není zbytečný , je smutný právě tolik, kolik se dá snést, aniž by člověk měl chuť vyrazit ven s pokřikem Hrr, na autorku! nebo provést defenestraci sebe sama (rozuměj: zavřít okno s povídkou, vyhodit se z toho okénka ).
Moc se mi to líbilo, jsi talent!
Je pravda, že tím perexem jsi mi vyrazila kapesníky nachystané na smutný příběh z ruky , ale to je jen dobře, slzné kanálky jsem si dneska pročistila až až

5)  LadyLilianne (11.01.2011 21:09)

bolo to napísané krásne, ale... (možno je to mnou ) ale nedokázala som sa prinútiť plakať ani keby som chcela...
ale bolo to krásne, skladám poklonu...

4)  Anna43474 (09.01.2011 21:57)

Smím-li vědět, co přesně tě rozesmutnilo???
Je neuvěřitelně frustrující vědět, že mé konvenční zboží nesplnilo účel...

3)  Noth (09.01.2011 21:45)

Díky.
Znáš to, člověk dělá, co může.

Nakonec to s Tvou povídkou vcelku koresponduje, nemyslíš?
"V perexu byl označen jasný záměr, ovšem celkově to mělo tak trochu jiný konec!"

2)  Anna43474 (09.01.2011 21:30)

Noth, jsi hrozně milá (hrozně jakože hrozně )

1)  Noth (09.01.2011 21:18)

Milá Anno, neber to jako provokaci, ale...
... Safra, v mém případě se to evidentně minulo účinkem...
Já si prostě nemůžu pomoci, ale Tys mě tím perexem naprosto dostala a ono se to pak se mnou táhlo...
No, možná až se patřičně vyřehním, dojde mi i síla obsahu a ještě se tu objevím s plnohodnotným komentářem, ale nic neslibuji.

1