Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/Lure.jpg

Když mysl probouzí se do nového rána, je jako čistý papír nepopsaná. Kdo vrátí vzpomínky té duši ztracené? Kdo mraky z nebe pochmurného zažene?

40. kapitola - Tabula Rasa

15+

Přestože jsme se v přízemí rozloučili kolem desáté hodiny večer, spát jsme šli mnohem později. Jakmile za námi zaklaply dveře Joshovy ložnice, strhl si mě do náruče a znovu ochutnal mé rty.

„Něco pro tebe mám. Když ses mi teď vrátila, chtěl bych začít nanovo,“ vysvětloval a podával mi malý balíček. Když jsem strhla papír, zůstal mi v ruce tlustý deník potažený v pravé kůži s mosaznou sponou a v předních deskách byl zasazen můj, nebo spíš náš, medailon.

„To je nádherný!“ vydechla jsem.

„To jsem rád. Napadlo mě, že takhle to nebude nikoho svádět. Bude to jako tabula rasa. Pěkně s čistým štítem,“ vyprávěl. „Doufám, že mi povíš o tom jiném světě víc,“ dodal, aby změnil téma.

„Někdy jindy, ano? Teď bych si dala horkou koupel,“ rozplývala jsem se.

„Napustím nám vanu,“ zašeptal a já osiřela. Rozhlédla jsem se po pokoji a měla jsem pocit neuvěřitelné úlevy. Vzpomněla jsem si na ten šok, když jsem viděla vilu vyhořelou. Tady to byl jiné. Tohle byl můj domov a sem jsem patřila. Joshova tvář vykoukla z koupelny a zazubila se na mě. Všimla jsem si, že už nemá košili a krev se ve mně začala vařit. Natáhl ruku a já ji přijala. Pomáhal mi pomalu z oblečení.

„Není ti to velké?“ zasmál se. Uvědomila jsem si, že mám jediný suvenýr z jiného světa. Roztáhla jsem tričko a smutně se usmála.

„To je tety,“ vzdychla jsem a přetáhla jej přes hlavu.

„I ty kalhoty?“

„Jo,“ souhlasila jsem.

„Sundej to, ať to můžeme vrátit!“ vybídl mě s hraným rozhořčením a během okamžiku jsem je měla dole. Spodní prádlo problém nebyl, protože jsem žádné neměla. Z Joshovy postele jsem do tetina světa zmizela jen v jeho tričku.

Josh si mě přitáhl blíž a opět mě vzal do náruče. S lehkostí a ladností mě poté posadil do vany plné vonící a horké vody. Mé tělo tleskalo radostí. On si vlezl za má záda, ale tentokrát pěkně do vody. Opřela jsem se mu o hrudník a poslouchala tlukot jeho srdce. Jediný zvuk, který jsem si přála po zbytek života slyšet. Byla jsem unavená, vyčerpaná a přesto plná štěstí, víry a lásky. Josh mi hladil ramena a přes krk putoval konečky prstů do pěny a zkoumal tajemství pod hladinou. Do ucha mi broukal nějakou skladbu a co chvíli mi líbal spánek.

„Dlužíš mi dva dny života,“ oznámil mi a já se začala smát.

„Jak to mám udělat?“

„Budeš to splácet, jak jinak,“ smál se.

„Dobře. Vymysli splátkový kalendář.“

„Plus úroky,“ vymýšlel.

„Kolik?“

„Zbytek života. Jsem drahý,“ šeptal mi do ucha.

„To ujde. Při nejhorším uteču k tetičce,“ rýpla jsem si.

„Opovaž se, Lure Blacková!“ vrčel.

„Chtěl jsi říct Moonová, ne?“ znejistěla jsem.

„Nelíbí se ti Blacková?“

„Líbí se mi Black,“ vymluvila jsem se.

„Myslíš, že jsem sobec, když bych tě chtěl napořád?“

„Jistěže! Jsi hrozný sobec, obzvlášť když jsi nesmrtelný a já ne.“

„No právě. Myslím, že bych dědu přemluvil, aby tě přeměnil,“ řekl opatrně a já znejistěla. „Kdybys chtěla, samozřejmě,“ dodal rychle.

„Bolí to?“ zeptala jsem se.

„Na to se budeš muset zeptat někoho jiného, lásko,“ vyhnul se odpovědi. „Já se jako poloupír narodil. Z vlastní zkušenosti to neznám.“

„Nemám ráda bolest,“ kuňkla jsem. „Jestli to bolí…“

Zvážněl. „Ano, bolí to,“ přiznal pak neochotně. „Chápu, to nevadí. Nezlobím se.“

Měla jsem pocit, že nelže. Vážně se nezlobil, ale v jeho hlase byl přesto náznak něčeho, co se těžko pojmenovávalo. Snad zklamání? Smutek? A pak jsem si uvědomila, jak bych se cítila já na jeho místě. Nesmrtelná… a on by vedle mě stárnul… a nakonec… ztráta.

„Promluvíme si o tom jindy, ano?“ navrhla jsem a pokusila se ho přivést na jiné, veselejší myšlenky. Otočila jsem se v té ohromné vaně a přitiskla se k němu čelem. Zmocnila jsem se jeho rtů a tentokrát jsem to byla já, kdo podnikl průzkumnou výpravu. Musela jsem přeci zjistit, jestli na něm nikdo nespáchal nějaký zločin a prohřešek.

Jakmile jsem se dotkla jeho klína, zmizela voda kolem nás a Josh mě unášel do ložnice. Jako porcelánovou panenku mě položil do polštářů a naklonil se nade mnou. Pohledem studoval mou tvář a jednou rukou mi odhrnoval vlasy z čela. Jazykem mi přejel po hraně čelisti a pomalými, lehkými polibky cestoval níž. Tam, kde se dotkl, zůstávala jen husí kůže.

Projela jsem mu prsty ve vlasech, když se jeho rty dotkly mého klína a Josh se jen tiše zasmál. Hořela jsem a před očima mi proběhl celý můj uplynulý život. Umírám! Pomyslela jsem si vteřinu předtím, než jsem se dotkla nebe. Když se opět Joshova tvář objevila nade mnou, spokojeně jsem se usmála. Dlaní jsem se opřela o jeho hruď a pokusila se ho vtlačit do polštářů.

„Vypadáš ospale, Zázraku,“ posmíval se mi.

„Jen počkej, ukážu ti ospalost,“ vrátila jsem mu a přišpendlila ho k matraci. Jazykem jsem mu přejela přes bradavky a z jeho hrdla se ozvalo tiché vzdychnutí. Nehty jsem ho pohladila po bocích až ke stehnům a jeho tělo se napjalo. Ústy jsem zavadila o jeho klín a Josh vytřeštil oči. Těsně předtím, než přišla jeho chvilka, se vymrštil a stáhl si mě pod sebe, aby spojil naše těla. Zatočila se mi hlava a Josh se kousl do rtu víc, než musel. Na spodním rtu se mu objevila kapička krve.

Když jsme vedle sebe potom leželi v objetí, vzpomněla jsem si na slova, která mě doprovodila z tetina světa… Bez upíří krve by to stejně nešlo…

Usnula jsem, jako když mě do vody hodí a měla jsem po dlouhé době klidný spánek. Beze snů, bez buzení nebo pocení.

Ráno to bylo horší. Bolelo mě celé tělo. Probudila mě povědomá vůně a hlavně zima. Postel byla prázdná a vedle ní na malém tácu tousty do tvaru srdce a míchaná vejce. Poslední dobou jsem jich měla víc než dost. Už jen to, že jsem je viděla, mě vyburcovalo k pohybu.

Jak já nenáviděla studenou podlahu koupelny.

„Dobré ráno, miláčku,“ křikl Josh přes dveře a odpovědí mu bylo jen mé dávivé volání do toaletní mísy.

„Lásko, jsi v pořádku?“ vyptával se.

„Jo,“ vyhrkla jsem jednoslabičné slovo, protože se blížil další stah. Na jednu stranu jsem byla ráda, že jsem toho za poslední dny moc nesnědla, ale teď, když se můj žaludek svíral naprázdno a krkem mi létala jen žaludeční šťáva…

Možná jsem se měla překonat a sníst ta vejce… Ble!

„Lure! Zase zvracíš?“ odhalil mě Josh a bez ptaní mi vpadl do koupelny.

„Ne,“ lhala jsem zbytečně.

„Dědo!“ zaskučel Josh a Edward se objevil ve dveřích.

„Zase?“ nechápal.

„Jděte pryč! Tohle je masochistický!“ vřeštěla jsem a děkovala Bohu, že to přešlo alespoň na chvíli.

„Zavolám Bellu. Pomoz jí do postele, Nessie jí udělá hořký čaj,“ naváděl Edward a nadechl se.

„Vajíčka?“

„Jo,“ odsekl Josh.

„Tys vařil? Zase?“ ptal se Edward a Josh vystrčil vzdorovitě bradu.

„Všichni jste byli pryč, tak co jsem měl dělat?“ bránil se. Edward jen zavrtěl vymlouvavě hlavou a odešel. „Pojď, lásko. Pomůžu ti do postele,“ dodal Josh.

„Nechci! Ještě…“ nedořekla jsem.

„Ble!“ vyhrkl Josh proti své vůli a odvrátil se.

„Jdi pryč!“ vyháněla jsem ho vztekle.

„Co ti je? Chci ti jenom pomoct. Pojď. Jdeš do postele. Já z tebe zcvoknu. Jednou si zmizíš a pak zase budeš marodit,“ brblal a tahal mě na nohy.

„Pusť mě, chci si… vyčistit zuby.“ V puse jsem měla odpornou chuť a žaludek se mi znovu zvedal. Honem jsem si vrazila kartáček do pusy a zuřivě drhla. Nakonec jsem si opláchla i obličej. Josh mě celou dobu držel kolem pasu a jen jsem zavřela vodu, sehnul se, aby mi vzápětí podtrhnul nohy a v náruči mě odnesl do postele. Sám si sedl vedle mě a hladil mě po ruce, když přišla Bella.

„Jak ti je?“ vyhrkla Bella ve dveřích a v závěsu měla opět Rory.

„Už to je dobrý,“ lhala jsem.

„Z čeho to máš?“ vyzvídala Bella.

„Dělal jsem jí snídani,“zašeptal tiše Josh a vypadal, že má výčitky svědomí.

„Aha,“ odpověděla Bella a nastalo ticho.

„Hele, ale tak to asi nebude tím. Je to netknutý,“ ukazovala Rory plný talíř.

„Tys to nejedla?“ vyhrkla Bella.

„Ne. Poslední dobou jsem vajec přejedená. Jen jsem to cítila a bylo to. Hrozně to smrdí, promiň, Joshi,“ omlouvala jsem se.

Bella se začala smát.

„Dík, babi. To je milé,“ vrčel Josh a jako malé dítě mi složil hlavu do náruče.

„Ty jsi kůň, viď?“ smála se stále Bella.

„Nech ho, babi,“ zastala se Joshe nechápavě Rory.

„Nechám. Oba ven. Hned,“ vyhnala je. Sourozenci se v první chvíli chtěli bouřit, ale Edwardův hlas z přízemí je umlčel. Jakmile se za nimi zaklaply dveře, Bella se ke mně otočila.

„Vážně jsi neochutnala ani kousek?“ Zavrtěla jsem hlavou.

„No, tak to vypadá, že jsi těhotná, Lure.“ Zadržela jsem dech a zalapala po dechu. Cože? Já? Z přízemí se ozvala dutá rána a Taavettiho smích.

„Fakt?“ vydechla jsem po chvíli a nevěděla, co říct. Jen jsem se přitrouble usmívala a těkala pohledem z deky na Bellu a zpět.

„Nejspíš ano. Ještě počkáme, co na to Edward, ale podle mě to tak je.“

„Páni.“

A pak mi to došlo a vše do sebe perfektně zapadalo… Bez upíří krve by to stejně nešlo… měla jsem ji sebou. Na mém výletě byla Joshova upíří krev se mnou. Nebo ne krev, ale část jeho. Tak já budu mámou a Josh?

„Kde je?“ vyzvídala jsem vyděšeně. Co on na to? Jak se k tomu ve svých osmnácti postaví? A co vlastně já? Vždyť mi je taky jenom osmnáct! Tak mladá a… Na dveře někdo zaklepal. Bylo to sotva slyšet, ale když se pohnula klika, bylo mi jasné, že se mi to nezdálo. V malé škvíře se objevila Joshova bledá tvář.

„Udělám ten čaj,“ vyhrkla Bella a vstala. Osaměla jsem s ním. Stál u nohou postele a tvářil se jako kluk, kterého v krámě chytí při krádeži sušenky.

„Já se omlouvám,“ zašeptal.

„To bys měl,“ odpověděla jsem a Josh se ještě víc nahrbil. „Nechat mě tu takovou dobu samotnou! To už nikdy nedělej!“ vyčetla jsem mu a v jeho tváři se rozzářily hvězdy, když mu došlo, že se na něj nezlobím. Natáhla jsem k němu ruce a nemusela ho ani moc přemlouvat.

„Miluju tě. Mám ohromnou radost, že budu tátou našeho miminka. Vážně,“ přísahal a já mu věřila. Všechno jsem mu věřila a bylo mi líp. Josh mi položil ruku na břicho, kde byla malá nepatrná vypouklina. Nebylo to moc brzy? Docházela mi i ta skutečnost, že porod bude hodně bolet. Pamatovala jsem si, jak to popisovala tenkrát Nessie. Bella o tom mlčela, ale Nessie… A přesto měla dvě dokonalé děti.

„Já miluju tebe. Na toho prcka si musím zvyknout,“ zašeptala jsem a pak jen šokovaně vydechla.

„Cítil jsi to?“ vyhrkla jsem. „Nejsem odborník, ale nemělo by to být až kolem pátého měsíce?“ panikařila jsem.

„Tohle je můj svět, lásko,“ zašeptal s pobaveným úsměvem Josh a vůbec tím nebyl překvapený.

„Jen tvůj?“

„Ne. Teď je i tvůj a já jsem tvůj. To si pamatuj. Přenesu kvůli tobě Everest do Kanady, když si to budeš přát,“ vyjmenovával a zveličoval na důkaz lásky.

„To nemusíš. Mně stačí, když budeš se mnou. Už napořád a hlavně, dlužím vám ty dva dny života, vzpomínáte, pane Blacku?“

„I s úroky, slečno Moonová?“ zeptal se a natáhl krk, aby mě políbil. Položila jsem mu prst na rty a on se zamračil.

„Paní Blacková, miláčku,“ zašeptala jsem a Josh se rozzářil. Kdesi hluboko v mysli jsem ucítila prasknutí řetězu, všech mých životních fobií a zaklapnutí jakési skládačky na to správné místo.

Josh měl pravdu. Začít znovu, pěkně od začátku a s čistým štítem – ve třech!

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Andrea9435

26)  Andrea9435 (22.04.2012 20:23)


naozaj krásna poviedka...

Karolka

25)  Karolka (08.09.2010 21:05)

troska... je ze mě troska... ubulená... škubající se, ale tááááááááááááááák šťastná a spokojená. Míšenko, to byla taková krása! Uvědomuješ si vůbec, jak originální příběh jsi stvořila? Všechny tvé postavy jsou jako živé a Josh by strčil do kapsy i Edwarda Cullena. Miluju tě!

krista81

24)  krista81 (07.09.2010 00:18)

Pááni, zase si mě dostala - já to sice tušila, že budou mít miminko, ale to jak to oba vzali bylo moc krásný
Prostě nádherná kapitolka a doufám, že ne poslední

Yasmini

23)  Yasmini (06.09.2010 20:47)

Super, přečetla jsem serii jedním dechem. A nemohla se odtrhnout. Jen tak dál.

22)  mary (06.09.2010 20:39)

jo jo jooooo

Stelletta

21)  Stelletta (06.09.2010 20:01)

Ach jo to bylo tak krásné. Jen nemůžu uvěřit těm zvěstem, že je to konec. Že není??? Píšeš naprosto úchvatně. Chtěla jsem ti toho tolik napsat, jenže mi nějak vypadávají slova. Jen tupě civím do obrazovky a přemýšlím, co bych řekla (vlastně napsat). Jsem úplně konsternována. Celá Tabula Rasa byla úchvatně a hlavně velmi čtivě napsaná. Moc se mi líbily hlavní postavy Joshe a Lure (kde chodíš na ta jména :D ) a zápletka, kouzla, no prostě všechno :D I hlavní záporačka se ti moc povedla.
No nic končím a moc doufám, že se tu zanedlouho objeví nová povídka (třeba o Rose :D - jen moje osobní úchylka)
Klaním se a tleskám

Kaca

20)  Kaca (06.09.2010 18:31)

Já věděla, že se Lure a Joshovi v celku nic zlého nepřihodí. Páni, kdyby to bylo kratší - za což bych se nejspíš zlobila, protože by to bylo nahustěné a nepřehledné - dalo by se to dítěti vyprávět jako pohádku na dobrou noc. O Lure čarodějce a jejim princi Joshovi Páni ti dva a mimčo? Vážně si je v téhle roli neumím představit, ale držím jim palečky Víš jak se zlobím, když mi říkáš, že už bude konec ale po tomhle? Po tomhle se na tebe nedá zlobit, ani kdybych chtěla, tak bych to nedokázala. Bude to dokonalá rodinná idylka - jen je mi líto, že Rory nemůže mít děti. Páni, představovala jsem si, co ti tady asi tak napíšu, ale ke konci jsi mi vzala vítr z plachet a já tvrdnu na moři a tupě zírám do slunka a culím se. Celá povídka byla prostě dokonalá a kouzelná, ty kouzla, básně, protě každé písmeno bylo něco dokonalého. Neumím si představit, byť jednu změněnou větu - i když třeba k dokonalosti - tohle je dokonalost sama. Víš že se docela těším i na ten konec? Jinak doufám že hodláš pokračovat v jakém koliv psaní, jinak by se mi asi začal zúžovat slovník cizích slov. Sice jich tu nemáš moc, ale naučila jsem se toho díky tvým povídkám - a né jen TR- hodně. Děkuji za to, a děkuji za TR, děkuji tvé múze, že ti tento nápad natloukla do hlavy

19)  Judy (06.09.2010 18:15)

To zní skoro jako konec! Doufám, že hodláte pokračovat.

18)  nathalia (06.09.2010 18:07)

Ach joooo... co ja budu cist?
Bylo to krasne!!! Ja chci pokracovani!!! A taky chci vedet jak dopadl Josh v tom "druhem" svete!!! (o: Takze ocekavam jeste minimalne epilog!!! ((o:
Jsi uzasna!!!!!

sfinga

17)  sfinga (06.09.2010 18:04)

Nejdříve jsem jen tiše četla a vzdychala nad těma dvěma, potom se upřímně chechtala a nakonec opět vzdychala Teď se k něčemu přiznám, ale nebij mě prosím.
Když jsem si po Jahodovém nebi, přečetla první díl TR, řekla jsem si jen: hm je to nějaký divný
Stačily další dva díly a já tomu nejenže přišla na chuť, ale stala se na tom abslolutně závislou.
Nebudu počítat, kolikrát jsem v mobilu nebo PC klikala na povídky na pokračování a hlídala, jestli se náhodou neobjevil další díl
Jakmile přibyl, zhltla jsem ho v nejkratším možném čase a v duchu si nadávala, že jsem si to ani pořádně nevychutnala.
Prozradím, že tento díl jsem od rána četla už čtyřikrát
Mišičko, děkuju a těším se na epilog.

lied

16)  lied (06.09.2010 18:03)

dokonalý dílek docela by mě zajímala reakce Ness a Jacoba jak o budoucí babička s dědou

Iwka

15)  Iwka (06.09.2010 17:53)

Hááááá
Tušila jsem, že je těhotná, ale když jsi mi to potvrdila, bylo to tisíckrát lepší. Opět nádherný díl. Líbilo se mi, jak se k tomu Josh s Lure postavili. Nádhera.
A mám takový malý dotaz...
Já vážně nevím, jestli to máš v plánu, ale bylo by to hrozně super. Jde o to... Proteď jsem nesmírně šťastná, že TR ještě pořád pokračuje, ale všuchni vidíme, že se už vážně blíží ke konci. A teď už mi to ani nevadí, protože jsou šťastní (Opovaž se to zvrátit ). Ale co po konci TR? Nemáš v plánu další pokračování tohohle nádherného dlouhého příběku? Příběh další generace malého čarodějného poloupířete? Přišlo by to totiž vááážně vhod. jsem si jistá, že můžu mluvit za většinu čtenářů, že by nebyli proti

14)  Anna43474 (06.09.2010 17:45)

Ech... Není to konec, že ne??? *pisatelka dloube prstíčkem do země* Já jenom, že... Ona je to taková nádherná povídka, víš???

Nebudu strašit Naprosto jsi mě dojala, i když jsem to čekala. A ten konec - ááách Jsem naměko :'-( Nebudu vypisovat, jak úžasná povídka a kapitola to byla... protože to už stejně víš od ostatních. Tak snad jenom upřímnou poklonu a trojitý aplaus Team Josh & TKSATVO

Gassie

13)  Gassie (06.09.2010 15:56)


Naprosto úžasná kapitola.

Evelyn

12)  Evelyn (06.09.2010 15:51)

Sice jsem tušila, že měla krev s sebou, ale stejně mě to dostalo Moc krásná kapitola

dorianna

11)  dorianna (06.09.2010 15:06)

já to věděla , že si tu krev sebou nese :D

10)   (06.09.2010 14:26)

No teda!!!!
To je bomba!!!!!

Texie

9)  Texie (06.09.2010 14:25)

Krása, tak to mě vůbec nenapadlo. To mrně vlastně bude měnič, upír, člověk a čaroděj v jednom. Tak to je síla !

Ivanka

8)  Ivanka (06.09.2010 13:55)

Tvůj styl psaní mě naprosto okouzluje. Je čtivý, napínavý ale zároveň pohodový. U minulé kapitoly mě málem kleplo a tady jsem se přitrouble usmívala. Nevíš čím to je? Vypadá to, že nám to tu finishuje, a já se jako malá těším na konec.

7)  ifka (06.09.2010 11:06)

nádherné...krásné...dokonalé...úžasné...čtivé...romantické... takto bych tu mohla jmenovat donekonečna, hrozně povedená povídka, drama se střídalo s vtipem,děj krásně plynulý a gradující, prostě všechno tak jak má být. Doufám že touhle povídkou nekončíš a co nejdřív nám dáš zase nový důvod k závislosti. Kdybych měla klobouk, tak smekám

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek