10.02.2012 [22:30], KalamityJane, ze série Svatba snů, komentováno 12×, zobrazeno 2302×

Jaké to asi je vyrazit do restaurace s pěti (post)pubertálními upíry?

17. Kapitola  - Všude dobře, doma upíři

„… a odpoledne se stavíme do nemocnice, bude nadšená.  To máme tak na hodinku, hmmmm skoro dvě, pak se ještě musíme stavit nakoupit nějaké potraviny, když je Esmé pryč, abychom neumřeli hlady,“ zasmála se vlastní ironii, „a kvůli menší nehodě, co je na Bogachiel, kterou ale můžeme objet po Šesté, budeme doma přesně… V šest. To se sice Emmettovi moc líbit nebude, ale stejně se domluvil s Jakem, který bude naštvaný, pokud Emm nepřijde přesně, takže jo, v šest budeme doma. A až se vrátíš z toho vašeho pískoviště, můžeme si dát nějaký film. Jsem ráda, že se ti ten nápad líbí, výběr je dnes na tobě. To je sice dobrý výběr, ale třeba si to ještě rozmyslíš,“ švitořila dál.

Jasper se naučil filtrovat poznatky, které se ho dotýkaly, od těch, co pro něj nebyly přímo důležité, velmi rychle. Přijímal všechny, ale zpracovával pouze to důležité. Alicin dar jí dával široké možnosti plánování. Občas mu chyběla spontánnost některých rozhodnutí, ona všechno věděla. Bylo téměř nemožné před ní něco ukrýt nebo zatajit. To byl problém například plánování dárků k Vánocům nebo výročím. Nedokázal ji překvapit. Na druhé straně dokázali komunikovat téměř beze slov, ona znala jeho rozhodnutí, on i ty nejjemnější detaily jejích pocitů. I proto si navzájem bezmezně věřili a ani jeden nikdy nepochyboval o tom druhém. Proto i teď věděl, že se rozhodně staví do nemocnice a že určitě dojdou domů kolem šesté… Jenom se usmál, věděl, že tím říká vše a nečekaně Alice, uprostřed města, přede všemi těmi lidmi, políbil. A tiše se zasmál. Přece jen ji dokázal překvapit.

-------------

„Tak na tři,“ navrhnul tiše a počkal na bratrovo přikývnutí.

„Tři!“ vyhrknul a schválně vynechal první dvě čísla, Emmetta tak překvapil a získal čtvrtvteřinový náskok. Emmett se nenechal zahanbit a během dvou vteřin náskok stáhl a jedním prudkým pohybem stáhl Jaspera k zemi. Ten zase reflexivně chytil Emmetta za nohu a prudce škubnul. Během Emmettova pádu se rychle vyšvihl do dřepu a rychlým odrazem se přehoupl přes Emma a naplno se sprintem rozběhl. Emmettovi chvilku trvalo, než se vzpamatoval, pak vycenil zuby, zavrčel do tmy a bleskově se vrhnul vpřed. Náskok už nestáhnul, takže do cíle, tedy k hranici s Quilleuty dorazil o pár vteřin déle než Jasper, který se ležérně opíral o strom, jednu nohu přes druhou a rukou zakrýval předstírané zívání. Pak se významně podíval na imaginární hodinky a dramaticky protočil oči a hlasitě vydechl. Otočil se na Quilleutskou stranu hranice a na zmateně zírajícího vlka kývnul na pozdrav: „Tak jsme tady. Konečně,“ dodal a vrhnul další významný pohled na naštvaného Emmetta.

Jasperovi se prvně vůbec nechtělo, ale proč se trochu nerozptýlit ze všednosti? A navíc o vlkodlacích toho zas moc nevěděl, vlastně vůbec nic, i proto nakonec souhlasil. Teď Jacobovi trpělivě vysvětloval obvyklé taktiky upírů, jejich smýšlení, ale také fyziologii. Občas váhal, co všechno mu může říct. Stále byli hlavně nepřátelé, ale cítil také možnost spolupráce v případě… V případě čeho vlastně? Nebezpečí? Z čí strany? Podobné otázky rychle zahnal a vrátil se k teorii. Všiml si, že i Emmett s napětím poslouchá a mnohé informace pro něj byly rozhodně novinkou. Když se dostatečně vypovídali, zkusili si pár technik útoku a obrany a domluvili se na další schůzce za týden.

„Hele, obřisko,“ kývnul nervózně Jacob k Emmettovi, „vy plánujete nějakou dílnu?“

Jasper zbystřil a otočil se zpět na Jakea, i když se už chystal k odchodu. Emmett ostražitě přikývnul a Jacob se zamračil.

„To mi trochu kazí plány…“ zamumlal, ale upírům to uniknout nemohlo.

„Jaké?“ zeptal se Jazz napřímo.

„Co?“

„No jaké plány…“

„Tak trochu rozjíždím malou autodílnu…“ přiznal neochotně.

„Uvidíme, co se dá dělat,“ přislíbil Jasper a už se skutečně rozešli.

------------

„Když si říkal, že řadíš cédéčka podle toho, kdy si je koupil, nenapadlo mě, že se to vztahuje i na gramofonové desky,“ poznamenala s údivem otevřenou pusou a prstem přejížděla po jednotlivých obalech.

„Je to tak. Některé jsou Carlislovy, ale už moc neposlouchá, tak jsem si je vzal já.“

„Máš nějaké cédo, co nesnášíš?“

„Nejen jedno. Některé si koupím ze zvědavosti a už si je nikdy znovu nepustím. Párkrát se mě taky Emmett snažil přeučit na nově vzniklé styly nebo styly, co se líbí jemu. Takže to je další hromádka haraburdí.“

„Tak hele!“ ohradil se Emmett, který vtrhnul do pokoje jako velká voda a chtěl na Edwarda skočit. To mu nevyšlo a skončil tak akorát na stěně mezi hudbou.

„Jdeš akorát. Můžeš si je odnést…“ kývnul Edward s ledovým klidem na hromadu desek, co se na Emmetta z poličky sesypala. Ten se zamračil, Bella čekala, že ještě vyplázne jazyk, sebral se ze země, naštvaně popadl desky s hudbou a odporoučel se.

„A zavři!“ zakřičel Edward, i když to klidně mohl říct šeptem a mělo by to stejný účinek – nezavřel. Edward zavrčel a svou přirozenou rychlostí dveře zavřel, a sotva Bella postřehla, že zmizel, stál už zase u ní.

„Myslím, že už si na tu rychlost začínám zvykat…“

„Vážně?“ zeptal se s nadějí, přesto pochybovačně.

„Ne. Na to se nedá zvyknout,“ protočila oči nad jednou z mnoha nepochopených ironií.

„Budu se krotit,“ přislíbil.

„Ne, to ne. Kvůli mně ne. Jsi tu doma, a i když je to zvláštní, je to působivé a prostě… no, jsi vlastně nadpřirozená bytost, ne? Prostě některé věci jsou pro mě zvláštní, podivné, to ale neznamená, že je nechci vidět.“

Měřil si ji zamračeným pohledem.

„No tak! Myslím to vážně. Přece se přede mnou nebudeš přetvařovat, drákulo,“ popíchla ho.

„Dobrá,“ rezignoval a zašklebil se.

„Oblíbená hra?“

„Hra? Jako šachy?“

„Třeba, nebo já nevím, co si hrál, když si byl malej?“

„To si moc nepamatuju, ale dobře. Hra,“ na vteřinku se zamyslel, „šachy, rozhodně. Z venkovních baseball, to už jsem ti vyprávěl. A pak na schovávanou. Jo, ale musí se hrát na omezeném území.“

„Heh?“ udělala jen, protože nevěděla, co si pod tím představit.

„No… Jednou jsme hráli na celém území Kanady a Rosalie s Emmettem jsme hledali tři dny, protože do Kanady se počítají i ostrovy…“ myslel, že to vysvětlil dostatečně, ale když ho Bella pozorovala s pořád stejným pohledem, pokračoval, „když někdo skočí do vody, těžko najdeme jeho stopu… A vzdát se nechtěli.“

„A co Alice?“

„Věděla, že jsou na ostrově, ale neznala povrch Kanady tak dobře, aby věděla na kterém. Ale byla to sranda… Co tvoje hry?“

„Já nejsem moc hráčský typ, každý na mě hned všechno pozná. Jednou jsme na střední zkoušeli poker. Prohrála jsem deset babek, všechny propisky a svačinu,“ rozesmála se při té vzpomínce a rozverně zatřepala hlavou.

„Nechtěla bys tu dnes přespat?“ zeptal se z ničeho nic a nevěděl kam s očima.

Chvíli nic neříkala, ale pak se jí koutky vytáhly do úsměvu a přikývla.

„A co si někam vyrazit?“ navrhnul ještě, „kino, večeře, drink…“

„To zní lákavě,“ usmála se a políbila ho.

„I když bychom nešli sami?“ zeptal se s obavou v hlase.

„To už nezní tak lákavě, ale i tak ráda půjdu.“

Tiše se zasmál.

„A kdo jde?“

„Rose a Emm, Alice a Jazz.“

-----------

„Kovbojové a vetřelci, Šmoulové, Kapitán Amerika, Harry Potter, Šéfové na zabití, Kamarád taky rád, Transformers, Půlnoc v Paříži, Zkažená úča, Kung Fu Panda. Tak co?“

„Kamarád taky rád,“ navrhla hned Alice.

„Šmoulové,“ Bella.

„Kovbojové a vetřelci?“ zeptal se spíš s otázkou Jasper.

„Zkažená Úča,“ Emmett.

„Půlnoc v Paříži,“ Rose zasněně.

„No a já bych rád viděl Kapitána Ameriku. To jsem zvědavý, jak to rozhodneme,“ ušklíbl se Edward.

„Losem,“ usmála se Bella, „máte někdo sirky?“ zeptala se s nadějí, která ji rychle opustila, když ji pohledem probodávalo pět upírů.

„No tak pardon…“ stáhla se.

„Nejdřív hrají Kapitána Ameriku a Zkaženou úču,“ tak vyberme z nich,“ rozhodl nekompromisně Jasper.

„Ale no tak! Takhle tady budeme věčnost,“ protočila oči Rosalie, když viděla, že je to tři na tři.

„Jelikož jsem tu oficiálně nejstarší, vybírám Kapitána Ameriku,“ rozhodla Bella a pro jistotu se ani na jednoho z nich nepodívala a zamířila k pokladně. Upíři stáli jako opaření a Edward viděl, že si každý v hlavě přehrává svůj věk, rozesmál se a doběhl svou přítelkyni. Přece ji nenechá platit…

„Proč si vybrala Kapitána Ameriku, nemáš ráda komiksy,“ zeptal se se zájmem, zatímco jim sympatická slečna tiskla lístky.

„Ale ty je máš rád,“ usmála se, chňapla po lístkách a zamířila k ostatním. Edward jen zakroutil hlavou, zaplatil a připojil se ke zbytku.

-----------

„Proč musíme jít sem, když ani jeden z vás,“ přejela prstem přes pět upírů, „nejí ani nepije? Hmmm?“

„Protože ty jíš i piješ. A na rozdíl od nás ti nestačí najíst se jednou za čtrnáct dní…“ osvětlil jí mile Edward.

„Jednou za čtrnáct dní?! Jak to vydržíte?“

„Obvykle lovíme jednou týdně, ale spíš z opatrnosti než z opravdové žízně,“ ujal se vysvětlování Jasper.

Za družného hovoru vešli do pizzerie s velmi příjemným prostředím. Každý jídelní box byl stylizován trochu jinak, přesto měli všechny společné použité přírodní materiály – slámu, kámen, dřevo. Sedli si do boxu, na jehož zadní stěně bylo velké akvárium a začali si prohlížet jídelní lístky. Bella všem nadiktovala, co si mají objednat, a pak od každého kousek snědla. Emmett se celou dobu šklebil střídavě na Tiramisu a střídavě na ryby, které z přítomnosti Cullenů z nějakého důvodu nebyly moc nadšené. Když Bella zahlídla jeden Emmettův škleb, ani se jim moc nedivila…

„S vámi se asi nedá ani opít, co?“

„Asi ne,“ zklamal ji Edward.

„To je jedno, stejně to nedělám,“ mávla Bella rukou a zvedla pohled od své pizzy a málem ji trefil šlak. Edward se jí skulil do klína a strašně se tomu smál, podobně jako Emmett („Ta… ta rybiška je proužkatá“). Alice s Rosalie sjeli z lavice, takže jim koukaly jen hlavy a prsty, se kterými si hrály jako s loutkami. Jediný Jasper v čele stolu vypadal normálně a řepil se od ucha k uchu.

„No co, chtělas je vidět opilé…“ pokrčil rameny a dál se chechtal prstovým maňáskům své manželky.

„Zabijou tě,“ varovala ho Bella a snažila se zbavit Edwarda ve svém klíně, kterému se tam nějak zalíbilo.

„No jo…“ posmutněl a jako školák svěsil ramena a zbytek ostatní se jako mávnutím kouzelného proutku probrali.

„Co to, sakra!“ zaklel Edward, který nejspíš nečekal desku stolu nad svou hlavou, což pěkně zadunělo, takže vzápětí museli zkontrolovat, zda to přežil. Stůl. Ne Edward. Alice s Rose se sbíraly z pod stolu a nechápavě se rozhlížely. A pak nastal povyk, který zkrotila až servírka.

„Takhle jsem se nebavila už celou věčnost!“ jásala Bella rozverně a opět ji propichovalo pět párů očí.

„No tak skoro celou věčnost, no,“ protočila oči a náladu si zkazit nenechala. Myslela si něco o divných upírech. Ostatní se její veselou náladou nakazili a celou cestu domů se pošťuchovali a bavili.

„Víš, že už jsme za půlkou?“ začal Edward, když vedle sebe leželi na jeho posteli a povídali si.

„Za půlkou?“ optala se a marně kontrolovala své i jeho ruce, které se rozhodně pohybovaly podél horních polovin jejich těl, zatím…

„Soutěže. Dnes je to třicátý první den.“

„Vážně? Ani mi to nepřišlo. Strašně to letí,“ posmutněla.

„Jak myslíš, že to dopadne?“ zeptal se na otázku, co ho pálila nejvíc.

„To nevím. Bojím se, že nebudu znát odpověď. To se tobě s tou super pamětí asi stát nemůže.“

„Taky o tobě ještě nevím ani zdaleka všechno, co bych měl. A proč se toho bojíš?“

„Nechci zklamat.“

„Myslíš, že mi jde o vítězství? Já už vyhrál. Ať to dopadne jakkoliv.“ Přesunul svou ruku na její tvář a následoval ji i svými rty.

„Takže, když řeknu, že tvoje nejoblíbenější značka oblečení je… Co já vím třeba Hollister místo Brooks Brothers,“ vyjmenovala jediné dvě značky, ve kterých si vzpomněla, že byli nakupovat, když je Alice honila po obchodech, „tak se nebudeš zlobit?“

Edward se rozesmál a Bella zamračila.

„Ne, to bych se teda rozhodně nezlobil, protože bys měla pravdu.“

„Dobře, a když bych teda řekla jako odpověď Brooks Brothers?“

„Ani tak bych se nezlobil, a stejně bych si tě vzal,“ usmál se a pak se zarazil. „Teda, pokud bys mě chtěla…“

Bella to nechala bez reakce a jen v duchu přemítala. Vážně řekl, že si ji klidně vezme po třiceti jedna dnech, co se znali? Nakonec se jen usmála a víc se k Edwardovi přitiskla a po pár minutách tak i usnula a Edward měl zase o čem přemýšlet.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

12)  emam (24.09.2013 18:15)

Já vím, že se opakuji, ale nemůžu jinak

11)  Marvi (13.02.2012 20:23)

To byla sranda opravdu

9)  Eleanor (12.02.2012 09:10)

Tý jo! Já chci taky. Nepořádá se třeba nějaká taková soutěž v Čechách. No, ale je pravda, že by mi diváci mohli přisknout někoho naprosto hrozného, tak nevím jestli bych do toho nakonec šla
Jinak díl byl moc hezký a už teĎ se těším na další.

8)  KalamityJane (11.02.2012 20:56)

Děkuju za krásné komentáře, strašně moc mě povzbuzují ve psaní. Na další kapitole už se pracuje

5)  semiska (11.02.2012 17:13)

Nádhera, jsi šikulka! Moc jsem se bavila a užívala si to. Jasper překvapil.

4)  KalamityJane (11.02.2012 15:14)

Holky, já už se zase červenám

3)  SarkaS (11.02.2012 14:57)

Pořád na tom trvám, tvoje úplně nejlepší kapitola. Naprosto úžsaná a neuvěřitelně vtipná. Proč se jen Jasper neprojevuje častěji? To by byla taková hlína!

1