23.08.2011 [09:00], Amisha, ze série Surya, komentováno 20×, zobrazeno 3108×

Takže, chtěli jste to. Máte to! Reklamace neberu.

Příběh Edwarda a Sury...

Ráno!
Rozlepila jsem oči. Vyskočila z postele a okamžitě vystřelila ze dveří. Měla jsem v úmyslu prosvištět do obývacího pokoje. Jistě už je tam vrchovatá hromada dárečků. Krabičky, krabičky, kdopak vám dal hlas?
Sice nebyly vánoce, ale zato jsem měla narozeniny. Dnes mi bylo dvacet. Páni! Určitě dostanu první auto. Možná i motorku.
„Ehm ehm, nezapomněla jsi na něco?“
Zkoprněla jsem v půli pohybu. Rychlá kontrola mě ubezpečila, že mám všechno.
„Jedna hlava, dvě ruce a dvě nohy. Dvacet prstů... Já myslím, že je to všechno, co potřebuju.“
„Co třeba oblečení?“ nadhodila Alice jízlivě.
Nechápala jsem, co má proti pyžamu s medvídkama. Bylo flanelové a teploučké.
„Mám,“ zasalutovala jsem hrdě.
„To tedy nemáš,“ zavrčela a udělala ukázkový bojový postoj. Vypadala, že na mě co nevidět skočí.
„Nebojím,“ udělala jsem statečně.
Vzala mě za ruku a táhla zpět do mé ložnice. Nedalo se říct, že by byla jemná. Vtlačila mě do křesla u okna a vrhla se na šatnu. Nakonec se vrátila s černými šaty a botami, které jsem v životě neviděla.
„To jsem si nekoupila,“ bránila jsem se.
„Ale jo.“
„Alice!“
„No, tak jsem je možná koupila já, ale určitě už po nich dlouho toužíš.“
Zafuněla jsem.
„To těžko.“
„Hele! Prostě se nehádej, já mám stejně pravdu.“
Zavrtěla jsem hlavou.
„Jdu se umýt a pak se obléknu. Sama!“
V koupelně jsem byla zbytečně dlouho. Nakonec jsem ze strachu o vlastní sklovinu kartáčkem drhla kraj umyvadla. Doufala jsem, že už za dveřmi nečíhá.
Opatrně jsem otevřela, jenom na jedno oko. Pokoj se zdál čistý. Strčila jsem na koberec palec a přikrčila se v očekávání nukleární pohromy. Vydržela jsem tak několik sekund a když pořád bylo ticho, i když to nebylo zárukou toho, že tu není, otevřela jsem oči a pomalu se rozhlédla. Pokoj byl upíroprázdný. Přeběhla jsem to k šatně a uchvátila džíny a lehké triko v cihlové barvě.
Už jsem měla prsty na teniskách, když se dveře rozrazily a dovnitř vtrhla Alice.
„Na to zapomeň, mladá dámo!“
Vytrhla mi oblíbenou botu a už se drala po tričku. Vypadala schopná všeho. Ona to na mě snad klidně roztrhne?!
„Mamí!“ zapištěla jsem naprosto nedospěle.
Maminka přiběhla takřka okamžitě. Vytřeštila oči a skočila ke mně. Chytila tu rozčepýřenou obludu za ruce a zkusila jí je vypáčit.
„To je marný, Bello. Ten nevkus má po tobě. A tvrdohlavá je po Jacobovi. Hrozná rodina! Ale na oslavu v džínách prostě nepůjde.“
Maminka na ni zvedla obočí.
„Alice!“ zavrčela, když ji ten malej diblík praštil přes prsty.
„Ale ty tomu nerozumíš. Bude mít zkažený fotky, zase...“
Bella se na ni zamračila.
„To by stačilo, koukej ten lem pustit. Maniaku.“
„Ignorante!“
Alice se zvedla a s nafouknutými tvářemi zmizela za dveřmi. Za ní bylo slyšet jenom něco o tom, jak mi ten šatník vypálí, jenom co budu z dosahu.
„Neboj se, no tak přinejhorším koupíme nové.“
Stočila jsem se jí do teplé náruče. Automaticky mi začala hladit vlasy. Jako když jsem byla malá...
„Mami?“
„Hm?“
Usmála jsem se.
„Myslíš, že bych mohla dostat nějaký pěkný zapalovač?“
„Jo, stříbrnej, a kanystr benzínu.“
Táta si k nám sedl na zem a objal maminku kolem ramen. Položila mu hlavu na rameno.
„Připravená na oslavu?“
„Mě se tam nechce,“ zabručela jsem mámě do rukávu.
„Tak tam nepůjdeme. Vezmu vás do restaurace někde ve městě.“
Dole praštily dveře.
„Myslím, že vzduch je čistý.“
Zvedl se a nejdřív pomohl mamince. Potom natáhl ruku ke mně a já ji bez váhání přijala. Sešli jsme dolů, kde byli všichni, až na Alici. Jasper se tvářil, jako by měl zadřenou třísku. Jenom kdyby to bylo možné...
Oslava nebyla přichystaná, nebo možná už byla zase uklizená.
„Kam šla?“
Ukázal mi rukou k zahradě. Povzdechla jsem si a vyrazila. Táta mě poplácal po rameni a nechal mě jít. Šla jsem pomalu. Vážně jsem nevěděla, co jí řeknu, ale omlouvat jsem se nechtěla. Nebyl důvod.
Seděla v altánu. Skrčené nohy a hlavu na nich položenou. Nechala mě dojít až k ní a ani neotevřela oči.
„Alice?“
Otočila ale hlavu na druhou stranu a dál se tvářila, že tam nejsem.
„Omlouvat se nebudu.“
„Tak to nevím, co tu děláš?! Všem jsi zkazila zábavu, jsi tak sobecká!“
„Ne, zkazila jsem ji jenom tobě.“
Zasyčela.
„Nemůžeš řídit všechny. Všechno to není jenom o tobě!“
Dívala se na mě a její oči zčernaly.
„Zato o tobě, viď? Kdyby tebe nebylo, všechno by bylo mnohem jednodušší!“
Vykulila na mě oči. Chytila se za pusu, ale to, co řekla, už nešlo vrátit.

Roztřásla jsem se a jako v mlze jsem vnímala, jak se rozrazily hlavní dveře. Táta vypadal vážně děsivě. Vyběhl s rozpřaženýma rukama. Svaly mu na ramenou hrály. Ale já se nedokázala vnímat. Moje nitro se třáslo. Žhnulo. Všechno mě bolelo a když už jsem si myslela, že to nevydržím, explodovalo. Na malinkou chvilku jsem nic neviděla a pak najednou bylo všechno špatně. Nic nemělo správnou velikost. A země byla podivně nízko. A všude bylo ticho. Přímo mrtvolné. Rozhlédla jsem se po nich a oni se nehýbali. Dívali se na mě, jako bych měla druhou hlavu.
Zatřásla jsem s ní, abych se ujistila, že je jenom jedna. A v tu chvilku mi došlo, co je špatně. Místo dvou nohou jsem měla čtyři...
Chtěla jsem zakřičet, ale místo toho se mi z hrdla vyřinulo jenom podivné kníkavé zavytí.
„Sury, klid.“
Táta stál přede mnou a ruce držel dlaněmi vzhůru. Zafuněla jsem. Strašně špatně se mi myslelo. Všechno ve mně řvalo. Chtělo trhat a zabíjet. Nedokázala jsem si s tím poradit.
Otočila jsem se na patě a vyběhla do lesa.
„Suryo!“
Vnímala jsem každý lístek. Táta mi o tom mockrát vyprávěl. Cítila jsem všude ten sladký smrad. Páni, ještě ráno mi to vonělo. Navíc před přeměnou měla být teplota, ne? Jako při mononukleóze.
Já samozřejmě neměla nic.
Řítila jsem se porostem a snažila vymyslet, co budu dělat dál.
Za mnou zapraskala větvička. Věděla jsem, že nikdy dřív bych ji neslyšela. A taky jsem si byla jistá, že to, co mám v zádech, je upír.
Nepřemýšlela jsem, prudce jsem se otočila a neomylně skočila po jeho krku.
Zanořila jsem zuby do té kamenné hmoty. Připravená trhnout. Těšila jsem se na zvuk, který to vydá.
„Sury.“
To šokované zasípání mě probralo. Držela jsem pod krkem nejmilejšího upíra. Edwarda. Okamžitě jsem pustila. Znechucená sama sebou.
Promnul si krk.
Zakňučela jsem. Pozadu jsem od něj couvala. Vyděšená.
Pomalu vstal a obezřetně na mě koukal.
„Jak se to stalo?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

20)  kytka (22.09.2011 22:46)

Páni, to byl rozjezd. Mírně to začalo a pak to nabralo pěkné obrátky. Skvělé.

19)  Lia (01.09.2011 01:04)

super další námět. Jesli jsem to pochopila správně, tak Suryini rodiče jsou Bella a Jacob

18)  Janeba (28.08.2011 08:13)

Amíšku , a tak to začalo krásně!! Normální ráno, obvyklá hádanice s Alicí, narozeniny a ..... bum! Všechno špatně! Prostořeká Alice toho vypustila z papulky víc než je zdrávo a ..... Chudinka Surya!!! A když si vezmu, že zrovinka drtí pod krkem Edwarda ! Jinak naprosto skvělý slovní přestřelky!!! Je to super!!!!
Děkuji!!!

17)  HMR (26.08.2011 14:38)

He, teď by se ty šaty hodily, ne?

16)  Amisha (25.08.2011 07:07)

Kyschu - já vím

14)  Amisha (24.08.2011 12:01)

Všem děkuju za komentáře

13)  Bosorka (23.08.2011 21:45)

No jo. Alice!

12)  sfinga (23.08.2011 18:50)

Romanko, jsi kouzelnice a žongluješ tu s krásnými slovíčky. Asi nejvíce se mi líbil - Upíroprázdný pokoj
Alici žere, že Edward zůstal sám, co? A díky přítomnosti vlčka nevidí, co se stane, že? Ach jo, život není peříčko. Ale nemusela na Suryu tak vyjet, to tedy ne. Ona přece za to nemůže, že se kdysi Bella zamilovala do Jacoba. Naše malá upírka měla štěstí, že z ní Surya neudělala trhací kalendář. Takhle to málem odnesl Edward.
Uff, už aby byl další díl

10)  Bye (23.08.2011 17:20)

amisko, tak zaprvé je to opět jedna perla za druhou. Teď nemůžu kopírovat, tak za všechny uvedu jeden příklad: upiroprazdný pokoj. Skvělé!
A dál, zda se, že alici něco žere. Že až ji ještě pořád mrzelo, že bella nezůstala s edwardem? Tak to hned poslala dál a dala to sežrat chudince surii.
No ale už blaho! Co to způsobilo! Takže je z ní teď vlk. Mimochodem ta proměna byla jednou z nejoriginalnejsich, co jsem kdy četla. Prej, všechno mělo špatnou velikost... Rofl
No, pěkně jiskřiva scénka, ta na konci! Těším na další! Kiss

9)  MisaBells (23.08.2011 16:46)

Miluju pyžama s medvídky! A zapalovače! A Suryu! A Bellu a paličatou Alici! A Amishku! Ale ten konec... teda... Provokatérko, ty se vyžíváš v dráždění mé psyché... Bylo to dokonalý a těším se na další písmenka!

8)  sakraprace (23.08.2011 14:19)

Takhle hnusnou Alici jsem ještě neviděla A chuděra Sury, přeměna bez varovných příznaků, nečekaná
Romi, nádherně napsané, zase jsi mě polapila a já se strašně těším na další

7)  ODCULTI (23.08.2011 13:56)

no teda ty pises uzasne alice oblibena postava ale takovou ji neznam sem z toho zmatena tohle nesmi byt jednorazovka jinak vybouchnu

6)  SarkaS (23.08.2011 11:42)

Teda! Alice!!! Panečku to jsou mi šoky po ránu... Chudák Edward to schytal jako první. Navrch Jacob jí nepomůže když se proměňovat nesmí. Může jí Edward číst myšlenky nebo je v tom úplně sama? A otisk nefunguje? Chudák Edward bude riskovat, že se mu otiskne do někoho jiného? Honem piš dál, jsem zvědavá s čím přijdeš

5)  Karolka (23.08.2011 10:00)

To ale byla hnusná Alice! To ale nic nemění na tom, že to bylo úžasně napsané! Všechny ty pocity a atmosféra. Suryina přeměna. Myslím, že Alice měla kliku, že Sury byla v první chvíli vyděšená. Jinak už mohla být na kusy.
Takže Edward ji dohnal první. No jistě - je ze všech nejrychlejší. Ale vsadím boty, že Jacob u nich bude do několika vteřin. Bude ji učit, jak být vlkem?
Strašně se těším na pokračování.

4)  Twilly (23.08.2011 09:42)

Jesss!!!

3)  Amisha (23.08.2011 09:40)

Vždyť to není jednorázovka... Jenom ještě nemám napsanou serii

1)  Twilly (23.08.2011 09:25)

No teda, jsi si jistá, Amiško, že to hodláš vydávat JENOM jako jednorázovky? Tahle zápletka si přímo říká o pokráčko v podobě čistokrevné kapitolvky

1