Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Srdce_orig_napis.jpg

Všechno zlé je pro něco dobré

V nejvyšším patře bostonského hotelu Liberty se nacházelo prezidentské apartmá. Odměnou za astronomickou částku, kterou  pobyt v těchto nehorázně předražených pokojích vyžádoval, byl absolutní klid a soukromí hostů. Apartmá tvořily čtyři rozlehlé pokoje, hala velikosti menšího tanečního sálu a neskutečně nádherná koupelna, ve které by řada lidí byla ochotna i bydlet.

Vedení hotelu Liberty už v tomto apartmá hostilo řadu bohatých podivínů. Personál vykonával i ty nejdivnější příkazy, aniž by při tom hnul brvou. Proto se nikdo nepozastavoval nad tím, že tříčlenné osazenstvo, které se v pokojích ubytovalo tento víkend, si třikrát denně objednávalo ta nejdražší jídla z menu, a pak je roznimraná, ale jinak netknutá, vracelo zpět.

Žádost nastěhovat do haly apartmánu koncertní křídlo, které jinak už dvanáct let stálo v hotelové restauraci, byla jen podružným detailem.

Jasper Hale, jeden z nejznámějších autorů cestopisů ve Státech (a v posledních měsících i v Evropě), seděl na hráškově zeleném divanu. Oči upíral před sebe, na monitor laptopu položeného na servírovacím stolku. Jednou rukou psal a druhou vískal vlasy své manželky, která ležela s hlavou na jeho klíně.

„Někdy si říkám, proč tohle všechno vlastně děláme,“ řekl Edward. Stál se založenýma rukama opřený o piáno a zamyšleně hleděl z okna.

„Chtěl bys zase trávit roky v domě uprostřed lesa a užírat se nudou?“ zeptal se Jasper a na moment zvedl oči od své rozepsané knihy.

Ed sklopil oči a pozoroval špičky svých bot. Neodpovídal.

„Řekl bych ti, co teď cítíš, ale ty to víš dobře i sám. Otázkou zůstává, jestli si to dokážeš přiznat.“

Edward odmítavě zavrtěl hlavou a mlčel.

„Už dlouho jsi nehrál,“ přerušila Alice nastalé ticho a podívala se na svého bratra.

Smutně se usmál a pomalu obešel piáno. Posadil se před něj a prsty položil na klávesy. Čas plynul, ale žádný tón nezazněl.

Alice vstala a přišla k němu. Opřela se o jeho záda a zezadu ho objala kolem krku. Jejich tváře se dotýkaly.

„Taky mi strašně chybí,“ řekla tiše.

Místo odpovědi se o ni lehce otřel a jeho ruce se konečně pustily do hraní. Nejdříve pomalu a váhavě, jako když provazochodec opatrně zkouší pevnost lana. Postupně se ale tóny stávaly jasnějšími a rozhodnějšími. Byla to nádherná melodie. Hravá, něžná, plná života. Levá ruka, ale vždy na konci každé pasáže přidávala vážné a melancholické tóny.

Jasper přestal psát, zavřel oči a opřel hlavu do polštářů. Na tváři výraz sdílené bolesti. Když Edward skončil, ještě dlouho se nikdo nepohnul.

Pak s rázným gestem, jakoby toho všeho už byl dost, Edward klavír zavřel.

„Máš pravdu,“ řekl a otočil se k Alici. „Změna prostředí nám udělá dobře. A rozhodně to prospěje Jasperově nové knize.“

Alice se usmála. „Zítra New York, potom Denver. Na pár týdnů máme o zábavu postaráno. A Jasper si aspoň procvičí sebeovládání.“ Rozpustile se rozesmála.

Její manžel se ušklíbl. „Zvládl jsem čtyři střední a pět vysokých škol. Pár natřískaných knihkupectví mě nerozhází.“

Edward se zvedl a z malého odkládacího stolku sebral klíče od auta.

„Půjdu se projet... Asi se zdržím.“

Alice se vrátila k Jasperovi a znovu zaujala pozici s hlavou na jeho klíně.

„Nelepší se to,“ konstatovala spíš sama k sobě.

„Jak se to vezme,“ oponoval. „Leccos začíná cítit trochu jinak.“

„Změnil názor?“ zeptala se Alice s nadějí?

„To ne, ale... Ztrácí jistotu, že bez ní dokáže být.“

Alice se usmála a zavřela oči.

O pět vteřin poději však vyskočila s vytřeštěnýma očima.

„Ach, Belo!“

*****

 

Poslední host zaplatil, navlékl se do teplé bundy a s pozdravem odešel do tmy. Posbírala jsem jeho talíř a příbor. Podívala jsem se na hodinky a usoudila, že dnes už zřejmě nikdo nepřijde. V televizi běžel nějaký zápas, a tak se téměř nikdo z pravidelných hostů neukázal. Za čtvrt hodiny už stejně bude čas zavřít.

Postavila jsem špinavé nádobí do otevřeného kuchyňského okénka. Ráno ho umyje kuchař. Zbývalo mi už jen utřít stoly a vytřít podlahu. Mělo by to vyjít tak akorát, než pro mě přijede David. Klidně bych jela domů sama, Forks bylo městečko s téměř nulovou kriminalitou. David to ale nerad viděl.

Po čtrnácti dnech se vydal na lov. Musela jsem se pousmát. Stěžoval si, že to přestává být zábava. Zvířata před ním neutíkala. Dokud je nesevřel ve svých kamenných rukou, ani netušila, že se k nim blíží.

Právě jsem v kuchyni napouštěla vodu do kbelíku, když jsem uslyšela, že zvonek nad vchodovými dveřmi zacinkal.

„Hned jsem u vás!“ zavolala jsem a rychle si umývala ruce.

Když jsem vešla do bistra, viděla jsem, že příchozí nechal dveře dokořán. Byl obrovský. Na sobě špinavé džíny a kožené sako. Blonďaté nemyté vlasy se mu zplihle kroutily po krku. Stál ke mně otočený bokem s hlavou lehce zakloněnou. S překvapením jsem si uvědomila, že čichá. Jako když vstoupíte do kuchyně a chcete se dozvědět, co bude k obědu.

Stále mlčel.

„Budete si přát? Bohužel už nevaříme, za pár minut zavírám, ale můžu vám ještě nabídnout něco k pití.“

Pomalu se ke mně otáčel a pozoroval mě přivřenýma očima. A já v tu chvíli pochopila, že něco je špatně. Nic neřekl, ani neudělal, ale místnost naplnila zvláštní atmosféra.

Moje nohy automaticky začaly couvat. Nijak na to nereagoval. Za zády jsem ucítila dveře do kuchyně. Ve chvíli, kdy jsem se rozhodla, že je čas běžet, stál náhle přede mnou a upíral na mě své rudočerné oči.

Naklonil se a jeho tvář se ocitla pouhých pár centimetrů od té mé. Široce se usmál a odhalil dvě řady zářivých zubů. Oba jsme poslouchali splašený tepot mého srdce.

„Hmm,“ zavrněl a přejel mi rukou po krku. Stála jsem naprosto paralyzovaná. Věděla jsem, že mi zbývá posledních pár vteřin. Moje mysl se utekla k nejkrásnější vzpomínce a bránila se tak vlnám hrůzy, které ji zaplavovaly.

Takže konec? Ze všech pocitů náhle vybublala hořkost a vztek. V ten okamžik jsem pochopila, že jsem nikdy nepřestala doufat. Neměla jsem nejmenší naději, že se s Edwardem ještě někdy setkám. Přesto jsem v hloubi srdce živila plamínek naděje. Možná proto jsem to odloučení dokázala přežít. A najednou měl přijít konec.

Dozví se to někdy? napadlo mě najednou. Možná přijde den, kdy se rozhodne, že mě vyhledá, ale už bude pozdě.

Tato myšlenka zafungovala jako olej přilitý do ohně mého hněvu. Instinktivně jsem se přikrčila a podklouzla upírovi pod napřaženou rukou.

A kupodivu mi to prošlo. Na zlomek vteřiny byl překvapený. Neudělala jsem ale ani jediný krok, když mě jeho ruka sevřela pod krkem. Se zuřivým zavrčením mě zvedl a odhodil. Přeletěla jsem půl místnosti a dopadla na jídelní stůl. Ten pod prudkým nárazem zaúpěl a  s rachotem se poroučel k zemi. Měla jsem pocit, že mám snad přeražená záda. Hlava mě bolela a místnost se začala zahalovat mlhou.

Zuřivě jsem zamrkala. Ještě jsem nebyla připravená to vzdát. Pokusila jsem se zvednout na loktech, ale přivodilo mi to jen novou vlnu závratí. Útočník mě pozoroval s pobaveným úsměvem.

Moje oči náhle zachytily jakýsi pohyb za jeho zády. Strnula jsem. David si položil prst na ústa. Protože jsem nevěřila, že na něj nedokážu nezírat, raději jsem zavřela oči.

Potom se ozvala příšerná rána. Jako když narazí kámen do kamene. Když jsem otevřela oči, viděla jsem toho blonďáka, jak se s překvapeným výrazem zvedá z rozvalin pobořené zdi. Nevím, jestli za tak bláznivou myšlenku mohla ta rána do hlavy, kterou jsem utržila, ale napadlo mě, že Harry Clearwater bude konečně moct rozšířit lokál a ani ho to nebude moc stát.

Vykulený upír se zuřivě rozhlížel po místnosti a zaujímal obranou pozici. Jeho tělo bylo přikrčené, připravené kdykoli vyrazit. David ho s lehce znuděným pohledem obešel a znovu do něj vší silou vrazil. Tentokrát to odnesla zeď vedle vchodových dveří. Tohle už se bude Harrymu líbit asi míň.

Uvědomila jsem si, že ačkoli sledovat Davida při práci je nesmírně vzrušující, začínají se mi klížit oči. Bolest v hlavě pomalu ustupovala a já se začala nořit do tmy.

 

*****

 

Alice křečovitě svírala Jasperovu ruku a prudce oddechovala. Její oči byly, jako vždy během vizí, lehce zastřené. Jasper nic neříkal, věděl, že právě teď se potřebuje soustředit. Aby jí trochu pomohl vyslal k ní vlnu zklidňujících emocí. Její dech se ustálil a stisk ruky povolil.

Pak se stalo něco nezvyklého. Těsně před tím, než se Alice začala smát, se její manžel zatvářil udiveně, protože zaznamenal náhlou změnu nálady.

„Zlatíčko David,“ zahlaholila Alice se smíchem. „Škoda, že jsem se po nich nepodívala dřív.“

„Povíš mi, co se děje?“ zeptal se Jasper se špatně skrývanou netrpělivostí.

„To nejde zlato,“ znovu se zasmála Alice a políbila ho na tvář. „Edward by to z tebe vytáhl a zkazil bys překvapení!“

Jasper jen ohromeně zíral, jak si Alice bere kožešinový kabátek a kabelku.

„Musím hned odjet,“ prohlásila rezolutně. „Jeďte do New Yorku beze mě. Zavolám ti.“

„Je Bela v pořádku?“ zeptal se Jasper vykulenější než před tím.

„Bude!“ odpověděla Alice a v mžiku byla pryč.

*****

 

Tohle už jsem někde viděla, napadlo mě při pohledu na vybuchující gejzíry barev kolem mě. Ohňostrojové salvy vybuchovaly jedna za druhou a způsobovaly mi ukrutné bolesti hlavy. Snažila jsem se zakrýt uši rukama, ale nemohla jsem se pohnout.

Když jsem si myslela, že už to nevydržím, obklopila mě sladká vůně a mého čela se dotklo něco chladivého.

Pak se mi vrátila ta správná vzpomínka. Rozbušila mi srdce a rozproudila krev v žilách. Jako člověk, který si ve spánku uvědomí, že spí a snaží se probudit, jsem veškeré úsilí upřela na to, abych mohla otevřít oči.

A nakonec se to podařilo.

Odměnou mi byla laskavá tvář mého druhého otce. Davida.

„Jsi vzhůru,“ řekl tiše a něžně. „Bál jsem se o tebe.“

Pokusila jsem se promluvit, ale moje ústa byla příliš vyprahlá. Pochopil a podával mi sklenici s vodou. Druhou rukou mě podepíral. Napadlo mě, že kdyby teď někdo vešel, mohla by to být docela legrace. Z pohledu třetí osoby by to vypadalo, že se mi u úst sklenice sama vznáší.

„Díky,“ hlesla jsem, když jsem se znovu úlevně svalila na polštář.

„Co se stalo s tím...“ zeptala jsem se po chvíli.

„Už se tě nikdy nedotkne,“ odpověděl s náznakem zavrčení. Pak postavil sklenici zpátky na stolek a v mžiku se odklidil o dva metry dál. Do místnosti vkročil nějaký doktor.

„Jak se cítíte?“ zeptal se s profesionálním úsměvem.

„Jde to. Jen mě trochu bolí hlava.“

Přikývl a začal kontrolovat moje záznamy.

V zápětí vešla mladá žena v šedém kalhotovém kostýmu. V ruce držela nějakou obálku. Zamířila rovnou k lékaři.

„Zase přišla nějaká pošta pro doktora Cullena. Co s tím mám dělat?“ zeptala se polohlasně a omluvně se na mě usmála.

Přístroje zuřivým pípáním zaznamenaly moje rozrušení. Očima jsem střelila k Davidovi. Tvářil se zaskočeně jako já.

„Jako obvykle, Heather. Vraťte to na hlavní poštu. Nechápu, jak dva roky po tom, co doktor odešel, můžou jeho dopisy ještě chodit sem.“

„Mně spíš vadí, že nám tu tehdy nenechal žádnou adresu,“ zamrmlala žena a odešla.

„Vyvázla jste z toho celkem dobře,“ řekl doktor povzbudivě. „Do týdne budete jako rybička.“ Pak se rozloučil a šel pryč.

„Chápeš to?“ zavolala jsem vzápětí na Davida. „Doktor Cullen? Myslíš, že mluvili o Carlislovi?“

„Může to být jen shoda jmen,“ řekl David a při tom mi doléval vodu do sklenice.

„Mohl bys to zjistit?“ poprosila jsem ho.

Lehce se zarazil, ale vzápětí slíbil, že to udělá.

„Ale co nejdřív, ano?“ naléhala jsem.

„Podívám se na to hned. Zkusím se podívat, jaké je jméno na té obálce.“

 

*****

 

Bela v noci spala klidně a David se rozhodl jít na chvíli ven. Tvářil se velmi zamyšleně. Stál zrovna venku na parkovišti, když se otočil vítr a on strnul. Pomalu a nevěřícně se otočil směrem, odkud cítil tu vůni. Jeho oči i v té naprosté tmě rozpoznaly rozesmátou Alici Cullenovou.

 


Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Janeba

10)  Janeba (18.01.2011 15:36)

Tak to bylo o fous! Alice, do toho James, mě málem kleplo! Karolko, budeš mě mít na svědomí a tím pádem na starost i celou naši rodinu včetně psa a koček! :D Zabijáku!,.. :D jsi skvělá a věřím Ti úplně všechno!
Děkuji!!

ScRiBbLe

9)  ScRiBbLe (07.01.2011 18:09)

Karolko, to, jak jsi popisovala Edwarda hrajícího na klavír! To, jak melodie začínala, tiše, rozechvěle a pokračovala nabývání na intezitě, ale jeho levá ruka, ta od srdce, vždycky hrála ty melancholické, smutné a bolestné tóny, stejně, jak se cítil, bez ní! Tahle pasáž byla naprosto bravurní! Ještě teď je mi z toho tak nějak... smutno. Chtěla bych přijít na jiná slova chvály, abych stále nepoužívala ta samá, ale nějak se mi to nedaří. Většinu mého mozku zabral Tvůj příběh!

Jakmile Alice vyjekla - Ach, Belo! - okamžitě mi zatrnulo a modlila jsem se, aby se něco nestalo.

James!!! Myslela jsem, že ji nikdo nezachrání, ale pak se tam objevil David, zlatíčko David! Bavila jsem se představou zmateného přikrčeného Jamese, jak chce zaútočit na někoho, koho nevidí a znuděný David!

A co má zase Alice v plánu? Krása!!!

Carlie

8)  Carlie (28.10.2010 15:32)

Omg, jak je to možné, jak můžeš servírovat jedno překvapení za druhým, dokonalost
Upír?
Pošta?

Gassie

7)  Gassie (25.10.2010 19:52)

V prvním okmažiku mě napadlo, že to byl James a čekala jsem zbytek smečky. Jsem ráda, že se mé podezření nenaplnilo.

6)  Lejla (24.10.2010 23:32)

No páni. Ta Bella má, ale štěstí na ty upíry. David je kouzelný muz asi jsem se zamilovala a Alice zase má něco za lubem jako vždy. Jen ten Edward my dělá těžkou hlavu,ale snad se vše v dobré obrátí, Je to užasně čtivé

Alrobell

5)  Alrobell (13.06.2010 23:11)

Poutavé, čtivé, vtipné, romantické, krásné, nádherné a geniální!

TAk taková je tvoce celá povídka!

Bye

4)  Bye (29.05.2010 20:42)

James.
Ani´s nemusela jmenovat...

Naprosto jasný, po kom má Edward ty ochranitelský a pečovatelský sklony.
Davida opravdu není těžké (si) (za)milovat.

ambra

3)  ambra (29.05.2010 10:22)

Scéna v hotelu mě úplně položila. Nevíš proč? Já moc ne, ale zřejmě to nějak souvisí s tím, že to popisuješ tak živě, že mi to prostě běží před očima... Miluju Jaspera. Konečně má třetí rozměr. A miluju Davida... Bolest, toužení, romantika, akce, napětí, hádanka... Pro mě opravdu dokonalý koktejl!

2)  salimar (03.05.2010 21:43)

skvelé.už sa neviem dočkať další časťi.

sakraprace

1)  sakraprace (03.05.2010 19:27)

Snobácinechat lidi stěhovat klavír:D. David je zlatíčko a Alice už zase něco kuje. A co ty dopisy?
A ty jsi taky zlatíčko, ale kde máš další díl?! Víš jak se budu trápit než se to všechno dovím, hmm?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still