Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Srdce_orig_napis.jpg

Otázka života a smrti

Edward vypadal ohromeně a zmateně.

„Já to nechápu, Alice. Jane jede za mnou? A proč se jí mám vyhnout?“ Zároveň přepnul telefon na hlasitý odposlech. Carlisle a Esmé, jeho adoptivní rodiče, byli ve vteřině u něj. Jejich tváře odrážely napjaté očekávání. Drželi se za ruce.

„Má tě přivézt k Arovi. Dostaneš nabídku přidat se k volterrským,“ ozval se z telefonu Alicin netrpělivý hlas.

Edwardův postoj se uvolnil. Pohlédl na své rodiče a lehce se usmál.

„Klidně tam pojedu a jeho nabídku s díky odmítnu. Nikdy nikoho nenutí, aby se k nim přidal.“

Přitom tázavě pohlédl na Carlisla a ten přikývnutím jeho slova potvrdil.

„Copak to nechápeš?!“ zvolala Alice hlasem člověka, kterého opouští sebeovládání. „Ve chvíli kdy se tě Aro dotkne, přečte si všechno, co se ti kdy honilo hlavou. A uprostřed všech tvých myšlenek bude obrovský neonový nápis: MILUJI BELU! Jak myslíš, že se Volturiové zachovají, až zjistí, že ses zamiloval do člověka... potom, co bylo s tvou matkou?“

Alice se na chvíli odmlčela, aby to mohl vstřebat. Už mnohem tišším, ale o to hrozivějším hlasem dodala:

„Arova rozhodnutí už jsou daná, Edwarde. On nepřipustí, aby se mezi nás pletl člověk. I když ještě neví o její existenci, už teď mohu vidět, jeho reakci. Přijdou si pro ni...“

Na obou stranách se rozhostilo hrobové ticho. Carlisle položil svému synovi ruku na rameno.

„Kolik mám času?“ zeptal se Ed. Jeho hlas byl ledový, prostý emocí.

„Máš dvě hodiny. Před chvílí se dozvěděla, kde žije Carlisle. Není si jistá, jestli tě tam najde. Doufá, že od táty zjistí, kde jsi.“

„Dobře,“ vydechl Edward úlevně. Potom se zatvářil, trochu rozpačitě a zeptal se:

„Bela je ještě u nás?“

„Stojí vedle mě.“

„Cože?“ vykřikl naprosto vyvedený z míry. „Chceš říct, že slyšela, co mi říkáš? Ona ví, že se ji někdo nejspíš pokusí zabít? Alice! Ani netušíš jaké máš štěstí, že jsi tak daleko! Jak jsi to mohla udělat?! Slíbila´s, že nic neřekneš!“

„Slíbila jsem, že jí nepovím, kdo jsme. A to taky dodržím. Ale neřekla jsem, že jí nepomůžu to zjistit. Až se vrátíš, nejspíš už bude vědět všechno.“

Edward zaúpěl jako zraněné zvíře.

„Podepsala´s jí rozsudek smrti, Alice,“ cedil skrz zuby.

„Mýlíš se,“ povzdechla si Alice, „teď už nesejde na tom, co ví. Volturiovi budou mít proti ní jiný důkaz... To co máš v hlavě... Tvoje vlastní myšlenky a city.“

Stál bez hnutí, pěsti zaťaté. Ve tváři výraz uštvaného zvířete.

„Edwarde Cullene! Ať tě ani nenapadne sáhnout si na život!“ vřískla Alice. Carlisle a Esmé se při těch slovech instinktivně přimkli k Edwardovi.

„Byla by to cesta,“ zašeptal.

„Copak to nechápeš? V některých ohledech jsi chlap každým coulem!“ povzdychla si podrážděně. „Ona tě miluje stejně jako ty jí. Jestli se ti něco stane, nebude žít o moc déle něž ty. A nejsi jediný, kdo by trpěl, kdyby se jí něco stalo. Je to moje nejlepší kamarádka!“

Ed vypnul hlasitý odposlech a přitiskl si mobil k uchu.

„Dej mi ji k telefonu,“ požádal měkce.

Jeho rodiče sledovali úžasnou proměnu jeho tváře, když pak uslyšel její hlas.

„Belo, miláčku, jak se cítíš?“

...

„Je mi to tak líto. Nikdy jsem nechtěl...“

...

„To je nesmysl. Jak by to mohla být tvoje vina? Lásko...“

...

„Vyrazím hned. A... vyřiď, prosím, Alici, ať ti všechno řekne. A neboj se. Nedovolím, aby se ti něco stalo.“

Pomalu položil telefon na stůl.

„Měli byste jet se mnou. Jane by mohla použít svoje schopnosti, aby z vás dostala, kde jsem. Asi jí bude divné, že jsem před ní utekl. Ucítí, že jsem tu byl.“

Carlisle zavrtěl hlavou. „To neudělá. Zatím neví, že došlo k porušení zákona. Kromě toho, Aro je něco jako můj přítel. Věřím, že Jane bez dovolení nic nepodnikne.“

Edward přikývl a potom beze slova objal Esmé. Sevřela ho téměř křečovitě.

„Ať se stane cokoli, budeme stát za tebou,“ řekl Carlisle a vzal je oba kolem ramen.

„Je mi líto, že jsem vás do toho zatáhl.“

„Neomlouvej se. Jsme šťastní, že sis konečně někoho našel,“ odporovala Esmé.

„Jenže – je to člověk,“ povzdychl si a podíval se své matce do očí.

Esmé se usmála. „Myslím, žes neměl na vybranou.“

„Měl bys jet,“ přerušil je tiše Carlisle.

O tři minuty později byl na cestě.

 

*****

 

Seděla jsem s Alicí na gauči. Držela mě za ruku. Jasper stál za mnou a pečlivě vysílal své uklidňující vlny. To byl asi jediný důvod, proč jsem ještě nepobíhala po domě a nekřičela hrůzou. Alice mluvila skoro hodinu. Můj pomyslný šuplík na nevyřešená tajemství Kalenových rozsekala na třísky.

Eduard je upír. Vlastně Edward, opravila jsem se v duchu. To, že je ve skutečnosti Američan, bylo teď jaksi nedůležité.

Opatrně, jako v chirurgických rukavicích, jsem zkoumala své pocity. Jeden po druhém.

Bojím se ho?

Ne.

Budu se bát, až se s ním setkám tváří v tvář?

Ne.

Dobře.

Úlevně jsem vydechla. Tohle bylo důležité.

„Zvládá to dobře,“ řekl Jasper.

A co to ostatní? Nadpřirozené schopnosti, hodní a zlí upíři, zákony rodiny Volturiových, hrozící smrt... Ano, tak tohle bylo pěkně děsivé. A bude nějakou dobu trvat, než si každé ráno po probuzení nebudu muset připomínat, co je a co není realita. Svět byl najednou úplně jiný. Ale přes to všechno mě strach neovládl.

Bylo tu totiž něco důležitějšího než horda upírů, kteří se živí lidskou krví. Významnějšího než dechberoucí nadpřirozená nadání. Ba i podstatnějšího než moje smrt.

Edward mě miloval. Dokonce tak moc, že by zemřel, pokud by mě to mohlo zachránit. Miloval mě a byl na cestě sem. Možná nejsem úplně normální. Asi bych teď měla ležet připoutaná na nemocniční posteli nacpaná sedativy. Takhle přece lidé reagují, když zjistí, že monstra z hororů jsou skutečná a navíc jim jdou po krku. Ano, určitě nejsem normální.

„Vypadá to dobře, Belo,“ řekl Jasper. „Teď tě zkusím opatrně pustit.“

Cítila jsem, jak mě pocit klidu a pokoje pomalu opouští. Čekala jsem, kdy mě konečně zachvátí hrůza. Jenže... nic se nestalo. Neprožívala jsem sice takovou pohodu, jako když na mě Jazz používal svou schopnost, ale neměla jsem ani pocit, že by se moje emoce  vymykaly kontrole.

Alice pozorně zkoumala mou tvář a hladila mě na ruce. Když uplynula další minuta a já stále nepropadala hysterii, rozzářila se.

„Je dobrá!“ konstatovala hrdě.

„Mám milion otázek,“ varovala jsem ji.

Mávla rukou. „Času je dost.“

„Ale teď bych něco snědla,“ řekla jsem trochu provinile. Oba se rozesmáli.

 


 

Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Janeba

11)  Janeba (18.01.2011 07:58)

Ach jo, copak mi to Karolko děláš, že ve chvílích kdy se cítím být nádherně obluzena sedativními účinky Jaspera, připravíš si na mě slovíčka typu smrt, vina, život, lásko, upír! Snad Belince plné bříško trochu pomůže k lepšímu zpracování "jobovek", ale nejdůležitější je, že se Ed (už se bojím, abych to znovu nezmontila)vrací! Alespoň jedna dobrá zpráva! Karolko, ach jo, strhující, emotivní, dechberoucí nádhera a v Čechách!, pardon, vlastně v Evropě!!! Děkuji!!

ScRiBbLe

10)  ScRiBbLe (28.11.2010 18:45)

Ano, Voltera opět zasahuje a snaží se dostat všechny nadané upíry k sobě! Neonový nápis Miluju Belu mě rozesmál.:D A pak, jak spolu mluvili a to jeho miláčku, lásko… Áááách! A to, jak uvažoval o vlastní smrti, jen aby ji ochránil. Miluju ho!
Páni, takže se opravdu jmenuje Edward. Uff, ulevilo se mi, protože, vážně nevím proč, ale pokaždé, když se objevilo to jméno Eduard, jsem se neudržela a vyprskla smíchy.
Připomnělo mi to jeden večerníček - Sice se nejmenoval Eduard, ale Edudant, avšak pokaždé, když to jméno přečtu, tak se mi to vybaví, a jak se jmenoval ten druhej, sakra?

Carlie

9)  Carlie (28.10.2010 13:25)

Úža!!! Ten kulomet dialogů, emocí, aaah, konečně to ví a hlavně, Edward jede k ní
A neonový nápis ´Miluji Belu´ :D, nádherné obrazy maluješ, Karolko

Gassie

8)  Gassie (25.10.2010 17:21)


Bela to zvládla dobře Jasper ji hlídá a Ed se vrací. Super

7)  Lejla (24.10.2010 15:14)

Byla jsem napnuta jak struna po predeslem dilku a pak to vysvetleni. Ten telefonat upresneni oboustranych citu, ta veta ze by pro ni zemrel jen aby byla v poradku...ach ty emoce me rozbijeji, citim se jak strepy malovaneho hrnicku, ktery se roztristi po shledani s podlahou

Alrobell

6)  Alrobell (13.06.2010 22:20)

Tak tahle kapitola byla eňoňuňo dokonalá!!! Telefon s Bellou pohádka, i když nevím, co říkala... změna Eda, jeho vyhrožování Alice... a nakonec Bella a její city!!

uaaaaaaaaaaauuuuu, fajn , jsem závislá na další skvělé povídce... Holky vy mě jednou zabijete!

Jodie

5)  Jodie (13.06.2010 11:41)

Opět úžasná kapitolka, díky které jsem konečně schopná vnímat Jaspera jinak, než jako hezkého blonďáka v pozadí.

Bye

4)  Bye (28.05.2010 16:33)

Miluju, jak známá mi teď Tvoje slova připadaj.
Přesto pro mě mnohá z nich teď zcela nové kouzlo maj.

Například jaks´ jednou větou přeskočila New Moon.
Alice když na Edwarda vřískla svoje UTRUM!

Zvlášť krásně pak působilo to vyznání telefonní,
kdyby stáli vedle sebe - máš mě asi na svědomí!

ambra

3)  ambra (27.05.2010 20:19)

Nádhera, prostě skvělé! Každý původní motiv dostává takovou šťávu, že se zase Steph škytá. Kromě jiného - informování Bely s Jasperem jako jističem mě složilo:D. To ja nejuvěřitelnějšá verze, na jakou jsem zatím narazila...:D

sakraprace

2)  sakraprace (24.04.2010 22:22)

No tak tohle Alice zvládla na jedničku s hvězdičkou :) a Bela taky. Aspoň si ušetří spousty trápení, když už je zřejmě chce trápit někdo jiný.

Ree

1)  Ree (23.04.2010 19:23)

Ech... :D Tak to byl originální způsob, jak se dozvěděli, že se milujou, a jak Bela zjistila, že je "Eduard" upír :D Krásně, Karol! :D A teď si budu znepokojeně hryzat prstíky, protože se už těším, až se ti dva uvidííííííííí :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek