Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Spln%C4%9Bn%C3%BD%20slib.jpg

Nevím, jestli se to dá brát jako songfic, ale rozhodně to je reakce na jednu písničku a co víc, není to veselé. Takže slabší povahy, nečíst...

Dívala se na svůj odraz v zrcadle. Černá blůza, dlouhé kalhoty a ta ohyzdná páska přes ruku. Znamení toho, že truchlí. Brečela by, kdyby měla ještě sílu. Dnes. V tento den, kdy se sny splachují do odpadu a budoucnost mizí v neprohlédnutelné mlze. Přejela si dlaní po látce na bocích a z posledních sil se narovnala.

Nechtěl by, aby plakala. Ne kvůli němu, ale nemohla si pomoct. Její tělo chtělo truchlit. Vzlykat pro jeho život, lásku, úsměv.

Slíbil jí, že to bude jako kdyby nikdy neexistoval, ale lhal. Nevěděl o tom, ale lhal. Odešel, aby ji ochránil… Odešel, aby měla šanci žít. Odešel, aniž by věděl, co se stane…

Vzlykla a ramena se jí znovu roztřásla. Byla toho žalu plná. Svírala ruce v pěst a tiskla víčka k sobě. Dnes. Jejich poslední a definitivní sbohem.

„Je čas,“ zašeptala sama pro sebe a polkla příchuť zklamání. Těžkým a nemotorným krokem vyšla z pokoje a sestoupila po schodech do přízemí.

Kolem jejích ramen se omotaly dvě paže. Přijala je, jako by byly jeho. Stejně ledové, hladké a krásné. Bílá kůže její přítelkyně, která jí byla oporou. Znovu vzlykla, když si vzpomněla na jeho vůni.

„Zvládneme to,“ tišila ji Alice a nepouštěla ji z objetí.

„Pořád tomu nevěřím,“ vzlykla a přitiskla se silněji. Co jen byla schopná. Žal se v ní mísil s douškou vzteku. Zlobila se na něj, že uvěřil. Nechal se obelhat lží a omylem. Kdyby jen ten telefon zvedla ona…

Vše mohlo být jinak.

„Není to tvoje vina, Bello,“ přesvědčovala ji Alice, když uviděla její nepřítomný pohled. Bella zvedla oči a zadívala se Alici do očí. Hledala odpuštění, protože jeho smrt byla rozhodně její vinou. To ona skočila z útesu. To ona podstupovala veškerá nebezpečí, aby si vyvolala pocit jeho přítomnosti. A kvůli těm okamžikům o něj definitivně přišla.

Neodpověděla jí z jediného prostého důvodu. Nevěděla jak. Místo toho vyšly do zamračeného dne a nastoupily do černého vozu. Černého jako její myšlenky, budoucnost, srdce. Zemřela ve chvíli, kdy on. Kdyby nebyla člověkem… Stihla by to. Zabránila by mu v tom!

Auto vyjelo směrem z města. Nenáviděla to, čím byl. Připravil se o místo na hřbitově. Nemohl tam být pohřben, protože jeho hrob byl už v Chicagu. Stejně by o to nestál. Miloval klid a les. Opřela si hlavu o okénko a pozorovala přírodu u krajnice, která se zanedlouho změnila v hustý les.

Tu cestu znala. Tolikrát po ní jela, aby našla svůj vlastní klid. Několikrát i s ním, když jí ukazoval své tajné místečko.

Trhavě se nadechla a po tváři jí stekla slza. Byla opuštěná jako ona. Sama, předurčena k zániku, který Bella nedočkavě vyhlížela. Chtěla jít za ním.

Projeli mezi stromy a zastavili, aby přestoupili do jiného vozu. Emmett na ně čekal se svým džípem, ale Bella ho strnule obešla a šla dál. Hlouběji do lesa. V naději, že ji cestou zabije strom, nebo zabloudí a umře hlady. Cokoliv, jen aby byla opět se svou láskou. Zasloužil si, aby k němu přišla tak jako tenkrát. Po svých nemotorných nohou.

Došla tam. Alice s ostatními Cullenovými jí byli v patách. Nemluvili, neběželi, jen šli. Pomalu a s úctou vstoupila do kuželu slunečního světla, které snad zářilo jen na jejich louce. Zadržela dech, když uviděla bílý náhrobek ve stínu velkého stromu. Na mramorovém kameni byla vytesána žalující a krutá slova.

Zde jsem našel své štěstí a svůj věčný klid…

A co já? křičela v duchu a konečně ji opustily síly. Zhroutila se do trávy před kamenem a plnými dlaněmi ji vytrhávala ze země. Nikdo jí nebránil. Vykřikla a pustila ven tu bolest. Ztratila ho. Přišla o sebe. Jenže už neměla důvod vstávat každé ráno a žít. Už ji nikdy neobejme, nepolíbí a neusměje se na ni. Nikdy.

Slunce se pomalu vytrácelo, když se Bellina ramene opět dotkla Alice.

„Blíží se noc, Bello…“ Jen zavrtěla hlavou a rozbrečela se. Nemůže odejít. Ne teď. Vždyť by to znamenalo, že je vážně po všem a ona se přece ještě nerozloučila. Ne, není na to připravená, ještě nemůže odejít. „Ach, Bello…“ vzlykla Alice.

„Bells…“ Zvedla zmateně hlavu. Nevěděla, že je tu i on. Jacob. Přítel a nepřítel v jednom. „Pojď…“ Zamžilo se jí vidění od nových slz, tekoucích teď v potocích po jejích tvářích. „Musíš ho nechat odejít. Chtěl by to. Bello, pusť ho, ať může v klidu odpočívat,“ prosil ji, ale ona nechtěla. Chtěla být jednou taky sobecká. Proč by měl odcházet, když ona se na to necítila? „Bude pořád s tebou, neboj se ho teď nechat jít…“ Rozvzlykala se. Zoufale zabořila tvář do Jacobovy hrudi a nepřestávala brečet. „Miloval tě.“

„Miluji tě,“ zašeptal vítr v korunách stromů a Bella vzhlédla. Vítr sílil s jejím zoufalstvím. Tráva se klátila z jedné strany na druhou a nebe se mračilo stejně, jako její srdce. Pak se ozvala ohlušující rána a oblohu proťal zářivý blesk. Do Belliných očí vypálil obraz usměvavé tváře a Bella se rozesmála. Je s ní a bude, dokud na něj nepřestane vzpomínat. Dodržel slib. Navěky spolu.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Alison

29)  Alison (29.11.2012 19:53)

Už to čítam po x-tý krát a, no páni, stále to má na mňa ten istý účinok. Toto je asi jediná poviedka, ktorej mi nejaká ta slza z oka vylezie.:'-(
Len nechápem ako je možné, že tu nie je ani jeden komentár odo mňa...

maryblack

28)  maryblack (30.03.2012 20:14)

MisaBells

27)  MisaBells (19.05.2011 07:29)

Pájo, to je věčné téma a napsat se k tomu dá snad tisíc variant, že?
Šárinku... dej si mrože a bude dobře

SarkaS

26)  SarkaS (18.05.2011 23:40)

Míšo, krusinál, já tě příětě musím poslechnout a nečíst to, když to píšeš. Ted tu bulím jako malá a nebudu moct spát protože mámucpaný nos. Tak a tady to máš. Ještě žes jim tam dala alespoň ten konec, tak to nebylo tak šíleně depresivní, taková krásná tečka na závěr. Možná jen krásné halucinace, ale co, Bella na ně stejně byla zvyklá. Nádherné

25)  Pája (18.05.2011 21:39)

Taky už mě to kolikrát napadlo, co by se stalo, kdyby to Bella nestihla, kdyby Edward umřel....
Byla by Bella tak silná a opravdu se nepokusila spáchat sebevraždu? Zůstali by Cullenovi s ní? Byla ta láska natolik silná, aby přežila v jejím srdci až do konce jejích dní?? Aby stále milovala tak silně, bezpodmínečně a neodvolatelně??
Třeba by to zrovna dopadlo tak, jak jsi to napsala ty, věřím tomu, bylo to krásné, smutné... děkuji

MisaBells

24)  MisaBells (17.05.2011 19:07)

Gunesko, však já vím, ale znáš mě... :D
Kristuško... Já ho ale nezabila, to on sám. Já bych ho nikdy nezabila

krista81

23)  krista81 (16.05.2011 23:03)

To je tak smutný a ta písnička, krása

Jaks mohla zabít Edwarda ? :'-( :'-(

Alda

22)  Alda (16.05.2011 20:35)

MisaBells, to bylo smutný. Já brečela.On se zabil..... chudinka Bella. Ale jsem ráda, že s ní zůstane, protože by se celý život trápila čím dál tím víc. Pěkná emociální povídka. Mně se moc líbil poslední odstaveček. Pěkná emociální povídka. Mně se moc líbil poslední odstaveček. A na závěr věřím, že na Edwarda nikdy nezapomene. Děkuju moc!!!

21)  Guneska (16.05.2011 20:11)

...jo jo, romantiku, tu já ráda, ale takovou romantiku s happy endem, tu miluju, víš

MisaBells

20)  MisaBells (16.05.2011 06:32)

Gunesko... já jen, že máš romantiku ráda, beruško.

19)  Guneska (16.05.2011 00:32)

Pfrrrr, tos udělala schválně! Ještě jsi mi to poslala zprávou, abych o to nepřišla. To jako proč? Bulim tu jak želva... a to to ani není nijak dlouhý. No ještě, že jsi aspoň to utrpení tolik neprotahovala.
Ježkovy voči, do té písničky jsi se trefila naprosto maximálně!!! Skvěle napsaný, úžasný, ale... no prostě brečim a to necííííí

Jalle

18)  Jalle (15.05.2011 21:30)

MisaBells

17)  MisaBells (15.05.2011 16:50)

Ale no taaak, Janebíííí... tak si přečti jinou a uvidíš, jak tahle zmizíí

Janeba

16)  Janeba (15.05.2011 16:43)

Čas ztrávený s tvojí povídkou?!! Vždyť ji nemůžu dostat z hlavy!!!

MisaBells

15)  MisaBells (15.05.2011 15:33)

Já bych se ráda omluvila... ale varování bylo Takže se neomluvím, jen upřímně poděkuji za komentáře a váš čas strávený s touto povídkou...

Janeba

14)  Janeba (15.05.2011 13:28)

Mišutko, cos to provedla?!! :'-( :'-( :'-( Bulím tady jako želva a nejde to zastavit!!! Že mě nevarovala ta písnička, když už jsem neposlechla ten perex!!!!:'-( Citovej masakr, ale krásně napsanej!! Myluju tě a nenávidím! Bylo to dokonalý!!!:'-(
Děkuji!!!

13)  Aalex (15.05.2011 08:27)

Dokonalý konec úžasné povídky. Tolik smutku, tolik bolesti a nakonec jistota lásky. Skvělé.

eMuska

12)  eMuska (14.05.2011 22:56)

A ja blbá som sa zas neriadila pravidlom... Že ja si furt ubližujem... Chm...
A keby to aspoň nestálo za to, ale ty píšeš tak dobre, až to bolí! Doslova! Ach jaj...

Marvi

11)  Marvi (14.05.2011 22:54)

Krásně popsáno, sice smutné, přesto nádherné

Nosska

10)  Nosska (14.05.2011 22:47)

A potomhle nerváku mám usnout?? Vždyť zase strávim, celou noc přemýšlením coby-kdyby
Ten příběh byl senzační, ovšem ve chvíli, kdy se na obloze objevil blesk, jsem myslela, že už půjde Bells za ním na věčnost...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek