Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/My%C5%A1%C3%A1k.jpg

Téma 2: Čtyři svatby a jeden pohřeb (čsfd)

Autor: miamam

Počet bodů: 45

Čtyři svatby a jeden pohřeb

„Tu rozkvetlou víc doprava... Ještě... Jo! Super,“ zazubila se Alice. Emmett protočil očima, ale nedokázal potlačit zašklebení. Se soustředěným zamračením pak opatrně pustil stonek bílé lilie, kterou posledních pět minut (!) aranžoval podle Alicina přání doleva a zas doprava. Velmi doufal, že už jeho mrňavá sestřička bude spokojená, protože...

Květina sebou jakoby cukla a svezla se v obrovské kytici na stranu.

„Né!“ zakňourala Alice a Emmettovy ruce vylítly k ramenům, jakoby se vzdával.

Né!“ zmučeně dodala, protože si Emmett zrovna intenzivně pomyslil, že už to fakt sakra znovu rovnat nehodlá! Beze slova odešel, protože proč mluvit, když už Alice všechno viděla, že? „Ale takhle to nikdy nedodělám!“ zamumlala rozladěně. Co kdyby ještě o trošku ty svatby odložila? Jen o pár dní. Vždyť to nikomu předtím nevadilo. Ani před tím „předtím“.

„Na to ani nemysli,“ zavrčel Edward, který zrovna vnášel další a další koše s květinami do už tak přecpané haly jejich domu nedaleko jezera Namepi. „Neustále to odkládáš kvůli naprostým zbytečnostem. Myslím, že z tebe a z těch všech kytek budu mít brzo migrénu.“ Se žuchnutím pustil koš zeleného roští na zem a zkřížil ruce na prsou. Nadechl se, aby ještě něco dodal, když se kolem jeho pasu zezadu ovinuly Belliny ruce a její nos se mu zavrtal mezi lopatky. Alice byla už po tisící svědkem úžasné Edwardovy proměny – Bella měla tu moc mu veškeré starosti, bručivé nálady a vůbec negativní emoce vymazat z tváře tím, že se prostě přitulila. Nejefektivnější to bylo ve chvíli, kdy to Edward vůbec nečekal. Jako teď.

„Má pravdu. Alice, prostě to dodělej, když nás k tomu nepustíš, ale žádné odklady, jasné? Hodlám už konečně odjet na dlouhé líbánky. To jest: s mým manželem. Upřesním: bez vás! A nehodlám debatovat, kdy to bude, prostě co nejdřív,“ odsekávala Rose. Edward taktně vyhladil tvář do nihilistického výrazu, protože představy líbánek, jak mu je Rose momentálně kvapně servírovala, bombardovaly jeho mysl a jeho sebeovládání především.

„Vidím, že vám lov jen prospěje. Tak šup. Alice, Rose, Jaspere, Emmette, teď běžte vy,“ ozvala se Esme a zdvihla ze země koš, který předtím Edward upustil.

Domem se prohnala černovlasá šmouha.

„Kdo bude poslední u tůňky, vytírá měsíc podlahy místo mě!“ houkl rychle se vzdalující Emmett. Alice zděšeně vykulila oči na Esme, která se zubila a pokrčila rameny.

„Tak to teda ne!“ a nejmenší upírka z rodiny Cullenů byla pryč. Edward pobaveně chrochtnul.

„Kdybych věděl, jak málo stačí, tak bych ji čas od času vyháněl z domu podobným způsobem,“ prohodil temně.

„Ale kuš,“ šťouchla ho Bella pod žebra, až nadskočil.

„No, tak to zatím doděláme, ne? Pokud vám to nevadí, tak... Hm. Po našem,“ Esme se zatvářila provinile, jenže i Bella prokoukla, že jí případné ošizení výzdoby vůbec vadit nebude.

Každý z nich pak popadl, co bylo nejblíž a během patnácti minut měli hotovo to, co Alice dělala celé týdny.

„Navrhuji, abychom si teď svorně všichni usmysleli, že je to naprosto perfektní a také to, že to Alici nenecháme předělat. Souhlasíte?“ řekl Carlisle a na okamžik všichni strnuli, oči pevně sevřené a se sveřepými výrazy mysleli na to, ať už jsou všechny ty svatby za nimi. Pak se na sebe podívali a rozesmáli se.

**

Když se Alice s ostatními vrátila, neřekla ani slovo. Prvních deset minut tak bylo v domě velmi příjemné ticho. Po hodině se Jasper zmučeně ohlížel po ostatních. Po další hodině Alice stále nepromluvila a ke všemu se zavřela ve své šatně, kde si velmi hlasitě listovala starými čísly Vogue. Když došly Vogue, přešla na Cosmopolitany a Elle.

„Probůh, Alice, přestaň trucovat,“ zavrčela Bella. Edward, Jasper a Esme se po ní ohlédli s pozvednutým obočím. Carlisle zrovna seděl ve své pracovně, a přestože ho nikdo v tu chvíli neviděl, udělal úplně stejné gesto. Jen Rose a Emmett, kteří byli zorvna uprostřed... Ehm. Příprav na líbánky... Tak ti se jen pousmáli a nerušeně pokračovali.

„No tak!“ zakoulela Bella očima. „Je to tu krásný! Všichni z toho budou úplně na větvi! A pořád nás ještě můžeš načesat a namalovat, že jo?“ obrátila se Bella po ostatních, kteří simultánně přešli z neverbálního „Bello, ty si troufáš na ni promluvit jako první??“ (Tato otázka byla vyřčena pomocí toho pozvednutého obočí.) na „Zbláznila ses??!“ (Obočí vylétlo poněkud výše a přidalo se mohutné vykulení očí.)

V okamžiku bylo Alicino brblání u konce.

„Tak honem! Mám jen několik hodin, abych vás všechny stihla! Pánové první!“ ozvalo se ze schodiště, kde stála usměvavá ďáblice a poklepávala prstem do malé bradičky. „Edward,“ ukázala na něj a pak zmizela ve svém pokoji. Edward se zmučeně zhluboka nadechl, jenže Bella ho otočila k sobě a než by mohl něco zabručet, dlouze ho políbila. Laskala střídavě jeho rty a vískala ho ve vlasech v týle, až nám z toho chudák zapomněl vydechnout.

Esme poposedla, aby si Bella vzpomněla, kde se nachází, a ta se s drobným úsměvem nakonec odtáhla.

„Jsme v tom všichni spolu. Bude to pěkné, všechny ty první manželské polibky a tak, uvidíš. A přijede Nessie a Jacob a přivezou Charlieho a kluky a pak tu budou i denalijští... Tak to nějak přežijeme, hm?“ utěšovala ho Bella, zatímco se svým nosíkem mazlila s jeho čelistí.

Oba nonšalantně ignorovali uražené „Tsss!“ z patra, když vyslovila slovo „přežijeme“.

„Dobře.“ Edward ještě krátce líbnul svou milovanou ženu na ústa a odešel vstříc kadeřnickému mučení. Tak jako tak se s ním Alice nebude moct párat celý den.

Jasper se uvolněně rozvalil v křesle.

„Bello. Díky. Tohle je vážně balzám,“ křenil se a pohupoval nohou přes opěrku. Bella jen pokrčila rameny, jenže Esme ji vzala za ruku a zubila se taky.

„Zbožňuju, jak to s ním umíš, Bello,“ zašeptala spiklenecky, poplácala ji po lokti a vstala. „Půjdu připravit šaty, trochu je načechrat a tak. Vždyť se přece nevdávám každý den,“ uchichtla se Esme.

**

„A ty, Edwarde, slibuješ, že budeš Isabellu ctít a milovat po zbytek své existence?“ najatý kněz se znovu ošil, jak tuto větu už po několikáté zopakoval, jen opět s jinými jmény. Takhle rozpolcené pocity ze sňatku... Totiž ze sňatků nikdy neměl. Měl nejdřív obrovskou radost, že bude oddávat hned čtyři svatby najednou – to je přece tak krásné vidět ty zamilované páry! Jenže když ho jedna z nevěst vzala těsně před obřadem stranou, aby ho požádala o porušení tradic a navíc o variaci na dokud vás smrt nerozdělí... Byl z toho trochu nesvůj. Příjemné pocity se v něm mísily s podivným mrazením na zátylku. Za krkem ho pořád šimralo, jak mu stály chloupky v pozoru a límeček ho škrtil, protože zmíněné chloupky poněkud vyplňovaly mezeru mezi jeho krkem a látkou límce, takže mu byla košile u krku dost těsná. Urputně se soustředil na to, aby se nepřestal mírně usmívat. Jeho tělo se ale z neznámých důvodů pokoušelo o útěk.

Oslovený Edward se krátce usmál, podíval se Belle do očí a řekl: „Celou svou duší.“ Knězovi přišlo velmi zvláštní, jak se nevěsta Isabella zatvářila. Pootevřela ústa a brada se jí zachvěla, jakoby měla začít plakat... Jenže žádné slzy jí netekly. Muž se podíval pozorněji. Ne, skutečně žádné slzy neviděl, přestože by přísahal, že nevěsta pláče. Co jí na té odpovědi přišlo tak dojemné skutečně nechápal, jistě, je to romanticky řečeno, ale... Celou svou duší. To si milenci říkají běžně, ne? Možná už dnešní generaci nerozuměl.

„Prohlašuji vás za manžele, můžete se políbit.“ Sevřel rty. Opravdu ho mírně iritovalo, jak ty drobné pěkné tradice prznil, ale dneska si všichni vyjadřují rovnoprávnost, že? Díky Bohu, tahle je poslední.

Nevěsta se přímo vrhla na svého čerstvého chotě, až kněz zamrkal. Bože, ušetři mě!

Všichni svatebčané propukli v jásot a po tom, co se od sebe čtvrtí novomanželé v řadě doslova odlepili, začalil si navzájem vyměňovat gratulace. Kněz využil všeobecného veselí k tomu, aby všem osmi novomanželům poblahopřál a nenápadně se vytratil. Chloupky za krkem se vrátily do původní pozice až několik kilometrů od domu, kde probíhal obřad.

**

„Bello, po kolikáté už to vlastně je?“ zašklebil se pobaveně Charlie, když svou dceru políbil na tvář a objal ji. „Mám dojem, že mám aspoň osm dcer. Nebo jednu, která bere rozvody a svatby jako sport... Až na to, že si vlastně neustále bere pořád jednoho chlapa.“ Zakroutil hlavou.

Bella ho poplácala po zádech a s úsměvem se odtáhla.

„Jenže my se nikdy nerozvedli, tati. Někdo si prostě užívá organizace svateb a my se spíš jen vezeme...“ Ohlédla se po Alici, která jí zamávala prsty a poslala vzdušnou pusu.  Bella zavrtěla hlavou a obrátila se zpátky na Charlieho, který se na ni nepřestával culit. Vějířky vrásek se za těch třicet let dávno prohloubily, někdejší vzpřímený postoj policajta byl taky ten tam a vlasy už měl několik let úplně bílé. Bella se velmi snažila ovládnout svůj výraz. Charlie stárne.

Jako by věděl, na co jeho dcera myslí, Charlie ji palcem pohladil po tváři.

„Jsem jenom člověk. A tak je to fajn. Pojď ke mně,“ znovu ji objal a Bella zavřela oči a zhluboka se nadechla. „Jsi nádherná,“ zašeptal Charlie a hladil ji po zádech. „Mám dojem, že bych si tě neměl nechávat jen pro sebe, hm?“ Bella zavrtěla hlavou a sevřela ho o malinko pevněji, jen aby mu neublížila, ale dost, aby pochopil, že se mu od něj nechce. Za ty roky se oba naučili své emoce, které je vždy přiváděly do rozpaků, vyjadřovat objetím a dotykem.

„To je dobré. Jen si ji užij, Charlie,“ řekl někde za Bellinými zády Edward.

„Jo, to je dobrý, Charlie, ale já jsem další na řadě!“ Bella se zhluboka nadechla, až přes Charlieho vůni ucítila Jacobův puch.

„To určitě. Další na řadě je moje dcera, psisko,“ ucedila Bella a Charlie se zasmál. Už dávno bral věci trochu jinak, než normální člověk. A pak po kom to ta Bella má, že?

„Tak se jdi bavit, já už jsem docela utahanej.  To cestování a tak, jeden se unaví. Půjdu si lehnout.“ Charlie ji pustil a pomalu odcházel do domu. Bella ho ustaraně pozorovala, než jí výhled zakryly dvě jemné dlaně. Nessie.

„Mami, úplně hrozně ti to sluší!“ zašeptala jí do jednoho ucha. „A stejně si ze všech nejhezčí.“ zašeptala do druhého a pak se rozhihňala, když se z druhého konce zahrady Rose ohlédla a sevřela rty. „Jasně, teto, tobě to fakt sekne, jsi s tím rozparkem sexy kočka!“ Rose se potěšeně usmála a otočila se zpět ke Kate a Tanye, aby pokračovaly tam, kde přestaly.

Podvečer se změnil ve večer, večer v noc. Hosté odcházeli, až tam zůstal jen Jacob s Nessie, Charlie spal v pokoji pro hosty a Alice začala pomalu organizovat odjezd.

První odjeli Rose a Emmett, po nich hned Carlisle s Esme. Jacob se s Nessie šel projít k altánu u jezera, že už má upířího puchu tak akorát. Alice byla další na řadě s odjezdem a tak pobíhala po zahradě jako splašená, tetelila se nadšením.

„Jazzi, ještě jsem tam měla takový malý kufřík, kam jsi ho dal?“ houkla Alice směrem k příjezdové cestě.

„Neboj se, je úplně vzadu, nezapomněl jsem na něj,“ zamumlal Jasper a zavrtěl hlavou. Vážně, za co ho ta jeho žena má?

„No... Ale vzadu? Co když budu potřebovat upravit make-up? Aha... Jo. Dobrý, tak ho nebudu potřebovat. Můžeš ho tam nechat.“ Alice se zazubila a otočila se k Edwardovi, objala ho na rozloučenou a pak přešla k Belle, aby udělala totéž.

„Tak si to pěkně užijte! A brzo to zas musíme zop-“ Alici se rozšířily oči a nedořekla. Udělala pár kroků zpět a zakryla si dlaněmi ústa, oči jí vytřeštěně střelily po Edwardovi. Belle zamrzl úsměv ve tváři.

„Alice? Co se děje?“ Bella se dívala z jednoho na druhého a čekala. Edward měl pootevřená ústa a zíral na Alici. Pak se podíval stranou a zatvářil se tak bolestně, že se v Belle všechno sevřelo.

„Edwarde?“ kníkla nejistě Bella. Edward k ní opatrně přešel a objal ji.

„Bello... Já...“ Alice se rozplakala a otočila se stranou. „Nevím, co mám říct... Je mi to hrozně líto,“ šeptal Edward. Svíral ji v náručí. „Opravdu mě to moc mrzí.“

A Bella s hrůzou pochopila, napínala sluch, snažila se zachytit jakýkoli zvuk z domu, kde spal Charlie, i sebetišší... Žádný zvuk ale neslyšela. Žádné šustění pokrývek. Šumění dechu. Tlukot srdce.

„Tati?“ zavolala a snažila se vymanit z Edwardova sevření, jenže ten ji držel, držel příliš pevně. „Pusť! Pusť mě! Musím mu pomoct, zavolejte záchranku!“ Bella úplně zapomněla, že jsou uprostřed divočiny, nejbližší pomoc byla stovky mil daleko. Pak si všimla zdrcené Alice a pochopila, že žádná pomoc už nebude nutná. Charlie zemřel. Bella se rozbrečela a nechala se kolébat Edwardem, který se ji snažil utěšit, hladil ji po zádech, po vlasech, nepřestával na ni mluvit...

Jasper přešel k Alici a smutně a s otázkou v očích se na ni zadíval.

„Ne, Jaspere. Nech... Nech ji,“ zamumlal Edward a pomalu odešel do domu, Bellu v náručí.

**

Desítka lidí stála v těsném hloučku na kopci pod košatým javorem, kde stál hladký náhrobní kámen s Charlieho jménem. Jediný pohřeb zastínil všechnu radost ze čtyř svateb... Ale Cullenovi byli rodina. Nenechali by Bellu v jejím smutku samotnou. To, že zůstávají všichni spolu, mohou slavit později, až na to budou mít místo ve svých rozbolavělých srdcích. Obřad byl krátký a jednoduchý, Charlie by si nepřál žádnou pompu. Jeden po druhém Bellu objali a odešli opodál. Nakonec tam zůstala sama jen s Edwardem. Sedla si do trávy pod stromem a Edward vedle ní, vzal ji za ruku a jemně hladil palcem sem a tam. Věděl, že Bella nebude mluvit nahlas, rozloučí se s Charliem ve svých myšlenkách, v soukromí. Jediné, co nakonec řekla nahlas, bylo tiché: „Byl jsi nejlepší táta. Děkuju ti.“

Charlie byl poslední z Belliných příbuzných. To, že odešel, udělalo zvláštní čáru za jejím dřívějším životem a Belle bylo úzko z toho, jak osaměle se cítí. Vstala, oprášila si trávu z černých kalhot. Edward se k ní připojil a tiše odcházeli k autu, ruce propletené.

„Nejsi sama, víš? Nikdy nebudeš sama,“ ujistil ji tiše.

„Vždyť já to vím,“ odpověděla Bella. Další den jejich věčnosti před ní. Ale není v tom úplně sama. Edward má pravdu. Stiskla jeho ruku o něco pevněji a přikývla. „Já to vím.“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kajka

13)  kajka (24.07.2014 09:22)

Krásná povídka. Připadala jsem si jak na skluzavce, nejdřív radost a smích, užívám si čtenářskou jízdu a pak ten smutný dojezd.
Opravdu dobře napsáno.

HMR

12)  HMR (12.05.2013 12:14)

od začátku bylo jasné, že NĚKDO umřít musí... ale stejně...

Bye

11)  Bye (10.05.2013 23:27)

"Pánové první!" Památná to věta! Tu opravdu nezapomenu, páč jsem se u ní důkladně pobryndala
Variace na dokud vás smrt nerozdělí... :D :D :D
Eh, miamam, obdivuju lidi, kteří dokážou psát humorně. A tobě to jde OPRAVDU MOC DOBŘE!
A nutno dodat, že na opačném konci emočního žebříčku nikterak nezaostáváš...

SestraTwilly

10)  SestraTwilly (10.05.2013 22:35)

Bože môj prečo taký smutný záver? Inač
veľmi,veľmi pekná poviedka.Radosť a smútok,pohreb a svadba. Protiklady
ktoré nás sprevádzajú celým životom.
Pre mňa je tvoja poviedka číslo 1.

9)  Anna43474 (09.05.2013 17:34)

Jak jsi mohla?! :'-( Úplně to člověka kopne z výšin smíchu do splínu :( Achjo

8)   (09.05.2013 14:50)

miamam - tolik nádherně zachycených emocí v jednom příběhu bylo to krásné - a jako doslov ke Steph by se to dokonale hodilo ... díky

Yasmini

7)  Yasmini (09.05.2013 14:05)

Tenhle příběh byl nádherný, a do půlky jsem si tu smrt nějak neuvědomovala, ale pak mě vtáhla a bylo to. Přesto tak nenásilně a lehce.
Krásná povíka

miamam

6)  miamam (09.05.2013 12:41)

Ááááááááá... (Já vím, MAXIMÁLNĚ tři znaky v řadě, ale to se nedá...) Nečekala jsem, že skončím v tom žebříčku tákhle vysoko! Díky za udělené bodíky A vaše komenty? Hmmm... *culí se jako měsíček na hnůj*
p.s. Maruško, ne, že by se mi nechtělo přidat se k téhle soutěži, ale kupodivu přišla inspirace až ve chvíli, kdys nám poslala hromadný a vřelý kopanec do zadku! Hihi, takže díky

NeliQ

5)  NeliQ (09.05.2013 08:31)

krásna poviedka :)

ambra

4)  ambra (08.05.2013 21:53)

Martí, to byla taková krása! Připadala jsem si, jako bych přijela k maminkce na nedělní koláč . Úžasné gagy, všichni tak staří známí - opravdu i jako moje rodina. Takhle jsem si je zamilovala a vidět je spolu po třiceti letech - neznuděné a stále se milující... Celou dobu jsem se snažila být kvůli tomu pohřbu ve střehu, ale nešlo to, chechtala jsem se nahlas . No a pak jsem skoro brečela nahlas...:'-( Přesto to nebyla žádná křeč, takový je prostě život, láska i smrt, a platí to i pro upíry. Moc, moc podařené, tvoje psaní mi strašně chybí...:(

Marvi

3)  Marvi (08.05.2013 21:37)

I když smutný příběh, moc krásný. Život je už takový, radosti jdou ruku v ruce se smutkem...

Hanetka

2)  Hanetka (08.05.2013 21:03)

Moc hezké. A skoro bych řekla, že takhle nějak to myslela i Stephenie, že? Docela bych si takové pokračování uměla představit i od ní...

Ivana

1)  Ivana (08.05.2013 20:33)

Uff, tak to bolo kvantum emócií v jednej poviedke. Svadby boli úplne dokonalé a kňaz na popukanie. Chudák malý. Smiala som sa celý čas a myslela som si, že do konca neprestanem. Popravde, keď začali že sa niečo stalo, tak som dúfala, že len sa chce vydávať aj Nessie a ten pohreb bude Jacobov, až to Edward zistí. Ehm. Ale Charlie. Krásne dojemné.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek