Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Zatraceně. Co to má jako být? Tohle nemám šanci rozdýchat.

 

49. kapitola - Ty pláčeš?

Bylo vhod, že se tu objevila. Neřešil jsem, kde se vzala v klubu, prostě jsem se k Anise otočil a vybil ze sebe tu energii. Vsunul jsem jí ruku za krk a druhou na kříž a v záklonu ji políbil. Kam se na mě v tu chvíli hrabal Fred Astaire, nebo jak se jmenoval.

„Pete, počkej, sice tě taky ráda vidím, ale koukají na nás…“ krotila mě Anise.

„Jdeme domů. Hned,“ prosil jsem. Cítil jsem, že tohle byla jenom první vlna a jestli tady ještě chvíli zůstanu, přijde druhá někde na temných toaletách nebo v páchnoucí uličce, což mi v tu chvíli bude absolutně jedno.

„Kde se tu bereš?“ vyjekla Cinnamon, která už netančila v objetí s Darenem, ale stála vedle nás.

„Ahoj, přijeli jsme dřív. Nevadí?“ odpověděla mile Anise a Cinnamon jen zavrtěla zmateně hlavou, vyměnila si se mnou divný pohled a objala Anise. „Peter chce domů, jdeš s námi?“ zajímala se.

„Domů? Nechoďte ještě domů!“ prosil Daren.

„Hele, už bychom fakt měli,“ přisvědčil jsem.

„Sotva jste přišli, kámo! A ani jsem nestihl poznat tuhle milou bytost.“

„To je Anise, Darene. Peterova přítelkyně,“ odpověděla Cinnamon a dlaní si pohladila hrdlo.

„Máš žízeň? Dojdu ti pro pití, chceš?“ nabídl jsem se. „Anýzku, chceš taky něco?“

„Nechtěl jsi jít?“ divila se Anise.

„Daren má pravdu, dnes si to tu užijeme, co ty na to?“

„Víš, že nepiju, Petere,“ zdůraznila Anise.

„To nevadí, tak ti donesu jen vodu,“ vyhrkl jsem jako idiot a hrnul se k baru. Nemůžu tady nechat Darena ve spárech té dračice.

Přes hlasitou hudbu jsem slyšel Anisin hlas, přestože byla přes polovinu sálu.

„Co blbneš?“

„Nic, jen jsem si to rozmyslel,“ odsekl jsem a objednal na baru pití. „Pojď si zatancovat,“ vybídl jsem Anise. Jakmile mi omotala ruce kolem krku, začala vrčet.

„Co?“

„Co tu předvádíš? Ještě před chvilkou jsi byl celý nedočkavý jít domů a teď… Co se s tebou děje?“

„Já nevím,“ řekl jsem popravdě, „na co narážíš,“ dodal jsem pro její uši.

„Možná bychom měli na pár dní někam odjet. Ne?“ navrhla.

„Nikam nejedu!“ vyhrkl jsem až moc horlivě.

„Fajn, fajn… Tak mi alespoň řekni, co je ten Daren zač.“

„Kamarád. Nejlepší přítel z mládí. Večer mi zavolal, protože zjistil, že tu jsem. Nemohl jsem tam Cinny nechat samotnou.“

„Koho?“ znejistěla.

„No, Cinny,“ zopakoval jsem.

„Kde jsi přišel k takové přezdívce, proboha?“

„Všichni jí tak říkají,“ vymlouval jsem se.

„Nikdo jí tak za tu dobu, co tu jsme, neřekl.“

„Ale jo, řekl. Tehdy, když mi táta vo – la – l…“ Cože? Viděl jsem to před sebou. Seděl jsem na molu, kopal nohama a držel mobil u ucha. Někam jsem měl jít. Slyšel jsem, jak mluvím o Cinny, ale…

„Pete, jsi v pořádku?“ Anise se mnou třásla. Uvědomil jsem si, že stojím jako solný sloup a civím na Cinnamon u stolu.

„Já nevím, Anise. Asi nejsem,“ hlesl jsem a odcházel z parketu.

„Co se šklebíš?“ vyhrkl Daren.

„Není mu dobře, vezmu ho domů,“ odpověděla za mě Anise.

„Co ti je?“ zajímala se Cinnamon. „Co tě bolí? Můžu nějak pomoct?“

„My to zvládneme. Zůstaň tady, pak pro tebe někdo přijede, jo?“ tišila ji Anise.

„Anise, nemůžeme ji tu nechat! Zešílela jsi?“ vyhrkl jsem.

„Já ji domů dopravím,“ nabídl se Daren, ale já rozhodně vrtěl hlavou.

„Ne, Cinny jede s námi.“

„Ty mi nevěříš?“ odsekl Daren a probodával mě pohledem. Než jsem stihl něco říct, Cinnamon se ozvala:

„To je v pohodě, Darene. Jsem už stejně unavená, pojedu s nimi.“

„A co já tady? Myslel jsem, že si ještě popovídáme,“ fňukal.

„Příště,“ slíbila Cinny a postavila se vedle mě. Z ničeho nic mě vzala za předloktí a volnou ruku mi položila na záda. Zkoprněl jsem a zabodl oči do země. „Jsi v pořádku?“ Sakra, nepřehlédla to.

„Motá se mi hlava,“ lhal jsem. Jen na chvilku jsem si dovolil zvednout oči a setkat se s pohledem Anise. Nevěřila mi. Pochybovačně si mě měřila.

„Cinnamon, já ho vezmu. Dojdi objednat taxík,“ pobídla ji. Cinnamonina ruka sklouzla na mou dlaň a já ji instinktivně sevřel.

„Neomdlévej,“ prosila. Vyložila si to jinak, což bylo dobře. Sakra, proč jsem z ní byl tak mimo? Anise mě vedla ven. Daren tam ještě zůstal. Padla mu do oka vysoká blondýnka.

„Kdy jim to povíš?“ vyhrkla najednou Anise, když byli oba z doslechu.

„Komu a co?“ nechápal jsem.

„Vašim.“

„Ale co?“

„Že nejsem tvoje přítelkyně.“

„Mluvili jsme o tom. Povíme jim to po svatbě, až se odstěhujeme zase do…“

„To tak. Už tě vidím, jak se někam stěhuješ, když je Cinnamon tady,“ odfrkla si. Zastavil jsem a naklonil hlavu na stranu.

„Co tím myslíš?“ vrčel jsem.

„Amíku, podívej se na mě. Vypadám jako blondýna?“

„Cože? Jak – blondýna? Jsi černovláska!“

„Tak ze mě nedělej trubku!“ zařvala, až jsem nadskočil.

„Kruci, neřvi,“ odplivl jsem si. „Kdo z tebe zase dělá trubku?“

„Ty. Já nejsem slepá, Pete.“

„Fajn, tak nejsi slepá, ale to mi pak řekni, co jsi podle tebe viděla.“

„Dělejte, vy dva. Taxík čeká,“ přerušila nás Cinny a já byl rád. Fakt moc. Nedokázal jsem si představit, že by to Anise řekla nahlas. A obzvlášť děsivé bylo, že si toho všimla právě ona. Co když to viděla i ona? Cinny se rozeběhla zpět k autu. Sledoval jsem svaly na nohou, jak se napínají s každým krokem a boky se jí lehoučce pohupují do rytmu.

„Tohle jsem viděla,“ sykla Anise, načež na mě spiklenecky mrkla a já v ní zase viděl moji kamarádku. Až moc jsem bral vážně tu hru na pár. Vždyť to byla Anise! Rezignovaně jsem se usmál. „Doma?“ vyzvídala a já přikývl. Až doma. Tady o tom mluvit nehodlám.

Ta černovlasá potvora si v taxíku sedla dopředu.

Tiskl jsem se k okýnku a vymlouval se na čerstvý vzduch do chvíle, než si Cinnamon sedla těsně ke mně a odhrnovala mi vlasy z čela.

„Fakt ti je zle?“ šeptala.

„Je mi hrozně,“ řekl jsem popravdě. Co záleželo na tom, že jsem odpovídal na jinou otázku?

„Jak ti můžu pomoct?“

„Sedni si dál, prosím,“ vyhrkl jsem. Zarazila se.

„Ale kulový! Petere, nedělej hrdinu, vždyť vidím, jak ti je zle. Můžeš každou chvíli sebou říznout,“ štěkla Anise. Probodl jsem ji pohledem. Láskyplně se na mě usmála.

„Vážně potřebuju místo,“ přesvědčoval jsem Cinnamon a – já idiot – jsem se jí podíval do očí. Zblízka!

Teprve teď mi začalo být horko. Plíce se mi smrskly na tu nejmenší možnou velikost, srdce se odstěhovalo do krku a rozbrněly mě konečky prstů. V jejích očích jsem viděl svůj odraz. Uchvácený, překvapený a hypnotizovaný. Díval jsem se, ale nesahal. Nesměl jsem sahat. Ona byla hřích. Vnímal jsem její zrychlený tep, mělký dech a vůni. Její vůni. Ten identický parfém, při kterém jsem toužil ležet v sadu, lapat slunce do dlaní a jíst jablka. Ona byla jablko. Rudé rty plné toho nejsladšího nektaru, jen ochutnat. Tak blízko. To horko její kůže mi bralo dech. Zhluboka se nadechla a její hruď se otřela o mé rameno. Začalo mi pískat v uších -  z nedostatku vzduchu. Dusil jsem se, ale pokud jsem měl za její blízkost položit život, tak ať. Tahle démonka ze samotného pekla by za to stála. Chtěl jsem ji sevřít v náruči a držet.

„Jsme tady,“ vyhrkla Anise a taxík zastavil. Čerstvý vítr nás probral, když otevřela dveře. Aniž bych sklopil oči, vzal jsem za kliku a skoro vypadl ven. Nohy mě odmítaly poslouchat.

„Řídím,“ zavrčel jsem. Ne, tohle ne. Nenechám se spoutat tou její maskou. Holky jsou podraz.

Naštěstí ani jedna nezkoušela protestovat. Doma jsem zabouchl dveře od auta a vešel do domu se stejně protivnou náladou.

„Ahoj, vy tři!“ přivítala nás Skye.

„Ahoj, mami,“ radovala se Cinnamon a objala ji.

„Čau,“ zamručel jsem a prošel kolem nich až ke schodům.

„Pete?“ volala mě Anise.

„Jdu si lehnout, je mi blbě,“ sykl jsem. Věděl jsem, že jde za mnou. Schválně jsem přidal, protože tohle se už nedalo vydržet. V pokoji jsem otevřel dveře a čekal, až jimi projde i ona. Zrovna teď si musela hrát na lidskou chůzi. Když vešla, zabouchl jsem a potlačil nutkání praštit do zdi. Anise přešla ke stolku, vytáhla papír a tužku, něco napsala a podala mi to. Opřel jsem hlavu o zeď a četl. Nemáš šanci tohle zvládnout.

„Nebuď směšná,“ odsekl jsem.

„Nejsem směšná, Petere!“

„Ticho, dole jsou upíři,“ prosil jsem.

„Je mezi nimi i Edward. Nemyslíš si, že už to stejně všechno ví?“

„Pokud vím, tak…“ nedořekl jsem. Sebral jsem jí tužku a zbytek věty dopsal na papír: mě zaštiťuješ, ne?

„Jo, ale jen tebe, chápeš?“

„Ne.“

„Ji ne.“

„Ona mi je ukradená,“ odsekl jsem.

„Pojď sem,“ pobídla mě a natáhla ruku.

„Nejdu.“

„Petere, dělej,“ zavrčela.

„Ne.“

„Amíku, pojď sem ke mně. Hned.“

„No nejdu!“

„Nechovej se jako malý parchant. Co si tím dokážeš? Podívej se,“ sykla a ukázala na moje kalhoty. Musel jsem uznat, že mi nic jiného nezbývá, protože chodit se vztyčenou hlavou – která nebyla moje – by bylo trapný. „Pojď mi dát pusu,“ cukrovala. „Pomůžu ti.“ A pomohla, jenže tentokrát to bylo pomalé. Byl jsem jako ve snu. V takové té noční můře, kterou jste donedávna brali jako tu lepší část a najednou je to jinak. Každý polibek mě studil v hrdle. Každý dotek mi zarýval do masa rampouchy. S každým přírazem jsem proklínal sám sebe. Lhal jsem. Podváděl jsem. Sebe? Anise? Ji? Koho vlastně? Tohle jsem vážně byl já? Chtěl jsem takový být? Kde se stala chyba?

„Pete, ty pláčeš?“ zašeptala Anise a setřela mi pod okem slzu. Byla stejně překvapená jako já.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

miamam

16)  miamam (11.04.2011 13:55)

:'-( To je dojemné... Už jsem ani nečekala, že by se fakt zamiloval.
Ale kde je golem??? To už je jako pasé?

semiska

15)  semiska (11.02.2011 12:03)

Před láskou se neschová, blázínek. Ještě mu to nedošlo, chudáčkovi. Jsme zvědavá, dky na to přijde. ;)

Bombetta

14)  Bombetta (11.02.2011 08:45)

Chudáček...jak se snažil lásce utéct, tak ho chytla asi ze všech Cullenových mužů nejpevněji, aby jí nezdrhl...;) .
Však ať se taky chlapec trochu potrápí...to má za to, že byl k Cinny, tak zlý... . Nejlepší je Asis, jak mu to pěkně vmetla...končně někdo, kdo mu otevřel ty jeho zalepený oči. Akorád mě naštvala, že se s ním teď vyspala...a Cinny to dole musí poslouchat, protože i on jí už není určitě lhostejný nebo jí nebyl nikdy? A teď tam nahoře pláče, jak říkám láska ho chytla ze všech nejvíc, protože se jí bránil víc než Edward a i Josh...:)
Už se těším, jak si dneska "doufám" přečtu další kapitolku.







Marketa

13)  Marketa (11.02.2011 00:39)

Jula

12)  Jula (10.02.2011 19:28)

Konečně se pořádně zamiloval
Teď ještě vyexpedovat Anise a bude to :D :D :D

11)  Niki (10.02.2011 19:12)

chudáček..... doufám, že to s nima dopadne dobře... Pete se asi zamiloval ne?? KONEČNĚ!!

sfinga

10)  sfinga (10.02.2011 18:41)

Proč mi je toho kluka najednou líto, co? V hlavě má zmatek, tělo si dělá co chce. Brání se tomu seč může, ale oživlé skále neuteče. Stejně jako tomu neutekl Edward Lásce se přece poručit nedá

9)  nathalia (10.02.2011 17:05)

Heh :D vyborna kapca!!!! Uz kazdou chvili budou spolu ... snad :D

Fanny

8)  Fanny (10.02.2011 16:43)

Pete je... roztomilej a já jsem škodolibá. Celou dobu jsem se smála jak blázen a Anise ho zná teda opravdu dobře, prokoukla ho okamžitě.

Mili

7)  Mili (10.02.2011 15:00)

6)  AMO (10.02.2011 14:41)

A je to tady... láska jako trám nebo jako císařský stan - z kalhot???
Ale to,že se rozpláče :'-( :'-( :'-( :'-( to ne, je mi ho líto.
Tak s ním něco dělej, pls!!

5)  Guneska (10.02.2011 11:17)

Tak to je masakr. Ty to umíš tak krásně, výstižně a srdceryvně podat. Jako tohle je fakt skvělej příběh!!! Jak jsem ze začátku hudrovala, že tam není žádná romantika, a kdy už se Peter konečně zamiluje... tohle předčilo všechna má očekávní. Jsi prostě skvělá spisovatelka!

niktoska

4)  niktoska (10.02.2011 07:33)

juj no pekne, ten je fakt hotový, kde sa na neho hrabu ostatný členovia rodinky (nieže by som ich nezbožňovala)
Super kapča
si božská

3)  Alorenie (10.02.2011 07:13)

jsem tak zmatená. jěstě předtím, než se objevila Anise jsem to přál Cinny a Peterovi. přál vypadlo mi -a. jupí, ani jednou jí neřekl Ohnivec!
Rychle další!

2)  Lucie (10.02.2011 06:37)

1)  Anna43474 (10.02.2011 06:30)

A jde do tuhého (no konečně)
Pete, neplakej
TKSATVO

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse