Sekce

Galerie

/gallery/koření.jpg

Jedno oko: Kam jdeš? Druhé oko: Pro vodu - tak nějak to vypadalo, když přijeli. Plný barák, milion řečí a miliarda pohledů. Jenom nemyslet na Reyes, jenom nemyslet.

 

18. kapitola - Cullenovi

„Vstávej, ospalče!“ rozkřikl se Skylařin hlas mým pokojem a závěsy na oknech zaúpěly.

„Tady nikdo není,“ mručel jsem a rval si peřinu přes hlavu. Bože, kolik je, že takhle šílí?

„Volala Rory. Budou tu už za hodinu. Měl by ses na ně připravit.“

„Vědí, jak vypadám po ránu, tak klid,“ zívl jsem a posadil se na posteli. Promnul jsem si oči a zkusil uzřít číslice na budíku. Jednička? Hmf… určitě, anebo sedm?

„Je devět hodin, jak dlouho chceš spát?“

Takže devítka! Ahá!

„Já nevím, tak ještě dvě, tři hodiny?“ nadhodil jsem a nevrle se sápal z peřin.

„Pete, proč jsi takový?“ vyhrkla znenadání Skye. Zarazilo mě to. Ustal jsem v pohybu snožmo z lůžka a otočil se na ni.

„Jaký?“

„Ten tvůj sarkasmus a odstup. Nikdy jsi takový nebyl. Vždycky jsi zářil jako sluníčko, smál ses a podobně. Teď tě nepoznávám.“

„Nevím, co ti na to říct. Nemyslím si, že jsem se změnil. Jen jsem vyrostl.“

„Hodně mi v tomhle připomínáš Rory.“

„Ale to snad ne!“ zaúpěl jsem. „Skye. To, že je Aurora moje biologická matka, neznamená, že jdu v jejích stopách.“

„Vážně?“ A bylo to tu zase. Ten její rádoby vševidoucí pohled.

„Nech toho. To je to samé, jako kdyby za dvacet let někdo řekl Cinnamon, že je celá ty, protože by nevěděl, že není tvoje.“

„Au,“ hekla Skye.

„Promiň, já to tak… Ale jo, myslel jsem to tak, sakra. Já ti to dítě neberu. Nech si ji, ale nespoléhej na fráze typu: Jsi jako tvá matka… Máš geny svých rodičů… Blbost!“ rozohnil jsem se.

„Jestli ses dostatečně vyvztekal, nahoře je snídaně.“

„Zlobíš se?“ špitl jsem a chystal se k omluvě.

„Ani ne. Máš pravdu. Nemůžu všechno házet na geny a biologii. To jen ty jsi zodpovědný za svoje činy. Ne tvoje rodina. Drž se toho.“ Sakra, zase jsem se od ní nechal moralizovat. A to jsem měl pocit, že tentokrát vedu já a místo toho – Vše je v rukách mých?

O jejích slovech jsem přemýšlel i následující půlhodinu pod sprchou a pak dalších deset minut při oblékání a ostatní ranní činnosti. Dokonce jsem nad tím ztratil myšlenku mezi tousty se šunkou a vaflemi s medem.

„Je tu někdo?“ rozlehl se hlas po domě. To, že je to Josh, bylo patrné už z reakce Sage, který se přiřítil do kuchyně a omotal se mi kolem nohy jako bačkora.

„Strejda je tu,“ smál jsem se na kocoura.

„Asi jsou mrtvý,“ hlesl Josh ke komusi.

„Joshuo, nech si ty srandy!“ ohradil se hlas babičky.

„No co? Mami, tehdy jsem to viděl v jednom filmu. Rodina přijela na návštěvu k příbuzným a tam byli všichni mrtví…“ bránil se Josh.

„Jenže tady jsou mrtví už přes sto let, Joshi,“ utnul ho můj milovaný hlas. Máma.

„Detailistko,“ odfrkl si strejda. „Hej! Zombie! Tak co bude?“ vřeštěl dál. Tak nějak mě bavilo jim neodpovídat. Připadal jsem si jako doma. V tichém koutku a neviděn.

„V kuchyni je Peter,“ promluvil Edward klidně a vyrovnaně.

Ahoj, dědo. Pomyslel jsem si a nezbývalo nic jiného, než se ozvat.

„Tady,“ křikl jsem.

Do kuchyně se narvala obrovská jásající koule.

„Pete!“

„Petere můj!“

„Zlatíčko, jak ti je?“

„Ahoj, chlape, co nového?“

Sage byl v šoku. Chvilku zkoušel vrčet, pak mňoukat, prskat, kvičet, skákat, kousat a nakonec zdrhl. Já šel z náruče do náruče. Máma, Ness, Bella, Lure, Hanny, Pearl, máma – ano, dvakrát. Mužská část mě toho ušetřila. Původně jsem si myslel, že mě tak moc litují, ale oni si šetřili sílu na příchod jediné paní této vily.

„Skye!“ zahřmělo kuchyní, když se objevila a pánové se k ní vrhli. Naštěstí se zarazili, protože držela Cinnamon. Jak ta by se mi teď hodila…

Edward se tiše uchichtl. Sakra, pšt! Prosil jsem. Tak tohle… červená, modrá, zelená, žlutá…

„Je nádherná,“ rozplývala se máma a brala Buchtu do ruky. Protočil jsem znuděně panenky. Aby se z ní nezbláznily, ženský. Je to obyčejný dítě. Hnus!

„Pete, tak povídej, jak bylo?“ zajímal se Danny, kterému Buchta byla stejně volná jako ostatním klukům. Shlukli se kolem mě a začala diskuze.

„Vážně tě to zajímá?“ prokoukl jsem ho.

„Všechno je asi zajímavější než plíny, bratránku.“

„Stejně vám to táta řekl,“ sykl jsem.

„Trošku,“ špitl táta a omluvně se zasmál.

„Počítalo se s tím, nic se neděje,“ klidnil jsem ho. „Co vy na to? Bude nějaká výchovná lekce?“

„Měla by být?“ vyzvídal tiše Edward. Neustále si mě měřil pohledem… oranžová, fialová, hnědá…

„Asi ne. Poučil jsem se sám,“ kýval jsem.

„Ty se nemůžeš sám poučit, Pete. Jsi neponaučitelný,“ smál se Jake.

„Dědo, ty mluvíš?“ vyhrkl jsem pobaveně.

„Když mě tvá babička pustí ke slovu, tak ano. Ono je těžký se tu prosadit jako autorita, když se měníš v psa,“ řehtal se dál.

„Taky se měním v psa!“ ozvala se vodorovně máma a přestala si všímat Cinnamon.

„Myslíš to štěně, jo?“ dobíral si jí Josh.

„Hlavně, že ty jsi dokonalý, bratře,“ odfrkla si.

„Dík,“ zubil se na ni. „Au!“ vyjekl, když ho Lure dloubla do žeber. „Za co?“

„Z lásky,“ ušklíbla se Lure.

„Jen jsem debatoval,“ bránil se strejda, ale do mamky si už nepíchl.

„Tak kdy chceš odjet?“ vyzvídala máma.

„No, jelikož vás přijelo tolik, tak tu možná chvilku můžeme být, ne? Nebo mám tak velkou ochranku, abych něco nevyvedl?“

„A vyvedl jsi něco?“ vyhrkl Edward.

„Jistěže ne!“ Béžová, purpurová, mahagonová…

„Proč pořád přemíláš ty barvy?“ smál se Edward.

„Mám rád barvy,“ vymlouval jsem se.

„Od kdy?“

„Nech mě!“ smál jsem se. Tmavě modrá, tmavě červená, tmavě bílá – cože?

„Došly ti?“ ryl Edward, dokud se k nám nepřidal i zbytek rodiny.

„Tak už nám někdo poví, proč jsme tu?“ zajímal se Jake.

„Jeli jsme se podívat na Cinnamon!“ vysvětlila – nejspíš podesáté – Nessie.

„A jo, jsem zapomněl. A dál?“

„Odvézt si Peteho?“ culila se na mě máma.

„Proč?“ nechápal Jacob. „Chci říct – on neumí cestovat? To tu moc nepobyl. Zase průšvih? Jaké slečně jsi to zavařil tentokrát, mladej?“

Reyes…

Trhl jsem sebou a zvedl oči k jediné osobě v kuchyni, která mé klopýtnutí zaregistrovala. Edward. Měl stejně vykulené oči jako já. Čekal jsem, že se začne smát, ale jeho obličej se spíš stáhl do smutné a chápající grimasy. No, tak tohle jsem tak potřeboval.

Nech toho, jsem v pohodě, dědo. Fakt!

Edward povytáhl nevěřícně jedno obočí.

Ne, nechci o tom mluvit… možná pak, změnil jsem odpověď a Edward souhlasně kývl.

„Ach jo, už jsem si dnes stěžoval, jak nesnáším Španělsko?“ zajímal se táta.

„Myslíš dnes – od mého probuzení, nebo dnes – posledních pět minut?“ vrčela máma.

„Takže stěžoval,“ pochopil táta.

„Je tu moc slunečno,“ vzdychla Bella. „Ale jinak nádherně.“

„A co máme dělat, když je takhle?“ vztekal se Chris. Hele, on je tu taky!

„Zahrajeme si nějakou hru,“ culila se Hanny.

„Ne!“ zahřmělo kuchyní sborové mručení.

„Jo, to bude fajn,“ radoval se Josh a ostatní si ho změřili pohledem.

„Jakou?“ vyzvídala Hanny.

„Co tamto - město, jméno a tak dále?“

„To bude dobrý, máte tu papíry, Skye?“ vyhrkla Hanny.

„No pardon!“ odfrkla si Skye.

„Promiň, jen se ptám,“ omlouvala se sestřenka a Skye jí přinesla celý balík a sadu propisek. „Kdo hraje?“ vyhrkla.

„Ehm… Asi se půjdu podívat po okolí,“ vymlouval se Danny.

„Udělám ti doprovod,“ souhlasila babička Ness a táhla za sebou dědu Jacoba. Ostatní po sobě nervózně pokukovali a čekali, kdo další odpadne. Vzhledem k tomu, že to byli všichni zářící upíři, moc na výběr neměli.

„Právě jsem si vzpomněla, že mi něco chtěla Alice, tak si skočím zavolat,“ vymluvila se Pearl.

„Já si chtěla oprášit trochu dovednosti španělštiny, takže mě omluvte,“ hekla mamka. Prosebně a zoufale jsem k ní natáhl ruku, ale místo ní mi v dlani přistála jedna z propisek.

„Tak začneme, napište si město, jméno…“ vybízela nás Hanny. Ani ne po deseti vteřinách se strhla první hádka.

„Proč se do měst nebudou počítat i státy?“ vrčel Chris.

„Protože by to bylo moc jednoduchý, proto. Od toho se to jmenuje město. Kdyby tam měl být i stát, bude to jiný název,“ vysvětlovala Bella.

„Chci tam státy,“ trval si na svém Chris.

„Fajn!“ ustoupila Bella. Ulevilo se mi. Vážně. Není jednoduchý ustoupit v hádce upírů. Může trvat dlouho, oni se neunaví, ale Bella ustoupila. Jenže ihned po prvním písmenku tu byl další problém.

„Hej! Neopisuj!“ vrčel táta na Lure.

„No dovol! Jen ti kontroluju gramatiku,“ bránila se.

„Jo? A jakou?“

„Třeba ten tvůj timburína!“ štěkla Lure.

„Pche, to je americky,“ odfrkl táta a začal se smát.

„Kulový s bambulí! Prostě máš po té měkké ičko!“

„Nemám,“ bránil se a ukázal svůj papír, kde bylo měkké i neuměle přepsané na tvrdé.

„Ajo! Tetřev!“ vyjekl Josh. Táta vztekle praštil s propiskou a probodl Lure pohledem.

„Tak a teď mi vymysli jiné zvíře na té,“ sykl.

„Hmf… co tupoun?“ navrhla Lure.

„Nechte se, vy dva. Pokud vím a gramatika se moc nezměnila, tak není ani timburína a ani tymburína, ale tamburína, takže máte všichni tři nulu a Lure s Joshem mínus dvacet bodů za opisování.“

„No, tak to si rovnou napiš nulu, Edwarde, protože ty to všechno máš z první ruky,“ usadila ho Skye.

„Já taky nic nepíšu, vidíš?“ smál se Edward a ukázal prázdný papír. „Jsem jen pozorovatel.“

„Dobrá, dobrá! Jdeme dál,“ rozehnala tuhle diskuzi Hanny.

„Petere! Alík není zvíře!“ vytkla mi Hanny, když mi koukla přes rameno.

„Co ty o tom víš?“ ksichtil jsem se na ni, rozhodnutý obhájit si Alíka!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

Twilly

21)  Twilly (14.02.2011 16:51)

Rodina je rodina... ze jo??

20)  nathalia (11.01.2011 19:52)

Super!!!

krista81

19)  krista81 (08.01.2011 21:50)

Jé, rodinná sešlost - jako u mých prarodičů když jsem byla malá prostě úplně stejný

18)  LoWEe (07.01.2011 18:58)

Krásné! Další pls!

Kaca

17)  Kaca (07.01.2011 16:54)

Lure a Josh k sobě asi vážně patří... Hele, tak to u nich dopadlo ještě dobře a že měli toho na vymýšlení málo. My vždycky hustili Jmeno, Město, Stát, Řeka, Věc, Zvíře, Rostlina, Jídlo ... to byli teprve hádky a vymýšlení Ale jinak suprové myslím, že by si mohl Peter doplnit do příště i černou, lososovou. Aspoň by déle mohl klamat ;) ale jinak vážně super!

16)  Alorenie (07.01.2011 15:33)

Alík Lure a Josh tak opisují úžasný!

15)  Lucie (07.01.2011 14:36)

14)  eElis (07.01.2011 10:29)

super kapitolka, jen mi bylo trošku líto Petere, takhle se na něj sesypaly jako včely na med. A ta jejich hra neměla chybu.

13)   (06.01.2011 22:31)

Moc hezký !

12)  Iwka (06.01.2011 22:18)

sfinga

11)  sfinga (06.01.2011 20:17)

Chudinka Peter, ani nájezd Hunů do Evropy nebyl drastičtější, než příjezd milující rodinky
Teď jsem jen zvědavá, jak to bude dál... hej, co? Žádná další kapitolka? Zlobíš!

Fanny

10)  Fanny (06.01.2011 19:08)

hmmm, tmavě bílá? Nevěděla jsem, že existuje No, a ta hra...

Lenka326

9)  Lenka326 (06.01.2011 19:06)

Peter, Peter, Peter. , ty jeho poznámky. Ale tahle smečka Cullen-Black-Aamuů (ježkovy voči, co tam patří za tvar????) je taky dáreček. Tohle mi přijet na návštěvu, položím peněženku na stolek a zdrhám, daleko, předaleko :D :D :D
Tak kampak se nám Peter přesune? A co ho tam chudáka za potká???

8)  Guneska (06.01.2011 18:52)

Hehe, to máš z rodinných sešlostí? Protože u nás to vypadá dost podobně při podobných činnostech :D :D

semiska

7)  semiska (06.01.2011 18:49)

Jééééé, moje oblíbená hra. :D Tu jsem už dlouho nehrála :D Tak celá rodinka ve Španělsku a klid utekl těsně před nimi. I když se jim jistě po sobě stýskalo. Moc bych přála už trochu toho štěstí pro Petera, docela by si ho zasloužil. Cinny měla hodně obdivovatelek. Určitě si to užívala taky. Nejroztomilejší byl ovšem Sage, evidentně si nepadli s Joshem do oka :D

6)  Anna43474 (06.01.2011 18:41)

Alík Už jsem říkala, že jsou dokonalí???
TKSATVO

Jula

5)  Jula (06.01.2011 18:27)

Jsou to umělci
Cinnamon jim ani nic nepředvede? :D :D :D

4)  zuzka (06.01.2011 18:12)

3)  kamčí (06.01.2011 17:56)

moc hezká rodiná sešlost. jen aby si peter nejakého toho alíka nepřivolal*

Pejta

2)  Pejta (06.01.2011 17:23)

Jo tohle mě baví :))

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella