Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/lightbulb%20idea.jpg

Kdo se učí, ten vše umí, i když tomu nerozumí, jistota je jistota. Úspěch čeká pouze borce, zná-li poučky a vzorce, škola základ života. Befeleme, pes se veze, leze, leze, po železe, parabola, hyperbola, základ života je škola.

Biologie

„Vítám vás na hodině bylinkářství,“ vyhrkla vysoká vychrtlá profesorka. Vyměnila jsem si s Bellou pohled a snažila se nesmát. Ta ženština na sobě měla dlouhý modrý plášť a desky s Harry Potterem. Možná by si zasloužila ústavní léčbu, napadlo mě.

„Samozřejmě si dělám legraci, nejsme ve světě Harryho Pottera, že? Budeme se spolu učit biologii. Dnes začneme opakováním předchozích roků a toho, co jste si s sebou odnesli z hodin mých kolegů,“ brebentila. Tak tohle bude těžké. Ale zase se dobře bude uplácet, když vím, co na ni platí. Jen by místo toho polyesteru mohla nosit bavlnu. Lépe saje. Bella seděla s Edwardem v zadní lavici, jako ostatně pokaždé. Já s Jasperem jsme se posadili o uličku vedle a Jacob před nás. Celou přestávku házel na ostatní spolužáky tak odporné pohledy, že nakonec zůstal sedět sám. Díky jeho přítomnosti jsem nic neviděla a každou chvíli mě bolela hlava. Taky si mohl sednout jinam, mručela jsem v duchu.

„Co mi povíte o stavbě rostlin?“ vyhrkla profesorka Prýtová… tedy pardon Prootová. Až moc to zavánělo podobností.

„Stojí,“ sykl Jacob pobaveně. Edward se uchichtl a Bella si zakryla pusu.

„Na čem?“ chytila se toho profesorka. Jasper se plácl do čela a Jacob vytřeštil oči. Nevypadal, že by si chtěl povídat o kytičkách.

„Na zemi, přece,“ vrtěl hlavou. „Já ji to mám učit?“ obrátil se ke mně nechápavě. Kousla jsem se do spodního rtu.

„A co je v zemi?“ nenechala se odbýt.

„Hlína?“

„A v hlíně?“

„Co?“ vyjekl Jacob.

„Jaká část rostliny je v hlíně?“ upřesnila otázku.

„Kořeny.“

„A co roste z kořenů?“

„Kytka! Co to má být?“ vrčel Jacob. Asi ho profesorka dožírala, jak s oblibou používal výraz.

„A na čem ta kytka stojí, pane Blacku?“ opakovala Prootová. Ani jsem nemusela vidět do budoucnosti, abych věděla, co tu hrozí. Jacob rudl a bobtnal.

„Na stonku, paní profesorko,“ přerušil je Edward. Jacob upustil páru a opět se opřel o opěrku židle.

„Výborně, pane Cullene,“ chválila ho.

Zatímco se Prootová věnovala stavbě kytiček a Jacob se pokoušel uklidnit, přemýšlela jsem o minulé hodině. Měli jsme angličtinu a bylo to krásné. Jasper mi psal na papírky ve staroangličtině verše a poté mi je šeptal do ouška…

„Fotoskleróza?“ Vytrhl mě Jacobův hlas.

„No, i tak by se to dalo označit, pane Blacku, ale jde spíš o fotosyntézu. To je vhodnější výraz,“ culila se profesorka.

„Fakt řekl fotoskleróza?“ naznačila jsem k Belle.

„Bohužel jo,“ špitla a Jacob se zamračil.

„Jsem se přeřekl, no,“ mručel.

„To by o kytičkách pro dnešek stačilo. Teď se podíváme na obratlovce. Mohl by mi někdo říct, kolik máme tříd?“ nadhodila profesorka a potutelně se usmála.

„Devět?“ nadhodil Jacob.

„Myslíte? Mohl byste mi je vyjmenovat?“ navrhla.

„První třída, druhá, třída…“ začal Jacob.

„Aha, opět úplně mimo, že?“ mávla nad ním profesorka rukou.

„Slečno Cullenová, zvládnete vyjmenovat třídy?“

„Třídy obratlovců jsou kruhoústí, paryby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci,“ vysypala jsem z rukávu a Jacob se na mě otočil.

„Se ti to machruje, když vidíš, co?“ sykl.

„Vidím prd, když mi tu zacláníš,“ mračila jsem se.

„Ts, taky to budu umět, až budu dost starý na šestadvacet maturit,“ ohrnul opovržlivě ret.

„To budeš vědět taky houby, protože budeš mít fotosklerózu,“ nedala jsem se.

Profesorka mezitím pokračovala.

„Uveďte mi jednotlivé příklady,“ navrhla.

Ve třídě to zašumělo a pak začala slova lítat vzduchem.

„Vlk!“ přidal se Jacob. „Říkám vlk!“ dožadoval se pochvaly, když ho Prootová neustále ignorovala. „Halo! Vlk!“ mával.

„Ona tě slyší. Přehlíží tě schválně,“ tišil ho Jasper.

„Ještě chvilku a ukážu jí obsah žaludku zevnitř,“ vrčel Jake.

„Ty chceš zvracet? Proč?“ sykla Bella přes uličku.

„Myslím, že si chce spíš zahrát na Červenou Karkulku, Bello,“ zasmál se Edward a Jacob kývl.

„Fuj!“ ošila jsem se.

„Nějaká vybíravá, poslouchej,“ vrtěl hlavou Jacob.

„Představa, že požíráš… Tohle!“ ukázala jsem na Prootovou a znovu mi naskočila husina. Tedy naskočila by, být člověkem.

„Jednoduchý, jen zavřeš oči a spolkneš to. Je to podobný, jako když se Ness snaží vařit,“ smál se Jake.

„Říkal jsi, že ti to chutná,“ bránila dceru Bella.

„A ty bys hazardovala se životem kvůli pravdě? Pochybuju,“ děsil se Jake a Bella se začala smát.

„Slečno Cullenová, co je vám k smíchu?“ vytrhla nás profesorka z diskuze.

„Červená Karkulka,“ vyhrkla Bella dřív, než ji mohl někdo zastavit.

„Prosím?“

„Ehm… porovnáváme se sourozenci, jak reálná je to pohádka vzhledem ke stavbě zvířete,“ svraštila čelo a snažila se tvářit velice inteligentně. S Bellinou vizáží to nebyl nejmenší problém, pokud ovšem zrovna nešlo o tělocvik.

„Samozřejmě jde o pohádku pro děti s poučením, aby nechodily do lesa. Fyziologicky je nemožné, aby vlk spolkl člověka. Byť by to bylo dítě,“ smála se.

„Asi jí ukážu filozoficky nemožné,“ mručel Jacob.

„Fyziologicky,“ opravil ho Jasper.

„Vždyť to říkám!“

„Říkal jsi…“ chystal se ho opravit Jazz, když po něm Jacob střelil pohledem a můj přítel se s pobaveným úšklebkem sesunul víc pod lavici.

„Bojíš, co?“ zasmál se Jacob.

„To víš, že jo,“ mrkl na něj Jasper a položil si hlavu na mé rameno. „Tebe pořád, čivavo,“ zašeptal a já se rozesmála na celé kolo.

„Stále plná radosti, slečno Cullenová?“ vztekala se Prootová za narušení hodiny.

„Přetékám,“ hýkla jsem.

„Tak to vám nebude vadit, když mi povíte rozdíl mezi sudokopytníky a lichokopytníky,“ ušklíbla se.

„To nebude,“ vzdychla jsem. „Lichokopytníkům osa končetiny prochází třetím, často největším prstem, a poslední články prstů jsou chráněny rohovitými kopyty. U sudokopytníků jsou to dva prsty - třetí a čtvrtý, a osa končetin prochází mezi nimi. Tyto prsty nesou celou hmotnost těla,“ začala jsem, jenže než jsem mohla svou přednášku rozvést, ozval se Jacob.

„Takže vy jste lichokopytník, jelikož máte pět prstů. Doufám tedy,“ dodal a Prootová zrudla.

„To bylo na mě?“ vyštěkla.

„Ne, na ně,“ hodil hlavou Jacob k Belle a Edwardovi, kteří si cosi špitali v soukromé chvilce. „Chci je zapojit do hodiny.“ Bella s Edwardem si vzdychli a obrátili pozornost na Jakea.

„Teoreticky bychom měli být sudokopytníci, protože dohromady máme čtyřicet prstů,“ opravil ho Edward.

„Jo, ale na jedné haksně máte pět,“ oponoval Jake. Najednou se zarazil a vypadalo to, že v duchu usilovně počítá. „Počkej, jak to, čtyřicet? To jste si to jako sečetli dohromady s Bellou?“

„Jo, no a? Ptal ses nás obou, tak co?“ nevzrušeně opáčil Edward.

Jake se svalil na lavici v záchvatu smíchu. „Jedna duše, jedno tělo, jo? Jenže jste ještě nesrostli!“

Ve třídě to v tu chvíli vypadalo, jako při tenisovém turnaji. Všichni sledovali míček v podobě slov. Jacob, Edward, Jacob, Edward. Hlavičky těch zvědavců kmitaly vzduchem a sály informace jako houba.

„Ale dohromady jich máme čtyřicet.“

„Ale samostatně pět.“

„Ne, samostatně dvacet,“ vyvracel Edward.

„Máte čtyři nohy.“

„Vidíš?“ zaradoval se Edward a Jacob si uvědomil svůj přešlap.

„Ale na každé pět prstů!“

„Takže dvacet dohromady.“

„Pět.“

„Dvacet,“ smál se Edward.

„Vy jste oslové! Dejte pokoj!“ vyjela jsem na ně. Prootová totiž pomalu začínala blednout. Bála jsem se o její zdraví.

„Vidíš! I Alice říká, že jsme lichokopytníci!“ jásal Jacob. „A Alice má vždycky pravdu!“

„Od kdy?“ vyhrkla Bella s Jasperem a Edwardem unisono.

„Prosím?“ vyjela jsem na ně dotčeně.

„Jistěže má,“ opravili se a byli o metr menší.

„Jste blbci. Vy snad máte kopyta?“ vrtěla jsem hlavou.

„Počítá se Bella s Ness?“ nadhodil Jacob a mně spadla brada. Jasper se zakuckal smíchy a Edward se kousl do rtu. Zároveň však omotal ruce kolem rozzuřené Belly a Jacoba zachránil jen konec hodiny.

„Na příště si připravte…“ Nikdo ji už profesorku neslyšel.

 

„Oběd,“ mručela Rose, když jsme se sešli na chodbě.

„Jupí!“ jásal Jacob, který se stále držel v uctivé vzdálenosti od Belly.

„Dobré poledne,“ pozdravil Emmett procházejícího profesora s elektrizujícími vlasy, který když ho uviděl, trhl s sebou.

„Co to bylo?“ nechápala jsem.

„Pan McHaus,“ rozesmál se Emmett. „Matikář.“

Do jídelny nás vkráčelo sedm. Vybrali jsme si velký stůl v rohu. Jako by dnes nestačila ta pozornost v hodinách.

Byli jsme všem na očích, ale nikdo se k nám nehlásil. Tedy ne ke všem, jak mi došlo o chvíli později, když do jídelny vkráčela má sladká neteř obalená skupinkou prváků.

„Nebreč,“ drkl do Jacoba Edward a probodával dceru nesouhlasným pohledem, když kráčela k nám.

„Ahoj, rodinko,“ smála se.

„Co jsou zač?“ sykl Jake.

„Hledala jsem někoho na doučování počítačů, když mi Matty nechce pomáhat, a tohle jsou zájemci,“ smála se.

„Matty?“ vyhrkla jsem s Rose a Bellou najednou.

„Učitel výpočetní techniky,“ vysvětlila.

„Matty?“ zopakovaly jsme.

„Všichni mu tak říkají,“ bránila se.

„Matty?“

„A dost už,“ utnul nás Edward. „Já tě to doučím,“ nadhodil a znovu si změřil ty potenciální zetě.

„Na to zapomeň!“ ohradil se na mě. No pardon!

„Nejsi ta správná motivace, táto,“ vymluvila se Nessie a kousla si do Jacobovy bagety.

„Slyšela jsi už o Červené Karkulce, lichokopytníku?“ sykl a sledoval, jak Ness přežvykuje jeho oběd.

„Prosím?“ vyjekla a začala se dusit. Nebyla jsem si tak jistá, jestli rudne nedostatkem kyslíku nebo vzteky, ale preventivně jsem čapla Jaspera za ruku a evakuovala nás před budovu. Bože, ještě čtyři hodiny!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

25)  Petronka91 (12.06.2011 01:28)

juuuj ten Jacob to je ale ko pyto

24)  Anna43474 (28.02.2011 20:09)

A počítá se Bella s Ness??? No to nééé

krista81

23)  krista81 (28.10.2010 21:36)

čivava Červená Karkulka atd

DeSs

22)  DeSs (26.10.2010 16:32)

Harry Potter! Kam na to všechno, a navíc tak rychle, chodíš?!
Je to fakt úžasný!

semiska

21)  semiska (26.10.2010 11:34)

Tuhle rodinku mít ve škole a doma, tak jsem mrtvá smíchy. Skvěle božská kapitolka.

Ivanka

20)  Ivanka (25.10.2010 21:40)

Ty Cullenovi jsou ale miláčci! Kdo by to do nich řek, že? Diskuze lichokopytník, sudokopytník, byla naprosto super!

eMuska

19)  eMuska (25.10.2010 19:32)

Musím sa priznať, že som si neprítomne začala prerátavať všetky prsty a narátala som ich 16... 4 sú palce, nie? No to je jedno... Skvelá kapitolka, ale takú hodinu by som možno ani nechcela zažiť... Chudák, profesorka...

18)  Milisent (25.10.2010 16:31)

Fotoskleróza a čivava ma dostali .

Mili

17)  Mili (25.10.2010 15:13)

fantastická kapitola

Ewik

16)  Ewik (25.10.2010 14:20)


15)  Iwka (25.10.2010 14:13)

eElis

14)  eElis (25.10.2010 13:38)

Co víc dodat, z každá věta, která zde byla napsaná má na mě naprosto vraždící účinky. No, doufám, že se má bránice, břšní svaly dají brzo dokupy. Moc se těším na další

Michangela

13)  Michangela (25.10.2010 12:10)

12)   (25.10.2010 11:54)

Souhlasím s LostriS, ale taky bych chtěla vidět Jakeův výraz Zdá se, že Nessie si s otiskem hlavu neláme
Chci mít hodiny biologie s Jacobem a Edwardem! A paní učitelkou Harryho Pottera A věz nebo ne, už ta první věta mi připomněla HP, ale to jsem netušila, že má na sobě hábit
Máme čtyřicet prstů Bééé, já mám ještě jenom dvacet :'-( :'-( Míšo, fantastické! Pověz, kde na to chodíš?

11)  LostriS (25.10.2010 11:19)

hrozně bych chtěla vidět Edův výraz, když tak vidí Nessie obklopenou klukama..

10)  Lejla (25.10.2010 11:05)

Tohle je brutální koukej si nechat vystavit zbroní pas, protože po nás střílíš z každé věty.

julie

9)  julie (24.10.2010 21:06)

SarkaS

8)  SarkaS (24.10.2010 20:55)

Misko, ty vrahu! Já z nich nemohla, ale Jake tedy riskuje :D:D Chudak Ness k tomu prisla jak slepy k houslim

sfinga

7)  sfinga (24.10.2010 19:53)

Panebože, ta rodina je vražedná
Míšo, jestli přežiju do zítra do rána, těším se na další hodinu( pardon díl)

Petik

6)  Petik (24.10.2010 19:47)

děkuji, právě jsi mi přidala pár dní života

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek