11.02.2011 [21:00], Anna43474, Povídky jednorázové, komentováno 10×, zobrazeno 568×

Songfic.

Rozloučení.

Každý den může mít stín, přestože nemusí být soumrak.

Shadow of the day

Dům se ponořil do ticha. Šelest vánku nerozehnal závoj sněhobílých záclon, které jako jediné nezosobňovaly zasmušilou atmosféru, která domu vládla. To všechny ty přehozy, nedbale zakrývající nábytek, všem připomínaly, co se stalo.

Vše v obývacím pokoji bylo nehybné, stejně jako ti, kteří se přišli rozloučit.

Prostěradla, která měla zabránit usazení prachu na každé z těch omšelých věcí, se stále ještě skvěla čistotou. Jen jedno jediné, odložené na konferenčním stolku v rohu místnosti, taktéž zakrytém, čekalo, až splní svůj účel.

Nebylo vyhnutí.

I close both locks below the window

I close both blinds and turn away

Sometimes delusions aren't so simple

Sometimes goodbye is the only way

Slunce už dávno zapadlo.

Naše kůže nejiskřila, jak tomu bývalo za slunečných dnů. Tma byla milosrdná, soucitná. Otupovala pohled, který skýtala mně ještě donedávna známá místnost.

Věděla jsem, že to nesmím odkládat. To poslední sbohem, které jsem se chystala říci svému dosavadnímu životu, všechny skličovalo.

Čekali.

And the sun will set for you

The sun will set for you

And the shadow of the day

Will embrace the world in gray

And the sun will set for you

Už to bylo dávno, tak dávno, kdy jsem sem přijela naposledy.

Tehdy byla zima. Nenáviděla jsem zimu – představovala mrazivě bílou hrobku, z níž nebylo úniku. Zima znamenala smrt, pro všechny a pro všechno.

Nikomu neodpouštěla.

And cards and flowers on your window

Your friends all plead for you to stay

Sometimes beginnings aren't so simple

Sometimes goodbye is the only way

Můj žaludek sevřela ledová pěst. Nedokázala jsem omdlít, zbavit se prokletí nesmrtelnosti. Nešlo to.

Tak ráda bych zůstala. Chtěla bych sledovat, jak se krajina a lidé mění, když já toho nebyla schopna. Upíři nestárnou.

Znovu se vrátit na louku, kde na jaře rozkvetou sedmikrásky. Nechat si sluneční paprsky vplést do vlasů. Dýchat vůněmi prosycený vzduch a dívat se, nehybně.

And the sun will set for you

The sun will set for you

And the shadow of the day

Will embrace the world in gray

And the sun will set for you

A když nastane večer, sledovat západ slunce.

Potom se vrátit. Domů.

K tobě.

Milovala jsem tě.

And the shadow of the day

Will embrace the world in gray

And the sun will set for you

Ale život jde dál.

And the shadow of the day

Will embrace the world in gray

And the sun will set for you

Sbohem, táto.

Shrnutí

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

10)  kajka (04.05.2012 11:00)

Anno, moc krásně smutné loučení. Tentokrát s těmi slůvky přímo čaruješ. Děkuju.

9)  DjKasicka (13.03.2011 12:34)

Krásná, opravdu, sice krátká, ale nevím, když by byla povídka delší, jestli bych byla schopna bez ukápnutí slzy.

8)  ambra (14.02.2011 18:33)

Aničko, budu trochu oponovat Ajji - kdyby tohle bylo delší, tak mě to zabije . Děti chodí kolem a ptají se, co se mi stalo. A já jim přeci nemůžu říct, že umřel Charlie! .
Překrásné!!!

7)  ScRiBbLe (14.02.2011 15:16)

Uf, tohle... Ehm, jo, jen spolykám slzy a pak už snad budu dobrá.

Anni, bylo to neskutečně smutný a tak hrozně bolavý, že jsem celá sevřená!

Překrásné, děkuji!!!

5)  Carlie (13.02.2011 08:51)

Ann, opět jsi mě dostala!
Krásně smutné. Zadržela jsem dech v očekávání, čí život oplakávají
A skvostně poskládaná slůvka, např.: "Nechat si sluneční paprsky vplést do vlasů."
Umíííš!

4)  Yasmini (12.02.2011 09:59)

Sakra, a co upozornění v perexu, že je to smutné. Nádherné. Ale ty poslední část mě dostala. Hrozně moc emocí na malém kousku.

3)  milica (12.02.2011 08:34)

Krátké, ale krásné

2)  Anna43474 (11.02.2011 21:04)

Jé, tak to se omlouvám

1)  Ajjinka (11.02.2011 21:01)

Tentokrát ti to vydám, ale příště by to chtělo delší. Tohle je vážně minimum

1