Sekce

Galerie

/gallery/Seslána z nebe.jpg

Tak schválně... Měla Alice pravdu, nebo neměla?

Edward:

Ve Volterře jsme byli už skoro týden. Arově společnosti jsem se vyhýbal, co to šlo, ale to se nepovedlo Carlislovi. Přesto však nezjistil, proč nás sem pozvali. Vypadá to, že jsem měl pravdu a Alice se snad poprvé ve své věčnosti mýlila. Když jsem jí to opět připomněl, vyšilovala a přesvědčovala mě, že to nemůže být pravda.

„Vem to z té lepší stránky, Alice. Když uvidíš nějakou špatnou věc, víš, že se můžeš mýlit,“ utahoval jsem si z ní.

„Ne!“ křikla. „Nemýlila jsem se,“ řekla už poněkud klidnějším hlasem. Zásluhu na tom měl ale především její manžel. „Musí v tom být něco víc. Musí, prostě musí!“

„Proboha, Alice, co je tak nepochopitelného na tom, že jsi se mohla splést?“ Začínalo mě to vytáčet. Nebyla Bůh, aby byla bezchybná.

„Já se nikdy nepletu,“ vyprskla na mě. Povzdechl jsem si a otočil se na Jaspera.

„Až se uklidní, dej vědět,“ řekl jsem a vyšel z pokoje. Nedala si říct. Musela mít pravdu, vždycky. A já si teď vychutnával pocit, že to není pravda. Teda, vychutnával bych si, kdyby mě někdo nezatáhl do cizího pokoje.

„Co chceš?“ zeptal jsem se naštvaně, když jsem se vzpamatoval z lehkého šoku.

„Mluvit s tebou. Mlč a poslouchej mě, prosím. Nemůžu mluvit nahlas, riskovali bychom.“

„Proč bych tě měl poslouchat?“ zeptal jsem se potichu.

„Chvíli vydrž a uvidíš.“ Chvíli jsem nad těmi slovy uvažoval a poté přikývl. Za to nic nedám. Snad…

„Jsou to zhruba dva týdny, kdy jsme před hradem našli dívku. Nebyla člověk a nebyla upír. A hlavně byla drzá,“ uchechtl se.

„Co já s tím?“

„Aro ji chtěl za její prostořekost zabít, ale potom se rozhodl si ji nechat. Zavřel ji do nejspodnějšího vězení a mučil, aby mu prozradila, co je zač. Teď nařídil, aby se k ní měsíc nikdo nepřiblížil. Říkám ti to proto, že tu dívku znáš.“

„Nemám chuť nikomu pomáhat,“ odfrknul jsem a mířil ke dveřím.

„Ani Isabelle Swanové?“ zastavily mě jeho myšlenky. To jméno ve mně vyvolalo plno pocitů, kterým vévodily bolest a láska. Tělo se mi napjalo a vzápětí jsem držel Demetriho pod krkem přitisknutého na zdi.

„Co o ní víš?“ procedil jsem skrz zuby.

„To ona je ta dívka ve vězení,“ sykl. Moje ruce jej samovolně ještě více přitlačily na zeď, jenže poté jsem si uvědomil, čí poskok Demetri je. Všechno je jenom důmyslný plán Ara, tím jsem si jistý.

„Vyřiď Arovi, že tohle je dobrý plán, ale nechápu k čemu je,“ zasmál jsem se a pustil ho.

„Kdyby to Aro věděl, zabil by mě,“ pomyslel si a zavřel oči. Najednou se mi před očima začaly míhat obrázky nějaké chodby, než se obraz zastavil na mřížích.

„Isabello?“ zašeptal Demetri.

„Byl jsi upírem už tehdy?“ reagoval na něj tichý ženský hlas, který jsem moc dobře znal a který jsem dlouhou dobu neslyšel. A potom ta dívka zvedla hlavu. Byla krásnější, než jsem si ji pamatoval. Ani upíří paměť nedokázala zachovat tu neskutečnou dokonalost a křivky jejího obličeje a těla. Její oči byly čokoládovější než ta nejjemnější čokoláda a vlasy kaštanovější než pražené kaštany. Ale v její tváři byla bolest a smutek. Nevypadala, že by se trápila nedávnými událostmi. Spíše jí trápilo něco, co se stalo už dávno, něco, co jí změnilo život k horšímu. Mohl jsem si jen přát, že ji trápilo, že nejsme spolu.

„Už mi věříš?“ zeptal se s nadějí v hlase. Ale proč jí chtěl pomoct? Vypadalo to, že už se někdy setkali, ale kde? Za jakých okolností a proč? Povzdechl si, když jsem mu dlouho neodpovídal. „Je v podzemním žaláři. Za pět minut jdu střídat strážného. Vrací se po dvou hodinách, takže do té doby máte čas. Teď je jen na tobě, jak se rozhodneš,“ pomyslel si, strčil mi do ruky klíč a odešel. Chvíli jsem se za ním nevěřícně díval. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mohla to být past ze strany Ara, chytrý na to byl dost. Ale… co když to past nebyla? Opravdu byla Bella jen pár metrů ode mě? Vždyť je… je v tom vězení vedle naší garáže. V tom, kde málem vešel Emmett a já blbec mu v tom zabránil.

Praly se ve mně dva hlasy. Jeden mi říkal, abych zůstal tam, kde jsem, že je to past a já můžu ohrozit celou svou rodinu. A ten druhý chtěl, abych to zkusil, abych se pokusil najít a zachránit svou lásku, abych to risknul. K druhému hlasu se přidávalo i srdce, ale nijak mi to neulehčovalo tuhle situaci. Pokud to byla pravda, pokud tady Bella opravdu byla, nemůžu ji tu jen tak nechat.

Vyběhl jsem z místnosti a zamířil doleva směr naše pokoje.

 

Emmett:

„Lásko?“ ozvalo se z koupelny. Rose už tam byla zavřená asi půl hodiny. Měl jsem chuť tam vletět a odnést si ji do té velké postýlky, ale varovala mě, že nic nebude, když nebudu trpělivý.

„Ano, zlatíčko?“

„Víš, jak jsem si před rokem koupila tu červeno-černou košilku?“ zeptala se. Úúúúú, jak bych si nemohl pamatovat? Byla v ní strašně rajcovní, jenže se stala nehoda a košilka skončila roztrhaná v koutě pokoje. Chtěl jsem ji zase zašít, ale Alice mi ji vytrhla z rukou a vyhodila ji, skrček!

„Samozřejmě, že si pamatuju,“ řekl jsem zasněně.

„Tak jsem ji objevila v jednom Volterrském obchodě,“ řekla a vyšla z koupelny. Vypadala ještě rajcovněji než kdysi. Budu si muset dávat bacha při jejím svlékání.

„Vypadáš úžasně,“ zašeptal jsem a políbil ji na krk. Nádherně voněla, jako čerstvě rozkvetlá louka. Byla to trocha frézie, ale i kopretiny a lučního kvítí. Slastně vrčela, přivírala oči a své nádherné nehtíky mi zarývala do zad a paží.

„Koupila jsem si jich víc,“ zašeptala vzrušeně a svoje dokonalé tělo tiskla na to mé.

„Opravdu? Takže si nemusím dávat pozor?“ zeptal jsem se a ruku jsem jí vsunul pod košilku. Přejížděl jsem jí po páteři a líbal od klíční kosti až k ušnímu lalůčku. Tahle bohyně patřila jenom mně a já toho hodlal patřičně využít. To by mě ale nesměl vyrušit můj praštěnej bráška! Jednou ho opravdu uškrtím.

„Emmette, potřebuju tě,“ vletěl do pokoje, aniž by zaklepal. Rose tiše zavrčela, ale dál se věnovala mému tělu.

„Přijď později,“ křikl jsem a projížděl rukama její křivky.

„Emmette, prosím,“ škemral. Rose se odtáhla a se zamračeným výrazem se na něj podívala. Povzdechl jsem si a ještě jednou ji políbil.

„Hned se vrátím,“ slíbil jsem jí a vyšel za Edwardem. Na chodbě jsem ho zastavil a nemínil pustit, dokud mi to vše nevysvětlí.

„Tak co se děje?“ vyhrkl jsem.

„Chtěl jsi se dostat do Volterrského vězení, tak tam půjdeme,“ zašeptal, že jsem měl co dělat, abych to slyšel. Jenže potom jsem měl co dělat, abych ho nezabil na místě.

„To jsi mě vytáhnul od Rose jenom proto?“ vykřikl jsem naštvaně. „Víš, co jsme teď mohli dělat?“ zeptal jsem se a živě si to představoval.

„Věř mi, že vím,“ řekl zkroušeně. Nechápal jsem jeho chování. Co se to s ním k sakru děje? Jindy by na mě za takové myšlenky alespoň zavrčel, ale teď se tvářil jako boží  umučení.

„Kdyby to nebylo nutné, nechal bych vás, ať si děláte, co chcete. Ale teď potřebuju tvojí pomoc. Prosím.“

„Volterrské vězení ti neuteče, ale mně může Rose vychladnout,“ škemral jsem. Povzdechl si.

„Dobře, jdi, dostanu se tam sám,“ rezignoval a odešel. Na tváři se mi usadil vítězný úsměv, jenže potom jsem si uvědomil, že asi šlo o něco více, než jen o vloupání do vězení. Ještě chvíli jsem se rozhodoval, ale potom se vydal za ním.

Jeho pach mě přivedl až k naší garáži.

„Tak co se děje?“ zeptal jsem se a zavřel za sebou vrata. Nadechoval se, že mi odpoví, ale v tom se znovu otevřely dveře a v nich stála Alice.

„Nevím, co tady děláte, ale okamžitě toho nechte,“ zasyčela. „Zbláznili jste se? Chcete nás dostat do problémů? Aro nás zabije, jestli to zjistí.“

„Máš pravdu, Alice. Takže teď se otoč a vypadni. Emmett za mnou musí zadělat tu stěnu a hlídat, kdyby někdo přišel,“ sykl jejím směrem Edward a netvářil se zrovna mile.

 

Edward:

No jasně, moje malá sestřička a její dar. Jak jsem na to mohl zapomenout? Jsem přeci upír a těm by se to stávat nemělo.

„Nepřipadá v úvahu. Zůstanu tady a chci vědět, proč hodláš spáchat sebevraždu,“ řekla naštvaně.

„Vidíš snad, že by mě chytli?“ zeptal jsem se a tím lehce poukázal na její absenci vidění.

„Ne,“ řekla nejistě, „nevidím nic.“

„Tak vidíš. Teď se prosím otoč a odejdi. Nechci, aby se ti něco stalo,“ prosil jsem ji, ale byla moc tvrdohlavá, aby nás tam nechala samotné.

„Řekneš mi, proč se tam chceš dostat?“ zeptala se mírně naštvaně. Neměla ráda, když něco nevěděla. Dokonce si troufám říct, že byla vytočená. Rozhodl jsem se říct pravdu.

„Abych pomohl tvojí nejlepší kamarádce?“ svedl jsem odpověď do otázky.

„Moc dobře víš, že moje nejlepší kamarádka vždycky byla, je a bude Be-“ zarazila se, když si všimla mého pohledu. „Proboha,“ vypískla a chytila se za pusu. Teď už to došlo i Emmettovi.

„Ona je tam i Bella?“ zeptal se nadšeně a čekal na potvrzení nebo vyvrácení jejich úvahy.

„Alespoň tak to Demetri říkal,“ odpověděl jsem a zase se pustil do bortění zdi mezi mnou a Bellou, a Emmett mi začal s ochotou pomáhat.

„Ale proč by to dě-“

„To je na dlouho, Alice.“ Za chvilku byly všechny tvárnice na zemi a my po sobě jen těkali očima.

Je možné, že za chvíli uvidím Bellu. Tolik jsem si přál, aby to byla ona, ale zároveň jsem to nechtěl při pomyšlení, co všechno jí museli Volturiovi dělat.

„Jdeme?“ zeptal se Emmett natěšeně.

„Ne! Myslel jsem to vážně s tím, že vás do toho nechci zatahovat. Půjdu já a vy zatím zadělejte tu zeď. Zůstaňte tady pro případ, že by sem někdo vešel. Musíte mi to dát vědět,“ odporoval jsem.

„Ne!“ protestoval tentokrát Emmett. „Jestli je tam Bella, tak ji chci taky vidět. Tu zeď můžeme postavit zevnitř a  myšlenky uslyšíš tak jak tak,“ řekl a Alice jen zběsile přikyvovala. Nemělo cenu je přemlouvat, tak jsem si jen povzdechl a překročil zeď.

Chodba byla temná a různě se stáčela. Nebyl vidět ani jeden konec a nebylo tady ani trochu světla, pokud jsem nepočítal tu díru za mými zády, kterou už Emmett zadělával.

„Kudy teď?“ ozvala se mi v hlavě Alice. Jen jsem pokrčil rameny a zhluboka se nadechl. Můj nos polechtala lehká citrónová vůně a mé tělo automaticky vystřelilo za ní.

„Sakra, Edwarde, co je?“ vztekal se Emmett. Nevnímal jsem ho. Vnímal jsem jenom úžasnou a tolik známou vůni.

Dorazil jsem až k mřížím a zarazil se. V černém koutě ležela drobná postava v bílých šatech s hnědými vlasy pohozenými přes tvář. Drobnou ručku měla pod hlavou a druhou přehozenou přes tělo. Na nohách se jí zračily jizvy a drobné ranky. Ten obraz mě zastavil. Pomyšlení na to, že už nemusí žít, mě dokonale přikovalo k zemi.

„Jak se tam dostaneme?“ zeptal se Emmett. To mě konečně probralo a z kapsy jsem vytáhl klíč, který mi Demetri dal. Rychle jsem ho zastrčil do zámku a otočil. S lehkým klapnutím se zámek odemkl a mříž se lehce otevřela. Na nic jsem nečekal a běžel přímo k ní. Vzal jsem ji do náruče a jako první zkusil její tep. Byl slabý, ale byl tam. Polila mě obrovská radost, ale když jsem si prohlédl její tělo, přidala se k ní i šílená zloba.

„Co jí to udělali?“ vzlykla Alice a hladila ji po vlasech.

„Nechtěla jim říct, co je zač, tak to z ní chtěli vytáhnout takhle,“ zašeptal jsem naštvaně a její tělo si přitiskl ještě více k tomu svému.

„Musíme ji odsud dostat,“ rozhodl jsem a vstal. Alice mě ale zarazila.

„Nemůžeme ji teď odnést. Mohli by přijít na to, že tady není. A nemyslíš, že by bylo nápadné, kdybychom z ničeho nic odjeli? Potřebujeme nějaký plán. Taky chci, aby už byla v bezpečí, ale musíme to promyslet.“ Frustrovaně jsem se na ni podíval, ale věděl jsem, že má pravdu. Byli bychom v nebezpečí všichni, kdyby Aro zjistil, že v tom máme prsty. Znovu jsem si s ní sedl a lehce ji políbil na tvář.

„Možná… Možná vím, jak ji odsud dostat,“ promluvil z ničeho nic Emmett. S Alice jsme se na něj tázavě podívali, ale on jen zakroutil hlavou.

„Tady ne,“ odpověděl na naše pohledy a nic jsem nevyčetl ani z jeho myšlenek. Opatrně jsem tedy položil Bellu a naposledy ji políbil na čelo.

„Brzo se vrátím, slibuju,“ řekl jsem a vyšel za Alice a Emmettem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

nikolka

3)  nikolka (23.11.2011 19:11)

Demetri je naozaj najlepší kamarát... ale čo urobili Belle? áno... Emmettov plán sa páči.. a je jedno ako bude pritiahnutý za vlasy...

ODCULTI

2)  ODCULTI (28.08.2011 08:23)

chudak bela:'-( :'-( snd ji bude lip:/

Alison

1)  Alison (24.03.2011 16:29)

Na ten plán som vážne zvedavá snáď to nebude nič pritiahnuté za vlasi ako to Emmett vie.:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward - screen