28.05.2010 [12:45], Eleanor, Povídky na pokračování, komentováno 7×, zobrazeno 3265×

Bella je dívka, která byla vychovávaná upírem. Bohužel v sedmnácti letech musí rodinu opustit, aby si zachránila život před nebezpečím jménem James. Cestuje a časem se vrací do Ameriky, kde se setkává s upíří rodinou Cullenů. Jak se bude dál příběh vyvíjet? Zabije James Bellu? Zamiluje se Bella do Edwarda?

Prolog

Vyběhla jsem splašeně z lesa a mířila si to přímo k autu. Rychle nastartovala a jela do hotelu. Už zase mě nechal uniknout, aby si postupně vychutnával můj strach a děs, který mi naháněl pokaždé, když jsem se s ním setkala. Těšilo ho slyšet moje bušící srdce plné strachu o můj život. Pokaždé jsem si přála rychlou smrt, ale on ne, chtěl si mě pořádně vychutnat. Chtě nechtě se mi povedlo z jeho smrtelné náruče párkrát jen tak tak utéct. Jeho radost z mé snahy přežít byla přespříliš veliká.
Zvedla jsem telefon a vytočila číslo. Na druhém konci se ozval můj vysněný hlas.
„Miláčku, jsem rád, že se taky ozveš. Začínal jsem si dělat starosti, zda jsi ještě naživu,“ vesele švitořil mužský hlas na druhém konci, a protože jsem dlouho mlčela a vychutnávala si jeho sladký hlas, ozvalo se:
„Broskvičko, jsi tam?“ A já se najednou vrátila do reality. Jen jsem krátce řekla:
„Je tu. Přijeďte co nejdřív.“ S tím jsem hovor ukončila.
Dorazila jsem do hotelu, vystoupila jsem z mého tmavě modrého BMW X-Coupe, prošla recepcí a vydala se do restaurace, počítajíc s tím, že tam bude nejvíce lidí. Vybrala jsem si stůl uprostřed restaurace, na který bylo vidět snad z každého místa v sále. Posadila jsem se na židli a čekala příchod číšníka. Byl to takový hnědovlasý mladík sportovní postavy, ve věku devatenácti let. Mile se na mě usmíval a podal mi přitom jídelní lístek. Menu jsem otevřela a začala si vybírat nejlahodnější jídla. Pokud jsem měla dnes umřít, tak se aspoň pořádně najím. Najednou jsem uslyšela tiché:
„Smím?“ Podívala jsem se rychle nahoru, kde byl on. Vysoký, krásný a děsivý. Dlouhé blonďaté vlasy stažené v culíku mu i tak vlály po zádech. Nechutně se na mě uculoval a jeho červené oči a bledá, řezaná tvář mi naznačovala, že stejně na výběr nemám. Jen jsem znechuceně přikývla.

1. Kapitola

Malá holčička běžela lesem, zakopávala o kořeny stromů a ztrácela se v jeho tmavém středu. Doběhla až k velikému dubu, kde se zastavila, schoulila do klubíčka a plakala. Svět jí připadal tak velký a ona se začala cítit tak sama. Najednou kousek od sebe uslyšela zapraskání větvičky. Zmateně zvedla hlavu. Stál tam krásný, mladý, hnědovlasý muž. Jeho vlasy byly lehce rozcuchané a oblečení potrhané. Podívala se mu do jeho zlatých očí a její samota přestala mizet. Usmíval se na ni a pohladil jí po tváři.
Bella se probudila v hotelovém pokoji do růžova vyspinkaná. Už zase snila tím krásným snem. O tom, jak se poprvé setkala s Andrewem. Dále ležela v posteli a vzpomínala. Andrew v jejím životě vyplnil velkou díru, která jí v srdci zbyla potom, když jí v jedenácti letech oznámili, že její rodiče umřeli při autonehodě. Ujal se jí a v dalších šesti letech se o Bellu staral. Stýskalo se jí po jeho společnosti.
Bella se vyhrabala z postele a šla do koupelny, kde provedla svoji každodenní ranní očistu. Vytáhla špunty z uší, vyčistila si zuby, učesala vlasy a lehce se nalíčila. Bella nikdy nepotřebovala moc líčení, byla krásná už od přírody. Měla krásně dlouhé, rovné vlasy, tmavě hnědé oči, které se zdály být až černé, a bledou pokožku.
Oblékla se do bílých tříčtvrtečních šatů a legín, na nohy nasadila baleríny a vyrazila na snídani. Vylezla ven z pokoje a zamykala, a když zvedla hlavu, tak vytvořila ten nejvíc znechucený výraz, který uměla. Přímo k ní si to štrádoval chlapec jejího věku s bronzovými vlasy a pokřiveným úsměvem. Byl to syn majitelky hotelu a měl apartmá hned vedle ní. V noci se u něj pořádala nějaká párty a z jeho pokoje se celou noc ozývaly podivné zvuky. Až to Bella asi ve tři ráno nevydržela a vyhrabala v kufru špunty do uší, které pořídila, když bydlela minulý měsíc v centru Hong Kongu. On na ni hodil jeden z jeho úsměvů a šel dál. Už teď toho kluka neměla ráda, a toho bude muset vystát pravděpodobně celý týden. Začala uvažovat o tom, zda si nesežene ještě na tento týden jiné bydlení, ale pak myšlenku zavrhla s tím, že s její smůlou by tam potkala podobného nafoukance.
Došla do restaurace a tam si objednala palačinky s malinami, její oblíbená snídaně. Moc si pochutnávala. Jakmile dojedla, tak se chtěla zvednout, ale zastavila ji majitelka hotelu. Chtěla se jí pouze omluvit za syna, a že se ta večerní akce nebude už opakovat. Bella jen kývla na přijmutí omluvy. Nerada mluvila s cizími lidmi a byla velmi uzavřená. Měla k tomu své důvody. Cestou do pokoje šla s hlavou dolů a nechtěně do někoho narazila. Byl hrozně tvrdý. Když zvedla hlavu, tak se střetla s jeho zlatýma očima. Vlasy měl jako blonďatou lví hřívu a tvářil se téměř jako, kdyby ho něco bolelo. Vedle něj stála menší tmavovláska, také se zlatýma očima a usmívala se.
„Promiň,“ zatvářila jsem se omluvně. Nic na to neřekl a chtěl jít dál, ale ta malá se rozhodla, že se prostě seznámí.
„Ahoj, já jsem Alice a tohle je Jasper,“ usmívala se.
„Bella,“ řekla jsem krátce a chtěla zmizet. Ale ta malá potvůrka byla neodbytná.
„Koukala jsem, že tu budeš bydlet týden. Nechtěla bys jít se mnou nakupovat? Provedu tě tu, co ty na to?“ Byla tak nadšená, až jsem jí na to kývla. Bože, co jsem to zas udělala? Já nejsem schopná se skamarádit s člověkem. Já ty upíry snad přitahuji.
Jen tak mimochodem jsem se zapomněla zmínit, že upíři opravdu existují. Teda pro mě už od třinácti let. To jsem totiž měla podezření, že s Andrewem není něco v pořádku a začala ho tak trochu špehovat. Až jednoho dne, když jsem šla ze školy a mávala Andrewovi, že jdu, jsem nekoukala na cestu a málem mě zajelo auto. Ten den mě Andrew zachránil a musel mi vyklopit pravdu. Jinak, co se týče upírů, tak já je dělím do dvou skupin. Tedy na ty s červenýma a zlatýma očima. Podle toho je dělím na ty zlé, ty s těma červenýma očima totiž pijí krev lidí. A ty s těmi zlatými pijí krev zvířat. Ty označuji jako vegetariány. Prostě se snaží být hodní, ale prý jim to taky někdy ujede. Takže, jak už jsem řekla, tak Jasper a Alice mají zlaté oči. Jsou oba opravdu krásní, ale jsou to prostě upíři. Když jsem si hotel vybírala, tak jsem nevěděla, že ho vlastní upíří rodina. Když jsem to zjistila, tak už jsem byla líná se stěhovat dál. Normálně se totiž upíři lidem více stranní, ale jak to vypadá, tak u téhle rodinky to tak nebude. Najednou mě z mého přemýšlení vytrhla Alice.
„Po obědě tě vyzvednu před hotelem a půjdeme nakupovat, jo?“ Než jsem se stihla vzpamatovat, tak už šla s Jasperem dál a já jí nemohla odmlouvat.
Dorazila jsem do svého pokoje, plácla sebou na postel a snažila se znova usnout, přece jen jít nakupovat s upírkou bude makačka. Vypadá na pěkného shopaholika. Určitě se mi bude hodit, každá kapka energie, kterou momentálně naspořím. A s touto myšlenkou, se mi začaly zavírat oči.

Povídky od Eleanor 2. kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  SarkaS (29.06.2011 17:06)

Broskvičko? Říct ji nějaký chlap Broskvičko, tak mu urazím hlavu koštětem Ten Abdrew mě zaujal, mám ráda nové postavy a charaktery

6)  sakraprace (01.06.2010 07:25)

Moc pěkný a zajímavý. Zvláště ten prolog mě zaháčkoval.

4)  Eleanor (28.05.2010 15:16)

Nebraska: Dík za užitečnou poznámku. Budu se o to sjednocení snařit.
Joana: A dáš si do těch palačinek broskvovou marmošku? Že bych tě přijela navštívit

3)  Michangela (28.05.2010 14:57)

Dobrý!!!

2)  Joana (28.05.2010 13:53)

ta Broskvička mě ničí A možná by si měla dát k jídlu česnek, aby mu moc nevoněla, ačkoli tedy nevím, zda nepovažuje krev s česnekem a cibulkou za vybranou lahůdku pro upíří fajnšmekry.
No ale to je asi ještě daleko, takže bych se měla víc soustředit na otravného souseda, zajímalo by mě, jakou hudbou jí celou noc oblažoval A podivné zvuky snad ani vysvětlit nechci. Radši. Pro mé vlastní bezpečí...
p.s. dostala jsem chuť na palačinky s malinami

1)  Nebraska (28.05.2010 12:48)

Eleanor, tohle se mi vážně líbilo, zvlášť ten prolog byl výborně tajemný, takže se těším, co se z toho vyklube
Jen, prosím, chvilku vyprávíš ve třetí osobě a chvilku v první, trošku mě to mátlo. Zkus to sjednotit, pak se to čte mnohem příjemněji

1