Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3353400.jpg

Bella se poté, co se odstěhovala do Forks, změnila k nepoznání. Stala se velmi oblíbenou a náležitě toho využívá. V první kapitole se seznámíme s Bellou a spolužáky, mezi kterými nechybí ani Cullenovi – jeden se však diametrálně liší – proč? A kdo je Tony?

Pěkné čtení a prosím o komentář, jestli Vás nápad zaujal. Děkuji.

PS: Jedna malá změna: Edward může Belle číst myšlenky.

Prolog

Vždycky jsem si myslela, že mi vyhovuje život tiché nenápadné holky, která se stará jen o to, jak se dostat do školy, ze školy a do postele. Upřímně takový byl celý můj život. Mezi těmito třemi úkony jsem stíhala jen krotit svou bláznivou mámu, která si života naopak užívala plnými doušky. Přála jsem jí to, ale nezáviděla. A teď? Jsem stejná jako ona. Co mě ale změnilo?

Když jsem se nastěhovala k tátovi do tohoto malého zapadlého městečka, nepočítala jsem s tím, že budu žít nějak jinak. Ale přece… Nástup do školy mne změnil. Obdiv spolužáků mě překvapil. Nikdy jsem nikomu nepřipadala hezká nebo zajímavá, ale rychle jsem si na zájem spolužáků zvykla. O to těžší bylo si později vše přiznat.

 

1. kapitola

Tohle ráno jsem z nějakého neznámého důvodu nemohla dospat. Vzbudila jsem se téměř o hodinu dřív než normálně, v klidu si dala sprchu, lehce se nalíčila, oblíkla, vlasy stáhla do drdolu, po dlouhé době jsem se nasnídala jinak než tyčinkou během řízení a ještě s velkým předstihem jsem nasedla do svého červeného náklaďáčku a pomalu se vydala směr škola. Auto se nehodilo k mé image, ale na jiné jsem neměla a upřímně – přirostlo mi k srdci. Tady to stejně bylo každému jedno. Nikdo tady neměl tolik peněz, aby si kupoval drahá auta na jízdy do a ze školy. Až na Cullenovy, samozřejmě. Jejich auta byla skvost vedle skvostu. Rosalie měla rudé Ferrari, Alice žluté Porsche, Emmet velkého Hummera, Jasper střídal stříbrné Volvo s Kawasaki na dvou kolech. Obvykle jezdili jedním nebo dvěma auty, která různě střídali, jen ten poslední od nich jezdil vždycky autobusem. Kdoví proč…

Ten den začal vážně skvěle, počasí se sice neumoudřilo a nebe zůstalo zatažené, ale aspoň nepršelo. Vystoupila jsem ze svého náklaďáčku a čekala, až přijedou ostatní – Jessica, Mike a Eric. Tvořili jsme nerozlučnou partu, i když poslední dobou to mezi Jess a Mikem bylo napnuté jak lano provazochodců. Jess si dělala na Mika zálusk, ten zase dělal, že nevidí její úsilí. Výsledek byl, že se jí snažil vyhýbat a víc se zajímal o mě. Není to špatné, ale Mike není můj typ. Na krátký pokec je fajn, ale chodit s ním? Asi by mi praskla hlava!

Proud mých myšlenek přerušilo tiché klapání nohou po parkovišti, vzhlédla jsem a uviděla Angelu Weberovou, jak si to míří do školní budovy, taky mě uviděla, pokývala hlavou na pozdrav a připojila letmý úsměv. Kývla jsem jí na oplátku a dál se zaobírala svými myšlenkami. Taková pěkná holka, kdyby se trochu líp oblíkla, obtáhla rty konturkou a oči zvýraznila řasenkou, nejeden kluk by měl co dělat, aby jí odolal. Byla i docela stydlivá. Když jsem sem nastoupila, chvíli jsem se s ní bavila, ale je moc tichá, ponořená do svých myšlenek a problémů, které nechce nikomu říct a radši se tiše trápí. Zkoušela jsem to s ní několikrát, ale vždycky změní téma nebo prostě odejde…

„Hej Issy!“ otočím se za zvukem svého jména, které vychází z Mikových úst. Zamávám, seberu svou tašku z korby náklaďáčku a vydám se směrem k Mikovi a Jessice. Vzápětí na parkoviště vjíždí Eric ve svém Peugeotu a za ním v závěsu přijíždí Cullenovi ve Volvu, které řídí ten blonďák – Jasper.

Jessica něco štěbetá Mikovi, ale když k nim dojdu, otočí se ke mně a spustí:

„Tak co ten kluk, zlato? Zjistila jsi, kdo to je? Co psal? Povídej! Z tebe aby člověk každý slovo loudil!“

„Klid, Jess,“ zasměju se a pokračuju: „psali jsme si asi do jedenácti a bylo to skvělý. Představ si, že mě v pátek pozval do Eventu na drink!“

„Áááá! No to je úžasný! Co si vezmeš na sebe?“ pištěla Jess nadšeně.

„Já ale ještě nevím, jestli půjdu. Přece jen jsem ho nikdy neviděla…“

„Neblázni! Ty musíš jít! Když ti nějaký kluk napíše, protože si myslí, že jsi hezká, nemůžeš ho přece odmítnout!“ Jess se úplně zhrozila, když si všimla mého zaváhání.

„Myslím, že máš pravdu, půjdu tam,“ mrkla jsem na ní a společně jsme se vydali vstříc školnímu utrpení.

„No a víš aspoň, jak se jmenuje?“ vyzvídala dál Jess.

„Nevím, říkal, že to bude překvapení na pátek, vím jen jeho přezdívku: Tony.“

„Tony, Tony… Žádného Tonyho neznám…“ zamyslela se Jess. Bylo neobvyklé, aby někoho z okolí Forks neznala. „A vážně říkal, že je z Forks?“

„Jo, tvrdil, že jo,“ odkývnu jí.

„Zajímavý…“

„Slečně Stenleyová a slečna Swanová nám chtějí něco sdělit. Tak nahlas dámy, prosím,“ vyrušil nás hlas učitele angličtiny – vůbec jsem nepostřehla, že už zvonilo natož, že přišel.

„Omlouváme se, pane profesore, zrovna jsme debatovaly nad tím, jestli lze Bertolda Brechta skutečně považovat za zakladatele epického divadla,“ plácla jsem první věc, která mě napadla.

Učitel lehce zalapal po dechu, stejně jako Jessica vedle mě a vzápětí se zeptal:

„A lze?“

„Podle Jessicy ano, ale podle mého názoru byl pouhým propagátorem a populizátorem tohoto žánru, který v určité míře existoval již v antice, kdy začalo divadlo vznikat. Brechtovi samozřejmě nelze upřít sjednocení jednotlivých epických prvků a jejich vytříbení, ale neprávem je mu připisováno až příliš zásluh autorů před ním. Omlouvám se, vím, že to momentálně s výukou nesouvisí a už budeme dávat pozor. Nechaly jsme se příliš unést.“

Když jsem se pak rozhlédla kolem sebe, viděla jsem, jak na mě kouká většina třídy s otevřenou pusou. Nepatřila jsem k nejlepším studentům, spíš k podprůměru. Tyto znalosti jsem měla ještě z Phoenixu, kde jsem naopak patřila k nejlepším studentům a moc ráda jsem četla. Teď už jsem na to neměla čas.

Učitel jenom zatřepal hlavou a dodal:

„Do určité míry máte pravdu, slečno Swanová, ale už, prosím, dávejte pozor,“ a dál se věnoval výuce alžbětínského dramatu.

Jessica do mě drbla: „Teda, to bylo něco! Ty si ho úplně uzemnila! Jak to všechno víš?“

„Ale, ve Phoenexu se o tom jednou zmínila profesorka,“ nemohla jsem přiznat, že to vím, protože mám Brechta přečteného téměř kompletně… V tom se přede mnou ozvalo tiché odfrknutí.

„Co to jako bylo?“ napadlo mě. Vzápětí se ten kluk, co sedí přede mnou, lehce natočil. Byl to ten poslední Cullen, musím zjistit, jak se vlastně jmenuje. Druhý rok s ním chodím do třídy, a nejsem schopná si to zapamatovat. Je to taková tichá voda, nikoho si nevšímá, nikdo si nevšímá jeho, jen občas u oběda sedí se svými sourozenci, nebo na obědy vůbec nechodí. Je zvláštní. A je to šprt. A proč si odfrkává? Neřekla jsem přece nic divnýho…

Z mých úvah mě opět vytrhla Jess a dál jsme si tiše povídaly o Tonym a zkoušeli různé varianty možností, kdo by se tak za tou přezdívkou mohl skrývat.

„Představ si, že by to byl třeba jeden z Cullenů! Jasper je tak sexy…“ vzdychala.

„No jo, jenže ten je zadanej, a nevypadá, že by Alice chtěl za někoho vyměnit…“ utnula jsem její nápady.

„No a co doktor Cullen? Takovej mladej sexy chlap…“

„Ten je dokonce ženatej! Jestli ti to nevadí!“

„No jo, já vím… A co Edward?“

„Kdo?“ pozvedla jsem nechápavě obočí.

„No přece Edward Cullen!“ podívala se na mě pohoršeně a pak hlavou naznačila přede mě.

V tu chvíli mi to došlo! Ten přede mnou je Edward! No jasně… Je to hrozný jméno, asi si ho nikdy nezapamatuju. Takový starodávný, jak kdyby vylezl z tý renesance, o který se bavíme…

„No tak ten určitě,“ ztišila jsem hlas, jak jen to šlo, „viděla jsi ho někdy se s někým bavit? Proč myslíš, že by měl potřebu psát mi na počítač?“

„To nevím, ale šla by si s ním?“

„Jak to mám vědět, když neznám jeho jméno? Půjdu tam, ať je to kdokoliv. Sama si mě přemluvila,“ začínala mě docela štvát. Zatím jsem si představovala, že si píšu s nějakým svalnatým tmavovlasým a tmavookým motorářem a ona mi začne do představ cpát toho Cullena.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo další odfrknutí od posledně jmenovaného. A ještě přidal zakroucení hlavou. Co si jako myslí? Začínala jsem mít pocit, že nás slyší… Ale i když seděl před námi, byla to velká vzdálenost na to, aby rozuměl našemu šeptání. Začíná mě pěkně štvát.

Chvíli jsem se zaposlouchala do výkladu učitele – Romeo a Julie. Pche. Slaďárna a ještě k tomu povinná četba, co víc si přát… A opět to odfrknutí! No to už si dělá srandu! Proč se ale nemůžu zbavit pocitu, že všechna byla mířena na mě?! A cože? Teď pokýval na souhlas?!! Já ho…

Přerušil mě šramot ve třídě, všichni začali vytahovat tužky a papíry. Cože, na co? Jess do mě naštěstí drbla:

„Píše se přepadovka. Vytáhni si papír. To je zmetek…“ nadávala.

„No nazdar, já vůbec nic neumím.“

Na učení jsem vůbec neměla čas. Buď jsem byla někde venku s partou, nebo jsem seděla u počítače a chatovala. Posledních pár týdnů jsem taky byla dost na facebooku. Na učení prostě nezbýval čas. Učitel začal diktovat otázky a já věděla, že jsem ztracená. Jess vedle mě naškrábala pár řádků a dál taky nevěděla.

Po chvilce okusování tužek učitel testy sesbíral a se slovy „uvidíme se příště“ s úsměvem odkráčel ze třídy. No to zase dopadne…

Celý den probíhal podobně a každý předmět mi tak víc a víc kazil moji původně skvělou náladu. Vrcholem všeho byla matika poslední hodinu. Matika pro mě byla děs a hrůza podobně jako laborky z chemie a chemie vůbec. Tyhle předměty prostě nebyly mojí krevní skupinou ani v nejmenším, a tak jsem se ani nesnažila psát poznámky nebo dávat pozor. Tomu taky odpovídaly moje známky.

Tuhle hodinu učitelka přišla s písemkou, aby si ověřila, co prý umíme bez hlubší přípravy a pak ještě něco o tom, že pravidelnou přípravu bere jako samozřejmost, a že pak není žádný test problémem. Jistě, jistě, bla bla bla.

Tak tenhle test se ukázal velkým problémem. Ani jsem netušila, co ta zadání příkladů mají znamenat a chtít po mně je spočítat? Hahaha, moc vtipné… Jenže nejhorší je, že jsem si uvědomila, že tohle je určitě jeden z posledních testů a známky tam mám vážně na propadnutí. A s takovou můžu na prázdniny strávené odpočíváním a blbnutím rovnou zapomenout. To by mě Charlie nikam nepustil…

„Sakryš, co mám dělat… Udělám cokoliv!“ povzdechla jsem si a v duchu si nadávala do nebetyčných volů. V tom se ozvalo syknutí z lavice přede mnou a na lavici mi přistál papírek. Rozbalila jsem ho a na papírku stálo:

Pošlu ti řešení, ale slib, že se přihlásíš na doučování.

Zarazila jsem se, vytřeštila oči, ale jelikož nebylo času nazbyt, rychle jsem špitla: „Slibuju.“

V tu chvíli mi na lavici přistál druhý papírek, na kterém bylo řešení všech tří příkladů. Rychle jsem řešení opsala a jen tiše doufala, že je ten postup správný, protože, upřímně, jaký důvod by měl Cullen, aby zrovna mně poslal správné řešení?

A zase to odfrknutí! Tak sakra, to už je vážně na mě! Ale proč? Nic přece neříkám!

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

KalamityJane

15)  KalamityJane (29.04.2013 20:08)

ireen, Jalle: povídku mám v hlavě, ale vůbec nemám "Twilight náladu" a nemůžu se k tomu donutit, děkuju za připomínku, že to ještě pořád někoho zajímá a v blízké době s tím něco udělám. Děkuju za podporu.

Jalle

14)  Jalle (20.04.2013 09:10)

odfrknutí

13)  ireen (07.03.2012 20:55)

Ahoj KalamityJane! Nešťastná, že zatím není víc kapitolek Svatby snů, která byla vtipná a moc hezky se četla, jsem se ponořila do téhle "série".Tvůj styl je mi moc příjemný, tak doufám, že v tvorbě neustaneš! Ráda počkám na další kousky. Děkuju Ti.

Lampas

12)  Lampas (17.07.2011 12:14)

Zatiaľ sa mi to páči, idem čítať ďalej...

semiska

11)  semiska (16.05.2011 16:54)

Začíná to moc pěkně, jsem zvědavá, jak se to bude odvíjet dál. ;-) Hodně mě to zaujalo, nejde se odtrhnout.;) :D

Twilly

10)  Twilly (12.05.2011 17:44)

Tak zaujalo... jdu dál

mima19974

9)  mima19974 (30.04.2011 10:12)

To bolo úžasné!!

8)  Kate (29.04.2011 16:24)

ahojky je to naprosto úžasný prosím rychle další kapitolu

KalamityJane

7)  KalamityJane (29.04.2011 12:41)

Moc všem děkuju za komentáře, strašně mě potěšily a už pilně pracuju na druhé kapitolce (a to na úkor práce!) :D ;)

Abera

6)  Abera (29.04.2011 01:11)

5)  lucie (28.04.2011 21:24)

Je to super, co nejdříve další díl :) :) :)

4)  Anna43474 (28.04.2011 20:49)

Suprový nápad Vážně se mi to líbí
Chudák Bella - v tomhle ohledu, býti nechápající... Nechtěla bych
A nemůže si zapamatovat jeho jméno?! No těpic
Těším se, jak tahle jízda bude pokračovat
TKSATVO

henna

3)  henna (28.04.2011 20:46)

Skvělý, skvělý, skvělý!

2)  Papu (28.04.2011 20:25)

Kdyby se ti tam na začátku neobjevoval přítomný čas, který se snad nedá ani číst, aniž by sis polámala jazyk je to bombastický určitě pokračuj, ale ten přítomný čas je vážně vražedný

1)  barča2 (28.04.2011 19:02)

uuuuuuuuuuuuuurčitě pokračuj!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse