Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/3353400.jpg

11. Kapitola s názvem Mytické bytosti je tady. Kapitola je trochu kratší, než obvykle, ale nemám teď vůbec čas na psaní, takže aspoň kousek jsem přidala:-)

Dozvíte se, co je Bryan zač, čeká vás trocha romatiky a možná přijde i Johny Depp

11. kapitola - Mytické bytosti

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Věděl snad, co je Edward a jeho rodina zač? A jak?

„Jak… Jak to… Jak to víš?“ vykoktala jsem zděšeně.

„Ale copak, to ti neřekli, že tady ve Forks nejsou jediný bestie upíři?“

„O čem to mluvíš?“ jímala mě panická hrůza.

„Ihned. Ji. Pusť.“ Ozval se najednou za námi odměřený ledový hlas. Jak se Bryan otočil, cukl se mnou, takže jsem uviděla Edwarda, jemuž patřil ten hlas, Emmetta i Jaspera, jak stojí v podivné, snad bojové, či co, pozici a výhružně na Bryana poulí oči.

„Nebo co?“ vysmíval se Bryan, ale pustil mě. „Prý si jí neřekl, co za další bestie žije ve Forks. Určitě by je ráda poznala, ne?“ Mezitím jsem doběhla k Edwardovi, který si mě hned stáhl za sebe.

„Běžte, my už ho srovnáme,“ kývnul Jasper spíš na mě, než na Edwarda.

„Tři na jednoho. Jak ušlechtilé. Snad se mě nebojíte.“ Bryan si z nich očividně nic nedělal a dál provokoval.

Edwarda jsem musela doslova odtáhnout a ještě za rohem cenil zuby a nepříčetně se mračil.

„No tak, už je to dobrý,“ snažila jsem se ho uklidnit, i když jsem měla pocit, že by v takovéhle situaci měl uklidňovat spíš on mě. To ho probralo.

„Máš pravdu, promiň. Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?“

„V pořádku, ale o čem to mluvil? Jací další tvorové tu jsou?“

„Bells, asi nemá cenu ti říkat, ať se na nic neptáš, že?“ když viděl moje nesouhlasné zavrtění hlavou, pokračoval, „povím ti to ale až doma, ano? Teď pojď konečně na oběd.“

Přikývla jsem a radši jsem začala něčím jiným, protože Edward nejspíš Bryana v myšlenkách cupoval na puzzle.

„Jessica má příští týden oslavu narozenin, půjdeš tam se mnou?“

Edward se na mě udiveně podíval a pak se rozesmál. Nahlas. Zbláznil se.

„Nezbláznil jsem se. Jen jsem si vzpomněl, co všechno jí letělo hlavou, když tě zpovídala. Půjdu rád. Bude koukat,“ vypravil ze sebe poté, co se dostatečně nasmál.

Po škole mě Edward zavezl domů, stejně jako celý tento týden. Tentokrát šel se mnou k nám a nejel domů.

Došli jsme ke mně do pokoje, Edward si sednul na kraj postele a já naproti němu do křesla.

„Tak povídej,“ vybídla jsem ho.

„Bello, povím ti to, ale nespíš vyvádět, nesmíš o tom nikde mluvit a nesmíš dát nijak najevo, že to víš, jasné?“

Přikývla jsem, ale v duchu se děsila, co to zase bude. Ale mohlo být něco horšího než město plné upírů?

Edward se bolestně ušklíbnul, takže asi může…

„Upíři nejsou jediné mytické bytosti, které žijí ve společnosti lidí. Z pochopitelných důvodů se ale všechny bytosti snaží svou existenci utajit. Upíři jsou jedni z nejnebezpečnějších predátorů, kteří chodí po tomto světě, ale samozřejmě mají také své přirozené nepřátele. Těmi nepřáteli jsou vlkodlaci.“

Podíval se na mě, a když viděl, že jsem se ani nehnula, jen tiše poslouchala, pokračoval:

„Nejsou to vlkodlaci, jaké znáš z filmů. Tito se mění, kdy chtějí a mají to geneticky dané. Poblíž Forks je jedna osada těchto vlkodlaků, měničů. Jejich cílem a důvodem vzniku je ochrana kmene před námi – před upíry. Vypadají jako obří vlci, mají dokonalý čich a rychlostí se nám dokážou vyrovnat.“

Na chvíli se odmlčel.

„Proč ale žijete tady, kde jsou vaši nepřátelé?“ podivila jsem se. Kupodivu mi nepřišlo nijak zvláštní, že vlkodlaci existují.

„Carlisle tady žil před několika desítkami let a s prapředky dnešního kmene uzavřel smlouvu. Black tenkrát pochopil, že je Carlisle jiný a dovolil uzavření příměří podmíněné tím, že upíři tady nesmí nikoho zabít a nesmí překročit hranici, kterou dohodli.“

„Říkal si Black? Copak…“

„Ano, Black. Ten kmen jsou indiáni z La Push.“

Teď už jsem byla v šoku. Charlie tam přece každou chvíli chodí. Je možné, že by o tom věděl?

„Ne, neví. Říkám, že vlkodlaci to drží v tajnosti. Nikdo by tam Charliemu neublížil.“

„No, a co s tím má společného Bryan?“

„Ten…“ zavrčel Edward, „nikdo kromě vlkodlaků, a mě, to neví. Bryan je nemanželské dítě. Jeho matka podvedla jeho otce s mužem ze smečky a Bryan teď v sobě má vlčí gen. Jenže smečka ho kvůli jeho povaze hodně rychle zavrhla. Někoho takového nepotřebují. Bryan poté ještě víc zahořkl a dělá si, co chce. Matka udělá, co mu na očích vidí, jen aby Bryan nic neřekl otci, takže si může dovolit kdejakou pitomost. Moc často se neproměňuje. Naučil se to celkem rychle ovládat, také díky tomu, že jej smečka zavrhla. Nemá nutkání bránit smečku ani nic podobného.“

Zírala jsem doslova s otevřenou pusou.

„Síla, že?“ usmál se Edward.

„To teda,“ vydechla jsem.

„Je Bryan nebezpečný?“ zeptala jsem se ještě.

„Je nebezpečný, když se příliš rozčílí, to by se pak mohlo stát, že se přemění, ale neboj, vždycky ti budu nablízku.“

„Díky,“ špitla jsem.

„Za co? Aha. Není zač,“ usmál se a já se rozesmála nahlas. To čtení myšlenek má spoustu výhod.

„Charlie je tady…“

„Zdržíš se do večeře?“

„Do večeře klidně. Na večeři raději ne,“ šklebil se.

„Myslela jsem, že bych ti udělala třeba maso s brambory jako minule, to ti přece ohromně chutnalo,“ popichovala jsem ho.

„Hmmm, bylo… vážně… vynikající…“

„Ne, neumíš lhát. Opět se o tom přesvědčuju,“ smála jsem se mu dál.

Když jsme prohodili pár slov s Charliem, který se na Edwarda potutelně usmíval, šli jsme si nahoru pustit film. Sedli jsme si vedle sebe na mojí širokou postel a zády se opřeli o zeď. Vybrala jsem klasiku Piráty z Karibiku a během filmu jsme postupně sklouzávali dolů na postel, až jsme úplně leželi. V jednu chvíli jsem se na Edwarda podívala a on na mě otočil hlavu.

„Copak je?“ zeptal se starostlivě.

„Nevím,“ odpověděla jsem popravdě, ale z jeho pohledu mě příjemně mrazilo v podbříšku.

Edward se na mě usmál a stydlivě vzal moji ruku do svých dlaní.

„Příjemně chladíš…“ začínala jsem rudnout. Ještě že moje myšlenky nijak nekomentoval a zadržoval smích někde hluboko v sobě.

„Ty zase příjemně hřeješ,“ vrátil mi a já se musela začít smát.

„Tak na to si ještě určitě žádnou holku nesbalil,“ smála jsem se, ale když jsem viděla jeho potutelný úsměv, zarazila jsem se.

„Že ne? Nebo jo?“ byla jsem celkem v šoku.

„Samozřejmě, že ne, ale líbí se mi, když znejistíš.“

„Trochu zvrácený smysl pro krásu, ne?“

„Trošičku možná…“ naklonil hlavu na stranu a film už jsme ani jeden nevnímali.

Využila jsem toho, že stále držel moji ruku a nenápadně jsem ho začala palcem hladit. Nic nenamítal, tak jsem svou ruku vysvobodila z jeho sevření a palcem i prsty mu začala přejíždět po celé paži. K rameni a zpět k zápěstí. K loktu a zpět k zápěstí. K rameni a k zápěstí. Edward zavřel oči a očividně si užíval mé doteky. K rameni a k zápěstí. K rameni… a odvážila jsem se na klíční kost, na krk a posléze na rty. Jeho ledové rty se najednou pohnuly a on mé prsty políbil, jako já tenkrát ty jeho. Odvážila jsem se k dalšímu kroku. Prsty jsem pomalu posouvala na spánky, až jsem celou svou ruku měla na jeho tváři. Hlavu jsem sklonila blíž k němu a vnímala jeho mělký dech. Najednou přestal dýchat!

„Edwarde?“ zkusila jsem to tiše. Nic.

„Edwarde!“ jemně jsem s ním zatřásla. Pořád nic. Nereagoval. Začala jsem panikařit. Co se mu proboha stalo?

Najednou se začal třást. Otevřel oči i pusu a já pochopila, že se třese od smíchu. Praštila jsem do něj pěstí.

„Co to mělo být?  Vyděsil si mě!“

„Promiň, já ti zapomněl říct, že nepotřebuji dýchat. Říkal jsem si, co blázníš, pak mi to došlo.“ Smál se dál.

„No moc vtipný.“

Edward zase zavřel oči a já si lehla vedle něj a koukala do stropu. Najednou se Edwardovy prsty dostaly pod můj krk a pak mě chytil za rameno a přitáhl si mě blíž k sobě. Moje srdce bilo jak o závod.

„Kam se poděl ten nesmělý pan Cullen?“ zeptala jsem se stále ještě pozorujíc strop.

„Myslím, že jsi ho zmačkala na mrňavou kuličku a vyhodila do popelnice,“ odpověděl pobaveným tónem.

Lehla jsem si na bok čelem k němu a Edward mě začal hladit po zádech. Bylo to strašně příjemné a vzrušující. Edwardovi najednou zčernaly oči a kousek se odtáhl.

„Nechci vědět, na co myslíš,“ popichovala jsem ho.

„No spíš na co myslíš ty…“

Zrudla jsem.

„Já… já…“

„Pšššt, nic neříkej,“ dal mi přes ústa prst a jemně mě přetočil na záda tak, že jednu svou ruku měl na mé tváři, jednu nohu přes mou nohu a obličej měl tak blízko u mého, že jsem cítila jeho ledový dech. Moje srdce už nebylo schopné vyvinout takovou rychlost, tak si začalo klidně vynechávat. Edward se ještě víc přiblížil svými rty k mým a čekal, co udělám. Díval se mi do očí a já se topila v těch jeho. Pak jsem bez jediného zaváhání přivřela oči a spojila naše rty. Edward byl nejdřív trochu nesmělý, pak se ale do polibku zapojil na plno, a když jsem trochu pootevřela rty, nezaváhal a začal si pohrávat s mým jazykem. Odtrhli jsme se až po notné chvilce a já přerývavě dýchala.

„Teda… páni! Na upíra dobrý…“ snažila jsem se najít normální tep.

„Teda… Na lidskou holku dobrý,“ rozesmáli jsme se.

„Má to znamenat…“ zeptala jsem se, jen co jsem se uklidnila.

„Co?“ povytáhl obočí.

„No, že my dva… teď… spolu…“ nebyla jsem si jistá, jestli to je to, co chci. S Edwardem mi bylo krásně a byl to báječný kamarád a zcela upřímně jsem se bála, že by se to mohlo zničit, kdybychom byli něco víc. Edward si to v mých myšlenkách samozřejmě přečetl.

„Ne, promiň. Neměl jsem to dopustit. Omlouvám se.“

„Ne, to já… Promiň,“ zrudla jsem rozpaky a ani jeden z nás nevěděl co říct.

„Tak já už bych měl jít,“ stáhl Edward rty do bolestného úšklebku. Přikývla jsem a šla ho vyprovodit.

„Tak, ahoj, Bello,“ mávnul rukou, když mířil ke svému autu.

„Ahoj, Edwarde,“ bylo to trapné. Vrátila jsem se do domu a přemítala nad tím, co se právě stalo. Já se líbila s Cullenem. Je to vůbec možné?

Kdyby mi to někdo řekl ještě před čtrnácti dny, vysmála bych se mu a poslala ho k ďasu. Je vážně možné, že mě za ty dva týdny tak změnil? A jak vůbec? Nechápala jsem, co se to se mnou děje.

Celý týden to mezi námi bylo dost rozpačité, bavili jsme se sice, jakoby se vůbec nic nestalo, ale mně se k tomu polibku myšlenky vracely dost často, a i na Edwardovi bylo vidět, že na to jen tak nezapomněl. Poslední dobou ho něco trápilo a nemohla jsem z něj dostat, co se děje. Vlastně všichni Cullenovi byli snad ještě bledší než obvykle a poslední dva dny se ve škole nikdy neukázali všichni. Edward ani Alice, se kterou jsem se bavila jako s nejlepší kamarádkou, mi nechtěli nic říct. V pátek na obědě jsme s Edwardem domlouvali, že bychom něco podnikli v přírodě. Už jsem si zvykla nenápadně přehazovat jeho jídlo na svůj talíř, takže to vypadalo, že i něco snědl a on spokojeně mlel ústy a pomlaskával.

„Alice říkala, že v sobotu bude svítit sluníčko, takže se nemůžu nikde ukazovat, ale kdyby si chtěla, můžu tě vzít na jedno nádherné místo v lesích.“

„To by bylo bezva. Hele, a co s vámi vlastně dělá slunce? Nějak jsme se k tomu nedostali,“ napadlo mě najednou.

„Tak já ti to v sobotu ukážu,“ usmál se.

Zatvářila jsem se trochu pochybovačně, nemusí se kvůli mně vystavovat nebezpečí.

„Ale ne, není to nebezpečné. Je to jen zvláštní. Uvidíš sama. Nemusíš mít strach,“ přesvědčoval mě, takže jsem přikývla.

„Alice taky tvrdí, že viděla, jak u nás dnes přespíš, že prý nějaká dámská jízda, či co, tak se s ní ještě domluv.“

„Dobrá. To by neměl být problém.“

Skutečně jsem se s Alice domluvila, Charlie se sice tvářil pochybovačně, ale když jsem mu znovu odpřísáhla, že s Edwardem nechodím, pustil mě. Alice mě vyzvedla a jeli jsme k nim.

To, co následovalo, když jsem vešli k nim do domu, mi doslova vyrazilo dech.

 

 


 

Co Bellu tak šokovalo?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Lampas

17)  Lampas (17.07.2011 18:28)

Terry

16)  Terry (31.05.2011 20:01)

Beru ohledy na tu oslavu a moc se těším na pokračování!

KalamityJane

15)  KalamityJane (30.05.2011 09:41)

Další kapitola bude trochu později. O víkendu jsme slavili padesátiny a nebyla jsem schopná cokoliv napsat:D Takže prosím o strpení:-) a děkuji za všechny komentáře, mám z nich obrovskou radost:-)

14)  Inoma (29.05.2011 21:04)

Ježíš, já ještě neokomentovala tuto kapitolu
Bylo to úžasný Nejprve Edward zachrání Bellu ze spárů zákeřného vlkodlaka, pak jí povypráví historky ze světa nadpřirozena a pak si dají film, u kterého se jen tak mimochodem políbí A nakonec bude Bella u nich spát. Moc se těším na pokračování.
Píšeš naprosto úžasně. Jen tak dál

13)  barča cullen (29.05.2011 11:48)

už se strašně těším na to až si to konečně přizná!!!!!

Katka

12)  Katka (28.05.2011 21:42)

rychleeee další kapitolku

11)  marcela (28.05.2011 17:56)

Prosíííím další.

10)  Anna43474 (28.05.2011 14:11)

Že by Alice udělala speciální výzdobu???
Asi to nebude nic zlého, protože to by Al iděla, ne??? Nebo že by se na ně rozhodli zaútočit wolfové?! Já vím, jsem hrozná, vymýšlím si co nejhororovější scénáře Ale když ono je to tak...
TKSATVO

mima19974

9)  mima19974 (27.05.2011 18:18)

V dome bude prázdno... Alice zdrhne a Bella bude mať s Edwardom romantický večer :D Som hrozná viem :) Teším sa na pokračovanie!

8)  tina (26.05.2011 21:52)

semiska

7)  semiska (26.05.2011 11:17)

Skvělé. Oni dva tak malinko roztěkaní, sluší jim to. :) Bryan je vlkouš,jo? No, tak to bude ještě zajímavý. ;) Copak ji asi překvapilo a šokovalo? Výzdoba? Nebo by byla jen dámská jízda záminkou něčeho jiného?
Šupky dupky honem datluj další kapitolku, prosííííím!!!

6)  Aalex (26.05.2011 06:42)

Krása. Jsem zvědavá, kdy si ti dva přiznají, že to přece jen jde, a že nedokážou být bez sebe. Copak Alice asi připravila? Tradičně to trochu přehnala, co?

Abera

5)  Abera (26.05.2011 00:57)

4)  Leni (25.05.2011 22:46)

Twilly

3)  Twilly (25.05.2011 22:43)

to bych taky ráda věděla... takže honem ať si to mohu přečíst, ju?

2)  Nikolkáá! :D (25.05.2011 22:41)

Co následovalo?! :D no to bych taky ráda věděla! :D hej Skvělá povídka a skvělej díl! ;) jó hold tady má někdo talent tak šupajdi napsat další ;)

1)  lucie (25.05.2011 22:39)

Perfektní! Moc dobře se to čte Už se těším na další díl

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse - poster