Sekce

Galerie

/gallery/Poslední polibek na dobrou noc.jpg

Život ve Volteře začíná.

Všechno je jiné a nové.

A Anna nemůže být spokojenější, vždyť je přeci královnou!

 

Kamenné srdce měla z ledu,

pohrdala očima barvy medu.

Svou novou podstatu brala jako dar,

on ví našel vše, co si kdy jen přál.

Dočista se změnila dívka kdysi milá,

zapomněla na dobu, kdy jako člověk žila...

Připadala jsem si jako ve snu. Marc mi dal pusu a svět kolem přestal existovat. Bylo mi úplně fuk, kde jsme a kdo další tam je s námi. Nezáleželo mi na zjevné nechuti Ara vůči mně.

Manželka, je ze mě vdaná paní, manželka… Znělo mi v hlavě a znělo to až neuvěřitelně hezky.

Okrajem mysli jsem slyšela a vnímala Ara a jeho rozhořčený monolog. Další bratr, Caius, se ho snažil uklidnit. Říkal něco v tom smyslu, že se na mě má pořádně podívat a pak to třeba pochopí. To se mi líbilo a zvedlo mi to sebevědomí. Vždycky jsem věděla, že jsem krásná. A upírství mi jedině přidalo a vymazalo jakýkoliv drobný nedostatek, jaký jsem snad předtím měla. I když… kromě nádoru na mozku jsem na sobě nikdy žádný nedostatek či chybu neshledala.

Polibek skončil a já už se nemohla dočkat svatební noci. Od kdy jsem byla tak nenasytná? To pro mě byla záhada. Milování jsem měla ráda i dříve, ale spíš jsem si potrpěla na romantiku. Svíčky kolem postele, okvětní plátky růži po povlečení, společná koupel s vonnými oleji, dlouhá předehra, něžné dotyky a nekonečné polibky. Nic takového se s Marcem nekonalo. S ním se to snad ani nedalo nazvat milováním. Naše intimní chvíle byly jako uragán. Rychlé, nespoutané, divoké a devastující pro okolí. Dříve by mě něco takového až odpuzovalo, nyní jsem se těšila až ze mě zase strhá oblečení a vezme si mě. Bez jakékoliv předehry, bez romantiky, bez něhy. Tahle změna, která se se mnou udála se mi moc nelíbila. Nelíbila se mi přesně do té chvíle, než se mě Marc dotkl. Připadala jsem si trošku jako zvířátko. Ovládaná jen svými pudy a touhami. Chtěla jsem krev, tak jsem si ji vzala a neohlížela se na to, jestli kvůli tomu zemře pár lidí. Chtěla jsem sex, tak jsem se vrhla na Marca a dělali jsme neuvěřitelné věci. Něco v koutku mysli mi tichoulince říkalo, že tohle není úplně v pořádku, ale já na ten ostýchavý hlásek ani v nejmenším nedbala.

Aro něco ještě říkal a jeho hlas už ani nezněl rozčileně, spíš rezignovaně. Neposlouchala jsem ho. Marc mu něco odpověděl a já nedokázala vnímat ani jeho slova. Slyšela jsem jen jeho hlas. Byl tak neuvěřitelně sexy. Zněl, jako když se satén dotkne hebké pokožky. Hladil mě a probouzel ve mně touhu. Zase.

Možná se Marc se svými bratry rozloučil a možná taky ne. Já určitě nic neřekla, nebo jsem si to alespoň neuvědomila. Najednou mě Marc nesl chodbami zpět do našich pokojů. Přitulila jsem se k němu a zavřela oči. Takhle jsem si vlastní svatbu nikdy nepředstavovala. Ale já o svatbě vlastně nikdy moc neuvažovala. Oba dva moje předchozí vztahy jsem sice brala velmi vážně, ale asi nikdy jsem si nemyslela, že by mě jeden z mých ex-přítelů dovedl až k oltáři. Nebyla jsem si ani jistá jestli takový náhodný manželský slib bez oddávajícího platí. Nesměle jsem se zeptala Marca.

,,Platí. Víš, mezi naším druhem se obecně na svatby moc nehraje, řečeno moderním stylem. Pro nás je manželství nepodstatné. Když se upír zamiluje, je to trvalé a nezvratné. Partnerství trvá celou věčnost, nebo do zničení jednoho z páru. Ten druhý málokdy ve své existenci pokračuje dál. Nechá se dobrovolně roztrhat a spálit nebo se mstí a zemře přitom. Mezi naším druhem není moc manželů, přestože partnera má mnoho z nás. Jenže já jsem vládce. Aby bylo tvé postavení neoddiskutovatelné a nesporné, byla svatba téměř nezbytná. Neexistuje žádná naše evidence či matrika, kam by se zaznamenávaly sňatky. Není žádný oddávající. Pro nás stačí, že jsme se manželi prohlásili. Pro každého teď budeš má žena a každý k tobě bude přistupovat s úctou a respektem,” vysvětloval Marc. Skoro jsem až cítila chvění kolem srdce. Milovala jsem ho a naprosto chápala význam partnerství. Jakkoliv se to zdálo neuvěřitelné, vzhledem ke krátké době, po kterou jsem Marca znala, naprosto jistě jsem věděla, že bych nemohla a nedokázala žít na světě, kde by nebyl on.

,,Víš, že jsi ten nejbáječnější chlap, se kterým můžu strávit celou věčnost?” zašeptala jsem mu do ucha a jazykem mu přejela po ušním lalůčku. Zasténal, zavrčel a zrychlil až do běhu. Potěšilo mě, že mě chce stejně jako já jeho.

Celou noc jsme strávili velmi, ale opravdu velmi příjemným způsobem. Opět bych to nenazvala milováním, ale rozhodně se mi to zamlouvalo.

Ráno Marc s tisíci omluvami vstal, oblékl se a vydal se řešit něco neodkladného se svými bratry. Ač nerada, nechala jsem ho jít. Když se za ním zavřely dveře, práskla jsem sebou zpět do postele. Dívala jsem se do stropu a v hlavě měla prázdno. Napadl mě velmi neslušný výraz pro to, co se mnou Marc udělal. Zasmála jsem se své nestydatosti. Po pár minutách jsem vstala a dokonce se i oblékla. Překvapila a zaskočila mě moje nová síla. Dvoje šaty jsem roztrhla, než se mi podařilo kompletně se obléknout. Zvláštní.

Chtěla jsem se namalovat, ale při pohledu do zrcadla mi došlo, že to nepotřebuju. Potěšeně jsem se usmála, když v tom se ozvalo zaťukání na dveře. Zarazila jsem se a na okamžik pocítila strach, ale pak jsem si vzpomněla na své postavení získané včerejší svatbou a sebevědomí se mi vrátilo.

,,Dále,” pronesla jsem hlasem, který jsem považovala za vznešený a hodný královny.

Do pokoje vstoupila nádherná brunetka. Jemně vlnité vlasy jí sahaly až skoro ke kolenům. Na sobě měla překrásné šaty z téměř průhledného rudého hedvábí. Obdivem k ní mi až spadla brada. Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala.

,,Athenodora, jméno mé,“ usmála se na mě. Nebyla jsem o nic moudřejší ohledně toho, kdo je. ,,Caiova manželka,“ dodala, když viděla můj vnitřní zmatek, který se mi musel odrážet ve tváři.

,,Anna,“ podařilo se mi vyslovit. A to jsem si myslela, že jsem krásná! Oproti ní jsem byla úplně obyčejná.

,,Ano, to vím. Mluví o tobě celý hrad. Můžu se posadit?“ opět se usmála a když jsem se zmohla na tupé přikývnutí, ladně se posadila do jednoho starodávného křesla. Jako omámená jsem si sedla naproti ní. Nedokázala jsem z ní spustit oči.

,,Vítám tě mezi námi, Anno. Už bylo na čase, aby si Marcus taky někoho našel. Takovou dobu byl sám… Ty v sobě máš dostatek energie, vášně a života pro vás oba. Jsem ráda, že ses stala mojí sestrou,“ téměř zazpívala. Okouzleně jsem přikývla a hlavou mi proletěla myšlenka, že se ženou jsem se ještě nikdy ani nelíbala. Její rty mě doslova vábily. Zavrtěla jsem hlavou a zakázala si podobné myšlenky. Byla jsem vážně divná.

,,Děkuju, je to všechno pro mě nové. Jsem jiná, než jsem byla. Úplně jiná. Trošku mě to až děsí,“  přiznala jsem upřímně. Athenodora se rozesmála. Její smích byl asi tím nejkrásnějším zvukem, jaký jsem kdy slyšela.

,,Jo, jsme divocí, nespoutaní a bez zábran. Co chceme, to si bereme. Za čas ti to přijde normální,“ zamrkala na mě. Napadlo mě, že bych jí řekla, že momentálně chci ji, ale včas jsem se zarazila. To by určitě vhodné nebylo.

,,Kdyby sis o něčem chtěla popovídat, klidně za mnou přijď. Caius nenechá Ara, aby na mě sáhnul, takže jakýkoliv rozhovor zůstane mezi námi,“ informovala mě a vstala k odchodu.

,,Děkuju, ale teď asi nejsem úplně schopná mluvit,“ zakoktala jsem. Vědoucně na mě mrkla a byla pryč.

Páni! Já chtěla políbit ženu. No, nejen políbit. To bylo už na mě trošku moc. Vraždění lidí, nespoutaný sex s Marcem, já jakožto královna nemrtvých… To všechno bylo v pohodě, ale chtít zatáhnout do postele ženu, to bylo prostě moc. Hystericky jsem se rozesmála a rukama si vjela do vlasů. Co se to ze mě do háje stalo za  zrůdu?! Tedy, ne že bych lesbičky považovala za jakkoliv špatné. Jenže já ji nemilovala. To, co jsem s ní chtěla dělat, nebyla otázka lásky. Byl to pouho pouhý a  prostý chtíč. Tohle s láskou nemělo nic společného. Sex bez lásky byl špatný. Dříve jsem jím pohrdala. Nyní jsem po něm toužila, a navíc se ženou...

Nedokázala bych říct, jak dlouho jsem prožívala ten svůj záchvat paniky. Najednou mě svíral v náručí Marc a konejšil mě jako malou holčičku. Ptal se, co se mi stalo. Styděla jsem se. Schovala jsem svou tvář na do prohlubně na jeho hrdle a vzlykla.

,,Byla mě navštívit manželka tvého bratra Caia,“ dostala jsem ze sebe tiše.
,,Athenodora?“ zeptal se překvapeně, ale pak se usmál. ,,Ona je moc milá a přátelská. Většina těch, kdo ji znají, nechápou, jak může zrovna ona být s Caiem. Je to taková malá záhada.“

Ušklíbla jsem se, to dokonale sedělo. Taky jsem to nechápala. Zhluboka jsem se nadechla, nasála Marcovu nádhernou vůni a odhodlala se říct mu i ten ponižující zbytek.

,,Ona je moc krásná. Moc krásná. Já… já jsem pocítila záchvěv touhy. Vůči ní,“ zašeptala jsem. Marc se zarazil, ale pak mě vroucně políbil na do vlasů.
,,Hm, takoví jsme. Abych byl upřímný, jsem docela rád, že tě přitahuje jiná žena a ne jiný muž. Vztahy mezi ženami, tedy ty tělesné, taky nejsou u našeho druhu zrovna výjimečné. Užíváme si všechno příjemné. Ženy se ženami pociťují prý velké uspokojení, jiné než s mužem,“ zašeptal mi přímo do ucha a já se zachvěla.
,,Tobě to nevadí?“ ujišťovala jsem se.
,,Nevadí. Vadilo by mi, kdyby šlo o Demetriho nebo jiného muže, ale žena mi nevadí. Kdybys jí to řekla, asi by ji to i potěšilo. Má ráda odbiv a svou přitažlivost. Zalichotila bys jí. Nemusíš se strachovat. Tyhle primitivní pudy a touhy tě po několika měsících přejdou. Až tvé tělo absorbuje všechnu tvou lidskou krev, tvá mysl se vyjasní. Ne že by ses pak úplně oprostila od tužeb a přání po tělesných požitcích, ale pak se už budeš schopná plně ovládat. Všechno bude v pořádku, neboj se,“ uklidňoval mě vážně a s něhou.
,,Všechno je v pořádku, když jsi se mnou,“ usmála jsem se na něj.

,,Nechtěla by ses napojit? Ještě bys neměla mít žízeň, ale třeba máš chuť na čerstvou krev,“ nabídl mi velmi lákavé strávení následujících chvil. Stačilo, aby se o krvi zmínil, a oheň v mém hrdle vzplál.

Přikývla jsem a on mě chytil za ruku. Vedl mě opět chodbami a já náhle uslyšela tlukot mnoho srdcí. Cítila jsem mnoho vůní a živě si dokázala představit to množství krve, které mám na dosah.

Skoro jsem běžela. Nyní jsem táhla Marca za sebou. Nemohla jsem se dočkat, až budu pít. Bylo mi dočista a naprosto jedno, kolik lidí zabiju, kolik životů kvůli mně vyhasne. Ani v nejmenším mi na tom nezáleželo. Chtěla jsem jen uhasit tu žízeň a zničit plameny ve svém hrdle. Hnala jsem se chodbami, kterými jsem nikdy předtím nešla, ale k cíli jsem se blížila neomylně. Rozrazila jsem dveře a vpadla do rozlehlé místnosti plné upírů. Až na Ara se na nás nikdo ani nepodíval. Všichni pohledem hypnotizovali dveře na druhé straně místnosti. Chtěla jsem běžet dál, ale Marc mě zadržel.

,,Vyčkej, nedýchej a nehýbej se. Oni přijdou sami. Až sem. Brzy se dočkáš,” šeptal mi a zmáčkl mi ruku. Silou vůle jsme zůstala na stát na místě a nutila se ke klidu. Slyšela jsem líbezný ženský hlas vykládající cosi nedůležitého o historii hradu. Cvakání fotoaparátů. Smích. Nadšené áchání. Uchvácené výdechy. Zvídavé otázky pronášené nemelodickými lidskými hlasy. Tlukot srdcí. Proudění krve v ještě teplých tělech. Rozpínání plic při dýchání. Zoufale jsem zasténala.

,,Ještě vydrž,” zaprosil Marc tiše. Zavřela jsem oči. Už brzy, brzičko se zakousnu do nějakého měkkého, pulzujícího těla. Horká a slaďoučká krev mi vytryskne do úst a já pocítím její nejkrásnější chuť. Svlaží mé hořící hrdlo a dodá mi sílu. Krev, krev, krev, krev… Zavrčela jsem. Tiše, temně a důrazně.

,,Ještě chvíli, lásko,” zašeptal mi Marc do vlasů. Políbil mě a přivinul do svého náručí. Zkameněla jsem. Nehýbala jsem se. Nechtěla jsem ho zklamat.

Dveře se otevřely. Bylo to k nesnesení. Jedna z nás říkala cosi o krásné smrti rukou andělů. Aro začal zpívat latinskou píseň vítající návštěvníky na hradě. Jejich náhlý strach byl až hmatatelný. Srdce zrychlila svůj rytmus. Vůně krve zintenzivněla. Až mě to bolelo.

,,Teď,” pobídl mě Marc s úsměvem. Už by mě nedokázal zadržet. Už ne.

Jako smyslů zbavená jsem se vrhla na jeden ze zdrojů té ohromující slasti. Koutkem mysli jsem zaznamenala, že je to mladá žena, spíš ještě dívka. Bylo mi to srdečně jedno. Stejně jako mi bylo jedno, že jsem jí utrhla paži v rameni, když veškerá její krev proudila v mém těle a to její bezkrevné se zhroutilo k zemi. Bez rozmýšlení jsem skočila po dalším blízko stojícím člověku. Muž kolem čtyřicítky. Než jsem prokousla jeho krk, okouzleně na mě zamrkal. Potěšilo mě to. Jeho to ale od smrti nezachránilo.

Nebyla jsem ještě úplně sytá, ale dokázala jsem vnímat i okolí, nejen svou žízeň. A to, co se dělo kolem, bylo nechutné. Mlaskání, srkání, lemcání, křik, modlitby, prosby. Náhle se mi podlomila kolena a musela jsem si zacpat uši. Bylo to odporné. Oni, tedy my, jsme byli odporní. Černé pláště zahalovaly posledních pár zbývajících lidí a braly jim životy, budoucnost i důstojnost. Tahle smrt nebyla ani trochu důstojná a klidná. Na míle se vzdalovala tomu, po čem jsem já ještě jako člověk toužila. Ale já už člověk nebyla. Dostala jsem dar. Stala jsem se něčím mnohem víc něž tihle prostí smrtelníci. Stala jsem se jim nadřazenou. Já rozhodovala o jejich smrti a oni mi nemohli ublížit. To vědomí mi vrátilo sílu. Přesto jsem nemohla zůstat.

Vyběhla jsem ze sálu a řítila se chodbami do našich pokojů. Potřebovala jsem se umýt a uklidnit. Strhala jsem ze sebe šaty i spodní prádlo a doslova vběhla do sprchy. K mé neskutečné úlevě byla moderní a lehce ovladatelná. Horká voda ze mě smývala imaginární částečky špíny, které na mě v sále ulpěly.

,,Anno, jsi v pořádku?” ozval se za mnou starostlivý Marcův hlas. Otočila jsem se na něj právě v čas, abych viděla, jak se jeho zářivě rudé oči mění v temnou čerň. Zavrtěla jsem hlavou a rozpřáhla náruč. Oblečený vstoupil do sprchového koutu a objal mě. Mezi vzlyky jsem mu vypověděla, jak hrozné mi to v sále přišlo. Společné krmení se mi zdálo nechutné.

K mému překvapení se zasmál a vášnivě mě políbil.
,,Anno, tys skutečná královna! I manželkám mých bratrů to přijde jaksi odporné a nevkusné. Vybrané a zvláště voňavé návštěvníky jim vodí do soukromých pokojů. Krmí se o samotě a v klidu. Zařídím ti to příště taky tak,” šeptal mi. Bylo těžké soustředit se na odpověď.
,,Ne, líbí se mi lov. Chci chodit ven a své, hm, krmení si vybírat sama,” dokázala jsem ještě zformulovat smysluplnou a pravdivou větu. Pak mě Marc polaskal po hýždích a já přestala myslet na cokoliv.


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Kamikadze

14)  Kamikadze (13.02.2011 11:43)

Teda, to bylo něco, Athenodora je něco. Je fajn, že Caius nedovolí Arovi, aby ji četl, aspoň někdo, a Marcusovi to nevadí, ta její náklonost, bože, ten chlap je prostě milionovej.
Společné krmení byl zážitek, jak ji na ty lidi vypustil, jako nějakou šelmu. A pak zjistila, kdo vlastně upíři jsou, a že se jí to nelíbilo, no bodejť by jo, taky nesnáším mlaskání a chlemtání

Janeba

13)  Janeba (07.11.2010 10:05)

A už je to tady! Svědomí! Báječné! Víc asi po probdělé noci s tvými povídkami, dohromady nedám! Díky!

Yasmini

12)  Yasmini (14.10.2010 23:04)

Jsi drsná, ale s Gas máme stejný vkus, a to nejen na povídky. :D:D:D
Krásné to je a hlavně originální.

S Y.

Evelyn

11)  Evelyn (17.08.2010 20:30)

Gassie, jsem moc ráda, že se Ti to zdá úžasné, já se trošku bála, že tohle už jsem přepískla
Hani, děkuju Nikde jsem ale nepsala, že to období přejde ;)
Ivanko, já jsem ve skutečnosti hrozná cíťa a nedívám se ani na horory Miluju pohádky
Bye, díky Podle mě se novoorození prostě neovládají a navíc v době, kdy se Volturiovi narodili, byla tělesná láska mezi stejným pohlavím naprosto běžná, tak se jim tato Annina touha ani nemusí zdát divná
Kami, budu se snažit
Anni, děkuju, Cullen syndrom vážně nebude, slibuju
sfingo, brzy uvidíš
Abero, díky
Terez, to mě moc těší Nebyla jsem několik dní doma, ale teď už to bude zase téměř bez čekání ;)
sakrapráce, to velmi brzy uvidíš, ale můžu prozradit, že lidi za zvířátka nevymění
Děkuju za Vaše pozitivní a moc milé komenty

sakraprace

10)  sakraprace (17.08.2010 19:20)

Koukám, že se Anna velice dobře adaptovala na upírství Jen jsem zvědavá, jestli ji změní, až jí to novororenecké období přejde?!

plyshovymedvidek

9)  plyshovymedvidek (17.08.2010 17:56)

dlouho jsem se těšila na další dílek hani a musím uznat, čekání se opravdu vyplatilo.

Abera

8)  Abera (17.08.2010 17:42)

sfinga

7)  sfinga (17.08.2010 16:58)

Hm, tak Anně se už na upířím životě leccos nelíbí? Dost brzo. Změní se ona, nebo dokáže změnit Marcuse? A co na to jeho bratři?

Anna43474

6)  Anna43474 (17.08.2010 15:46)

Tohle je vážně... hm, upíří povídka. Ale doslova. Žádné slaďoučké lidské "Edward&Bella", ale vážně krvavý upírský příběh. Autentické a sugestivní
Krmení upírů... br. Nechtěla bych se v tom sále ocitnout, ať už na smrtelné či nesmrtelné straně. A všechno popsané tak opravdově, jako bych tam byla s nimi. ormálně mi tu z tebe běhá mráz po zádech. A to jsem dneska ještě nejedla
Po tomhle zážitku mě asi už vážně dneska nedokáže nic překvapit. Takže... TKSATVO

Kamikadze

5)  Kamikadze (17.08.2010 15:26)

no Evelyn, jen tak dál

Bye

4)  Bye (17.08.2010 12:41)

Teda Hani, myslela jsem, že už to víc nejde, ale Ty neustále přitvrzuješ. Z "hardrocku" se pomalu, ale jistě dostáváš do oblasti "death metalu".
To krmení bylo doopravdy odporný (a teď nemám na mysli mlaskání ani srkání). Chvíli jsem doufala, že se Anna konečně probírá z toho svýho "stavu", když aspoň mluví o klidné smrti, ale její nadšení pro lov mě zase uzemnilo.
A co se týče toho druhého pudu - zdá se, že tam Anna taky ještě nenarazila na svoje hranice...
Zas ty Tvoje podrobný rorbory pocitů a autenticita!

Ivanka

3)  Ivanka (17.08.2010 12:32)

Tak tahle povídka je bomba. Myslím, ne vím, že takovýhle pohled upíra tu ještě nebyl. Možná je to tím, že se tu většinou píše o vegetariánech a já najednou chápu proč. M8lokdo má žaludek a představivost tohle popisovat. Něco mi o sobě prozraď, nejsi náhodou upír? Já jen, že je to tak opravdové...

Hanetka

2)  Hanetka (17.08.2010 10:30)

Krásně popsané, jak se novorození neohlížejí na nic než na své pudy... Jsem zvědavá, jak to bude Anna vnímat, až to období přejde.
A moc se těším na další díl.

Gassie

1)  Gassie (17.08.2010 09:35)

teda... Jak už jsem psala, tahle povídka je jiná. Anna, co si chce užívat s Caiovou ženou? Úžasné. Jsem celkem zvědavá, co se stane, až půjde lovit :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek