Sekce

Galerie

/gallery/potabu.jpg

Bella rok po odchodu Edwarda. Stojí před zásadním rozhodnutím. Jacob ji požádal o ruku... Ona přijme. Přípravy na svatbu jsou v plném proudu, když někoho zahlédne... Ale navzdory svým citům stojí o pár dní později u oltáře. Když ji čeká poslední krok, říct Jacobovi ano, na svatbě se objeví nečekaný host...

Procházela jsem ztemnělými ulicemi Port Angeles a snažila se zadržet slzy. Okolní lampy byly rozbité, nebylo vidět na krok.

Popotáhla jsem. Z rukou mi vypadla jedna bota. Sehnula jsem se a zvedla ji a když jsem se narovnávala, zahlédla jsem nějakou osobu na konci ulice.

Nestarala jsem se o to a šla dál. Musela jsem přemýšlet…

Otřela jsem si rukou slzy z tváří. Musela jsem se rozhodnout. Neměla jsem čas. Ale copak to šlo? Když přijmu, bude to navždy…

Stín za mnou se pohnul. Nadále jsem si toho nevšímala a šla dále. V ruce mi zazvonil telefon. Byl to on. Co mu mám říct? Že jsem se ještě nerozhodla? To by bral jako ne. A já nevěděla, jestli chci říct ne…

Zastavila jsem se. Telefon ztichl.

Ty kroky za mnou mě štvaly. Bylo mi jasné, že když se otočím, nikdo tam nebude. Tak jako to je ve filmech a různých knížkách. Přesto jsem se otočila a strnula.

Naproti mně stál muž. Díval se na mě pohledem, jako kdybychom se znali. Samozřejmě, že jsem ho znala. Nejen znala, milovala jsem ho. A on mi ublížil…

„Co tady děláš, Edwarde?“ zašeptala jsem a byla ráda, že se mi na jeho jméně nezachvěl hlas, jako když… jsme byli spolu.

„Slíbil jsem si, že na tebe budu dávat pozor,“ odpověděl tiše. Ponuře jsem se uchichtla.

„Jen abys neměl pocit viny, viď? Chtěl jsi, abych žila normální lidský život. A to se ti splnilo. Já…“

Měla jsem jasno. Byla jsem rozhodnutá.

„… se budu vdávat,“ dořekla jsem. Nepohnul se, nic neřekl, ale jeho oči se změnily. Už nebyly něžné, ani tvrdé. Spíš… zklamané.

„Máš, co jsi chtěl,“ zašeptala jsem, i když to nebyla tak docela pravda. Chtěl, ať žiju normální lidský život. A já si vezmu vlkodlaka…

„Jistě,“ hlesl a… zmizel. V očích se mi objevily slzy. Tentokrát slzy bolesti.

Otočila jsem se a šla dál. Mé bosé nohy pleskaly o studený chodník…

„Doufám, že budeš šťastná…“ zašeptal vítr, „ale kdybys nebyla, budu tady. Pořád tady budu…“

Snažila jsem se namluvit si, že to nebyl on. Ale… jak bych mohla?

Nakonec mě nohy donesly domů. Postávala jsem na zahradě a ještě se rozhodovala. Když řeknu ano, už to nepůjde změnit. Moc bych mu ublížila…

Zhluboka jsem se nadechla a pomalu se šinula ke dveřím. Chtěla jsem odemknout, ale bylo otevřeno.

Čekal na mě. Seděl u stolu a v rukou svíral krabičku. Když jsem zavřela dveře, vzhlédnul. Vzhlédnul s úsměvem, ale když viděl mé zarudlé oči, zvážněl.

„Asi znám tvou odpověď,“ zachraplal. Polkla jsem a usmála se. Dala jsem do toho úsměvu vše.

„Nebo ne?“ zašeptal a zvedl se. Přišel ke mně a zadíval se mi do očí.

A pak, jako bych umírala, přejel mi před očima celý život. Život… s Edwardem. A pak zbyla jen bolest.

„Ano, vezmu si tě, Jacobe Blacku,“ řekla jsem tiše. Rozjasnila se mu tvář, objal mě a zatočil se semnou, ale pak mě postavil a s vážnou tváří mi nasadil prsten.

×××××××

„To je skvělé!“ zvolal Billy, když jsme zastavili před jeho malým domkem.

„Jak můžeš vědět, proč jsme tu?“ zasmál se Jacob a chytnul mě za ruku.

„Volala Emily,“ odpověděl a usmál se na mě. Krásným, hřejivým úsměvem, který říkal: Lepší dívku pro svého syna jsem si nemohl přát…

„Ty jsi to volala Emily?“ zašeptal Jake ke mně. Kývla jsem. Zasmál se a pustil mě. Běžel k Billymu a navzájem se objali.

Chvíli jsme tam postávali a pak jsme zalezli dovnitř. Chvíli jsme se bavili o tom, jak se nám v Port Angeles líbí, jestli jsou tam lidé milí… A pak přišlo téma, která mi nebylo moc příjemné.

„Sam se zase přeměnil,“ řekl Billy a jeho úsměv zmizel, „po víc jak roce se zase přeměnil. Nechápe to. Vždyť…“ Zarazil se a podíval se na mě. Pak pokračoval. „Vždyť už tady nejsou. Myslíš… myslíš, že se zase vrátili?“

Nebylo mi to příjemné. Vrátil se Edward, pokud to včera nebyla halucinace, ale i ostatní? Nebo stačí jeden upír?

„To si nemyslím,“ odpověděl klidně Jacob. „Toho bych si všimnul.“ Sevřel mou ruku pevněji a já se k němu natiskla.

Potřebovala jsem vědět, že je tu se mnou…

×××××××

„A kdyby jste si nevěděli rady s přípravami, ozvěte se! Emily i s Kim vám pomůžou!“

„Jsi unavená?“ zamumlal Jacob, když už jsme byli kousek od domu. Zavrtěla jsem hlavou.

„Billy byl nadšený,“ šeptl a uchichtl se. „Má snad větší radost než… ne, než já ne, ale… vypadá to, že se těší víc, než ty,“ řekl smutně.

„To není pravda. Těším se neskutečně. Vždyť víš, že své emoce neumím vyjadřovat…“

„No jo.“ Dal mi pusu do vlasů a odbočil na křižovatce. „Doufám, že se nezlobíš, že jsme to napřed oznámili mému tátovi a až zítra to oznámíme tomu tvému?“

„Ale jdi,“ zasmála jsem se, „Billy pravděpodobně právě sedí u telefonu a vykládá to Charliemu.“

„Jo, to je asi pravda.“

Vešli jsme do domu a já chtěla rovnou zamířit do pokoje, ale Jacob mě chytnul a stoupnul si přede mě. Zmateně jsem se na něj podívala. Jeho oči kmitaly po tmavém pokoji.

„Rozsviť, prosím tě.“ Natáhla jsem ruku a za chvíli nás do očí bodalo ostré světlo.

„Co se děje.“ Ani se nehnul. „Jakeu?“ pípla jsem.

Uvolnil se a otočil se ke mně.

„To nic. Já jen… Zdálo se mi, že někoho vidím… To nic.“ Pohladil mě po vlasech a otevřel ledničku.

„Jdu si lehnout,“ zamumlala jsem a klopýtavě se vydala ke schodům.

Jacob přišel po pár minutách. Dělala jsem, že spím.

Netušila jsem, jestli mi to zbaštil, ale nic neřekl, jen si tiše lehl vedle mě.

×××××××

„Kdy jste měli v plánu mi to oznámit?“ zamrmlal nabručeně Charlie u oběda a prohlížel si vidličku. Podívala jsem se na Jacoba jasným pohledem Co jsem říkala?

Ten se jen zasmál a otočil se na Charlieho.

„Charlie, vždyť jsem se tě ptal už… před třemi měsíci? Jen jsem se bál zeptat tvé dcery.“ Oba se zasmáli a Charlie se na mě podíval rozzářeným pohledem.

Když  Jake odpochodoval do sklepa pro Tekutinu jen pro zvláštní příležitosti, Charlie přišel ke mně a vzal mě za ruku. Nečekané.

„Jsem moc rád, že si bereš Jakea, holčičko. Byl bych rád, kdyby ses vdala tak či tak, ale Jacob… znáte se už odmala, takže… Zkrátka jsem rád. A moc ti to přeju, zlatíčko.“

Když mě objal a já uviděla svůj odraz v zrcadle naproti, měla jsem v očích slzy. Ale když přišel Jacob, po slzách nebylo ani vidu ani slechu.

„To je ono?“ zasmál se Jacob a na stůl postavil nějakou zaprášenou láhev.

„Jo!“ výskl Charlie a otočil se pro otvírák. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla…

×××××××

Byla tma, když jsme od něj odjížděli.

„Ten se ale odvázal, co? Policajt a takhle se zřezat.“

„Ale ty jsi taky opilý. Možná bych raději měla řídit já…“

„Neblázni!“ Mávl rukou a vzápětí na nás někdo zatroubil. Jake se vyklonil z okýnka a něco z něj zařval. Vzdychla jsem a otočila se k němu zády.

„Domluvili jste se na datu? Když jste se tam tak horlivě bavili o svatbě a dělali jste, jakože tam nejsem!“

„Ne, to ne. Ale nemusí to být velká svatba. Právě naopak. Klidně se můžeme vzít… Někde v dole a oddat nás může horník. Mně je to fuk.“

„Fajn,“ hlesla jsem a k dešti venku se přidaly mé slzy…

×××××××

„Vážně se ti líbí?“ zeptala se tiše Emily a prohlížela si šaty. Svatební šaty.

„Ano, jsou krásné,“ zašeptala jsem a pohladila kousek, který trčel ze sáčku, ve kterém byly uložené.

Byly hebké, měkké a i když je na sobě ještě nikdo, kromě mě, neměl, přišly mi teplé… A byly krásné.

„Budeš nádherná nevěsta. Ty ozdoby se hodí k tvým vlasům…“

Podívala jsem se na ni. Vždyť mám vlasy hnědé. Šaty jsou celé bílé.

„Nemyslím to doslova,“ usmála se a znovu se zadívala na šaty. Skousla si ret a zasmála se.

„Vážně bych neřekla, že se vdáš dřív než já.“ Usmála jsem se.

Šly jsme dál a nebe se zatahovalo. Zastavila jsem se. Zírala jsem k obchodu s kabelkami a snažila si namluvit, že to byl jen někdo podobný Alici, že to nebyla ona…

„Jdeš? Nebo se něco stalo?“ Zamrkala jsem a zaostřila na Emily. Starostlivě se na mě dívala a její jizvy se jí leskly… tekly jí slzy?

„Ty pláčeš?“ zeptala jsem se udiveně. Jednou rukou si je otřela.

„Ale ne, plakala. Když sis je zkoušela… bylas překrásná…“ Omluvně se usmála.

Znovu jsme vyšly.

Emily se začala bavit o výzdobě, hudbě a podobně, protože měla moji svatbu na starosti, ale já stále přemýšlela… Byla jsem si jistá, že jsem ji zahlédla!

×××××××

„Bello! Ještě tohle!“ volala Emily a připnula mi do vlasů bílý závoj. „Ten je můj. Mám ho už přichystaný. Já vím, brzo, ale neodolala jsem…“

Na tváři se jí třpytily slzy a i s těmi jizvami byla nádherná.

„Kde je Charlie?“ hlesla jsem a cítila, jak se mi třesou ruce.

„Musel si ještě něčeho loknout. Už tady bude… Proboha, oni už spustili hudbu! Vždyť ještě nejdeš!“

Tak se bála, aby má svatba byla dokonalá, že už to vážně přeháněla. Ale pořád nebyla takový cvok do oslav jako… Ale ne. Zakázala jsem si v tento den na ně myslet…

 

„Jsi připravena, holčičko?“

Usmála jsem a přikývla. Charlie ke mně přišel tak blízko, abych viděla… že pláče. Proč všichni pláčou?

„Jsi moc, moc krásná,“ vysoukal ze sebe a usmál se.

Vyšli jsme. Šaty byly dlouhé, neviděla jsem si na nohy. Ani jsem je necítila…

Už stál tam. Začala jsem rychleji dýchat. Za ním byl Sam. Billy byl hned ve přední řadě, myslím, že byl dokonce trochu posunut dopředu…

Ulička byla krátká. Charlie mě jen velmi nerad pustil, Jacob mě naproti tomu s úsměvem chytil.

Podívala jsem se na oddávajícího, ale neviděla jsem ho. Moje oči se dívaly do budoucnosti… Co bude dál?

Oddávající se zrovna ptal mě, jestli chci svůj život spojit s Jacobem, když jsem uslyšela známý, medový hlas:

„Bello!“

 

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

jeanine

14)  jeanine (24.07.2011 18:57)

To bylo dobrý, dost dobrý! Muselo to být pro Bells šílený.

SarkaS

13)  SarkaS (20.05.2011 18:36)

Panečku, tak tohle byl fakt... konec? Takhle? Děláš si humor? Málem jsem na židli nadskakovala kdy to přijde a když to přišlo tak najednou nic! To mi nemůžeš dělat, moje srdce... Ale napsané to bylo krásně, je zajímavé vidět jak může být svatba s nesprávným člověkem deprimující...

12)  Paxl (18.05.2011 14:34)

No kráááááása. Musíš vymyslet rychle pokráčko jinak já nevim!

Jalle

11)  Jalle (15.05.2011 21:15)

Janeba

10)  Janeba (15.05.2011 13:01)

Zombi,
Děkuji!!!

Alison

9)  Alison (14.05.2011 13:52)

Ty mi snáď chceš privodiť infarkt Ďalšiu kapitolau a rýchlo!

NoName

8)  NoName (14.05.2011 11:10)

Krása
Prosím pokračovanie

Carlie

7)  Carlie (14.05.2011 07:20)

Naprosto souhlasím s ostatními , máš příjemný styl, který nedrhne , námět byl krásně zpracovaný , to postupné odhalování jednotlivých členů Cullenfamily... jemné náznaky Belliných skutečných pocitů... :'-( šokující závěr.
Těším se na další Tvá dílka!

Twilly

6)  Twilly (14.05.2011 00:35)

Hele zlato, fakt sis neubrala v profilu? Tohle není pubertální psaní... já vím, nejsi tady jediná, ale ten styl... je ohromující. Plně souhlasím s Ambřičkou v tom, že se dobře čteš... já tleskám

5)  Anna43474 (13.05.2011 21:10)

Vrrr Proč jen musíš mít takovej skvělej smysl pro "včas-utnutí" děje?!
To bylo úžasný!!! Perfektně uvěřitelný a tak podobně...
TKSATVO

KalamityJane

4)  KalamityJane (13.05.2011 21:03)

No teda? a kde je konec? :D Jinak moc moc super

Kristiana

3)  Kristiana (13.05.2011 20:03)

Bosorka

2)  Bosorka (13.05.2011 19:34)

Tak nějak cítím, že to Jacob zase odnese!!!!
Moc pěkné.....budu si tě muset ohlídat ;)

ambra

1)  ambra (13.05.2011 19:24)

Zombiku, pokud mě oči a Tvůj profil neklamou, tak opravdu klobouk dolů. Moc se mi Tvůj styl líbí - máš zajímavé neotřelé nápady a prostě se mi "dobře čteš". Další skvělá jednorázovka, a i když miluju otevřené konce, tady bych se za druhý díleček přimlouvala. I když... Možná to přežiju i takhle;) . Díky, jsi vážně šikulka!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse