31.03.2012 [11:30], MarryTyger, ze série Pomsta se nevyplácí, komentováno 3×, zobrazeno 2127×

Tak jsme u konce, zde máte v pětseti slovech popsáno, jak se nakonec stalo.

EPILOG

A jak to nakonec vše dopadlo?

To je jednoduché, našla jsem svého pravého otce. A matka? Nebyla mi známa její existence, takže je zřejmě po smrti. Ale za to Jacob se ukázal jako senza bratr. A Embry jako prima kluk, přece jenom jsem teď jeho holka. Ano, o tom jsem se ještě nezmínila. Začala to tak, že jsem jela k tátovi. On tam jaksi byl a když jsme spolu zase promluvili, bylo to. A co Cullenovi? Stále se vídáme. Ukázalo se, že jsou pro mě druhá rodina.

Stephanie nenašla pomstu, pouze smrt. Teda totiž si myslím, že smrt. Jela totiž do Itálie a stále se pohřešuje. Caroline adoptovala jedna milá paní, má se prý skvěle. Rosaly se stala matkou Emičky, která Rose a Emmetta teď miluje nadevše. Cítím se teď skvěle, protože mám to, po čem jsem si ani nesnila. Angee? O té není ani zmínka. Nebo je…

Seděli jsme na gauči u Cullenových a s dívčím osazenstvem jsme se dívali na Marley a já. Pánské osazenstvo se vydalo ven, protože Rosalino, Nessiino, Alicino a Esmeino och, už je nebavilo. My s Bree jsme se bavili, protože vidět jak vzdychají nad tím, že se vzali, že měli miminko, bylo opravdu směšné. Málem jsme tam umřely smíchy, pokud to tedy u Bree jde.

„Mamí, táta si se mnou nechce hrát,“ zabreptala Emma naštvaně.

„Emmette!“ Přitáhla jsem si na klín Emmu a ta nijak neprotestovala. Přitiskla se ke mně a já se drobně usmála na Rosaly. Ta po mně hodila děkovný pohled a já se pobaveně zasmála.

„Ronnie, neviděla jsem dlouho Steph, že jí pojedeme někdy navštívit?“ zeptala se mě Emma a já na chvíli znehybněla s úmyslem, že když se nebudu hýbat, odejde. Nikdo totiž až na mě a pár ošetřovatelek neví, že je Steph pohřešovaná.

„Nevím, možná,“ zašeptala jsem a schovala si hlavu do jejích krásných slaměných vlásků.

Celým domem se ozvalo klepání na dveře.

„Neumíte používat zvonek?“ zavolala líně Rosaly a odešla otevřít. Ozvala se jakási rána a všichni jsme raději sešly dolů.

Rose drtila nějakou upírku a vypadala naštvaně. Upírka se snažila bránit, ale moc jí to nešlo. Rose jí zmáčkla ještě více a upírka bolestivě vykřikla.

„Kdo jsi a co tu chceš?“ zeptala se přísně. Upírka se jí znovu pokusila vytrhnout, ale Rose ji ještě více zmáčkla. „Kdo jsi a co tu chceš?“ Rose jí přimáčkla na zeď a ona se váhavě podívala na svoje boty.

„Jdu za Ronnie,“ zasyčela. Náhle mi to došlo. Byla štíhlá, měla sytě hnědé vlasy a oválný obličej, oči hluboko posazené.

„Angee?“ vydechla jsem a hleděla na ni s největším šokem, který jsem kdy měla. Je zpátky, je naživu a je… upírka. To mě teď nijak moc nezajímalo, hlavní je, že je naživu.

„Ronnie,“ zašeptala a já už jí objímala.

„Chyběla jsi mi,“ šeptla jsem. Odstrčila si mě od sebe a váhavě se na mě podívala, zhluboka se nadechla, jakoby chtěla něco říct. Jenže potom zase zavřela pusu, když je znova otevřela, přála jsem si, aby to co se z nich vydralo, nebyla pravda.

„Poslala mě tvá matka…“

_________________________________________________________________

Přemýšlím na pokračování. Ale nevím to jistě, nějak mi nejde dopsat Tiger Fortune a Duch starého dolu. Musím někde chytit múzu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

1