02.10.2011 [18:45], Anna43474, ze série Pokušení, komentováno 9×, zobrazeno 276×

Mandy se protlouká životem s upíří rodinou, jak jen to jde.

Kdo pohlídá Aarona? Mohl by něco prozradit?

Sama tomu nevěří, ale ona je jen člověk...

2. kapitola: Hlídka

Zabouchla dveře a rozeběhla se do obývacího pokoje. Ve dveřích se však zarazila a beze slova zůstala zírat na to nehybné tragické sousoší.

„Bello?“ zašeptala. Brunetka k ní zvedla zkřivenou tvář. Byl to ten nejsmutnější obraz, jaký kdy viděla. Upírka, která nemohla ronit slzy. Edward stiskl manželku v ještě těsnějším objetí. Zabořila mu tvář do ramene a znovu se rozbrečela.

Podíval se na Mandy a nepatrně zavrtěl hlavou. Potom jí přestal věnovat pozornost. Opřel se tváří o ženino temeno, jemně se s ní pohupoval ze strany na stranu a šeptal jí uklidňující věty.

Amanda se pomalu odlepila od veřejí a loudavým krokem se vydala do schodů. Dnešek byl prvním dnem na nové škole – poprvé na střední, jak vzrušující to pro ni ještě včera bylo! Proč se to muselo tak zatraceně pokazit?

Nedalo se říct, že by se s upíry setkávala příliš často – Vánoce strávené v Denali byly tradicí a tamější nesmrtelní se k ní chovali přímo královsky, účelně ji rozmazlovali. Přesto o tom druhu jako takovém věděla všechno, co se vědět dalo. Za svůj krátký život – krátký vzhledem k dlouhověkosti Cullenových – si prošla několika obdobími, kdy je studovala, jak to nazýval Edward. Proto jí nemohlo uniknout, co se dnes stalo.

To, že Bella, ta výjimečná, úžasná, dokonalá Bella, právě teď objevila svou la tua cantate, zhoršovalo hned několik faktů. O první místo v pomyslném žebříčku hrůzných okolností se praly kolonky místo a čas. Na paty jim dupalo políčko nezvladatelná žízeň. Tohle aktérku pravděpodobně trápilo nejvíc.

Nešlo však jen o to. Forks, kam se po letech znovu přistěhovali, bylo místo vzpomínek. Mandy znala příběhy všech členů rodiny nazpaměť. Však koho by neokouzlila láska až za hrob a někdy ještě dál? Po poslední pětileté zastávce v Chicagu, kde se zdrželi jen kvůli tomu, že musela vychodit druhý stupeň základky, se vydali sem.

Forks. Všichni věděli, jak moc se sem Bella bála vrátit. Po ztrátě lidství tu musela všechno nechat a odejít. Ale vzpomínky, ty byly pořád čerstvé, přestože už uteklo skoro sedmdesát let. Jako by se to stalo včera… A teď se navíc ukázalo, že tohle městečko je jakýmsi jejich prokletím.

Mandy s povzdechem zaplula do svého pokoje a posadila se k pracovnímu stolu. Nervozita z nástupu na novou školu byla fuč. Vystřídaly ji mnohem závažnější myšlenky a obavy – budou muset odejít po tak krátké době? Přežije ten kluk, co všem upírům tak moc voněl – Emmett tvrdil, že ho cítil přes celou třídu, což Bellině situaci moc neulehčovalo –, nebo za svou příliš sladkou krev zaplatí životem?

U té poslední myšlenky se zarazila. Vzpomněla si, o čem mluvila Alice při cestě ze školy. Budeme ho muset hlídat. Bellu tenkrát, když jí Edward zachránil život před zdivočelou dodávkou, hlídali… Moc se ptala…

Dveře pokoje se otevřely. „Tohle není tvoje starost,“ prohlásil Edward a vešel dovnitř. Skopnul boty a posadil se na její postel.

„Nelez lidem do hlavy,“ zamumlala, ale ani se na něj nepodívala. Vlastně by měla být naštvaná – nepotřebovala, aby jí dělal chůvu. Určitě to muselo vypadat divně, když se jí ve škole lepil na paty a doprovázel ji na každou hodinu. Napadlo ji, že je divné, že Bella nežárlí. Měl by se starat spíš o ni.

Povzdechl si. Zamračila se na něj.

„Potřebuje být sama. Rozhodujeme se, co bude dál,“ odpověděl na nevyslovenou otázku.

„Stejně je to divné,“ řekla zadumaně. „Třeba ti za ním uteče, co ty víš. Ostatně všichni máte k lidem nějakou divnou vazbu.“ Ukázala na sebe a protočila oči v sloup.

Ironicky se ušklíbl a bez dalšího slova se vytratil.

Když o hodinu později sešla dolů na večeři, našla je sedět na zemi před televizí. Leželi jeden druhému v náručí a dívali se společně na nějaký film o upírech a vlkodlacích. Možná to přeci jen mělo nějakou výhodu, pomyslela si při pohledu na ty dva. Alice se také dívala. Vyměnily si nenápadný pohled a o něco méně nenápadné mrknutí. Edward se na ně zamračil, ale pak jen pokrčil rameny a víc si jich nevšímal.

V kuchyni si vzala tácek s opečeným masem a vyšla do zimní zahrady. Bylo tam příjemně, navzdory zdejšímu počasí. Vnitřní vytápění zavedené kvůli Esmeiným exotickým květinám – v každém novém ležení si takovou zahrádku zařídila a výstavní kousky později prodávala; bavilo ji to – z toho místa dělalo útulný koutek. Mandy se tam dobře přemýšlelo.

Posadila se do ratanové lenošky a pohodlně si natáhla nohy. Připadala si jako v pralese. Vlhký vzduch ji nutil otírat si neustále čelo, přestože ho zpocené neměla.

V myšlenkách se znovu vrátila do školy. Všichni na ně zírali. Sice na to byla zvyklá, ale ne v takovéhle míře. Musela se pro sebe zasmát, když si vzpomněla, jak nevraživě ji její spolužačky pozorovaly, když jen procházela po chodbě s Edwardem v závěsu.

„Nechceš zajet do města? Ještě není tak pozdě,“ ozvalo se jí těsně u ucha a ona leknutím nadskočila.

„Alice!“ zavrčela. „Víš, že mi tohle nemáš dělat.“

Její nevlastní sestra se provinile pousmála, ale Mandy věděla, že se omluvy nedočká. Alice musela vidět její reakci, takže ji andělský výraz neomlouval. „Tak pojedeme?“

Otráveně si povzdechla. „Mně se nechce,“ zamručela a nespolečensky se k ní obrátila zády.

„No, jak chceš. Je to na tobě. Nutit tě nebudu.“ Na moment se odmlčela. „Vlastně jsem měla v plánu zkontrolovat toho kluka. Viděla jsem, že jede s kamarády do nějakého baru, tak bychom si rovnou mohly ohlídat, aby nic neprozradil. Ve víně je pravda,“ zamrkala.

Mandy se zasmála. „Jasně. Tak já taky pojedu. Aspoň tu nebudu věčně trčet.“

„Copak, naše společnost se ti už zajídá?“

Občas ji stále překvapoval způsob, jakým mluvili. Minulé století se zapřít nedalo. „Dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Neříká ti to nic?“

Alice si pro sebe zamumlala něco o nevděčnících a potom se na svou schovanku zamračila. „Alkohol pít nebudeš, ani na to nemysli,“ našpulila rty jako trucovité dítě.

Ušklíbla se. „Jejda, prokoukla jsi můj tajný plán.“ Ano, byla děsná herečka.

Alice to pro jistotu nechala bez komentáře. Vyběhla schody, přičemž byla ve vteřině zpátky a podávala jí teplou bundu. Nechala jí sotva čas na to, aby si ji oblékla, a už ji strkala ze dveří. Nasedly do nového modelu žlutočerveného Porsche – při příležitosti stěhování dostala Alice další auto – a vyrazily směrem k centru.

Ten podnik byla spíš restaurace, než bar. Otevírací doba začínala v šest ráno a končila v deset večer. Když zastavovaly na nehlídaném parkovišti, skupinka lidí přibližně v jejich – tedy spíš jen v jejím – věku právě vcházela do dveří.

„To je on,“ poukázala Alice na průměrně nenápadného kluka s delšími černými vlasy. Na sobě měl černou koženou bundu a džínsy. Na první pohled vypadal… normálně. Nebyl ničím zvláštní, když nepočítala jeho výjimečnou vůni, kterou ovšem sama cítit nemohla.

„Docela jsme s ním zamávali,“ pousmála se řidička. „Teď jenom uvidíme, jestli se s tím vyrovná… Ale neřekla bych, že nám hrozí nějaké zvláštní nebezpečí. Kluci to uhráli dobře,“ řekla a vystoupila. Mandy následovala jejího příkladu.

Vešly do zakouřené místnosti a uvelebily se v jednom ze zadních boxů. Lidská partička seděla na druhém konci podniku a docela nahlas se bavila. Mandy jim na okamžik záviděla. Tohle pro ni bylo něco neznámého – celý dosavadní život trávila v tiché vile, kde, pokud se někdo s někým nepohádal, bylo věčně mrtvo. Ušklíbla se nad tou myšlenkou. Jo, to sedělo.

Přišla k nim znuděná servírka se žvýkačkou v puse. „Co si dáte?“ zeptala se, aniž by se na některou z nich podívala. Evidentně za sebou měla dlouhou směnu.

Alice podala Mandy nápojový lístek a okatě ho otevřela na straně s nealkoholickými nápoji.

„Aby ses nezbláznila,“ zamrmlala si pro sebe s vědomím, že ji Alice slyší. Ta se jen usmála – narážky na duševní stav už se dávno naučila nebrat vážně.

„Jednu kolu,“ oznámila s povzdechem a položila kožené desky na stůl. Servírka odešla.

„Je potichu,“ prohlásila Alice zničehonic. Mandy vzhlédla a podívala se ke vzdálenému stolu. Byla to pravda; kluk seděl nad sklenicí nějakého pití – s úšklebkem ji napadlo, že kola to asi nebude – a ostatní si ho nevšímali, stejně jako on jich. Civěl na hladinu nápoje a nad něčím dumal. Docela dobře si uměla představit námět jeho myšlenek.

Znenadání vzhlédl a pohledem se setkal s jejíma očima. Prudce ucukla a přikrčila se. Srdce se jí rozbušilo leknutím. Zamračila se přes stůl na Alici, která studovala umělohmotný ubrus. Proč ji nevarovala?

„Bezva, teď mu to dojde,“ sykla naštvaně a založila si paže na hrudi.

„Přeceňuješ lidi. To jen ty jsi tak pěkně vytrénovaná.“

„No to ti teda dík,“ ucedila. „Nejsem pes.“

Alice se usmála nějakému skrytému vtipu a zazívala. Při Mandyině nechápavém pohledu pokrčila rameny a vzala do ruky papírový podtácek. Jistě, jako lidé, pomyslela si a s povzdechem se svezla do sedačky. Potom jí to ale nedalo, a tak se velice opatrně otočila a očima vyhledala hlídaný stůl.

Pořád se na ni díval. A když viděl, že se k němu otočila, beze slova vstal a vydal se k nim.

poznámka pod čarou:

Našla jsem ještě jednu fotku, která se možná hodí víc. Jinak si Mandy já osobně představuju asi takhle (berte v potaz, že je to spíš "upíří" podoba :-), ale je na každém z vás, jak ji vidíte. Do toho vám kecat nebudu.

K písničce - textem se k úhlavní dvojici nehodí, ale tak trochu jsem ji zamýšlela jako vyprávěcí k místnímu příběhu E+B. Protože je trošku jiný, možná už jste si všimli.

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

9)  Anna43474 (02.10.2011 22:04)

Nedovtipnost - tss, tss - mi nevadí. Já se smála tvé formulaci Edwardova talentu

8)  Bosorka (02.10.2011 21:24)

No tak jsem nedovtipná, Ančí, no... Na to už sis mohla zvyknout ne?

7)  Anna43474 (02.10.2011 21:17)

6)  Bosorka (02.10.2011 20:45)

Lení - ahááá ALice alias dohazovačka! A já si říkala, proč na něho nenasadí Edouše - vytáhnu ti z mozku i to, co nevíš, že tam máš!

5)  Anna43474 (02.10.2011 20:14)

Bos: To neřéš
Leni: Pochopila jsi to dokonale To teprve uvidíme - ale nejsem si jistá, když Aaron zatím nic neví a dward mu přitom může vytáhnou z hlavy každou myšlenku, a tak podobně Děkuju

4)  Lenka326 (02.10.2011 20:04)

Aničko, myslím, že jsi se poučila z natvrdlých čtenářů a dovysvětlila některé věci. Takže jsme "zpátky" ve Forks a Bella s Edwardem jsou manželé (už dlouho). A Alice předvídá, že Mandy a Bellin "Zpěvák" jsou si souzeni, JO? Takže ho hlídá a zároveň nadhání pro Mandy . Dost srandiček, líbilo se mi to, jsem zvědavá, jak to mezi těmi mlaďochy bude a vůbec. Dá se mít normální vztah v domě plném upírů???

3)  Bosorka (02.10.2011 19:46)

Pravdu díš! Jsem pako!!! "smajlíkdohlavysemlátící"

2)  Anna43474 (02.10.2011 19:36)

Bosi, to ještě nevím. Možná jim nechám lidský vztah i podstatu Tahle povídka je vlastně taková parafráze vztahu Jacoba a Ness - zajímalo mě, jak by to bylo, kdyby se předem neznali a neměli otisk, víš A odpověď na otázku - to byl ten prolog!!! Já tam akorát zapomněla doplnit jistou informaci Děkuju

1)  Bosorka (02.10.2011 19:19)

ad k podčarou - takže z Mandy s největší pravděpodobností upírka bude taky co?
Mandy zkoumající upíry
Odpovíš v příběhu na otázku, jak se vůbec ke Cullenovcům dostala?
Ovšem "božská" Bella našla svého "zpěváka" - dobře jí tak! Aspn už nemůže machrovat!

1