Sekce

Galerie

/gallery/will_color.jpg

Kdo jsem...

Ten smích byl jasně hysterický. A docela mě ničil. Možná by bylo lepší, kdyby brečela. Spíš jsem čekal, že se do mě začne navážet, nebo mě bude ignorovat – to byly reakce, které se u ní daly předpokládat. Jenže tenhle smích... Jasper se tvářil zmateně a nevědomky mi tak ukazoval, jaké emoce v sobě drží Minnie.

Je v pořádku? Tohle jsem nečekal, zkusil jsem to na Edwarda, ale ten se na ni starostlivě díval a nevěnoval mi pozornost.

No tak, prosím. Jak je na tom?

Jenže on mě ignoroval. Chápal jsem, že mě nemá rád. Měl na to právo. Ale upřímně – trochu mě to štvalo. On jí viděl do hlavy, viděl tam i mně, tak snad mohl aspoň mrknout, že bude Minnie v pohodě, ne?

Ta se mezitím pomalu uklidňovala, ale i tak se zhruba každé dvě vteřiny tak nějak bezmocně uchechtla.

„Jsi v pořádku, Minnie?“ nevydržel jsem to a opatrně se zeptal. Byla zamračená a celá zesláblá tím smíchem, nebo co to vlastně bylo, ale zase to byla ona:

„Do toho ti nic není!“ vyjela po mně. Zněla vážně naštvaně, ale uklidnilo mě to, protože tohle byla Minnie. Pak se otočila na Carlisla:

„Odvezete mě někdo domů, prosím?“

„Nemůžeš nikam odjet, ještě nejsi zdravá,“ namítl jsem. Nechtěl jsem, aby odjela, protože bych s ní nemohl být pod jednou střechou. Ale další důvod byl ten, že opravdu nevypadala, že je v pořádku; pořád ještě na ní bylo vidět, že byla nemocná. Zavrčela na mě. Úplně na férovku, sice to bylo takové divné vrčení, spíš jako napodobenina psa, ale vrčela. Sklopil jsem hlavu, aby si nevšimla, jak mi cukají koutky.

„Ty,“ ukázala jsem na mě výhružně ukazováčkem, „ty na mě už nemluv!“

Edward jí začal potichu vysvětlovat, že bude vážně lepší, když zůstane u nich. Prý že nejsem nebezpečný, ale možné je všechno. Nechtěl jsem, aby ji takhle děsil, zvlášť když viděl v mé hlavě, že bych jí nikdy neublížil.

„Nech toho, ty víš, že jsem si jistý-,“ začal jsem dotčeně, ale zastavil mě gestem rukou. Nerad, ale zmlkl jsem. On tu čte myšlenky. A četl je až moc dobře, protože tiše, ale vesele řekl:

„On není blázen.“

A přestože Cullenovi se pobaveně usmívali a Emmett natahoval k Jacobovi ruku pro svých deset dolarů, já se cítil příjemně překvapeně. Zastal se mě. Pochopil mě.

Díky.

Nevšímal si mě, mluvil s Minnie. A když škádlivě odpověděl na nějakou nevyslovenou otázku něco o hlase, došlo mi, že tím hlasem myslí můj a že ať se Minnie tváří sebevíc znechuceně a nabručeně a ošklíbá se, můj hlas se jí líbil. To mi udělalo radost. Ona se ale zatvářila ještě zarputileji.

Nechám to na něm, vážně. Je to jeho... boj, tak ať se snaží,“ pokrčil rameny Edward.

Můj boj? Já se cítím jako v sedmém nebi! Klidně ať na mě Minnie vrčí stokrát denně a stírá mě od rána do večera.

Jenže ona se načuřeně otočila, nadhodila si deku kolem ramen a snažila se vypadat naprosto v pohodě, když se vydala ke schodům. Aha. No, asi mě má pro dnešek dost. I tak to bylo víc, než jsem čekal.

Dobrou noc, myško. Uvidíme se ráno,“ křikl jsem se za ní a už se rána nemohl dočkat. Zastavila se a obrátila se k nám, a přísahám, že jí málem šla od nosu pára, jak byla nasupená.

Ty mi neříkej myško!!!“ zavrčela tak zle, že kdybych ji neznal, pomyslel bych si něco o pěkné mrše. Ale protože jsem ji znal a věděl jsem, jak je milá, a vzhledem k okolnostem reaguje úžasně, usmál jsem se na ni.

Idiot vypatanej!“ zamumlala si jakože pro sebe a já se potichu rozesmál. Měl jsem obrovskou radost. Přesně tohle mě na ní upoutalo. Prostě klidně řekne upírovi, co si o něm myslí.

Jsem rád, že se bavíš,“ změřil si mě Edward chladně a já se přestal zubit. Zase jsme zůstali v sestavě samých nelidí a já tak nějak nevěděl, co teď. Nessie si mě zvědavě prohlížela, tak jsem na ni vesele mrkl. Jacob se na mě zamračil; jen jsem zavrtěl hlavou a radši se podíval na Carlisla.

Já půjdu za ní,“ řekla Nessie Edwardovi a on přikývl. Když nám zmizela ze zorného pole, otočil se ke mně:

Měl bys jí o sobě říct co nejdřív. Vůbec neví, na čem je. Nechápe, proč jsi tady a to tvoje bleskové vyznání... Možná jsi měl vážně přijít, když tu nebyla. Nějak bychom to zkusili vymyslet.“

Jako že jsem vlastně váš známý, kterýho Alice ve své vizi nepoznala a proto jste všichni plašili?“ ušklíbl jsem se. Minnie není blbá, bylo by jí jasné, že něco nesedí.

No, to je pravda,“ zachmuřil se Edward soustředěně.

Náhodou, příchod to byl velkolepý,“ ukázal na mě Emmett zvednutý palec. „Teď ještě jestli to udělalo dojem i na Minnie.“

Moc ne,“ usmál se Edward. Mezitím si nahoře Minnie stěžovala Nessie. Zněla unaveně a naštvaně.

Bojí se, že ji vyměníme za tebe. A nechápě tě,“ tlumočil Edward její myšlenky a já mu zvědavě visel na rtech a hltal každé jeho slovo.

Já nehodlám vychladnout! I ráno si budu myslet, že je to debil!“ ozvala se nahlas. Asi nevěděla, že i když šeptá, slyšíme každé její slovo. Ness jí vyprávěla, že si takhle představovala otisk u vlků, a já se podíval na Jacoba:

Co ty jsi vlastně zač?“

Zářivě se usmál:

Správně bys měl zdrhat, jen mě uvidíš, pijavice.“

Jo, viděl jsem, jak se tě tu všichni bojí,“ ušklíbl jsem se přátelsky.

Jsem měnič. Lidé z našeho kmene se mění ve vlky, ale stejně dobře to mohlo být nějaké jiné zvíře. Jsme nějaká genetická mutace, nebo co – Carlisle ti to vysvětlí přesněji,“ mávl Jacob rukou, jako by mi vyprávěl o svém dnešním obědě. Byl neuvěřitelně flegmatický a přestože měl mít k upírům velmi nepřátelský vztah, žil s nimi pod jednou střechou už deset let a dokonce vypadal že si to užívá. Došlo mi, jak hluboký je ten jeho otisk. Udělal by pro Renesmé cokoliv. Vlastně to odpovídalo stavu, ve kterém jsem se nacházel.

Upíra to změní,“ řekl Edward tiše a jakoby mimochodem. „Nevratně.“

To sedělo. Absolutně.

Všiml jsem si,“ kývl Edward. Ostatní upíři se rozprchli po přízemí domu a začali se chovat normálně, za což jsem jim byl neuvěřitelně vděčný. Pak se Edward upřímně rozesmál a na naše zvídavé pohledy jen zavrtěl hlavou. Ne všechno, co se Minnie honilo hlavou, zveřejňoval. Ale když o chvilku později ta malá potvůrka vyčítavě prskala něco o rasové diskriminaci, smáli jsme se všichni. Zato když jí Ness tvrdila, že jsem nejhezčí upír, jakého potkala, nevěděl jsem kam s očima. Zčásti i proto, že Jacob se na mě nedíval zrovna přátelsky. Navíc jsem se o sobě dozvěděl, že jsem slizkej. To upírovi na sebevědomí nepřidá.

A pak se jejich dech a tep zklidnil. Usnuly.

Pořád jsem stál na tom místě krok od dveří a jen jsem poslouchal. Mohl bych tu stát věčně.

Nechceš tam stát pořád, že ne?“ usmála se na mě Esmé, která nachystala Jakeovi hromadu jídla. Pokrčil jsem rameny. Netušil jsem, co teď.

Máme celou noc, možná bys mohl začít vyprávět,“ navrhl Carlisle. „Edward už ví, co máš za sebou, ale ostatní tě neznají a já si tě pamatuju jako jednoho z nejkrutějších gardistů, přestože velmi vzdělaného. Co se stalo?“

A přestože stání pro mě bylo stejně pohodlné jako sezení, přijal jsem jejich hru na lidi a na vybídnutí Esmé jsem si sedl na jedno z křesel a začal mluvit.

 

Možná by sis měl dojít na lov,“ navrhl Edward nad ránem. Zavrtěl jsem hlavou:

Byl jsem včera, než jsem se sem vydal. Jsem plný.“

Musíš chodit často,“ mluvil na mě jak na nějakého zelenáče. No dobře, jako vegetarián jsem byl nováček, ale on věděl, že se nechovám jako nějakej pitomej novorozenej.

Možná to s tím otcovským pudem trochu přeháníš,“ nevydržel jsem. On tu byl doma, na něm závisela moje přítomnost tady, ale už jsem ho znal a věděl jsem, že někdy je trochu přecitlivělý.

Hele,“ udělal výhružně. „To, žes byl v mý hlavě ještě neznamená, že víš, jak se cítím!“

Tak mi neříkej, kdy si mám dojít na lov. Já to vím moc dobře sám,“ nedal jsem se. Nějak mi bylo proti srsti se chovat podřízeně. Plně jsem ho respektoval, ale pokud jsem někoho bral jako vůdce téhle skupiny, pak to byl jednoznačně Carlisle.

Promiň. Jsem cizí, ale nenechám se sebou zametat.

Naštvaně odešel.

Musíme si na tebe zvyknout,“ omlouval se Jasper. Jen jsem kývl.

Minnie se za chvíli vzbudí,“ usmála se na mě Alice později. Poděkoval jsem a nějak jsem nevěděl, proč přesně mi to řekla. Asi že se mám připravit na další várku nepříjemných pohledů? Ty mě nevyváděly z míry, naopak, bavily mě. Jakákoliv pozornost je dobrá pozornost.

Bude mít hlad,“ zastavila se u mě o chvilku později ta malá jasnovidka a já se div neplácl do čela. Jasně! Jídlo! Jídlo je potřeba a je dobrý, tedy pro lidi. A snídaně do postele, to by mohlo trošku zabrat, ne? Zvedl jsem se z křesla a došel do kuchyně, kde už něco chystala Esmé.

Potřebuješ něco, Williame?“

Alice... Napadlo mě, že bych možná,“ začal jsem koktat a připadal si jako puberťák. Zavřel jsem oči, nadechl se a pak už vyrovnaným hlasem poprosil:

Mohla bys připravit něco pro Minnie? Chtěl bych jí to zkusit donést.“

Rozesmála se a vytáhla ze skříňky tác, na který mi narovnala talíř s vajíčky se slaninou, pečivo, hrnek s kafem a džus.

Miluje maso,“ broukla Esmé potichu. „Krvavé steaky. Trochu nás tím zlobí, chodíme do obýváku, když je jí.“

Já vím,“ usmál jsem se při vzpomínce na to, jak do sebe Minnie neustále cpe co možná nejvíc syrové maso. Jako kdyby se k upírům, co se živí zvířecí krví, hodila tak nějak automaticky.

Třetí dveře napravo,“ podala mi Esmé vesele smrdící snídani.

Děkuju.“ Vzal jsem tác a šel do patra. Doufal jsem, že se Ness nějak nedotkne, že jí jídlo nenesu.

Před třetími dveřmi stál Edward. A netvářil se mile. Tohle nevypadá dobře.

Zase to můžeš odnést,“ řekl potichu.

A důvod?“ zvedl jsem obočí. Z jiných dveří vykoukla Bella a s nechápavým výrazem přišla k nám.

Co se děje?“ zajímala se s pohledem upřeným na tác. Pak jí to došlo:

Snídaně do postele? To je romantický!“

Ne, není. Je to laciný a nebude to fungovat. Hodí ti to na hlavu,“ nenechal se zviklat Edward.

Já to přežiju,“ ujišťoval jsem ho.

Lásko, nech ho. Co ty víš, třeba to zabere,“ postavila se Bella na mou stranu. Vděčně jsem se na ni podíval.

Bezva!“ ozvala se rozespalá Minnie. Edward se škodolibě usmál a potichu zašeptal:

Nemá radost, že jsi pořád tady.“

To se dalo čekat,“ zašeptal jsem stejně potichu a úplně klidně. Spíš by mě překvapilo, kdyby radost měla. Podezíral bych ji z toho, že jí trochu přeskočilo.

Minnie prostě bude snídat dole v kuchyni s Renesmé a Jacobem jako vždy. Je to zvyk. Esmé miluje, když se o ně může starat,“ řekl Edward hlasitě.

Teď sis našplhal, viď?

Zamračil se na mě a já se otočil a odnesl tác zase do kuchyně. Esmé mě lehce pohladila po paži. Ten dotyk mě překvapil; upíři na sebe normálně nesahají. Pokud nepočítáme boj nebo sex. Ale tohle nebylo ani jedno z toho, jen mi dávala najevo, že ví, jak mi je. Uklidňovala mě.

Promiň, nechtěla jsem-“ začala se omlouvat, ale skočil jsem jí do řeči:

Ne, ne, to je v pořádku! Jen... Je to nezvyk.“

Když jsem uslyšel, že Minnie jde dolů, nevydržel jsem to a šel jsem ke schodům. Dívala se do země a když uviděla mé nohy, zvedla oči a zamračila se. Nemohlo mě to nijak rozhodit, měl jsem ukrutnou radost, že ji zase vidím. Popřál jsem jí dobré ráno a ona hodně jedovatě řekla:

Můžeš uhnout?“

Měl jsem chuť ji popadnout do náruče a začít ji líbat. Nejspíš by mi nakopala zadek, tedy teoreticky, a hodně by se zlobila. Ale jednou to udělám. Pozlobím ji. Teď jsem uhnul stranou a ona prošla tak blízko, až mě její vůně celého obklopila a já slastně přivřel oči. Když jsem je otevřel, uviděl jsem spokojeně se usmívající Alici. Uchechtnul jsem se a šel za ostatními do kuchyně.

"Připravil jsem tě o snídani do postele, promiň," svěřoval se právě Edward a bylo jasné, že mu to není líto. Minnie se otočila a podívala se na mě. Automaticky mi to vyrobilo úsměv na tváři. Jí ne.

"Tos udělal dobře," zamumlala a dala se do jídla. A začala si s ním povídat, jenže jsem viděl jen jeho téměř nepatrná gesta a mrkání. Věděl jsem, že se baví o mně, a zase jsem litoval, že jsem nepobral nějakou praktičtější schopnost, třeba telepatii, že. Ale zas... To bych tu nebyl. Neměl bych ji. Kvůli ní jediné jsem konečně byl ochotný svůj parazitismus vnímat svým způsobem jako dar.

Nevěděl jsem, o čem si povídali, ale viděl jsem, jak se začíná zlobit. A když pak Edward zavřel oči a ukončil tak jejich konverzaci, doslova jsem slyšel, jak se jí v žilách pění krev.

"Prostě si ho poslechni," poprosil ji Edward a já byl zase zaskočení tím, že ještě před chvílí byl zcela jasně proti mně, a teď se mě zastával. Asi jsem jim všem v hlavách nadělal docela nepořádek.

"Můžeš mluvit. Bude poslouchat," podíval se na mě a já mu poděkoval. Tak nějak jsem doufal, že když jí řeknu, co mě sem k ní přivedlo, aspoň trochu mě pochopí. Nebude mě brát za úchyla. Asi nebude vědět, jak moc pro mě znamená, ale možná jí dojde, že je pro mě hodně důležitá. To nejdůležitější.

"Mohli bychom se přesunout do obýváku? Když zůstaneme tady, sní Jake všechno, co je na stole, a pak i ten stůl," navrhla Nessie a až teď mi došlo, že všichni ostatní byli napjatí. Byla to jejich Minnie a přestože všichni bezmezně věřili Aliciným vizím a smířili se s tím, že u nich zůstanu, nějak jsme se do toho okamžiku z jejího vidění museli dostat. A nešlo to snadno.

Minnie si sedla na pohovku vedle Nessie a bylo vidět, jak se jí ulevilo, že si k ní přisedla Alice. Měla strach, že se na ni budu sápat. Měl jsem chuť si nahlas povzdechnout, ale pak jsem si zase uvědomil, že to je jen dočasný stav a jednou, někdy, možná za pár měsíců, možná za pár let, se to zlomí. Co je pár let vrčení a vzteklých pohledů? Miluju ji. I když zarputile zírá do kafe, jen aby se na mě nemusela podívat.

Minnie?“ Potřeboval jsem si být jistý, že mě vnímá. Že si mě poslechne.

"Poslouchám," kuňkla.

A já spustil. Chtěl jsem, aby věděla, kdo jsem byl, tak jsem jí řekl o Volteře, o gardě, o sobě a lidské krvi. A vysvětlil jsem jí, jak funguje má schopnost. Jak mi bylo, když jsem po přeměně nebyl schopný vydržet všechny ty přeskoky a myslel jsem, že mě něco posedlo. V podstatě to odpovídalo tomu, jak jsem se cítil a na co jsem měl chuť. Řekl jsem jí, jak mě dostali do Volterry – po kusech.

Rozbušilo se jí srdce a přestože měla hlavu pořád skloněnou, viděl jsem, jak se zatvářila bolestně. Nechtěl jsem ji nějak vylekat, tohle jsem měl možná vynechat... Ale zároveň jsem potřeboval, aby věděla, že ne vždycky jsem byl zrůda. A to, že si uvědomila, že to nebylo nic příjemného, mě pohladilo po duši.

To nic, Minnie. Jsme odolní. Dá se to vydržet,“ uklidňoval jsem ji. Počkal jsem, až se jí tep vrátí do normálu a pak jsem mluvil dál.

O Arovi, který si mě oblíbil. O tréninku a o tom, že po pár letech jsem byl schopný normálně fungovat. O knihovně, což byla jediná věc, která mi po odchodu z Volterry chyběla. Nikde jinde, ani v největších a nejstarších knihovnách a muzeích po světě jsem nenašel to, co se ledabyle válelo v policích volterrské knihovny.

Řekl jsem jí o zjištění, že dokážu jinému upírovi něco vnuknout. A jak jsem to trénoval. Neřekl jsem jí o těch nepodařených pokusech, ani o těch vyloženě škodolibých, přestože vzpomínka na Felixe, který zmateně pobíhal chodbami v potrhaných ženských šatech, do kterých se na můj popud pokoušel obléct, mi vždycky zvedla náladu. Když jsem vyprávěl o tom, jak se po pár dnech Aro chtěl podívat na své nepřátele, které jsem hlídal, a při té příležitosti zjistil, co dokážu a že jsem mu to neoznámil, poslouchala mě tak soustředěně, že dýchala jen mělce, aby jí neuniklo žádné slovo.

Začal jsem o Arově příkazu a její srdce se zase rozbušilo.

Mám přestat?“ lekl jsem se. Co když to vážně nechce slyšet, tak, jak večer tvrdila Ness? Ale rychle zavrtěla hlavou. Byla zvědavá. Samozřejmě, že byla, vždyť to byla moje Minnie. A tak jsem pokračoval, řekl jí o svém útěku a o tom, jak jsem se nalodil na Titanic. I když jsem loď nejmenoval, došlo jí to a nevěřícně se mě zeptala na rok, ve kterém se to stalo. Chytrá holka, usmál jsem se. Sdělil jsem jí datum a ona šokovaně pootevřela pusu. Zaplavila mě další vlna úžasu nad tím, jak je skvělá.

Musel jsem to doplavat po svých,“ dodal jsem pobaveně. Přestože tenkrát mi to moc zábavné nepřišlo. Tam poprvé jsem měl pocit, že mi je těch lidí líto. Že tohle si nezasloužili. Už když jsem slyšel, jak se loď otírá o ledovec a ten jí rve bok, věděl jsem, že je to zlé. Byl jsem mezi prvními, kdo skočili do vody. A hned jsem plaval pryč. Nechtěl jsem tam zůstat a nechat se zlákat snadnou kořistí.

Mluvil jsem dál, o tom, jak jsem se potloukal světem a jak jsem si zvykal na lidi v jejich přirozeném prostředí. Jak mi bylo nepříjemné lovit ty normální, nic netušící. Bylo to jiné, než hostiny ve Volteře. Tady se mi do toho nechtělo a zabíjel jsem, když už se žízeň nedala vydržet. Až pak jsem jednou narazil v přístavu na prvního vraha. A dostal jsem ho dřív, než stihl skočit s nožem po nějakém opilém námořníkovi, co si zrovna užil a vracel se na loď. Řekl jsem jí o tom, že jsem, stejně jako Edward ve svém temnějším období, lovil jen grázly. Feťáky, násilníky. Lidi, co neměli šanci na návrat k normálnímu životu.

Potom jsem jí řekl o okamžiku, kdy jsem ji uviděl. Jak mě upoutala. Slyšel jsem její jméno a od té doby jsem s ní. To, že jsem Edwarda ponoukl, jí neudělalo radost. Vůbec. Došlo jí, kdo stál za jeho chováním. Oči se jí zalily slzami, vypadala křehce, jako ještě nikdy, a zároveň tak rozzuřeně. Edward se ji snažil uklidnit. Pořád mu plně důvěřovala, díkybohu. Ale já jsem si u ní moc nenašplhal.

Nemohl jsem si pro tebe přát lepšího ochránce, Minnie,“ snažil jsem se jí říct, že on ji má vážně rád a nikdy by se nechoval tak, jako se chová, pokud by to tak nebylo. „Edward je výjimečný nejen čtením myšlenek. Stačilo ho jen lehce pobídnout a sám si k tobě vytvořil velmi pevné pouto.“

Jsi parchant,“ vyčetla mi. „Jsi ubožák!“

A já jí na to neměl co říct. Na Edwardovu žádost mě nechala mluvit dál, a já jí řekl o tom, jak pro mě byla s každým dnem důležitější a jak jsem byl úplně ztracený. Jak jsem začal lovit zvířata a bylo to překvapivě snadné. Že mi udělalo obrovskou radost, když jsem zjistil, kdo jsou Cullenovi, a ještě větší radost jsem měl, když to řekli jí. A jak jsem už jen čekal, až si budu sám sebou dostatečně jistý, abych mohl přijet k ní.

Když jsem domluvil, opatrně jsem k ní došel. Nikdo mě nezastavil. Dívala se na mě a já si klekl, abych byl ve stejné výšce.

Nech mě ti to dokázat, prosím.“ Teď jsem ji žádal o všechno. Pozorovala mě a bylo vidět, jak přemýšlí. Na chvíli byl její výraz soucitný, ale pak jí zase zvrdly rysy. Nemyslela si nic pěkného, protože Edward ji jemně okřikl.

Ne, Edwarde. Nech ji,“ zarazil jsem ho. Ať si myslela cokoliv, měla na to plné právo. Měl jsem chuť se jí dotknout. Tak pomalu, jak jsem dokázal, jsem přiblížil svou ruku k její. Neucukla. Dobré znamení. Přikryl jsem její dlaň a usmál se. Byl to neuvěřitelně příjemný pocit. Nedal se srovnat s tím, když jsem ji cítil přes Edwarda. Bylo mi blaženě.

Minnie, vážně tě moc miluju. Jsi teď moje všechno,“ řekl jsem potichu.

A ona se zamračila, vytrhla svou ruku a vřískla:

Jdi do háje!“

Svěsil jsem ramena. No, to bychom měli.

Postavila se, prosmýkla se kolem a otočila se:

Na tohle musej být dva! Zkus radši zapátrat v hlavách po nějaký upírce, já nemám zájem!“

A utekla do svého pokoje.

Ale já nechci upírku! Zatraceně, Minnie...

Alice se tvářila spokojeně. Když viděla, jak tragicky se tvářím, rozesmála se nahlas:

Dopadlo to skvěle!“

Nebyl jsem si jistý. Ale Edward si povzdychl:

No, dopadne to možná dřív, než jsme čekali... Alice měla další vizi.“

Cože?“ postavil jsem se a překvapeně se na něj podíval. Rychle se podíval na Alici a pak zavrtěl hlavou:

Zapomeň na to. Žádný výhody. Pěkně se snaž.“

Vážně jsem nevěděl, na čí straně je.

 


Další kapitola

Všechny povídky


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Janeba

25)  Janeba (20.11.2010 17:50)

Žádné výhody, pěkně se snaž! To je nádhera!!! Fakt mu to moc neusnadňuje, mrška jedna! Já ho chci taky!!! Nebrasko - já ti ho snad závidím! Stvořit si takovýho úžasnýho chlapa! Díky!

blotik

24)  blotik (23.10.2010 22:34)

No perfektní. Moc se těším na další dílek.

23)  twilightchild (26.04.2010 20:41)

To je úžasné! :) Je to něco nového z jiného pohledu, ale je to něco tak krásnéého! Will má k ní ještě větší pouto než jsem si myslela.. :):) Rozplývám se nad touto povídkou! :)

22)  123 (26.04.2010 17:25)

Will je úžasnej.. Krásná kapitolka

21)  EmmTheBest (26.04.2010 16:52)

skvělý, úžasný, velkolepý :)
Will je zlatíčko...

Bye

20)  Bye (26.04.2010 14:00)

To jejich první setkání je z Willova pohledu ještě lepší než předtím :D
„Ty,“ ukázala jsem na mě výhružně ukazováčkem, „ty na mě už nemluv!“ to je pro mě prostě nesmrtelá věta!
A jak se Will postavil Edwardovi - je to borec!!
Taky Tě miluju!

sfinga

19)  sfinga (26.04.2010 10:13)

Will je skvělý, každý jiný by to vzdal, ale on je frajer !!! Páni, už se nemůžu dočkat Vánoc.

Adelka

18)  Adelka (25.04.2010 23:50)

Zase úžasný!! Ten konec se mi strašně líbil!!! Jak ho Minnie poslala do háje a potom Edward s tím svým: „Zapomeň na to. Žádný výhody. Pěkně se snaž.“ :D V příštím díle si bude chtít Minnie zaboxovat do zdi že?:D To se těším jako blázen, na Willovu reakci!!:) A vůbec, těším se na celou kapču!!:) (I když úplně maximálně se těšim na banku!!:):):):)) Achjo!! Já jsem hrozná!! To do zítra nevydržím!! Bude zítra, že jo?

17)  Lenka (25.04.2010 23:33)

Will je prostě zlatíčko. Minnie se chudák plácá v pocitech a neví co si o tom myslet. Dokonale napsané.
Nebrasko jsi skvělá.

16)  giselle (25.04.2010 22:46)

will je jednoduše skvělej, jen nechápu, že potom, co ho minnie takhle odmítá, nemá na tváři třeba nějakej bolestnej výraz.. místo toho úsměv - zvláštní.. a minnie to ještě víc naštve (pamatuju si ty její pocity "to jako všichni čekaj, že mu hned padnu do náruče?")...
krása krása krása, nevím jestli se vůbec samým napětím dožiju další kapitoly!;)

15)   (25.04.2010 21:58)

Je mi z toho všeho nějak ouzko, ale napsaný zase moc krásně!
Will je koblih, o tom žádná :-D a Neb, ty jsi prostě Paní spisovatelka!

Silvaren

14)  Silvaren (25.04.2010 21:58)

Přiznám se, že jsem tehdy Willa vážně nesnášela a říkala si, bože, co ten tady chce? Ale z jeho pohledu se mi podlamují kolena. Je DOKONALEJ!

13)  Jana (25.04.2010 21:32)

Nebrasko, čte se to jedna báseň:-) jsi úžasná. Děkuju.

Karolka

12)  Karolka (25.04.2010 21:28)

Ach... Och... Jééé... Kurňajs... Wille... Pojď, obejmu tě... To bude dobrý... Nebrasko, to bylo nádherný. Ani kdybys popisovala akční scénu nebo zápletku v detektivce, nemohla bys mít mou pozornost víc, než teď. Přečetla jsem to na jedno nadechnutí (málem jsem upadla do bezvědomí, protože na nás slovy fakt nešetříš) a tvářila se u toho jako debil. :-) Ale vůbec mi to nevadí. Hlavně, že jsem to mohla číst!

Monelien

11)  Monelien (25.04.2010 20:58)

Vždycky když se na hlavní straně objeví další kapitola, zaplaví mě takový zvláštní pocit, jako když se vrátíš domů po dlouhé dovolené nebo když jsi v cizím prostředí a uvidíš něco tobě dobře známého a je ti hrozně hezky a nutí tě to se usmát :) Přesně proto miluju tvoji povídku. Protože ve mě vyvolává tak úžasné pocity :) Děkuju

ChrisTea

10)  ChrisTea (25.04.2010 20:54)

Nádhera moc se těším na další dílek!!! Celá se třesu na to jak se do něj bude postupně zamilovávat!!! :)
ChrisTea

lied

9)  lied (25.04.2010 20:47)

správně at se pěkně snaží i když už ví že to dopadne dobře tak at to nemá tak snadné :-)

Hanetka

8)  Hanetka (25.04.2010 20:39)

Jak to dokážeš? Vždycky, když čtu novou kapitolu, říkám si: Ta byla tutově nejlepší! Líp už to napsat nejde! A ono jde, a zase jde, a zase...:D :D :D

Popoles

7)  Popoles (25.04.2010 20:37)

Chudinka malej , ten ale dostává kapky a ještě nějakou dobu to bude trvat :)

Aááách, přesně jsem si vzpomněla na tu kapitolu Myšky... jak mi bylo líto Min a jak jsem nevěděla, co si o Willovi myslet - a teď z jeho pohledu...no ještě že víme, že to dobře dopadlo :)))
Krása Neb, ty umíš tak hezky pohladit po duši... :)

AliceBrandon

6)  AliceBrandon (25.04.2010 20:09)

Paráda!
Jak se snaží chudáček. A Edward mu to moc neusnadňuje. Je to vážně báječný vidět to z jeho strany, ty usměvy, kterými jí vracel její odmítání. A její první Jdi do háje, jak byl skleslý, čumílek. Ach, jak jsme ho tehdy nesnášely. Jako by to bylo v jiném životě...

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Riley