Sekce

Galerie

/gallery/will_color.jpg

Vzpamatuj se!

Večer, tedy ráno tam, jsem se zase naladil na Edwarda. Nevypadal, že by se chystal mezi lidi. Došlo mi, že je víkend. Že budu dva dny koukat do zdi. Že ji neuvidím. Rázem mi klesla nálada a teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem se těšil.

Úplně zbytečně.

Ksakru.

Minnie Foxová, cos to se mnou udělala? Je ze mě pitomej zamilovanej vegetarián! Co mám teď dělat? Přiletět tam, zaklepat na tvoje dveře a říct ti, že jsem úplně jiný živočišný druh a měla bys utíkat? Vystavit se posměchu Carlisla, který určitě narazí na můj pach a bude mě kontaktovat? Co mu řeknu? Nejsem tu, abych ji vypil. Jsem tu, protože jsem se zamiloval do člověka.

Vysmějou se mi.

Druhá možnost je schůdnější. Lepší. Jistější a bezpečnější.

Prostě na ni zapomenu.

Jenže jsem věděl, že ač je má vůle velmi pevná, na tohle nestačí. Když se mi teď třásla kolena nedočkavostí, až ji po pár hodinách znovu uvidím, jak vydržím na ni už nikdy nemyslet? Nevidět ji? Vyhnout se Edwardově hlavě, hlavám jeho smečky?

Tomu říkám výběr.

Celou noc jsem se nimral ve své hlavě a chvílemi se litoval, chvílemi si nadával. Nedokázal jsem si logicky vysvětlit, jak se mi tohle stalo. Viděl jsem ji necelé dvě hodiny. Očima někoho jiného. A už mě měla v hrsti.

A pak jsem zaslechl její jméno. Okamžitě jsem se soustředil na Edwarda.

„Tak ji pozdravujte. A dávejte na ni pozor, ano?“ mluvil k Nessie. Usmála se a přikývla, pak odběhla za netrpělivým Jacobem a Edward pozoroval, jak nasedli do auta a odjeli.

Proč jsi tam nejel taky?!

A proč Nessie není upír?

Proč se chovám jako idiot?

Zůstal jsem na příjmu a jen doufal, že si zase nezačnou užívat s Bellou. Na to jsem teď náladu vážně neměl. Ale Edward čekal, až se ti dva vrátí, seděl a četl si. Děkuju, aspoň že tak.

O pár hodin později najednou zahodil knížku a prolétl domem ve stejné chvíli, kdy jsem slyšel hlas té malé upírky, Alice:

„Nessie sem veze Minnie!“

Probrala tím úplně všechny, slyšel jsem, jak se seběhli v obýváku. Já se napřímil a litoval jsem, že nemůžu Edwarda ovládat úplně, protože bych ho hned donutil běžet jim naproti.

„Dělá si srandu?“ vztekal se Bella. „Chce mě rozzlobit?“

„Co se stalo?“ ptal se Carlisle.

„Jacob se opil a spadl na zem. Minnie mu chtěla pomoct vstát a teď si myslí, že má vysokou horečku. Chtěla Ness donutit, aby ho vzala do nemocnice, ona jí slíbila, že se na Jakea Carlisle podívá, jenže Minnie jí nevěřila a nacpala se jim do auta,“ mluvil rychle Edward s očima upřenýma ven.

Rty se mi roztáhly do pobaveného úsměvu. Upírů se nebojí, ale ani jim nevěří. Nasedne do auta k cizím lidem, jen aby měla jistotu, že jí nelžou. Malá hrdinka. Kdyby jen tušila, jakou mi tím udělala radost! I kdyby se jen otočila a hned jela zpátky, zvedne mi tím náladu. Myslel jsem, že ji uvidím až po víkendu, a to jen když budu mít štěstí.

Pak se Edward rozesmál. Na udivené pohledy ostatních začal vysvětlovat:

„Minnie se bojí, teď už si nemyslí, že to byl dobrý nápad. Představuje si nás jako hororové postavy. Rose se sekáčkem, Emmett s pytlem lidských ostatků, Bella drží v ruce břitvu a přejíždí si výhružně prstem po krku.“

„To docela sedí, co?“ uchechtl se Emmett. Mně to vtipné nepřišlo, Minnie se jich bojí. Konečně pochopila, že jsou hrozbou. A jim to přijde směšné?

Edward s Carlislem spěchali lidským krokem ven, kde zastavilo auto. Edward oteřel dveře u spolujezdce a zkontroloval pohledem Jacoba, který vypadal vážně děsivě. V podstatě stejně, jako většina mé potravy během posledních dekád. Rychle se podíval na Nessie, která se tvářila spíš pobaveně, a pak otočil hlavu dozadu k Minnie.

Vypadala vyděšeně. Krčila se nacpaná až ke dveřím a srdce jí rychle tlouklo. Její vůně mi naplnila nos a já ji lačně dýchal. Snažil jsem se ignorovat zesilující žízeň, utlumit ji, nevšímat si jí. Tak, jako jsem to kdysi dokázal se svým prokletím. Které se teď, po takové době, ukázalo jako velmi výhodné. Litoval jsem jen toho, že mám jen smysly. Edward toho o ní věděl tolik, a já měl jen to, co viděl a slyšel. A bylo mi to málo.

Řekl jí, že jí rád vidí, a když spolu s Carlislem táhli Jacoba dovnitř a snažili se vypadat, že jim to jde ztěžka, zavolal přes rameno, ať jdou dovnitř. Jasně jsem slyšel, jak se jí tep ještě zrychlil a lekla se. Zase jsem viděl vnitřek domu a Edward polohlasně řekl:

„Ty její představy jsou vážně neuvěřitelné. Zrovna plánuje, že uteče do lesa.“

Alice se nahlas rozesmála. Chtěl jsem zůstat dole, ne jít s Edwardem do patra, tak jsem přeskočil do ní. Bylo to zvláštní. Automatické přeskoky, které se děly podvědomě, jakmile jsem svůj um odsunul do pozadí jen na příjem, jsem ani nevnímal. Když jsem se ale potřeboval dostat do někoho určitého, musel jsem se soustředit. A pokaždé se mi lehce zhoupl žaludek. Nikdy mi nikdo nedokázal vysvětlit, proč to tak je. Aro měl teorii, že jsem prostě jen příjmač a výběr nějakého nového hostitele je v podstatě nepřirozený. Ale Aro měl taky teorii o tom, že mu budu vděčně sloužit do roztrhání těla, která se ukázala být špatnou.

Nessie s Minnie v patách vstoupila do domu. Bylo zvláštní vidět ji z Alice, protože byly téměř stejně vysoké a můj pohled najednou dostal odlišnou perspektivu. Alice nezaváhala a přišla k ní blíž, aby ji mohla pozdravit. Měl jsem ji na dosah a pozoroval jsem, jak se nenápadně, ale ostražitě rozhlíží, jak jí oči skáčou z jednoho člena rodiny na druhého. Bella se nejspíš zase tvářila ostře, protože když se Minnie podívala do míst, kde spolu s Rosalií stály, zase se maličko zajíkla. Byl jsem oblkopený její vůní a znovu se ji snažil dostat co nejvíc do hlavy. Tuhle vůni se musím naučit nazpaměť tak dokonale, abych ji poznal kdekoliv. Abych ji dokázal odlišit. Voněla jako běžný člověk, převážná většina složek toho pachu byla shodná, ale kdesi hluboko v tělě té vůně převládala čokoláda. Čokoláda. Je sladká.

Nervozitou si skousla ret a ten pohyb jsem si okamžitě zamiloval. Nevnímal jsem naplno okolí, jen ji, a tak mě překvapilo, když se najednou její výraz změnil z toho opatrného na odhodlaný.

„Má vysokou horečku, možná bude potřebovat nějaký obklady nebo co já vím!“ řekla rychle a zase se trochu stáhla, jako kdyby ji ta její kuráž samotnou překvapila. Trochu se zamračila. Esmé ji uklidňovala a vypadalo to, že to vážně funguje, protože najednou se zase zatvářila jinak.Vypadalo to, že se chtěla usmát, ale ve výsledku z toho byla grimasa plná smutku. A já měl chuť donutit Alici, aby zvedla ruku a dotkla se jí. Aby se dotkla jejích vlasů. Mohl bych je cítit. Zíral jsem na konečky svých prstů a odhodlával se k tomu vnuknutí, ale vyrušil mě Edward, který se vrátil dolů a promluvil na Minnie.

„Co Jacob? Jak mu je?“ zeptala se Minnie a nevypadala, že se cítí příjemně, když na něj mluví. Uklidnil ji, že mu Carlisle dal něco na horečku. Ve skutečnosti mu dali Carlisle i Edward dost důrazně najevo, že stačilo málo a mohla začít tušit, že je něco špatně. Minnie měla jen slabý lidský sluch, a tak si tu tichou výměnu názorů nemohla užít tak jako já. Pořád jsem se ale nedozvěděl, co je ten snědej kluk vlastně zač.

Esmé vzala Minnie do kuchyně. Chystal jsem se přeskočit do ní, ale upoutala mě Bella, která se neudržela a začala Edwardovi vyčítat, že se s Minnie tahá. Nechápal jsem to. Přišlo mi malicherné, že žárlí na lidskou holku. Byla krásná a na první pohled bylo jasné, že Edward k ní má velmi pevné pouto, tak proč si láme hlavu kvůli Minnie? Pochopil bych, kdyby se bála toho, že se někdo neudrží, skočí po ní a budou se muset zbavit těla a důkazů, ale ona pořád mluvila jen o tom, že nechápe, proč zrovna ona, když jí dokáže číst myšlenky. A že ji tu nehodlá tolerovat. Edward se k tomu postavil defenzivně. Znovu opakoval svou mantru o tom, že Minnie se v mysli ani jednou nepozastavila nad tím, že by na něj mohla něco zkusit. Že si ho jedinkrát nepředstavila nahého, nebo v posteli s ní, což se prý nedalo říct o drtivé většině ostatních holek a žen. A že když tu je a přijela s Nessie, on ji nevyhodí, ale postará se o ni. Že se jí v jejich domě nesmí nic stát a on na to dohlédne. A že by Bella mohla aspoň na chvíli uvažovat logicky. Vypadalo to, že moje vnuknutí na něj působilo skvěle. Dával mi na ni pozor. Hodnej Edward.

Logické myšlení ale asi nebylo Bellinou silnou stránkou. Skočila po něm a složila ho na zem, až to kamenně třísklo. No, tomu říkám plodné řešení partnerských problémů. Naštěstí se mu nevrhla po krku, uvědomovala si, co dělá. On to ale zase pokazil, když ji trpělivě nabádal, ať se mírní, že tohle mohla Minnie slyšet. Viděl jsem, že Bella jen stěží zadržuje hlasité vrčení a napadlo mě, že dneska večer budu moct klidně zůstat v hlavě Edwardovi, protože z tohohle žádná romantika nebude.

Alice vesele řekla, že stejně pořád vidí všechno jasně. Že Minnie vidí sedět v altánku, takže se nejspíš nebude bát a zvykne si na ně. A pak odešla do kuchyně. Vidí ji sedět v altánku? Teď v noci? Nebo jak to myslela? Budu si na ni muset dávat pozor, taky je určitě nadaná. Možná se bude hodit.

Když jsem se znovu ocitl u Minnie, překvapil mě pocit, který mě najednou zaplnil. Radost. Neviděl jsem ji jen pár minut a celou dobu jsem poslouchal její srdce a její dech, a stejně jsem se teď doslova zatetelil, když jsem ji pozoroval z profilu. Alice jí vyprávěla o tom, jakou má radost, že je Minnie tady. A že se určitě budou potkávat častěji. Ano! Hodná, díky! Tohle přesně potřebuju, potkávat ji často. Potkávat ji osobně.

Ne! Dost!

Zoufale jsem si přejel rukama po obličeji a odstrčil vnímání Alice zase do pozadí. Co to sakra děláš? Tohle nejde! Ona je člověk! Ani není nijak výjimečná, tak proč ona? Její krev ti nezpívá, ta holka ani není nijak výrazně krásná, abych byl upřímný. Tak proč?! Lidská holka… Asi stárnu. Senilním. Nebylo by se čemu divit, věk už na to skoro mám. Takovou dobu jsem se obešel bez citů! Možná za to vážně může to, že jsem posledních sto let žil blízko lidí. Možná na mě nějak pusobili. Ale tohle? Že budu mít chuť letět za ní?! Že budu mít chuť jí vysypat, kdo přesně jsem, a strávit klidně roky tím, že se ji pokusím přesvědčit o tom, že jí neublížím? Tohle nejsem já. Takhle nepřemýšlí bývalý gardista, upír z vyších míst volterrské skupiny. Přestal jsem pít lidskou krev, sakra! Je ze mě troska!

Kvůli jedný pitomý holce!

Hlavou mi bleskla dávno vybledlá vzpomínka na Anne. Přinesla mi do kovárny kaši. Byl podzim a všechno kolem vonělo, ale ona voněla nejvíc. Když s úsměvem řekla, že kluci usnuli, věděl jsem, že práce i kaše musí na chvíli počkat.

Dost.

Tohle už není.

Jsem upír. Ona je moje potrava. Kdybych ji potkal, skočil bych jí po krku a vypil ji. A někde na konci chuťového spektra by byla čokoláda. A pak bych spálil její tělo, nebo ho zahrabal. Tečka. Taková byla Minnie Foxová. Chutnala docela dobře.

Prostě teď opustím Alici, přeladím jen na příjem a už to nechám být. Pravděpodobnost, že skočím zpátky do někoho z těch vegetariánů a znovu ji uvidím, je mizivá. Nechal jsem se nějak unést. Možná chvilkový výpadek, nějaké oslabení, těžko říct. Věděl jsem, co musím udělat. Jít na lov.

Na opravdový lov.

Odhrnul jsem závěsy motelového pokoje a štěstí stálo při mně, bylo zataženo. Oblékl jsem se a vyšel ven, sluneční brýle skryly mé oči a já se mohl klidně pohybovat mezi lidmi. Během pár minut jsem byl v jedné z těch uliček, co jsou plné feťáků a šlapek bez ohledu na denní nebo noční dobu. Stačilo si jen vybrat. Ani jsem se nemusel snažit, nabízely se samy.

„Fešáku, pojď sem, chci ti něco ukázat,“ lákala mě hned ta první, která měla rozhodně svá nejlepší léta dávno za sebou. Znechuceně jsem se ušklíbl – po těch pár dnech abstinence si chci aspoň trochu dopřát. O pár kroků dál stála malá drobná holka, hodně mladá. Už na dva metry od ní byla v krvi jasně cítit droga, a její oči vypovídaly o tom, že svou dávku dostala nedávno. Bude dobrá. Udělal jsem k ní další krok a teprv teď si mě všimla, pokusila se o úsměv. Oplatil jsem jí ho a hned jsem viděl, jak na ni působím a jak si ji omotávám kolem prstu. Teď si ji odvedu kamkoliv.

Jenže v tu samou chvíli jsem přestal cítit Minnie. Celou dobu, i když jsem Alicino vnímání odsunul hodně dozadu, jsem dýchal tu vůni s kapkou čokolády. A teď zmizela. Soustředil jsem se na Alici a ta sledovala odjíždějící auto a přitom s úsměvem vysvětlovala Jasperovi, že si je jistá, že Minnie se přestane bát a bude v pohodě. A on jí odpověděl, že z Edwarda cítí určitou náklonnost, ale nedokáže ji definovat. Jako by si Edward sám nebyl jistý. Nasál jsem vzduch, co dýchala Alice, a snadno jsem rozpoznal, že spolu s Minnie zmizel i Edward. Přeskočil jsem do něj.

Najednou bylo zase její vůně všude kolem dost. Jel jsem autem a cítil jsem její dech vedle sebe, slyšel jsem její srdce a ten zvuk mě uklidňoval. Chyběl mi. Bylo to jako vrátit se na známé místo.

„Tak co, vezmeš mě někam?“ zeptala se vláčně ta šlapka. Nenamáhal jsem se s odpovědí. Otočil jsem se a šel jsem zpátky.

Vyhrála. Nevím, jak to udělala, ale vyhrála. Byl jsem ztracenej starej blázen. Už jsem to nedokázal vrátit.

„Můžu tě o něco poprosit?“ řekl Edward. I když byla tma a auto ozařovaly jen kontrolky z palubní desky, viděl jsem, jak trochu zčervenala, když přikývla. Co se jí teď honí hlavou?

„Mohla bys…,“ na chvíli se odmlčel, ale pak pokračoval, „mohla bys mi přestat říkat Rozcuch?“

Musel jsem se usmát. Přišlo mi to tak typické. Neznal jsem ji, ale dokázala se vykašlat na jeho upíří vzhled, na krásu, kterou jsme ochromovali své oběti, a uměla vypíchnout jednu věc, která charakterizovala jeho zevnějšek. Ty vlasy. Rozcuch.

„Jak to víš?“ vyděsila se a tep se jí zrychlil. Viděl jsem, jak pevně sevřela madlo dveří.

„Prostě to vím,“ usmíval se Edward a sledoval cestu. Minnie ještě chvíli mlčela a pak se tiše omluvila. Byla úžasná.

Celou cestu byli oba ticho. Věděl, kam má jet, a ona se nezeptala, odkud to ví. Nejspíš ho nevědomky navigovala ve své hlavě, ale nepřišlo jí to divné. Reagovala prostě jinak, než běžný člověk. Reagovala jako Minnie. Před domem mu poděkovala a utekla z auta dřív, než jsem si stihl uvědomit, že ji přes den neuvidím. Možná bych byl donutil Edwarda, aby se jí dotkl. On se s ní ale jen rozloučil a odjel. Ve zpětném zrcátku kontroloval, jestli v pořádku došla do domu, a když se za ní zavřely dveře, sešlápl plyn k podlaze.

Došel jsem do motelu a tak, jak jsem byl, jsem se svalil na postel. Čekal jsem, až přijede domů, věděl jsem, že o ní bude vyprávět. Teď se dozvím, na co myslela. Nepřítomně jsem si hrál s brýlemi a před očima jsem kromě cesty k jejich domu měl i obraz Minnie. A bylo mi dobře.

Jenže plány mi překazila Alice. Čekala na Edwarda ve dveřích. Jen přikývl a vyběhl schody nahoru. Sakra! Kam si myslíš, že jdeš!

„Lásko,“ řekl omluvně, jen co vstoupil do jejich pokoje. Bella si četla a hodila po něm zuřivý pohled. A pak i knížku. Bez problému ji chytil, zavřel a položil na polici. Udělal krok k ní a ona vyskočila na nohy a zahrozila na něj:

„Užil sis to? Bavil ses? S lidskou holkou?!“

„Bello, co chceš slyšet? Že jsem ji dovezl domů, abych měl jistotu, že se jí nic nestalo? Nemůžu za to, prostě… Ona má jen ty dva. Když přijela, chtělo se jí brečet, protože máme milující rodiče, co si nás adoptovali. Záviděla nám to a zároveň nám to hrozně přála. Ona je sama. Nevím proč, ale je. Tak jsem ji dovezl domů. Zeptej se Alice – nic se nestalo.“

„Zapomněla jsem, jaký dovedeš být ochranář. Za těch deset let už se mi to nějak vykouřilo z hlavy. Na mě jsi taky pořád dával pozor. A jak to dopadlo?“ řekla tvrdě, chladně. Udělal k ní další krok a natáhl ruku, aby ji mohl pohladit po tváři. Zamračila se, ale necukla.

„Ty vážně žárlíš,“ řekl s úsměvem.

„Když ses naposledy začal bavit s člověkem, byla jsem to já. A pak sis mě vzal. Samozřejmě, že žárlím, Edwarde!“

Došlo mi, co řekla, a brýle se s křupnutím změnily v hromádku plastových a skleněných úlomků. Vytřeštěně jsem zíral do stropu s rukama v pěst. Cože? Co přesně to řekla?

„Bello,“ zašeptal Edward konejšivě a do jejích zlatých očí jsem se díval už úplně zblízka. Zjihla, Edward měl vyhráno.

„Ty víš, že jsi pro mě jedinečná. Nikdy by mě nenapadlo na nikoho jiného myslet tak, jako na tebe. Tak dlouho jsem na tebe čekal… Tolik jsme si vytrpěli. Miloval jsem tě jako člověka, ale teď tě miluju ještě mnohem, mnohem víc, protože můžu udělat třeba tohle.“

Políbil ji tak náhle, až mě to samotného zaskočilo. Vnímal jsem její chuť a na jazyku jsem cítil špičku toho jejího a neuvěřitelně mě to vzrušovalo. Edward ale hned přestal a já si mohl překvapeně a úlevně oddechnout. Ještě se mi nepovedlo se takhle s někým líbat. Zvláštní.

„Takhle jsem tě jako člověka líbat nemohl, pamatuješ?“ zeptal se Edward a Bella jen nepřítomně přikývla. Když se její obličej s pootevřenými ústy zase přiblížil, rychle jsem zmizel. Na tohle vážně nemám.

Páni.

Bella byla člověk. A Edward s ní byl už jako s člověkem! Proto jim vůbec nepřijde divné, že si domů vodí Minnie! Proto jsou všichni tak v pohodě! Už to zažili! Já… Nemohl jsem si vybrat líp!

A pak jsem si uvědomil, že jsem si skutečně nemohl vybrat lepšího hostitele, než byl Edward. Byl dokonalý. Jeho smečka byla dokonalá. Jestli někdo na světě pochopí, že jsem se zamiloval do Minnie, pak oni. Teď už jsem věděl, že můžu přijít a zaklepat u jejich dveří. Nejspíš mi nebudou věřit a budou mě mít za blázna, ale Edward uvidí, že mluvím pravdu.

Rozesmál jsem se nahlas. Ten zvuk mě samotného vyděsil, nepamatoval jsem si, kdy naposledy jsem se smál. Nedokázal jsem si to vybavit. Ale ten pocit, který jsem teď měl, se jinak vyjádřit nedal. Směs úlevy a radosti a nadšení. Kde se to ve mně vzalo?

To ta malá čarodějka.

Změnila mě. Aniž by o tom věděla.

Nebyl jsem si jistý, kdo vlastně jsem. Ale bylo mi to jedno. Teď mi záleželo na jediném: na Minnie.

 

 


 

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

ireen

4)  ireen (21.03.2012 12:03)

Moc děkuju! Děkuju, že jsi přidala Willovu hlavu, jeho mysl, jeho pocity. Teprve takhle je pro mne příběh kompletní a ještě skvostnější. ÚŽASNÉ, TY JSI ÚŽASNÁ!
D Í K Y !!!!!!!!!!!

Bosorka

3)  Bosorka (17.12.2011 20:55)

Víš, co mě tak teď napadlo? Tolik let si přeskakoval z upírka na upírka - to mám fakt věřit, že nikdy nehupsnul do nějakého, který právě to ...no ...provozoval horizontální lambádu?

Janeba

2)  Janeba (20.11.2010 13:42)

Promiň, Nebrasko - Willa snad nejde nemilovat! Já už se tak těším! Je to úžasné a Myška má pokčračování! Díky!

blotik

1)  blotik (23.10.2010 17:58)

Trošku mě naštvalo, jak říkal, že ani není tak moc hezká a pak jí normálně říkal, že je nejhečí, ale budiž. A je to překrásný dílek. Moc se mi líbí. A hlavně Will, jak identifikoval její pach a jak je ze všeho zmatený a nakonec šťastný.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek