Sekce

Galerie

26.07.2011 [12:30], Hanetka, ze série Peklo s vlkem, komentováno 31×, zobrazeno 4610×

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vl%C4%8Dek.jpg

Hanba mě fackuje za tak dlouhou pauzu. Ale už jsem se s Múzou tak nějak smířila a honem musím vytáhnout Agnes z té závěje, kde už přes měsíc trčí. Doufám, že mi to odpustí, stejně jako vy. Tak pěkné počtení přeji!

 

25. kapiotola - Hledání
„Jak to, že ji nemůžeme najít?“ Jakeův zoufalý hlas se v posledním slově zlomil skoro do vzlyku, vysoký snědý Indián si zhrouceně sedl na židli v Carlisleově ošetřovně ve stanici a zabořil hlavu do dlaní. Všichni průvodci i záchranáři Národního parku Wrangell St. Elias měli pohotovost, prohledávali všechna místa, kam se obvykle jezdilo na pozorování jelenů  pro Sullyin výzkum, ale zatím bezúspěšně. Po Agnes nebylo ani stopy.
Jake zvedl hlavu a rozčileně se rozhlédl kolem sebe. Stál tu Yéil jako vedoucí psovodů a byli tu i všichni Cullenovi kromě naštvaného a rozzlobeného Tonyho, a Sully, která ještě pořád měla sádru a byla by jim houby platná. Všichni dospělí usoudili, že Tony je na pátrací akci ještě moc malý a má zůstat doma se Sully, ale Tony jejich rozhodnutí nenesl moc lehce.
„Já chci Nessie taky hledat,“ trucoval. „V lese se vyznám mnohem líp než máma, teta Alice nebo Rosalie. Ty přece do lesa chodí akorát tak na lov. Já ho mám prozkoumaný skrz naskrz. Vím o každé veverce a myši. Chodím tam pořád a v životě jsem se neztratil,“ špulil uraženě pusu a v očích se mu zaleskly i zklamané slzy.
Edward věděl, že má Tony pravdu, ale Bella byla tak vystrašená a plná obav o svou sestru, že nebyla schopná to objektivně posoudit. „V žádném případě,“ zamítla kategoricky Tonyho účast na pátrací akci. „Tony to zná jen v lese u našeho srubu a kdo ví, kam až Agnes dojela. Stačí, že se bojím o ni, ještě abych se strachovala o Tonyho. Budu mnohem klidnější, když budu vědět, že je v bezpečí a teple doma.“ Edward sice věděl, že kdo se vyzná v jednom lese a umí v něm přežít, snadno se zorientuje i v jiném, a navíc by Tonyho měl na očích a ohlídal by ho, ale dobře věděl, že když si Bella něco umane, je tvrdohlavější než mezek. A tak radši neprotestoval a snažil se synkovi tu hořkou pilulku alespoň trochu osladit.
„Podívej, Tony,“ dřepl si před synka a snažil se ho přesvědčit, „bude tě potřeba i tady. Někdo tu přece na tetu Agnes musí čekat s horkým čajem a nahřátými přikrývkami. Až ji najdeme a přivezeme, bude určitě celá prostydlá, hladová a žíznivá, a někdo tady musí zařídit, aby pro ni bylo všechno přichystané. A taky někdo musí dělat společnost Sully. Přece bys ji tu nenechal samotnou? Máš to tu na povel, spoléhám na tebe,“ polácal ho po rameni, ale Tony uraženě ohrnul ret, otočil se na patě, vyběhl po schodech a pak už jenom slyšeli, jak za sebou práskl dveřmi od pokoje.
„Bello…“ zadíval se Edward na svou ženu prosebně, ale ta byla neústupná.
„On se s tím srovná, Edwarde. Alespoň o jednoho si nebudu muset dělat starosti.“ Mávla rukou a společně s ostatními pak vyrazili do stanice. To bylo včera navečer.
Jenže teď bylo ráno, všichni hledali celou noc, a Agnes pořád nikde.
„Je to těžké, Jakeu,“ snažil se ho uklidnit Carlisle. „Ta vánice nám pořádně zamíchala kartami. Všechny stopy jsou zaváté, pach odnesl vítr, stezky v parku jsou dost obtížně schůdné a ledaskde se nedá projet ani se psy.“
„To je pravda,“ přikývl Yéil. „V čerstvě napadaném sněhu se psi boří do závějí a špatně se jim běhá. Ale alespoň víme, že nemohla dojet moc daleko ani ona.“
„Všichni děláme, co můžem,“ přidal se Jasper. „Všechna místa, kam jsme jezdili pozorovat jeleny, už jsme zkontrolovali, ale teď to budeme muset nejspíš vzít systematicky,“ zahleděl se do mapy na zdi. „Nemá cenu prohledávat celý park, má rozlohu přes padesát tisíc čtverečních kilometrů a Yéil má pravdu, že zas tak daleko nemohla za jedno odpoledne se saněmi dojet. Odhadoval bych to tak na dvacet až třicet kilometrů, víc ne,“ přemítal.
„Měli bychom pořádně vyzpovídat Devlina,“ kabonil se Jake. „Určitě ví, kde je. Včera se vytratil hned po Agnes a po té naší rvačce bych se vsadil, že jel za ní. Bůhví, co jí udělal,“ cedil mezi zuby, bledý jako stěna.
„Devlin říká, že ji neviděl,“ prohlásil Yéil neutrálně.
„Lže,“ usekl Jake. „Včera zuřil, že dostal na frak. Zuřil, že Agnes nedostal on. Proč by někam jezdil s rozbitou hubou? Proč nezalezl a neléčil si monokl? Něco ví, na to bych dal krk. Já ho zmáčknu a…“ nedopověděl, jen zaskřípal zubama.
„Uklidni se, Jakeu,“ brzdil ho Edward. „Nemáme žádný důkaz, že by Devlin něco věděl. Pochopil bych, kdyby si někde za bukem počkal na tebe, ale že by napadl Agnes, tomu nevěřím. Vždyť o ni přece stojí, ne? A do hledání se zapojil jako první,“ pokrčil rameny.
„Edward má pravdu,“ přidal se na jeho stranu Carlisle. „Celou tu dobu, než jste se vy dva usmířili, Devlin s Agnes…,“ zaváhal, když viděl, jak Jake rudne. „No zkrátka, chovali se jako zamilovaní. Určitě by jí neublížil. Přece by si nevyléval zlost na děvčeti!“
„No,“ zaváhal Emmett. „Já tedy nevím. Ale když si vzpomenu, jak jsem zuříval, když se mi na všech těch středních školách kolem Rose ometali ti puberťáci… a to si jich ani nevšimla. Když si představím, že by mi kvůli některému z nich dala košem, asi bych měl chuť nejen se vypořádat s ním, ale vyříkat si to i s ní.“ Rozhlédl se po zděšených tvářích okolo a honem dodal: „Neříkám, že ručně. Asi bych se s ní jen pohádal, nebo tak něco. Ale vztek bych na ni měl, to jo. A ne malej,“ rozhodně přikývl.
„Vidíte?“ chytil se toho Jake. „A kdoví, jak moc se Devlin umí ovládat? Řekl bych, že moc ne. Jestli něco plácla… a to Nessie umí, pusu má proříznutou dost, mohla ho vyprovokovat. Měli bychom ho skřípnout,“ mračil se.
„Teď nemáme čas na nějaké výslechy. Devlin říká, že ji neviděl, a my nemáme žádný důkaz, že by lhal,“ uzavřel to Jasper. „Musíme se spíš soustředit na to, abychom našli Agnes včas, dokud…“ odmlčel se a všem přítomným přišlo na mysl totéž, na co mysleli celou noc a s postupujícím dnem byla ta myšlenka čím dál naléhavější. Ne dokud… ale jestli vůbec ještě není pozdě. Přece jen je prosinec, mrzne a byla sněhová bouře, a Agnes byla přes noc někde venku, možná zraněná, vždyť proč  by se jinak nevrátila? Kdo ví, jestli vůbec ještě žije.
„Tak podívejte,“ sezval je gestem ruky Jasper k mapě a všichni přistoupili blíž. Na stole zazvonil telefon, Carlisle mávl na Jaspera, aby počkal, a zvedl ho. Chvíli poslouchal, pak s někým hovořil a nakonec poděkoval. Když položil sluchátko, otočil se k ostatním.
„Z Anchorage nám posílají vrtulník s termovizí. Takže budeme moct hledat i seshora, a dokonce i potmě nebo za mlhy,“zatvářil se spokojeně.
„No, já doufám, že to nebude potřeba. Snad ji do večera najdeme,“ strachovala se Bella.
„Takže, vraťme se k mapě,“ přerušil je naléhavě Jasper, jehož vojenská minulost se nezapřela. „Tady je přibližný okruh, kam by se člověk dostal se psím spřežením za dvě hodiny,“ namaloval na mapu kruh a rozdělil ho na čtyři části. „Západní čtvrtinu prohledají Tlingitové s Yéilem. Sever si vezme Emmett, Esme a Rosalie. Já, Devlin a Alice východ, Bella s Edwardem  a Jakem jih. Carlisle zůstává tady u vysílačky jako koordinátor a lékař. Kdyby bylo potřeba, snadno si přivolá vrtulník a dostane se jím ke kterékoliv skupině. Nějaké otázky?“ rozhlédl se po všech okolo.
Nikdo se na nic neptal, a tak Jasper jen dodal: „Mobily a vysílačky všichni máme. Pokud cokoliv najdeme, jakoukoliv stopu, voláme sem a Carlisle  už dá vědět ostatním. Tak do toho!“
Všichni vyrazili po vytčených trasách a Carlisle osaměl.
***
Hučelo jí v hlavě a strašně ji bolela. Měla dojem, že se jí lebka nejspíš rozskočí. A ještě ke všemu jí zavřenými víčky probleskovala nějaká oranžová záře, sílila a žloutla, až svítila skoro bíle a donutila ji zamžikat. Teprve teď začala pomalu vnímat svoje okolí. Zkusila se pohnout a zjistila, že to nejde. Na nohách leželo něco těžkého, co sice hřálo, ale nedokázala díky tomu sebou ani hnout. Ruce měla schoulené na hrudníku a něco těžkého jí je mačkalo k tělu. Zvedla hlavu, zamžourala proti slunečnímu světlu a zjistila, že se zblízka dívá na klubko načechraných chlupů. A už jí do nosu dolehl i pach mokré srsti.
„Jakeu?“ zachraptěla. Krucinál, kde se tu vzal? A proč jí znehybnil nohy? A kde to vlastně jsou… vždyť ji zespoda studí… sníh? I když zepředu i zezadu ji něco krásně hřeje… a na nohy a ruce jí taky není zima.
Znovu se zkusila nadzvednout. „Tak Jakeu, uhni,“ zaskučela. Jak se usilovně snažila zvednout hlavu, rozbolela ji jako střep a na levé straně, kousek nad uchem, jí lebkou projela bolest ostrá jako šíp. Zamrkala a zaostřila na tu hromadu chlupů, která jí tiskla ruce k hrudníku, a zjistila, že není tmavě rezavě hnědá. Sakra… tohle není Jake.
Vtom se klubko pohnulo, odněkud z něj se vynořila hlava a Agnes zjistila, že se zblízka dívá do žlutých vlčích očí. Strnula, hlavou jí prolétly poučky z brožur pro přežití v divočině a honem sklopila zrak. Pohled upřený do očí by mohl pro vlka znamenat výzvu, a to by vyvolalo boj. Útok. Ale nezdálo se, že by ji tenhle vlk chtěl posnídat. Chvíli se na ni díval, pak ji čumákem šťouchl do kombinézy a nakonec jí olízl nos. Pak se kousek přesunul a Agnes si  konečně mohla uvolnit ruce. Znovu se zkusila pohnout, a tentokrát to šlo. Z nohou se jí odsunul další vlk a za jejími zády zvedl hlavu třetí. Zjistila, že noc strávila v klubku vlků a že to bylo teplo jejich těl, které jí nejspíš zachránilo před umrznutím. Ale kde se tady vzali? A kde se tu vzala ona?
Znovu ji zabolela hlava, zvedla ruku a nad uchem si nahmatala obrovskou bouli. Rozhlédla se a v závěji pod smrkem opodál uviděla svoje převrácené saně. Ale psi tu nikde nebyli. Kde je její smečka? Roztrhali ji ti vlci? Nebo se jen rozutekla? Co se to tu vlastně včera stalo?
Namáhala si hlavu, aby se rozpomněla, a pomalu se jí začaly vybavovat jednotlivé útržky vzpomínek. Jake se… porval s Devlinem. A ona pak jela na východní hřeben dokončit pozorování. Sněžilo, byla bouřka… schovala se v lese. A pak… Devlin! Všecky vzpomínky se jí vybavily jako mávnutím proutku a Agnes dostala strašlivý vztek. Ten zmetek! Jak se v něm spletla! Vyhrožoval jí, chtěl ji dokonce znásilnit, a když se nedala… praštil ji něčím do hlavy. Rozhlédla se okolo a zamrazilo ji. Má štěstí, že neumrzla. Ještě že ti vlci… Jak je vůbec možné, že ji neroztrhali? Možná, že z ní cítili Jakea. Asi. To je vlastně jedno, co to bylo, hlavně, že to fungovalo. Rozhodla se to dál neřešit a spíš se soustředit na to, co teď. Rozhlédla se kolem sebe. Kde to vůbec je?
A znovu ji zamrazilo. Kruci… tady to vůbec nepoznává. Zřejmě včera v té bouři ztratila směr a dojela bůhvíkam. Psi jsou v tahu, všude hluboké závěje sněhu… Jak se teď dostane domů? A kterým směrem by se měla vydat?
Rychle zašmátrala v kapse po mobilu, a když ho vytáhla, zmohla se jenom na zoufalé zasténání. Baterie byla buď vybitá, nebo zničená mrazem a sněhem. Co bude sakra dělat? Najednou zvedla hlavu a v očích jí zasvítilo odhodlání. Ten mizerný Devlin nad ní nezvítězí a mráz a sníh taky ne. Na cestu domů nazdařbůh se nevydá, mohlo by ji to stát krk. Ostatní ji už určitě hledají a je jen otázkou času, než ji najdou. Musí se postarat, aby to přežila, než ji někdo objeví. Takže co potřebuje? Teplo… vodu a jídlo. Nějaké zásoby měla s sebou... Jen jestli jsou v pořádku a nedopadly jako ten mobil.
Hlubokým sněhem se dobrodila k převráceným napůl zavátým saním a zkusila je otočit. Šlo to. A sláva, její batoh zůstal přišněrovaný k postranicím. A tamhle kouká zpod závěje kousek spacáku! Honem ho vytáhla a na sluníčku přehodila přes smrkovou větev. Bude ho muset usušit… takže nejdřív rozdělat oheň.
***
„Statečné děvče,“ pokýval hlavou uznale svatý Petr, jak se díval dolů na Agnes, která zrovna vlekla k saním hromadu klestí, tahala z kapsy naloupanou březovou kůru a snažila se rozdělat oheň. „Asi byla zdatná skautka, když si pamatuje, že březová kůra hoří i mokrá.“
„Na to nemusí být zrovna skautka. Třeba se to naučila od své indiánské babičky,“ pokrčil rameny Samiel.
„Tak nevím,“ přemítal Petr, „rostou vůbec v Everglades na Floridě břízy?“
„Břízy rostou všude,“ mávl rukou Samiel. „A není to jedno, odkud to ví? Hlavně, že to ví!“
„Jo, to máš pravdu,“ uchechtl se Petr a sledoval, jak se dole rozhořívá ohýnek. „Teď už holka nezmrzne, tak už můžeš ty svoje vlky odvolat, Same,“ potutelně se na svého společníka ušklíbl.
„Moje vlky? Proč moje?“ kroutil se Samiel jako žížala a pomalu rudnul.
„Samieli,“ podíval se na něj Petr s despektem, „já nejsem včerejší. Přece poznám, kdy foukneš. Ty vlky jsi jí poslal ty. Přece včera široko daleko žádní nebyli.“
V Samielovi hrklo. Tak… teď si to odnese. Petr ho už několikrát napomínal, aby se do téhle záležitosti nepletl. Ale jemu to nedalo… přes všechna varování nemohl. To on kdysi pomohl Belle a Edwardovi a kvůli nim zradil peklo a Lucifera. Vlastně to byla jeho vina, že teď pekelný vládce tak zuří a vylévá si vztek na Agnes a Jakeovi. Zkrátka se cítil za ty jejich trable zodpovědný a nedokázal se na to jen tak klidně dívat. Ale musí Petra nějak přesvědčit, že to byla náhoda. Třeba mu na to skočí… Nadechl se, aby se pustil do výmluv, ale Petr ho zarazil.
„Ani to nezkoušej, Samieli. Víš, že v nebi se lhát nedá. Ale neboj se, tentokrát ti to nebudu vyčítat. Devlin překročil meze – Agnes má vyměřený mnohem delší život a takhle by skončit neměla. Kdybys včera nepřifoukl ty vlky ty, asi bych zasáhl já, nebo možná i někdo jiný. On i svatý Valentýn po tomhle páru občas pokukuje… nejsme sami, koho Agnes s Jakem zajímají.“
„A nemohli bychom zafoukat, aby ji už někdo našel?“ žebronil Samiel a upřel na Petra prosebné oči.
„Myslím, že to nebude potřeba,“ mávl rukou Petr. „Mají dokonce vrtulník. Určitě ji brzo najdou i sami.“
***
„Co to má sakra znamenat?“ bledý Lucifer nevěřícně zíral na rozběhnutou záchrannou akci a třásl se jako sulc. „Co to ten osel oslovský Devlin zase provedl? Kdo mu řekl, že má tu holku zabíjet?“
„Ztratil nervy, Vaše pekelnosti,“ zamumlal Belial, už úplně rezignovaný. Po všech těch malérech mu najednou začínalo být všecko jedno. Bude se Lucifer vztekat? Bude, ať tak nebo tak. A co mu vlastně může udělat? Zabít ho nemůže, čerti jsou nesmrtelní. A to ostatní… od Lucifera už zažil všechny možné tresty, a zatím se z nich vždycky vzpamatoval. Takže se přinejhorším bude muset zase vzpamatovávat… možná těžce a dlouho… ale stejně se tomu nevyhne, ať dělá, co dělá. A tak jen bezbarvě zopakoval: „Ztratil nervy. To se občas stane každému.“
Lucifer překvapeně zamžikal, ale kupodivu ho to nerozzlobilo jako jindy. Devlin ztratil nervy? No, jestli má být upřímný, jemu se to stávalo taky. A docela často. To se dá pochopit. Jenže co teď s tím malérem na zemi?
„Belilae, jenže ona to přežila. A až ji najdou, řekne jim, že ji Devlin chtěl zabít. Ta mise ještě neskončila. A vlastně,“ napadlo ho najednou, „kdyby ta holka byla opravdu mrtvá, možná by se ten její Indián zbláznil bolestí a smutkem a něco by vyvedl… ještě bychom jeho duši mohli získat. Tu holku nesmějí najít! Potřebujeme, aby zmizela! Zařiď to!“
Belial si ani netroufal namítat, že přesně stejný nápad měl Lucifer před časem s Bellou. Tehdy si taky myslel, že její smrt by mohla Edwarda rozzuřit… a jak to nakonec dopadlo? Ale neřekl nic. Jen luskl prsty a na celý Národní park ve Wrangellu se snesla mlha, hustá jako mléko.
„Pár dní to vydrží,“ prohlásil nevzrušeně. „V té mlze ji nenajde ani vrtulník.“
„Mají termovizi,“ namítl Lucifer a Belial luskl prsty podruhé.
„Už ne. Porouchala se,“ ušklíbl se.
„Kontaktuju Devlina a Sulfurinu a zkusíme vymyslet nový plán.“

25. kapitola - Hledání

„Jak to, že ji nemůžeme najít?“ Jakeův zoufalý hlas se v posledním slově zlomil skoro do vzlyku, vysoký snědý Indián si zhrouceně sedl na židli v Carlisleově ošetřovně ve stanici a zabořil hlavu do dlaní. Všichni průvodci i záchranáři Národního parku Wrangell St. Elias měli pohotovost, prohledávali všechna místa, kam se obvykle jezdilo na pozorování jelenů  pro Sullyin výzkum, ale zatím bezúspěšně. Po Agnes nebylo ani stopy.

Jake zvedl hlavu a rozčileně se rozhlédl kolem sebe. Stál tu Yéil jako vedoucí psovodů a byli tu i všichni Cullenovi kromě naštvaného a rozzlobeného Tonyho, a Sully, která ještě pořád měla sádru a byla by jim houby platná. Všichni dospělí usoudili, že Tony je na pátrací akci ještě moc malý a má zůstat doma se Sully, ale Tony jejich rozhodnutí nenesl moc lehce.

„Já chci Nessie taky hledat,“ trucoval. „V lese se vyznám mnohem líp než máma, teta Alice nebo Rosalie. Ty přece do lesa chodí akorát tak na lov. Já ho mám prozkoumaný skrz naskrz. Vím o každé veverce a myši. Chodím tam pořád a v životě jsem se neztratil,“ špulil uraženě pusu a v očích se mu zaleskly i zklamané slzy.

Edward věděl, že má Tony pravdu, ale Bella byla tak vystrašená a plná obav o svou sestru, že nebyla schopná to objektivně posoudit. „V žádném případě,“ zamítla kategoricky Tonyho účast na pátrací akci. „Tony to zná jen v lese u našeho srubu a kdo ví, kam až Agnes dojela. Stačí, že se bojím o ni, ještě abych se strachovala o Tonyho. Budu mnohem klidnější, když budu vědět, že je v bezpečí a teple doma.“ Edward sice věděl, že kdo se vyzná v jednom lese a umí v něm přežít, snadno se zorientuje i v jiném, a navíc by Tonyho měl na očích a ohlídal by ho, ale dobře věděl, že když si Bella něco umane, je tvrdohlavější než mezek. A tak radši neprotestoval a snažil se synkovi tu hořkou pilulku alespoň trochu osladit.

„Podívej, Tony,“ dřepl si před synka a snažil se ho přesvědčit, „bude tě potřeba i tady. Někdo tu přece na tetu Agnes musí čekat s horkým čajem a nahřátými přikrývkami. Až ji najdeme a přivezeme, bude určitě celá prostydlá, hladová a žíznivá, a někdo tady musí zařídit, aby pro ni bylo všechno přichystané. A taky někdo musí dělat společnost Sully. Přece bys ji tu nenechal samotnou? Máš to tu na povel, spoléhám na tebe,“ polácal ho po rameni, ale Tony uraženě ohrnul ret, otočil se na patě, vyběhl po schodech a pak už jenom slyšeli, jak za sebou práskl dveřmi od pokoje.

„Bello…“ zadíval se Edward na svou ženu prosebně, ale ta byla neústupná.

„On se s tím srovná, Edwarde. Alespoň o jednoho si nebudu muset dělat starosti.“ Mávla rukou a společně s ostatními pak vyrazili do stanice. To bylo včera navečer.

Jenže teď bylo ráno, všichni hledali celou noc, a Agnes pořád nikde.

„Je to těžké, Jakeu,“ snažil se ho uklidnit Carlisle. „Ta vánice nám pořádně zamíchala kartami. Všechny stopy jsou zaváté, pach odnesl vítr, stezky v parku jsou dost obtížně schůdné a ledaskde se nedá projet ani se psy.“

„To je pravda,“ přikývl Yéil. „V čerstvě napadaném sněhu se psi boří do závějí a špatně se jim běhá. Ale alespoň víme, že nemohla dojet moc daleko ani ona.“

„Všichni děláme, co můžem,“ přidal se Jasper. „Všechna místa, kam jsme jezdili pozorovat jeleny, už jsme zkontrolovali, ale teď to budeme muset nejspíš vzít systematicky,“ zahleděl se do mapy na zdi. „Nemá cenu prohledávat celý park, má rozlohu přes padesát tisíc čtverečních kilometrů a Yéil má pravdu, že zas tak daleko nemohla za jedno odpoledne se saněmi dojet. Odhadoval bych to tak na dvacet až třicet kilometrů, víc ne,“ přemítal.

„Měli bychom pořádně vyzpovídat Devlina,“ kabonil se Jake. „Určitě ví, kde je. Včera se vytratil hned po Agnes a po té naší rvačce bych se vsadil, že jel za ní. Bůhví, co jí udělal,“ cedil mezi zuby, bledý jako stěna.

„Devlin říká, že ji neviděl,“ prohlásil Yéil neutrálně.

„Lže,“ usekl Jake. „Včera zuřil, že dostal na frak. Zuřil, že Agnes nedostal on. Proč by někam jezdil s rozbitou hubou? Proč nezalezl a neléčil si monokl? Něco ví, na to bych dal krk. Já ho zmáčknu a…“ nedopověděl, jen zaskřípal zubama.

„Uklidni se, Jakeu,“ brzdil ho Edward. „Nemáme žádný důkaz, že by Devlin něco věděl. Pochopil bych, kdyby si někde za bukem počkal na tebe, ale že by napadl Agnes, tomu nevěřím. Vždyť o ni přece stojí, ne? A do hledání se zapojil jako první,“ pokrčil rameny.

„Edward má pravdu,“ přidal se na jeho stranu Carlisle. „Celou tu dobu, než jste se vy dva usmířili, Devlin s Agnes…,“ zaváhal, když viděl, jak Jake rudne. „No zkrátka, chovali se jako zamilovaní. Určitě by jí neublížil. Přece by si nevyléval zlost na děvčeti!“

„No,“ zaváhal Emmett. „Já tedy nevím. Ale když si vzpomenu, jak jsem zuříval, když se mi na všech těch středních školách kolem Rose ometali ti puberťáci… a to si jich ani nevšimla. Když si představím, že by mi kvůli některému z nich dala košem, asi bych měl chuť nejen se vypořádat s ním, ale vyříkat si to i s ní.“ Rozhlédl se po zděšených tvářích okolo a honem dodal: „Neříkám, že ručně. Asi bych se s ní jen pohádal, nebo tak něco. Ale vztek bych na ni měl, to jo. A ne malej,“ rozhodně přikývl.

„Vidíte?“ chytil se toho Jake. „A kdoví, jak moc se Devlin umí ovládat? Řekl bych, že moc ne. Jestli něco plácla… a to Nessie umí, pusu má proříznutou dost, mohla ho vyprovokovat. Měli bychom ho skřípnout,“ mračil se.

„Teď nemáme čas na nějaké výslechy. Devlin říká, že ji neviděl, a my nemáme žádný důkaz, že by lhal,“ uzavřel to Jasper. „Musíme se spíš soustředit na to, abychom našli Agnes včas, dokud…“ odmlčel se a všem přítomným přišlo na mysl totéž, na co mysleli celou noc a s postupujícím dnem byla ta myšlenka čím dál naléhavější. Ne dokud… ale jestli vůbec ještě není pozdě. Přece jen je prosinec, mrzne a byla sněhová bouře, a Agnes byla přes noc někde venku, možná zraněná, vždyť proč  by se jinak nevrátila? Kdo ví, jestli vůbec ještě žije.

„Tak podívejte,“ sezval je gestem ruky Jasper k mapě a všichni přistoupili blíž. Na stole zazvonil telefon, Carlisle mávl na Jaspera, aby počkal, a zvedl ho. Chvíli poslouchal, pak s někým hovořil a nakonec poděkoval. Když položil sluchátko, otočil se k ostatním.

„Z Anchorage nám posílají vrtulník s termovizí. Takže budeme moct hledat i seshora, a dokonce i potmě nebo za mlhy,“zatvářil se spokojeně.

„No, já doufám, že to nebude potřeba. Snad ji do večera najdeme,“ strachovala se Bella.

„Takže, vraťme se k mapě,“ přerušil je naléhavě Jasper, jehož vojenská minulost se nezapřela. „Tady je přibližný okruh, kam by se člověk dostal se psím spřežením za dvě hodiny,“ namaloval na mapu kruh a rozdělil ho na čtyři části. „Západní čtvrtinu prohledají Tlingitové s Yéilem. Sever si vezme Emmett, Esme a Rosalie. Já, Devlin a Alice východ, Bella s Edwardem  a Jakem jih. Carlisle zůstává tady u vysílačky jako koordinátor a lékař. Kdyby bylo potřeba, snadno si přivolá vrtulník a dostane se jím ke kterékoliv skupině. Nějaké otázky?“ rozhlédl se po všech okolo.

Nikdo se na nic neptal, a tak Jasper jen dodal: „Mobily a vysílačky všichni máme. Pokud cokoliv najdeme, jakoukoliv stopu, voláme sem a Carlisle  už dá vědět ostatním. Tak do toho!“

Všichni vyrazili po vytčených trasách a Carlisle osaměl.

***

Hučelo jí v hlavě a strašně ji bolela. Měla dojem, že se jí lebka nejspíš rozskočí. A ještě ke všemu jí zavřenými víčky probleskovala nějaká oranžová záře, sílila a žloutla, až svítila skoro bíle a donutila ji zamžikat. Teprve teď začala pomalu vnímat svoje okolí. Zkusila se pohnout a zjistila, že to nejde. Na nohách leželo něco těžkého, co sice hřálo, ale nedokázala díky tomu sebou ani hnout. Ruce měla schoulené na hrudníku a něco těžkého jí je mačkalo k tělu. Zvedla hlavu, zamžourala proti slunečnímu světlu a zjistila, že se zblízka dívá na klubko načechraných chlupů. A už jí do nosu dolehl i pach mokré srsti.

„Jakeu?“ zachraptěla. Krucinál, kde se tu vzal? A proč jí znehybnil nohy? A kde to vlastně jsou… vždyť ji zespoda studí… sníh? I když zepředu i zezadu ji něco krásně hřeje… a na nohy a ruce jí taky není zima.

Znovu se zkusila nadzvednout. „Tak Jakeu, uhni,“ zaskučela. Jak se usilovně snažila zvednout hlavu, rozbolela ji jako střep a na levé straně, kousek nad uchem, jí lebkou projela bolest ostrá jako šíp. Zamrkala a zaostřila na tu hromadu chlupů, která jí tiskla ruce k hrudníku, a zjistila, že není tmavě rezavě hnědá. Sakra… tohle není Jake.

Vtom se klubko pohnulo, odněkud z něj se vynořila hlava a Agnes zjistila, že se zblízka dívá do žlutých vlčích očí. Strnula, hlavou jí prolétly poučky z brožur pro přežití v divočině a honem sklopila zrak. Pohled upřený do očí by mohl pro vlka znamenat výzvu, a to by vyvolalo boj. Útok. Ale nezdálo se, že by ji tenhle vlk chtěl posnídat. Chvíli se na ni díval, pak ji čumákem šťouchl do kombinézy a nakonec jí olízl nos. Pak se kousek přesunul a Agnes si  konečně mohla uvolnit ruce. Znovu se zkusila pohnout, a tentokrát to šlo. Z nohou se jí odsunul další vlk a za jejími zády zvedl hlavu třetí. Zjistila, že noc strávila v klubku vlků a že to bylo teplo jejich těl, které jí nejspíš zachránilo před umrznutím. Ale kde se tady vzali? A kde se tu vzala ona?

Znovu ji zabolela hlava, zvedla ruku a nad uchem si nahmatala obrovskou bouli. Rozhlédla se a v závěji pod smrkem opodál uviděla svoje převrácené saně. Ale psi tu nikde nebyli. Kde je její smečka? Roztrhali ji ti vlci? Nebo se jen rozutekla? Co se to tu vlastně včera stalo?

Namáhala si hlavu, aby se rozpomněla, a pomalu se jí začaly vybavovat jednotlivé útržky vzpomínek. Jake se… porval s Devlinem. A ona pak jela na východní hřeben dokončit pozorování. Sněžilo, byla bouřka… schovala se v lese. A pak… Devlin! Všecky vzpomínky se jí vybavily jako mávnutím proutku a Agnes dostala strašlivý vztek. Ten zmetek! Jak se v něm spletla! Vyhrožoval jí, chtěl ji dokonce znásilnit, a když se nedala… praštil ji něčím do hlavy. Rozhlédla se okolo a zamrazilo ji. Má štěstí, že neumrzla. Ještě že ti vlci… Jak je vůbec možné, že ji neroztrhali? Možná, že z ní cítili Jakea. Asi. To je vlastně jedno, co to bylo, hlavně, že to fungovalo. Rozhodla se to dál neřešit a spíš se soustředit na to, co teď. Rozhlédla se kolem sebe. Kde to vůbec je?

A znovu ji zamrazilo. Kruci… tady to vůbec nepoznává. Zřejmě včera v té bouři ztratila směr a dojela bůhvíkam. Psi jsou v tahu, všude hluboké závěje sněhu… Jak se teď dostane domů? A kterým směrem by se měla vydat?

Rychle zašmátrala v kapse po mobilu, a když ho vytáhla, zmohla se jenom na zoufalé zasténání. Baterie byla buď vybitá, nebo zničená mrazem a sněhem. Co bude sakra dělat? Najednou zvedla hlavu a v očích jí zasvítilo odhodlání. Ten mizerný Devlin nad ní nezvítězí a mráz a sníh taky ne. Na cestu domů nazdařbůh se nevydá, mohlo by ji to stát krk. Ostatní ji už určitě hledají a je jen otázkou času, než ji najdou. Musí se postarat, aby to přežila, než ji někdo objeví. Takže co potřebuje? Teplo… vodu a jídlo. Nějaké zásoby měla s sebou... Jen jestli jsou v pořádku a nedopadly jako ten mobil.

Hlubokým sněhem se dobrodila k převráceným napůl zavátým saním a zkusila je otočit. Šlo to. A sláva, její batoh zůstal přišněrovaný k postranicím. A tamhle kouká zpod závěje kousek spacáku! Honem ho vytáhla a na sluníčku přehodila přes smrkovou větev. Bude ho muset usušit… takže nejdřív rozdělat oheň.

***

„Statečné děvče,“ pokýval hlavou uznale svatý Petr, jak se díval dolů na Agnes, která zrovna vlekla k saním hromadu klestí, tahala z kapsy naloupanou březovou kůru a snažila se rozdělat oheň. „Asi byla zdatná skautka, když si pamatuje, že březová kůra hoří i mokrá.“

„Na to nemusí být zrovna skautka. Třeba se to naučila od své indiánské babičky,“ pokrčil rameny Samiel.

Tak nevím,“ přemítal Petr, „rostou vůbec v Everglades na Floridě břízy?“

„Břízy rostou všude,“ mávl rukou Samiel. „A není to jedno, odkud to ví? Hlavně, že to ví!“

„Jo, to máš pravdu,“ uchechtl se Petr a sledoval, jak se dole rozhořívá ohýnek. „Teď už holka nezmrzne, tak už můžeš ty svoje vlky odvolat, Same,“ potutelně se na svého společníka ušklíbl.

„Moje vlky? Proč moje?“ kroutil se Samiel jako žížala a pomalu rudnul.

„Samieli,“ podíval se na něj Petr s despektem, „já nejsem včerejší. Přece poznám, kdy foukneš. Ty vlky jsi jí poslal ty. Přece včera široko daleko žádní nebyli.“

V Samielovi hrklo. Tak… teď si to odnese. Petr ho už několikrát napomínal, aby se do téhle záležitosti nepletl. Ale jemu to nedalo… přes všechna varování nemohl. To on kdysi pomohl Belle a Edwardovi a kvůli nim zradil peklo a Lucifera. Vlastně to byla jeho vina, že teď pekelný vládce tak zuří a vylévá si vztek na Agnes a Jakeovi. Zkrátka se cítil za ty jejich trable zodpovědný a nedokázal se na to jen tak klidně dívat. Ale musí Petra nějak přesvědčit, že to byla náhoda. Třeba mu na to skočí… Nadechl se, aby se pustil do výmluv, ale Petr ho zarazil.

„Ani to nezkoušej, Samieli. Víš, že v nebi se lhát nedá. Ale neboj se, tentokrát ti to nebudu vyčítat. Devlin překročil meze – Agnes má vyměřený mnohem delší život a takhle by skončit neměla. Kdybys včera nepřifoukl ty vlky ty, asi bych zasáhl já, nebo možná i někdo jiný. On i svatý Valentýn po tomhle páru občas pokukuje… nejsme sami, koho Agnes s Jakem zajímají.“

„A nemohli bychom zafoukat, aby ji už někdo našel?“ žebronil Samiel a upřel na Petra prosebné oči.

„Myslím, že to nebude potřeba,“ mávl rukou Petr. „Mají dokonce vrtulník. Určitě ji brzo najdou i sami.“

***

„Co to má sakra znamenat?“ bledý Lucifer nevěřícně zíral na rozběhnutou záchrannou akci a třásl se jako sulc. „Co to ten osel oslovský Devlin zase provedl? Kdo mu řekl, že má tu holku zabíjet?“

„Ztratil nervy, Vaše pekelnosti,“ zamumlal Belial, už úplně rezignovaný. Po všech těch malérech mu najednou začínalo být všecko jedno. Bude se Lucifer vztekat? Bude, ať tak nebo tak. A co mu vlastně může udělat? Zabít ho nemůže, čerti jsou nesmrtelní. A to ostatní… od Lucifera už zažil všechny možné tresty, a zatím se z nich vždycky vzpamatoval. Takže se přinejhorším bude muset zase vzpamatovávat… možná těžce a dlouho… ale stejně se tomu nevyhne, ať dělá, co dělá. A tak jen bezbarvě zopakoval: „Ztratil nervy. To se občas stane každému.“

Lucifer překvapeně zamžikal, ale kupodivu ho to nerozzlobilo jako jindy. Devlin ztratil nervy? No, jestli má být upřímný, jemu se to stávalo taky. A docela často. To se dá pochopit. Jenže co teď s tím malérem na zemi?

„Beliale, jenže ona to přežila. A až ji najdou, řekne jim, že ji Devlin chtěl zabít. Ta mise ještě neskončila. A vlastně,“ napadlo ho najednou, „kdyby ta holka byla opravdu mrtvá, možná by se ten její Indián zbláznil bolestí a smutkem a něco by vyvedl… ještě bychom jeho duši mohli získat. Tu holku nesmějí najít! Potřebujeme, aby zmizela! Zařiď to!“

Belial si ani netroufal namítat, že přesně stejný nápad měl Lucifer před časem s Bellou. Tehdy si taky myslel, že její smrt by mohla Edwarda rozzuřit… a jak to nakonec dopadlo? Ale neřekl nic. Jen luskl prsty a na celý Národní park ve Wrangellu se snesla mlha, hustá jako mléko.

„Pár dní to vydrží,“ prohlásil nevzrušeně. „V té mlze ji nenajde ani vrtulník.“

„Mají termovizi,“ namítl Lucifer a Belial luskl prsty podruhé.

„Už ne. Porouchala se,“ ušklíbl se. „Kontaktuju Devlina a Sulfurinu a zkusíme vymyslet nový plán.“

SHRNUTÍ

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

31)  ChantalleBooker (23.12.2017 13:32)

No, tak to je zle :-(.

Pilly

30)  Pilly (12.08.2012 21:54)

Linfe

29)  Linfe (27.06.2012 12:42)

Teda čeho je moc, toho je příliš. Je ti jasný, že si toho Lucifera JEDNOU musíš podat a to se vší parádou, viď? Jdu dál...

kytka

28)  kytka (23.08.2011 23:38)

Doháním dovolenkové restíky. Na Peklo jsem se moc těšila. Je to skvělé. Chudák Nessie, ale já Ti Hani věřím.

Lenka326

27)  Lenka326 (09.08.2011 20:22)

O-ou, normálně jsem přehlídla dílek .A tolik vyhlížím pokračování.
Ale ach jo, není to lepší, Agnes je sice skvělá, vlci jsou ještě skvělejší, záchranné skupiny makají naplno, ale co to pomůže, když Peklo takhle zuřivě úřaduje? Jak dlouho může Nessie vydržet v takové zimě s poraněnou hlavou? A doslova se modlím, aby to moje zlatíčko Tony nevyvedlo něco "děsně odvážného".
Samielku, pomož!

Twilly

26)  Twilly (29.07.2011 16:21)

Hani, tak jsem se dostala do nálady na svou Hanetku a dala jsem si tvou nádhernou pohádku. Jo, pohádku, i když tohle moc pohádkově poslední díly nevypadalo. Jsem ráda, že je Nessie zachráněna... alespoň do doby, kdy ji najdou.

Zajímá mě, co bude s Tonym. Tak nějak se mi nezdá, že by se tak lehce vzdal ... a tak nějak taky tuším, že by v tom mohla mít své nádherné prstíky právě Sully

Nádhera Hanetko, děkuju

Hanetka

25)  Hanetka (28.07.2011 20:53)

Jako jo,konec... tak dvě tři kapitoly nejvýše. Ledaže by mě přepadla nějaká Múza s nadměrně geniálním nápadem, co dál... ale řekla bych, že se to nestane.

Bosorka

24)  Bosorka (28.07.2011 20:20)

Jako, že už konec?!

Hanetka

23)  Hanetka (28.07.2011 20:09)

Neboj, Bos, už toho moc nenafoukají ani nenaluskají, řítíme se pomalinku do finiše. Ona by to už začala nejspíš být nuda, že jo...

Bosorka

22)  Bosorka (28.07.2011 19:48)

ALe aby se Belial neuluskal a Samík neufoukal!

ambra

21)  ambra (28.07.2011 19:44)

Navzdory skvělé atmosféře plné napětí mě Emmett pobavil. Ručně asi ne (jsem si představila, jak si s Rose dávají do zubů). Takže v tuhle chvíli Agnes nezmrzne. Ale ještě nemá vyhráno. Ani omylem. Nicméně když může Belial luskat, může zase Samík trošku foukat, ne?;)
Držím jim palce (a nám, aby tam Nessie netrčela zase měsíc ).

Hanetka

20)  Hanetka (28.07.2011 07:50)

Haničko, oni si ti první křesťani nevymysleli, že TAKHLE má vypadat chtíč... oni v té představě vyrostli. Byli to přece Římani, a jeji polyteismus, v podstatě převzatý od starých Řeků, měl poloboha Satyra jasně zaškatulkovaného. Hele, co o tom píše Wikipedie:
Byla to nezvedená veselá cháska, pohybovali se ve skupinách, milovali víno i všelijaké jiné požitky, byli prostopášní, pronásledovali nymfy, tančili a provozovali hudbu, zejména na flétnu, sýrinx, dokonce i dudy. Uvádí se, že byli v podstatě zbabělí.
V mytologii jsou většinou ztotožňováni s mužskou sexuální silou, v řeckém a římském umění jsou často zobrazováni s erekcí.
Pojmenování satyrů je původem řecké, s latinskými satura či satira určitě nijak nesouvisí, takže slova satira a satyr příbuzná nejsou. Ale to je vše, co se o výrazu satyr dá vyčíst v etymologických knihách.
Původ tohoto řeckého slova je nejasný. Jisté ale je, že takříkajíc kozí zjev těchto řeckých mytologických bytostí, s jejich růžky, kopyty i ocasy, dal vzniknout představě našich předků o čertech. Čeští čerti i v současných filmech vypadají vlastně stejně jako řečtí satyrové.
Takže asi tak...

HMR

19)  HMR (27.07.2011 22:53)

Dobrá, ptala jsem se, mám to mít
popravdě ředitel našeho gymnázia by byl dobrý čert, bradka, brýle a nepatrný úsměv na tváři i v oku...
já ti nevím, Satyr jako ztělesnění chtíče??? chlupatej chlap s kopyty??? asi máme každý jiný ztělesnění toho, hm, CH...

Hanetka

18)  Hanetka (27.07.2011 22:45)

HMR, provedla jsem informovaný průzkum, a čerti mají kožich jen v některých kulturách. A to těch, které jejich vyobrazení převzali od původních majitelů Satyrů. Kozlí rohy, kopýtka a vůbec celá dolní polovina těla chlupatá, a k tomu Satyrové včetně jejich šéfa Priapa představovali nejspíš pro rané křesťany přímo ztělesnění hříšného chtíče, takže měli jasno - tyhle postavy představují pokušení, tak to musí být ďáblové. A ty ohně... ty mají pálit spíš hříšné dušičky, čerty ne... hoří hlavně pod kotli. Ale to bývalo.
Když se podíváš, jak vypadá Lucifer dneska, třeba ve filmu Valentine... tak ten mi tedy připadá jako kdysi ředitel našeho gymnázia. I když svlečeného jsem ho nikdy neviděla a nemůžu posoudit, nakolik měl chlupaté tělo.
Co se týká nebes, zima tam nejspíš nebude, když Amorkové můžou lítat s holýma prdelkama. A dospělí obyvatelé nebes ty řízy nosí hlavně z cudnosti, řekla bych. A Samiel? Atributy čertovství ztratil zároveň s povýšením mezi anděly. A na aklimatizaci měl už předtím 70 let, když tam za trest leštil svatozáře.

HMR

17)  HMR (27.07.2011 22:32)

Porouchaná termovize???? Hanet, to snad ne???? Vlci? Ano, vlci tak mě napadá, telefon je kaput, ale březová kůra funguje, jo, jo, já pořád říkám, že ty moderní vymoženosti jsou na dvě věci a mám otázku, ty jako expert to musíš vědět... čerti mají kožich, že ano... proč, když v pekle pořád hoří ohně? není jim teplo? a je v nebi zima? Jak Samiel zvládá to prudké střídání teplot...

Bye

16)  Bye (27.07.2011 21:08)

Ha, jediný Jake tuší, odkud vítr fouká! Doufám, že až se mu dostane Devlin do rukou příště, pošle ho zpátky do pekel horoucích... Prej, ještě nám pomáhá Agnes hledat!
Štěstí, že je Agnes holka šikovná a v lese se neztratí. Teda s trochou té pomoci bóži.
Jasper - ten se Ti tentokrát krásně povedl, voják jeden
Ale, že to dobře dopadne, žejo že ji najdou. Dřív, než se půjde Devlin přesvědčit, jestli se mu to povedlo!

Janeba

15)  Janeba (27.07.2011 21:03)

Jsem tady!!!! A fakt mám jásat!!! Hanetinko , krásná kapitolka, jen já jsem v poslední době asi chabrus na nervy!!! Skvělé!!! Děkuji!!!

semiska

14)  semiska (26.07.2011 20:41)

Moje naděje pohasla stejně rychle jako ji vystřídaly obavy o Agnes. Belial to má u mě rozlitý, jako celé peklo. Proč už jim nedaj pokoj. Moc jim držím palce, aby ji co nejdřív našli.;)

sfinga

13)  sfinga (26.07.2011 20:03)

Dop... a pořád je někde v divočině a záchrana nikde! A ještě peklo intrikuje Kruci Hani, já mám skoro infarkt, jestli další díl bude až za měsíc, máš mě na svědomí
No jo, já vím WA, už mlčím a těším se

12)  miamam (26.07.2011 19:52)

Hurá a sláva, zas se tu objevil další dílek Snad u tebe z s múza nějaký čas pobude. Bylo to super a napínavé a vůbec. Devlin ať se jde konečně bodnout snad už to peklo konečně prohraje!

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Paul, Sam, Quil