Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/vlček.jpg

Padlí andělé, a zvláště Edward, už nepláčou. Naopak, ten se svědomitě stará o výchovu svého syna a o to, jak svou Bellu udělat tou nejštastnější osobou na světě. Komu tentokrát bude úzko, je Jacob. Jeho životní láska si není najednou tou láskou jistá. A jak to dopadne? To si budete muset asi přečíst. Jednoduché to nebude, zvláště, když se do toho opět zamíchá nebe i peklo.

Tak Samiel se na vás už těší, tak si uvařte hrnek kafe nebo čaje, zvu vás ke čtení...

 

Myslím, že to není úplně nutné, ale přece jen... pro klid duše:

15+

Bella ležela na posteli se zavřenýma očima a vypadala, že spí. Ráda by byla usnula, ale ať už by se o to snažila sebevíc, nemohlo se jí to podařit. Už dva roky nespala… od té doby, co se po porodu Tonyho pozvolna měnila v to, čím byl jeho otec. V upíra. A upíři spát nemohou. Nemohou se ani unavit, ale ona, teď, po týdnu nocí, které strávila konejšením svého synka, by nějaký ten odpočinek uvítala.

Přetočila se na bok a hlavou jí proběhlo, jak dlouho to ještě bude trvat, než se dnes poprvé rozkřičí. Poslední dobou ho pronásledovaly noční můry. Nedokázal jim vyprávět, co konkrétního se mu zdálo, jen křičel děsem, a když ho probudili, rozplakal se a schovával se mámě nebo tátovi do náručí. Usínal se zaschlými slzami na tvářích, na hodinku, na dvě, než se rozkřičel podruhé… a pak potřetí. Rekord byl šest takových událostí za noc a Bella, trpící výčitkami svědomí, že synek zdědil zrovna tuhle vlastnost po ní, už si nevěděla rady. I ona trpívala nočními můrami, ale vždycky to byl následek toho, co prožila nebo si přečetla, a když si vzpomněla na své sny o černých žíznivých očích, které se nakonec ukázaly být očima jejího manžela, v duchu se usmála. Tahle noční můra dopadla dobře. Jenže to, co teď trápilo jejich syna, nemělo tvar ani podobu.

To proto teď byla bez Edwarda. Ani on nedokázal říct, co se jejich synovi zdá, v jeho snech viděl jen šmouhy, kouř a mraky a cítil z nich děs, hrůzu a hrozící nebezpečí. Nic konkrétního, co by se dalo nějak vysvětlit nebo pochopit. Ničilo ho to, trpěl skoro stejně jako Tony, když sledoval jeho strach a pláč, a tak, když zbytek rodiny vyrazil na dvoudenní lov, poslala ho Bella s nimi.

„Potřebuješ to. Jeď a ulov nějaké pumy,“ usmívala se na něj láskyplně, ale v očích jí stále probleskovaly starost a obavy.

Edward se jí do těch ustaraných očí zadíval a zavrtěl hlavou.

„Nenechám tě tu samotnou. Ne teď, když je Tony na tom takhle.“

„Ale Edwarde, co se nám může stát? Tony má špatné sny. Nikdo nevíme proč, ale konejšit ho a držet v náručí ho může jen jeden z nás. Potřebuješ vypadnout, odpočinout si, vidím, jak tě to trápí. Jeď na ten lov, stejně máš oči žízní už černé. Až se vrátíš, půjdu si zalovit já, ano?“

Přesvědčila ho. Nakonec souhlasil a celá rodina odjela. A kupodivu, Tony se zklidnil. Dnes byla po týdnu první noc, kdy spal tiše, ani jednou se neprobudil, a teď ve čtyři hodiny ráno Bella už začínala doufat, že se ani neprobudí. Že se konečně ty sny ztratily.

Převalila se na posteli a objala Edwardův polštář. Tolik jí chyběl a přitom byl pryč teprve jeden den a jednu noc. Vrátit se měli zítra večer, ale Belle scházel už teď. „Vlastně ani nemusel odjíždět,“ pomyslela si, ale hned se za sebe zastyděla. Copak je z ní taková stíhačka, že by ho nejradši nikdy nepustila ze své blízkosti? Jenže vždycky, když nebyli spolu, se jí po něm strašně stýskalo. Jako by jí chyběla nějaká její součást, připadala si bez něj neúplná, ztracená. A pokud věděla, podle toho, co jí říkal, on to cítil stejně. Skoro se těšila, kdy se rozední a Tony se probudí. Kdy začne celodenní kolotoč se snídaní, obědem, jeho lumpárničkami a nápady, tisícem otázek proč a jak a kdy a kam a jak to… Nikdy ji neomrzelo mu odpovídat, i když některé ty otázky byly… Dusila se smíchy, když si vzpomněla na to, jak nedávno přivedl do úzkých Emmetta.

Tony přiběhl tehdy odpoledne z rezervace celý nadšený a už ve dveřích křičel, že jedné z fen saňových psů se narodila štěňata. A on je viděl přicházet na svět! Oči měl navrch hlavy, svítily mu jako lucerničky a nadšeně vyprávěl, jak jsou malincí a roztomilí a jak ještě neumějí chodit ani koukat. Vydrželo mu to dva dny a pak začal vypadat přemýšlivě. Bella poznala, že mu něco vrtá hlavou, a jen čekala, kdy z něj vypadne příslušná otázka. A dočkala se.

Tony seděl s Emmettem u stolu a dávali společně dohromady nějaký model letadýlka, zatímco Edward v obývacím pokoji hrál na klavír a ona pomalu chystala Tonymu večeři. Zbytek rodiny byl různě po domě, Alice a Jasper ve svém pokoji, Carlisle v pracovně, Rose s Esmé nahoře skládaly prádlo. A najednou z Tonyho vypadlo to, na co zjevně už dva dny myslel.

„Strejdo, ty pejsky jejich máma nosila v břiše, viď?“

Emmett se trochu zarazil, zadíval se na Bellu, jestli je to pro něj bezpečné téma, a když kývla, přisvědčil.

„Jo. Maminky mají v břiše takovou komůrku, která je na miminka přichystaná. Miminka v ní vyrostou a když jsou dost velká, narodí se.“

Tony zapřemýšlel a pokračoval v dotazování.

„U lidí je to stejný? Tý feně štěňátka lezla ven takovou dírkou pod ocáskem. Lidi přece ocas nemají, ne? Tak kudy se ta miminka narodí lidem?“

Bella sledovala Emmetta, jak zadržuje dech, a vyprskla smíchy. Kdyby její švagr mohl zrudnout, byl by teď červený jako malina. Ale byl to statečný borec a tak se do toho s odvahou pustil.

„No jasně, že lidi ocas nemají. I když…“ Vzpomněl si na Jakea a ostatní Quileuty ze smečky a uchechtl se. Z obývacího pokoje se ozvalo Edwardovo: „Emme, nech toho! Tohle sem nepatří!“ a za chvíli se Edward objevil ve dveřích, zvědavý, jak z toho Emmett vybruslí. S Tonyho otázkami a logikou už měli všichni své zkušenosti.

„Nemaj.“ Emmet pokračoval a horlivě přemýšlel, jak to podat, aby se u toho nepropadl sto sáhů pod zem.

„Lidské maminky mají v břiše stejnou komůrku jako všechny zvířecí. A i když nemají ocas,“ Edward zdusil výbuch smíchu a Emmett se na něj zamračil, „vede z té komůrky ven z maminčina těla taková chodbička, víš? Mezi nohama. A tou se to miminko protlačí ven.“

Tony znovu zapřemýšlel a pak se ujistil: „Takže maminky nemají pindíka, ale chodbičku?“

„Jo,“ úlevně přisvědčil Emmett a doufal, že to je konec diskuze. Ale Bella věděla, že je to marná naděje. Tony byl analytik a ještě mu všechno jasné nebylo. Viděla, jak krčí čelo a přemýšlí, jak se mu kolečka otáčejí v hlavě a skoro to zacinkalo, když čelo vyjasnil a položil tu nejdůležitější otázku.

„A kde se tam ty miminka vezmou?“

Emmett se skoro zhroutil. Proč má tomu klukovi tohle vysvětlovat on? Na co má rodiče? A oba jsou tady, jeden se opírá o futra a nepokrytě se mu směje, a druhý otočený zády předstírá přípravu večeře. Škodolibě se zašklebil a přehrál to na ně.

„Víš, Tony, tohle by ti asi líp vysvětlili táta s mámou. Koneckonců oni už jedno miminko vyrobili, že jo? Tebe přece. Mají to vyzkoušený.“

Bella se otočila a sežehla Emmetta spalujícím pohledem, ale dychtivý a bezelstný výraz svého syna ignorovat nemohla.

„Tohle máš u mě, Emme,“ zasyčela, ale položila nůž a přisedla si k Tonymu ke stolu. Edward raději vyklidil pole, ale když dodala: „A ty taky, zbabělče!“ dobře věděla, že ji slyšel.

Nadechla se, obrnila se a věrná své zásadě, že dětem se nic tajit nemá, jen se jim to musí přiměřeně podat, pokud se zeptají, se pustila do svízelného vysvětlování.

„No, Tony, jak už ti tady strejda Emm vysvětlil, maminky vypadají jinak než tatínkové. A je to právě proto, aby si mohli udělat miminko. Maminky mají na něj připravenou v bříšku tu komůrku, ve které čeká takové malilinkaté vajíčko. Tak malé, že ani není vidět. A tatínkové zase mají pindíka jako ty, a mají v něm schovaná semínka. Taky jsou hrozně malinká a nejsou vidět, ale jsou tam. A když se maminka s tatínkem rozhodnou mít miminko, musí tatínek jedno to semínko dát mamince do té komůrky v břiše. Semínko se spojí s vajíčkem a začne se z něj vyvíjet miminko. Má část z maminky a část z tatínka, a tak je jim podobné. A  u maminky v komůrce roste a sílí, a když už je dost velké, tou chodbičkou se protlačí ven, stejně jako jsi to viděl u těch štěňátek.“

Emmett zíral na Bellu jako na zjevení. Netušil, že z toho tak elegantně vybruslí, a obdivně zvedl palec vzhůru. Ale Tony pořád ještě s otázkami neskončil.

„Mami, a jak jí ho tam dá? To semínko.“

Teď by málem zrudla Bella, ale statečně se odhodlala k odpovědi.

„Tou chodbičkou, Tony.“

„Tou, kterou se pak miminko narodí? A jak jí ho tam dá?“

A bylo to tady. Sakra. Ale dala se na vojnu, musí bojovat. Jenže uchechtávající se Emmett a dušený Edwardův smích z obývacího pokoje jí v tom vůbec nepomáhal.

„No, Tony, pindíkem. Tatínek musí dát mamince pindík do té chodbičky.“ Oddechla si, ale ne na dlouho.

Tony vykulil oči. „Každý tatínek? Každý, kdo má pindíka? Já to taky můžu udělat?“

Bella vytřeštila oči a překvapeně zamrkala. Nebyla sama, kdo ztratil na chvíli řeč. Emmett zíral s vytaženým obočím na svého synovce a Edward se znovu zjevil ve dveřích, následován zbytkem rodiny. Slyšeli z kuchyně zajímavý rozhovor a dostavili se v plném počtu, aby si vyslechli zbytek. Bella zoufale pohledem prosila Edwarda o pomoc, a ten jako pravý džentlmen a zachránce Tonymu odpověděl.

„Ne. Ještě ne, Tony. Nejdřív musíš vyrůst a naučit se vydělávat peníze, abys tomu miminku mohl kupovat oblečení a hračky a jídlo. A taky si na to musíš najít nějakou jinou maminku, tahle je moje,“ objal Bellu a políbil ji do vlasů.

Tony se znovu zamračil a bylo vidět, že usilovně přemýšlí. Nakonec se mu ale čílko vyjasnilo, zřejmě došel k zásadnímu rozhodnutí.

„Tak jo. Já počkám. Ale až vyrostu, tak to budu dělat pořád!“

Všichni na něj chvíli vytřeštěně zírali, až je strhl Emmettův hurónský řev: „To je správnej kluk! Tak se mi to líbí!“

Smáli se tomu ještě za týden.

Bella se usmála, ale ze vzpomínek ji vyrušilo zavrzání okna. Pomalu se odšouplo a dovnitř se protáhla temná postava, která se po špičkách blížila k posteli, na které ležela. Bella se otočila se čelem k oknu. A přivítala nečekaného návštěvníka.

„Pst, potichu, nevzbuď Tonyho. Dneska poprvé po týdnu klidně spí, ještě ani jednou nekřičel.“

„Nekřičel?“ usmál se na ni úlevně její manžel a sedl si k ní na postel. „To jsem rád. Snad mu ty noční můry už konečně dají pokoj.“

„Co tu vůbec děláš? Měli jste se vrátit až zítra večer, ne?“

„Nemohl jsem to bez vás vydržet. Dělal jsem si starosti o Tonyho i o tebe,“ pohladil ji po tváři hřbetem ruky a Belle se tělem rozběhly jiskřičky vzrušení. Už týden neměli klid ani jednu noc, a teprve teď si uvědomila, jak strašně jí chybělo Edwardovo objetí a něha.

„Jen co jsem uhasil žízeň, ztratil jsem se z lovu a vrátil jsem se za vámi. Carlisle o tom ví, nebudou mě hledat. Ale jestli ti vadí, že jsem tu, můžu se tam vrátit,“ škádlivě se na ni usmál.

Bella se na něj zamračila. Tak on si z ní bude dělat legraci? Ale pak se škodolibě ušklíbla. To ona může taky.

„Jasně že mi to vadí. Čekám tady na milence a místo něj přijde manžel, no není to pech?“ Odhrnula přikrývku, a protože na sobě měla jen staré vytahané tričko, které nejradši nosila na noc přes všechny Aliciny protesty, předvedla Edwardovi své dlouhé štíhlé nahé nohy. A šťastně sledovala, jak mu černají oči.

„Tak na milence jsi čekala? Chudinko, a starý okoukaný nudný manžel ti nestačí? Jak jen bych ti to vynahradil?“ vraštil Edward přemýšlivě čelo a pomalu přejížděl Belle dlaní po noze směrem vzhůru. Té zčernaly oči stejně jako jemu, popadla Edwarda za tričko a přitáhla si ho k sobě.

„Taky jsi mi chyběl, lásko. Ani nevíš jak.“ A políbila ho tak vášnivě, že na okamžik přestali vnímat cokoliv jiného, než jeden druhého.

Když jí Edward zadýchaně přetahoval tričko přes hlavu a kreslil jí cestičku z polibků od jednoho vrcholku ňadra k druhému, šťastně vzdechla: „Je to jako kdysi.“
„Jak to myslíš?“ zvedl hlavu, ale nepřestal ji hladit všude, kam dosáhl.

„No, přišel jsi oknem jako tenkrát… vlezl jsi mi do postele jako tenkrát… jenže dnes tu s námi není Agnes a já nejsem tak křehká…“ zablýsklo se jí v očích, převalila se na Edwarda, posadila se na něj obkročmo a teď zase stahovala tričko ona jemu. Když sledoval její nahá ňadra, v očích mu zahořel oheň a vzal je do dlaní.

„To máme ale štěstí, co?“ zašeptal, ale to už se k němu sklonila a další slova mu vzala z úst svými rty. A pak zase ležela pod ním a ani nevěděla, kam se poděly jeho boxerky i její kalhotky, sálala jako plamen a nemohla se dočkat jeho těla, toužila s ním splynout, stát se jedním…

Zazvonil telefon.

„Sakra,“ zaúpěl Edward. „Když to není Tony, tak… Kdo to může být ve čtyři ráno?“

„Nevšímej si toho,“ objala ho Bella a přitáhla ho k sobě blíž. „Oni zavolají ráno znovu.“

Jenže telefon to nehodlal vzdát. Vyzváněl a vyzváněl, několikrát spadl do schránky a znovu vyzváněl. Pak se ozval zoufalý dívčí hlas.

„Záznamník… Jste na lovu? Bello, já vím, že nespíte, jestli tam jsi, zvedni to, prosím, potřebuju pomoct.“ A pak byl slyšet jen tlumený pláč, dokud záznamník nezapípal a neukončil nahrávku.

„To je Agnes,“ vytřeštila oči Bella, „něco se muselo stát. Pusť mě, zavolám jí zpátky.“

Edward se převalil na posteli na záda a zavřel oči. A pak že je Agnes nevyruší! To je snad osud, nebo co. Slyšel Bellu vytáčet číslo, a když se ohlásila, jeho upíří dokonalý sluch mu donesl i Agnesina slova roztřeseným hlasem, ze kterého byly cítit slzy. A pak vytřeštil oči i on.

„Bello, jsem zoufalá. My jsme se s Jakem rozešli. Můžu přijet k vám?“

xxxx

Svatý Petr plácl Samiela po rameni, až nadskočil.

„Šmíruješ, chlapče? Proč jim nedáš pokoj ani v noci?“

„Nešmíruju,“ zamračil se na něj Samiel. „Dávám pozor na Tonyho. Už týden ho budí nějaké noční můry a já nevím, proč. Měl jsem špatný pocit, že se stane něco zlého, a už je to asi tady. Slyšel jsi někdy o tom, že by otisk nefungoval?“

„Otisk?“ podivil se svatý Petr. „Ne, ten zatím fungoval vždycky. Proč?“

„No koukni se na to. Agnes se s Jakem rozešla. Vůbec tomu nerozumím, ty ano?“

Petr zavrtěl hlavou. „Ne, to tedy ne. Tohle by se v žádném případě nemělo stát, je to divné. Poradím se se svatým Valentýnem, uvidíme, co na to řekne. A ty se zatím mrkni na ty noční můry… zajdi do oddělení snů, možná najdeš něco, co ti pomůže.“

Když odešel, Samiel ještě chvíli koukal dolů a vrtěl hlavou. Měl podezření, že to nebude jen tak. Tony má týden špatné sny a pak se rozejde otištěný pár. To je divné, moc divné… a on tušil, kdo by v tom všem mohl mít prsty. Nebo drápy. Jenže jak to zjistit? Potřeboval by nějakého špióna, jako byl tehdy tady v nebi on… A najednou mu svitlo. Už ví! Jenže jak… od té doby, co byl z něho anděl, nezkusil rozkřesat svůj zpravodajský plamínek. Asi to nebude fungovat, už nemá drápy, ale nehty… ale přece jen křísl nehtem o nehet. A vida! Ještě to jde!

Plamínek se rozhořel a Samiel do něj opatrně zavolal: „Sulfurino? Sulfurino, ozvi se! To jsem já, Samiel!“

Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Pilly

38)  Pilly (17.06.2012 19:12)

Začína to dobre
Tony je nejako veľmi zvedavý, nie?
A pripútanie nefunguje? tak to je divné

Alrobell

37)  Alrobell (07.01.2012 15:28)

Ahoj Hanetko, tak jsem tady, odhodlaná to dneska dočíst, tak doufám, že mi nebouchne PC...

Rozjezd super... nasmála jsem se... několik kapitol jsem četla už před tím, ale dávám si repete...

zatím

Kristiana

36)  Kristiana (08.06.2011 20:46)

Rozhovorem o dělání dětí jsi mě dostala do kolen . To se mají rodičové na co těšit, když je bude tony dělat pořád.
Samiel umí dělat ohníčky! Juchůůů.

milica

35)  milica (14.04.2011 17:28)

Hned mě to napadlo, že píšeš z vlastní zkušenosti.
Teď mě tak napadá, to budou samá vnoučátka ;)

Hanetka

34)  Hanetka (13.04.2011 21:38)

Jé, milico, vítej! A ano, to vysvětlování je autentickým přepisem otázek a odpovědí, jak proběhly mezi mnou a mým synem, když mu byly 4 roky... I s tím jeho závěrečným prohlášením. Už 18 let je to zdrojem veselé zábavy v naší rodině.

milica

33)  milica (13.04.2011 20:55)

Hanetko, tak jsem konečně našla trochu času a dala se do pokračování tvé povídky
Tahle kapitolka byla úžasná, to vysvětlování jak vznikají miminka, vypadá to že jsi taky takhle vysvětlovala, viď?
No každopádně bude se mi to hodit, mám dva kluky a určitě se brzo zeptají
No nic, jdu na další

Alrobell

32)  Alrobell (15.02.2011 19:56)

Ahoj Hanetko,

tak jsem se do toho pustila a musím říct, že si do toho najela s plnou parádou!!!

Chodbička do komůrky? Ne maminka nemá ocas... ...až budu velký, budu to dělat pořád...

No dostala si mě... takže já valím dál... jjen ta Agnes a Jake... to mi vrtá hlavou...

kytka

31)  kytka (24.01.2011 14:55)

Hani, hned jsem se do toho pustila. Nevědomost mne žene dál, je moc otázek a já jsem dychtivá odpovědí. První kapitolka a já už jsem naprosto vtažená. A rozhovor s Tonym - no, jablko nepadlo daleko od stromu.

Twilly

30)  Twilly (02.01.2011 23:58)

Hanet, ty ma chceš zabiť???!!! Skoro som si cvrkla pri celej celučičkej scéne Toniho s Emmettom aj neskôr s Bellou. Neskutočne realistické (minimálne pre matky s deťmi !!! )

A tí tvoji andelíčkovia a všetci svätí... nádhera. Tento štýl ja môžem... a ROZHODNE budem čítať, drahá

Popoles

29)  Popoles (06.12.2010 17:38)

Tedy Hanet - začátek ve velkém stylu! Už se moc těším jak se Samiel a Sulfurína budou dohadovat.
A chudáci E B - takhle jim to přetnout, Agnes si uměla vybrat chvilku, kdy toho svýho vlkouše poslat k vodě. No, snad to nebude tak horké. Ale ty sny Tonyho mi dělají starosti...
Moooc hezký ,jen tak dýl!

28)  Tru (06.12.2010 15:33)

ambra

27)  ambra (06.12.2010 14:15)

Další čtení a pořád je to tak - já nevím, jak to nejlíp říct, ale mně je u těch Tvých Cullenů hrozně dobře. A analytik Tony !!! Bych to dala +3 povinně, taky nám doma houstnou témata:D . Zajímají mě Tonyho sny. To nebude jen tak. A taky Jake. To bude zřejmě hlavní zádrhel. A co Sulfurina?!?!?!

Linfe

26)  Linfe (06.12.2010 14:07)

já....já....já.... nějak mi došla slova. Tak jsen tak na okraj víš, že jí miluju už teď že jo? Sulfurina moje milovaná. Však oni z ní ještě budou všichni paf a já jsem ti tak vděčná, že si mu jí tam nakonec na mé naléhání šoupla. Takže se těším na další díleček, i když těším je slabé slovo

Hanetka

25)  Hanetka (06.12.2010 08:42)

Karolko!!! Vítám tě a děkuji, žes mi zachovala přízeň. Tvůj komentář mě vždycky potěší...
A Janebo... já je nechci trápit! To Lucifer, já za to přece vůbec nemůžu...

Janeba

24)  Janeba (06.12.2010 01:13)

Hanetko, Ty je chceš trápit, bude to těžké? Vždyť Padlí andělé jsou mojí srdeční záležitostí! Na co se mám připravit? A já mám tak ráda krásné konce - a žili spolu až na věky! Hanetko - mám se bát? Děkuji!

Karolka

23)  Karolka (06.12.2010 00:42)

To byla tak milý! Teď myslím hlavně ten rozhovor s Tonym, ale taky setkat se znovu s postavami z PAN. Ovšem zdá se, že se trochu zatahuje, takže jsem moc zvědavá, co se děje. A taky - kdopak je Sulfurina? (Úžasný jméno!)
Vítej zpátky Same!

Hanetka

22)  Hanetka (05.12.2010 21:26)

Kacenko, možná bys to měla zkusit... Eda v PAN není tak úplně stejný, jako ve Stmívání, je to padlý anděl, co byl z nebe vyhoštěn za svádění dívek... a zrovna tak Bella není taková trpitelka, co si nechá všechno líbit. Navíc se tam dozvíš, i kdo je Agnes a kde k ní Jake přišel.... A ještě se jim do toho hrozně montují čerti s Luciferem v čele a taky svatý Petr a svatý Valentýn. Nemůžu tě nutit, ale takhle občas něčemu nebudeš rozumět.

Kaca

21)  Kaca (05.12.2010 21:14)

Hanetko, to je tak, když někdo nečetl PAN. Nějak se mi nechtělo bavit s Edou, když se nemáme moc rádi Ale mockrát děkuji za vysvětlení, sama bych na to smou bystrostí určitě nepřišla. :p

Lenka326

20)  Lenka326 (05.12.2010 19:22)

Tvé Padlé Anděle jsem přečetla jako první FF ještě na eu. V té době jsem ani nepsala komentíky (jednak jsem se bála a vůbec... ), ale ta povídka byla jedním z důvodů, proč jsem se tak zažrala do tohodle tématu a stala se na něm skoro závislou. Takže se tímto omlouvám, že až teď píšu, že tvoje povídka je naprosto Boží a to nejenom pro to božstvo, které se pořád plete pod nohy, ale i pro ty kouzelné Pekelníky, kteří těm nebohým upírkům a vlčkům tak komplikují život. Milovalal jsem tvoji Bellu, Edwarda, Culleny, Jacoba i Agnes, prostě všechny (teda kromě těch zlých).

A tak jsem šťastná jako blecha, že ses pustila do pokračování. Tonyho zvídavost je nádherná, hlavně ten závěr, který si z toho vyvodil. V tom se teda nepotatil. Ale co to jsou za hnusné noční můry, které ho tak trápí a co se děje s Agnes a Jacobem? Takže se opravdu moc těším, co jsi pro ně přichystala.

Hanetka

19)  Hanetka (05.12.2010 19:05)

Děkuju všem nově příchozím, komu povídka stála za komentář. Věřte, že jsem nadšená, že se vám to líbí, protože pro mě je tohle docela srdeční záležitost. A jen pro vysvětlení:
Kaco, ty se ptáš, co dělal Samiel se svatým Petrem? No vždyť se z něj v posledním díle PAN stal strážný anděl, za to že pomohl Belle a Edwardovi! A kdo je Sulfurina, to se dozvíte hned v příští kapitole, a ta by tu mohla být... no, dejme tomu... možná už ve středu.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek