Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/padli%20andele.jpg

A návštěva v Denali pokračuje. Ráno se budou rozdávat dárky. Copak asi přinesl Santa?

Kapitola 26. - Dárky

Noc se chýlila k ránu, ale svítání, teď v prosinci na Aljašce, bylo ještě daleko. Edward ležel na zádech vedle Belly, která spala schoulená do klubíčka, a se zavřenýma očima vypadal, že taky spí. Nic však nemohlo být vzdálenější pravdě a jeho ruce, křečovitě sevřené v pěsti, svědčily o pravém opaku. Za zavřenými víčky mu probíhaly události včerejší noci a do návalů štěstí a euforie, které v něm vyvolávalo to, co se událo v kostele, se mísil silný pocit frustrace. Bella byla večer tak unavená, že mu cestou domů v autě usnula s hlavou na rameni a neprobudila se, ani když jí vynášel do patra, ukládal do postele a zouval jí boty. Probrala se jen tak napůl, teprve když jí svlékal bundu a jeho ruka ji zastudila na krku. V polospánku si shodila svetr, ponožky a kalhoty, a než Edward stihl jakkoli zareagovat, její ruce chytily spodní okraj trička a přetáhly ho přes hlavu. Jen v podprsence a kalhotkách zalezla do postele, přitáhla si deku a znovu se ponořila do spánku. Zkamenělý Edward jen děkoval svému štěstí, že alespoň nějaké oblečení si nechala na sobě. Nikdy dříve by nevěřil, co s ním může udělat pohled na Bellu ve spodním prádle.

Teď tu ležel vedle ní, a přemýšlel už delší dobu o tom, že by měl radši odejít dolů. Marně se snažil vyhnat z mysli vzpomínku na Belliny dlouhé štíhlé nahé nohy, na ňadra něžně sevřená v podprsence, na maličké tetování na rameni… Obzvlášť  ta drobná lilie mu brala klid, pokaždé, když se mu v mysli objevil její obraz, vzedmula se v něm nová vlna touhy – touhy ji políbit, touhy ji obejmout, touhy strhnout z ní ty dva poslední kousky, dělící ji od nahoty, touhy nechat dojít jejich lásku k naplnění.

„Nesmím!“ běželo mu hlavou, „nesmím, ublížil bych jí… Třeba ne,“ zahlodal v něm čertík pokušení, „možná by ses dokázal ovládnout… objímáš ji denně, líbáš ji… už víš, jakou silou můžeš… ona to taky chce… Ne! To ne!“ Tlumeně, zoufale zasténal a znovu sevřel pěsti.

Vtom vrzly dveře a dovnitř váhavě nakoukla Alicina černá hlava.

„Edwarde,“ zazubila se na něj, „ nechceš už se konečně rozhodnout? Ani nevíš, jak je pro mě těžké mít před očima ty rychle se měnící vize. Skoro už mě z toho bolí hlava. Proč se tak mučíš? A ji taky, tím jsem si jistá. Věřím, že bys jí neublížil,“ pokračovala tiše, aby Bellu nevzbudila. Potichu došla až k posteli a posadila se na okraj.

„To mi tedy věříš víc, než já sám sobě,“ pronesl taky šeptem. „Jak můžu vědět, že ne? Jak vůbec bych si mohl být jistý, jak budu reagovat, do jaké míry ztratím nad sebou kontrolu, když jsem nikdy…“

„Ale prosím tě, vždyť vidíme všichni, jak ji máš rád, s jakou něhou se jí dotýkáš. Nevěřím, že taková láska by ti vůbec dovolila ji jakkoliv ohrozit. A pak, jste na to dva, ne? Třeba má nějaké zkušenosti ona, je hodně oblíbená a vždycky byla. Kluků měla vždycky na každém prstě deset. Tak se uč od ní,“ ušklíbla se Alice.

„Díky, Al, žes‘ mi to připomněla,“ poděkoval jí ironicky. „Žárlivost mi určitě dovolí být jemný a něžný. Víš, někdy mi připadá, že jsi jako vosa. Malá, ale nebezpečná, a umíš pěkně bolestivě píchnout.“

Posadil se. Jedno musel Alici přiznat – opravdu mu v téhle chvíli pomohla. Alespoň přestal myslet na skoro nahou Bellu tak blízko vedle něj.

Alice se provinile ušklíbla, ale stejně si neodpustila další řeč.

„Vzpomeň si, co jste si včera slíbili. Odevzdali jste se jeden druhému, se vším všudy, tělem i duší. Tak co pořád řešíš? Nech tomu volný průběh. Patříte k sobě, svazuje vás láska, důvěra a úcta, a na důkaz toho svazku máte i prstýnky. Duší jste spolu už dávno, teď jen k tomu přidat i…“

„Těla?“ přerušil ji. „Alice, vím dobře, co jsme si slíbili, a děkuji ti za ty prstýnky. Ale dobře vím, že to oficiální svazek nebyl. Nebyl tam nikdo, kdo by ho stvrdil, kněz, svědci… nikdo. Jen já a ona. A přestože Bella mi zaslíbila svou duši i tělo, já nemohu dát, co nemám. Duši. Tak jaký má smysl dávat tělo?“

Pozoroval Alici, jak si skousla ret a snaží se vymyslet odpověď, a pak si rezignovaně povzdechl.

„Víš co? Nechme toho. Kolik je hodin?“

„Už skoro osm. Vlastně jsem vás přišla zavolat, ostatní se nemůžou dočkat rozbalování dárků,“ usmála se rozpačitě a v očích jí zasvitla nedočkavost.

„Ostatní?“ rozesmál se Edward. Dobře slyšel, když se před dvěma hodinami dům naplnil vracející se bandou, a dobře věděl, že většina je ve svých pokojích a dárky jsou to poslední, nač teď myslí.

„Přiznej se, že se nemůžeš dočkat hlavně ty! A stejně nechápu, co tě na tom pořád tak láká, vždyť pro tebe to žádné překvapení být nemůže!“

„No právě. Já si užívám alespoň překvapení vás ostatních, když svoje nemůžu,“ pronesla lítostivě Alice a Edwardovi jí náhle zabylo trochu líto.

„No dobře, dobře. Tak si Bellu ale vzbuď sama. Já jdu napřed, taky bych ten pohled podruhé nemusel ustát,“ pohlédl naposled na Bellu, které se teď svezla přikrývka a odhalila nahé rameno, ze kterého se svezlo ramínko a viselo volně přes paži. Dal se na ústup a vyrazil ze dveří.

„Jen si jdi, zbabělče,“ bručela Alice, „stejně tomu neutečeš. Co se má stát, stane se.“

„Bello,“ zatřásla jí  jemně ramenem, „vstávej. V noci tu byl Santa, dárky už čekají!“

xxxx

Samiel nahoře mezi obláčky si mnul ruce radostí. Stačí už jen maličko, maličko popostrčit, a Edwardovo odhodlání bude v tahu. Dnes v noci se to už skoro povedlo. A ta svatba nesvatba, to taky nebylo tak špatné, jak se mu původně zdálo. Když si i Alice myslí, že to jako svazek stačí, Bella bude o tom přesvědčená určitě. Dobře si všiml, jak hoří, kdykoliv se jí Edward jen dotkne, a teď jí určitě povolí i poslední zábrany. A Edward, jak dlouho jí asi dokáže odolávat? Dneska už se skoro neudržel, a to ji jen zahlédl ve spodním prádle. Ani se ho nedotkla. Co teprve, až se dotkne? Samielovi bylo do tance a už mu skoro ani nevadilo, že ho čekají další oslavné zpěvy ke slávě Boží.

Petr se na něj díval a sledoval, jak mu čertovský obličej září nadšením. „No, jen se neraduj,satanáši, vyhráno ještě nemáte,“ pomyslel si a pak mu padl zrak na původně bílou řízu, kterou měl Samiel na sobě. Byla posetá skvrnami a fleky, na několika místech děravá a podolek byl… ohořelý? Petr začichal a uvědomil si, že už hodnou chvíli se tu vzduchem vznáší zápach spáleniny, který do této chvíle překrývalo kadidlo.

„No fuj, Samieli, jak to vypadáš? Co jsi s tou řízou provedl?“ znechuceně se otázal.

„Nic,“ opáčil Samiel, „co bych s ní prováděl? Jen jsem včera párkrát upadl, jak se mi ta zatr…“ zarazil se při pohledu na Petrův ostrý nádech a zbytek slova spolkl, „říza zamotala mezi kopyta.“ Popadl ji do drápů, roztáhl do šířky a kriticky se zadíval na krajkoví děr a fleků.

„Je trochu použitá,“ připustil kriticky, „ale to s ní asi dělá ta moje čertovská nátura. Já ji fakt nezničil schválně.“

Petr si povzdechl. No jo, co taky může chtít od čerta, ten nemůže trvale svítit neposkvrněnou bělostí.

„Běž si vyfasovat novou, dnes nás čekají  ještě další zpěvy, tak ať nemáš ostudu před tváří Boží.“

Nedodal, že Bůh se ve své věčnosti Samielovým zpěvem přímo božsky baví, a ani zničené roucho by mu pravděpodobně zábavu nezkazilo.

xxxx

Bella seděla na pohovce u krbu a sledovala nevěřícím zrakem tu dárkovou smršť kolem sebe. Alici skoro nebylo vidět, jak rychle vířila místností a rozdělovala hromady balíčků jejich adresátům. Kolem se vršily hromady vánočních papírů a mašlí, ze kterých vykukovaly kupy oblečení, bot, knih, společenských her i videoher, sportovního náčiní, kosmetiky a šperků. Bella zauvažovala, co z toho upíři vlastně ve skutečnosti vážně potřebují , a co použijí jen jako kamufláž pro lidi. Ona sama dala na Aliciny rady a nakoupila dárky, které jí poradila ona, pro Esmé a Rose hedvábné ručně malované šály, Jasperovi a Carlisleovi knihy, Emmetovi videohry, Alici kosmetiku, pro Denalijské skoro totéž. Neznala nikoho z nich zatím tak dobře, aby věděla, co konkrétního jim udělá radost, ale nadšení všech z dárků se zdálo nelíčené. Jen jeden dárek vybírala sama, ten, co náhodou zahlédla ve výloze starožitnictví, a ten byl určen Edwardovi. Sama už od něj měla připnutý náramek s maličkým přívěskem zvonečku a vyrytým nápisem Joy Bells Forever, a ještě ji hřálo Edwardovo zašeptání: „Ty budeš navždy zvonkem radosti, který mi bude znít v uších, Bells.“

Pod stromkem už zbýval jen poslední balíček. Musel to být ten její pro Edwarda, a Bella si náhle nebyla jistá, jestli zvolila dobře. Alice ho zvedla, podívala se na lísteček se jménem a podala ho bratrovi: „A tenhle poslední je pro tebe, Ede.“ Přes jeho hlavu se na Bellu usmála a povzbudivě na ni kývla, jako by ji chtěla ujistit, že se dárek bude líbit.

Edward sundal mašli, roztrhl papír a vytáhl na světlo nevelký obrázek ve zlaceném starobylém rámu. Otočil ho k sobě lícem a náhle zalapal po dechu. Strnule zíral na obraz neschopen slova, Bella vedle něj se střídavě červenala a bledla a ostatní na ně koukali nechápavě. Nastalé ticho prolomil nedočkavě Emmett: „Tak co je? Cos‘ to dostal, že na to tak civíš?“ Zvedl se a přešel k němu, aby se mu podíval přes rameno, ostatní ho zvědavě následovali, až se kolem Edwarda shlukli všichni. A zůstali překvapení stejně jako on.

„No páni…“ ozvala se jen tiše Rosalie a odmlčela se, stejně jako ostatní.

Zlacený rámeček, který se vinul v secesních ornamentech, rámoval pastelem kreslený obrázek anděla, sedícího za klavírem. Bílá křídla mu splývala z nahých ramen, která se rýsovala z přítmí obrazu nad horní deskou koncertního nástroje a zrcadlila se v jeho lesklém černém laku. Anděl se usmíval, tvář skloněnou nad klaviaturou, oči přivřené a soustředěné na skladbu, kterou právě asi hrál. Vzadu  visící závěs se rozplýval směrem vzhůru do nezřetelných záhybů, které tvořily pozadí pro kaligraficky napsané verše:

V bezesné noci můj  anděl ke mně slét,

půjčil mi křídla a já se dala v let.

Pro jeho lásku já dala se mu v plen,

pro jeho lásku, však jedinkrát jen.

Když zmizel mi s ránem, mé srdce vzlétlo s ním,

a od té chvíle jen marně o něm sním.

Obrázek musel kreslit někdo s obrovským citem pro atmosféru. Vyzařovala z něj láska a nenaplněná touha, kterou umocňovalo rozostřené ztemnělé pozadí. Z přítmí, ozařovaného svící stojící na klavíru, vystupovala zřetelně jen bělost andělovy pleti a křídel, a nejvíce jeho krásná zářivá tvář a vlasy s bronzovými odlesky. A ta tvář… byla Edwardova.

„Kdo to maloval?“ prolomila ohromené ticho po chvíli Esmé. Edward otočil obrázek lícem dolů a zadíval se na štítek na rubu.

„Není to tu,“ odpověděl tiše. „Stojí tu jen Anděl, hrající na klavír, z pozůstalosti Marjorie Finniganové.“ A náhle, při zvuku toho vysloveného jména, mu pamětí bleskly rezavé vlasy dívky, na kterou už si několikrát mlhavě vzpomněl Ale než se té vzpomínky stačil chytit, zase byla pryč. Nepřítomně zavrtěl hlavou, pak se podíval na Bellu, krčící se vedle něj na pohovce s nejistým úsměvem, a řekl: „Děkuju. Tohle je nejkrásnější dárek, jaký mi kdy kdo dal. Nečekal jsem, že bych mohl dostat svůj portrét. A vážně nechápu, jakou náhodou se na tom obrázku ocitl můj obličej.“

Bella se usmála s o něco větší jistotou. „Když jsem ten obrázek uviděla ve výloze, prostě jsem ho musela koupit. Nesnesla bych, aby ho měl někdo jiný. Je to zvláštní náhoda, že?“

„A možná taky odpověď na ty tvoje pochyby o duši,“ pošeptala Edwardovi do ucha Alice, která se skloněná přes jeho rameno dívala na obrázek a nemohla z něj odtrhnout oči. „Když tě někdo nakreslil jako anděla…“

Zjihlou atmosférou však najednou zaburácel Emmettův hurónský řehot.

„No to je gól, brácho! Teď už chápu, žes' nikdy neměl žádnou holku! Co by s ní taky anděl dělal, že? Chudinko Bello, ty to budeš mít těžký,“ řehtal se a ostatní se k jeho nakažlivému smíchu přidali.

„A vstávat a oblíkat, koulovačka čeká!“ hartusil na ně a pobízel je k odchodu. „ A na odpoledne si připravte suché oblečení, přijedou musheři se psy. Pojedem na projížďku Denalijským národním parkem.“

Svou bezstarostnou náladou nakazil i ostatní a všichni se rozběhli se připravit. Jen Edwardovi ten obrázek ještě trochu vrtal v hlavě, ale když ho nahoře, kam si došli pro bundy, Bella objala a se slovy díků za dárek ho políbila, hodil všechny úvahy a starosti za hlavu.


Shrnutí

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

20)  emam (25.04.2014 13:50)

To je naprosto dokonalý!!!! Už se začínám těšit ne to, až si na všechno vzpomene To ještě bude jízda

Pilly

19)  Pilly (03.06.2012 12:54)

Aj ja chcem obraz Edwarda ako anjela! vyvesila by som si ho v izbe na stenu

ireen

18)  ireen (28.03.2012 12:25)

Edíku, Edíku, Tebe z toho ještě budebolet hlava!:D :D :D

Lipi4

17)  Lipi4 (09.06.2011 22:46)

Emmett na závěr neměl vůbec chybu ten bude asi Eda prudit pořád, co? :D :D :D
....

Úžasný dárek mu vymyslela Bella a stejně tak Edward Belle

I když je červen, tak mám Vánoční náladu

Kristiana

16)  Kristiana (05.06.2011 19:29)

Edward už je nalomený. Nebude trvat dlouho a Belle neodolá. Chvíli jsem si dokonce myslela, že se spolu v noci vážně milovali.
"V noci tu byl Santa, dárky už čekají!“ Alice to říkala jako malému dítěti.
Obrázek Edwarda jako anděla? Ten portrét je skutečný, že?
To se jich ti psi nebudou bát?
Báječné!

Janeba

15)  Janeba (10.10.2010 22:46)

Nádhera, krása! Co jenom ty s těmi city provádíš! Ten obrázek je nádherný, čekám, kdy si vzpomene! To by jim mohlo pomoct! Jak jen to ženská děláš?! Takhle mě nakazit atmosférou! ÚCHVATNÉ! Díky!

Gassie

14)  Gassie (17.08.2010 10:22)

Ty Edwardovy pochyby a touhy jsou krásně popsané.
Jsem moc zvědavá, jak to bude s obrázkem dál. Byl to úžasný tah. Obrázek Edwarda jako anděla... Vzpomene si, že byl anděl?

ambra

13)  ambra (15.06.2010 22:06)

Já to věděla, že u Tebe v minulé kapitole nemám začínat s nejkrásnější kapitolou. Že to nepůjde tahat za uši stále výš - ty superlativy. Hanetko - první třetina - no, možná máš velmi matnou představu o tom, co to se mnou dělá... Jak to napsala Bye - dvakrát píp. První za obsah, druhý za absolutní jazykovou vybroušenost. Já vím, že Tě s tím porád otravuju, ale to jsou absolutní bonbónky a chuťovečky... Alice - dokonalá pragmatička!!! V nebíčku obvyklá kopytoidní pohoda. A obrázek... Nádherný v Tvém podání, ale Ty verše... OPĚT mám divně mokré oči...

Alrobell

12)  Alrobell (19.05.2010 19:47)

Tak barák je asi zachráněn a já můžu číst!!!! Kapitolká krásná... u tebe to ani jinak nejde, no... co dokáže udělat malikaté tetování, že? No já vím, že mě čeká další kapitolka, takže na ni s chutí jsu kliknout...
Páčko, Al

11)  Leni (17.05.2010 00:14)

Nádhera. Vzpomene si někdy Edward?

Evelyn

10)  Evelyn (15.05.2010 18:47)

Hanetko, to byla opět nádherná kapitola. Vždycky mi úžasně zvedneš náladu a během čtení se úplně ponořím do příběhu a nevnímám nic kolem sebe

Karolka

9)  Karolka (15.05.2010 16:06)

To byla zase krása! Ta atmosféra kolem obrázku mi úplně rozbušila srdce! Já jsem strašně zvědavá, jak se to celé vyvrbí. Vždyť on je přece původně anděl...

Popoles

8)  Popoles (15.05.2010 15:58)

Hanetko já tu zase sedím s připitomělým úsměvem. Krásná kapitolka.
S chudáčkem Edem to pěně cloumá. A ten obrázek byl geniální tah. Vzpomene si? Pochopí co byl zač a že ještě jrho duše peklu nepropadla?
Jsem napnutáááááá

Nebraska

7)  Nebraska (15.05.2010 13:21)

Hanetko, to zase bylo pohlazení po duši
Tím obrázkem a verši jsi mě vážně dostala, teď se tu culím a jsem mimo

Hanetka

6)  Hanetka (15.05.2010 13:13)

Bye, páni, tak teď mi zaskočila polívka. Ty jsi úžasná! A děkuju všem, vaše uznání mi vážně dělá moc dobře...

Bye

5)  Bye (15.05.2010 13:11)

Kdyby chudák Edward věděl,
proč za tím klavírem seděl,
že má zkušeností dosti,
nezatínal by už pěsti.
Lilii by jistě byla
jeho ústa políbila!
Alice by nemusela,
říkat mu, že přece Bella
už taky někoho měla!
Zvonky štěstí by jim byly
k premiéře zazvonily.
Samiela pozdravuji,
pro příště mu navrhuji,
svoji řízu vykasávat,
až zas bude zakopávat.
Hanetko, ty moje milá,
zas jsi mi den rozsvítila...

Jesska

4)  Jesska (15.05.2010 12:53)

Hohohoo to jsem teda zvědavá, jestli si Edward někdy vzpomene...
Pááni, bylo to nádherný, jsem zvědavá, jak se nakonec rozhodne:D
A oblíbená postava - Samiel - opět nezklamala:D
Moc se těším na další kapitolu, ještě by se mohli vzít oficiálně a bylo by vystaráno:)
Super super!

Michangela

3)  Michangela (15.05.2010 12:50)

Ten obrázek byl nádherný nápad. Díky za zážitek.

sakraprace

2)  sakraprace (15.05.2010 12:46)

Teda, Hanetko, krásně jsi to napsala. Edwardovo váhání, tak lidské.
Samiel naprosto k nezaplacení. :D
A Edwardův portrét...Jsem moc zvědavá kdy si vzpomene.
Nádhera, zase jsem áchala, smála se a sotva dýchala. Díky

Hanetka

1)  Hanetka (15.05.2010 11:59)

Vánoce v Denali pokračují a vy můžete pokračovat ve čtení...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek