Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Ice_vs_Fire_by_maboroshii.jpg

Dnes se trochu déle zdržíme u El. Co se asi bude dít? Nakonec krátký, opravdu kraťoučký pohled Belly.

44. kapitola

Elizabeth

Zdál se mi krásný sen, věděla jsem, že je to sen, protože skutečnost mě tížila, bála jsem se, ale tady to bylo jiné. Byla jsem s Joshem, líbali jsme se a milovali. Konečně jsem byla spokojená a šťastná. Proč jen spánek netrvá déle a člověk se nakonec probudí.

Já se probudila s bolestí žaludku a jen tak, tak jsem stihla doběhnout na záchod. Ačkoliv jsem toho předešlého večera moc nesnědla, mému žaludku to nevadilo a já se dávila asi půlhodiny, než mě to jakžtakž přešlo.

„Je ti zase špatně,“ starala se Esmé, když jsem sešla dolů. Nejspíš moji ranní exhibici slyšela.
„Už je to dobré,“ řekla jsem. Vážně mi bylo celkem dobře, hned jsem zabrousila do kuchyně, abych se podívala po něčem k snědku, ale Esmé mi před obličej strčila balíček sucharů. No jo, musí mi to stačit. Snědla jsem ho skoro celý a ještě před obědem mi hlasitě kručelo v žaludku. Tentokrát jsem si vybojovala pořádné jídlo. Když už mi má být špatně, tak ať je to aspoň z něčeho dobrého.

Odpoledne jsem se válela, nebylo co dělat, tak jsem aspoň zavolala taťkovi. Rozčiloval se, že mu nezavolá taky jednou Bella, ale nějak jsem se z toho vymluvila.

Pak jsem vzpomínala, přemýšlela a nakonec usnula. Zajímavé, nic nedělám, ale stejně se mi chce pořád spát. Spát, jíst, zvracet. Možná na mě něco leze. Rozhodla jsem se jít to vypotit. Esmé mi uvařila čaj a starala se o mě, jako bych byla skutečně nemocná.

Zase jsem usnula a probudila se až ráno, samozřejmě s další nevolností. Tohle vážně není normální. Možná bych měla zajít za Carlislem. Třeba jsem si přivezla nějakou londýnskou virózu.

Když jsem se dala trochu dohromady, šla jsem se obléknout. Otevřela jsem šuplík se spodním prádlem, strčila tam ruku a čekala, co si vytáhnu, k mému překvapení to byla krabička tampónů, a to jsem chtěla kalhotky. Převrátila jsem krabičku v prstech. Už jsem je nějak dlouho nepoužila. Hodila jsem ji zpět do šuplete a na obou rukách počítala. V návalu všech těch událostí, jsem na tohle úplně zapomněla. Měla jsem nějaký ten den zpoždění. Je možné… Ne, to je hloupost. Určitě je to stresem, možná jsem vážně něco chytla. Josh je přece upír, takže to nejde.

Ale i přes své přesvědčování jsem neodolala a položila si ruku na břicho. Bylo ploché jako předtím, nikdy jsem těhotná nebyla, takže nemám ani páru, jak by to mohlo vypadat, ale podle mě bych to měla poznat.

Já a máma. Ještě nedávno děsivá představa. Dítě je závazek na celý zbytek života. Musí se o něj pečovat, neustále s ním být. Nic pro mě. Ale když jsem si to představila teď, tak to tak strašné nebylo. Bylo by to Joshovo dítě. Je pravda, že náš vztah je v začátcích, ale…

Ne El, ty rozhodně nejsi těhotná, zapomeň na to. Trochu zklamaně, ano zklamaně, jsem vytáhla požadované spodní prádlo a s bouchnutím šuplík zavřela.

---

Druhé ráno mě Rose nahnala ke Carlislovi do ordinace, protože jsem zase zvracela.

Čekala jsem, že mi řekne, že je to nějaká chřipka nebo něco. Prohlédl mě, prohmatal mi břicho a vzal krev. Tvářil se docela starostlivě, když se mě ptal na všechny různé příznaky a podobně. Nakonec jsme došli k menstruaci a s pozvednutým obočím raději nekomentoval to, že mám skoro týden zpoždění.

Nařídil mi odpočinek a klid a jíst jsem mohla jen rohlíky, suchary a podobný blafy, aspoň než budou výsledky testů.

Esmé s Rosalií o mě pečovaly, jako bych byla na smrtelné posteli. Nemohla jsem se skoro ani hnout, aniž by se ptaly, jestli mi něco není. Až jsem z toho byla docela otrávená.

Protože byl Carlisle doktor, byly výsledky opravdu brzy. Posadil si mě na gauč, lehce se zamračil a pak začal.

„El, to co ti je… není to tak moc vážné, jak jsem se obával, je to spíš překvapivé. Musím se tě zeptat,“ na chvíli se odmlčel a zdál se trochu nervózní. „Kdy jsi, ehm, měla naposledy pohlavní styk?“

Jeho otázka mě dost překvapila. Zalapala jsem po dechu, až mi zaskočil a já se rozkašlala.

„Prosím?“ dostala jsem ze sebe.

„No, kdy jsi naposledy s někým spala?“ zopakoval otázku, tentokrát trochu jinak.

„Já to chápu, ale zajímalo by mě proč? Jak to s tím souvisí.“

„Dost.“ Zatajila jsem dech. Že by to byla přece jen pravda. „Jsi těhotná,“ vyřkl ta slova a já si připlácla ruku na pusu.

„Ale to není možné,“ mektala jsem. „Byla jsem jen s Joshem, a pokud vím, tak ten je upír.“ Tak moc jsem se bála, že mi řekne, že se spletl, že jsem si málem zacpala uši, abych jeho odpověď neslyšela.

„Upíři mužského rodu děti mít mohou, není moc případů, kdy by vztah mezi upírem a lidskou ženou zašel tak daleko, ale o jednom jsem slyšel. Takže El, blahopřeju, jsi těhotná,“ potvrdil.

Byla jsem v šoku. V šoku a šťastná. Já čekám dítě. Miminko, s Joshem. Z očí se mi začaly kutálet slzy. Tentokrát to nebyly slzy smutku ale radosti. Obě dlaně jsem si přitiskla na břicho a podvědomě jsem se mazlila s tvorečkem, který rostl uvnitř mě. Až to Josh zjistí… moc jsem se těšila, až mu to řeknu.

„Měl bych tě prohlédnout, abychom se ujistili, že je všechno v pořádku. Než jsme stihli odejít, otevřely se dveře a Esmé s Rosalií se vrátily z lovu.

„Tak co se děje? Co jí je?“ zajímala se hned Esmé. Carlisle ji políbil na přivítanou a objal kolem ramen.

„Nemusíš se bát. Není to nic vážného.“

„Co je to?“ vyhrkla Rose.

„El by vám to možná chtěla říct sama,“ dal mi možnost podělit se s nimi o tu radostnou zprávu. Nikdy by mě nenapadlo, že bych z něčeho mohla mít takovou radost. Už teď jsem to dítě milovala. Tak strašně moc, že se to nedá ani vypovědět. Bylo to moje malé mimi.

„Jsem těhotná,“ oznámila jsem jim. Ani jsem se nestihla nadechnout a už mě objímaly. Mluvily jedna přes druhou. Esmé se těšila, jak mě bude vykrmovat, protože miminko to potřebuje. Rose se těšila na vybírání jména, což mi přišlo předčasné, když jsem ještě ani nevěděla, co to je, a hned by jela do města vybírat oblečky a nakupovat nábytek. To jsem musela zavrhnout. Nejdřív to musím oznámit tátovi a taky otci dítěte. Ten by měl všechny tyhle radosti zažívat se mnou.

Carlisle mě prohlédl a udělal mi ultrazvuk. Všechno se zdálo být normální. Děťátko se vyvíjelo stejně jako každé jiné, tedy zatím. Pak jsem od Esmé dostala výbornou večeři a šla si lehnout. Dnes toho na mě bylo až až.

Koukala jsem do stropu, dlaní si jezdila po obnaženém bříšku a představovala si své dítě. Jestlipak bude vypadat jako Josh? Jeho dolíčky ve tvářích by byly nádherné. Taky mě napadlo, jestli bych měla raději holčičku nebo kluka, ale usoudila jsem, že na tom nezáleží.

S podobnými myšlenkami jsem usnula.

Probudily mě hlasy, rozespale jsem se podívala na budík, bylo teprve sedm. Chtěla jsem se přetočit na druhý bok a pokračovat tam, kde jsem přestala, ale rozhovor, který probíhal dole, mi to nedovolil. Rose na někoho dost křičela a ten někdo jí to hlubokým hlasem vymlouval a omlouval se. Ten hlas znám, to je přece…

Vyskočila jsem a jen v pyžamu běžela za nimi.

Emmett stál s Rosalií a ostatními v obýváku. Alice s Jasperem se objímali na gauči, Esmé seděla v křese a držela za ruku Carlislea, který stál za křeslem a měl ruku na jejím rameni.

„Nemohli jsme nic dělat,“ řekl Emmett.

„Určitě by to nějak šlo. Víš, co to s ní udělá?“

Došla jsem až dolů, než si mě všimli.

„El, co tu děláš, ještě bys měla spát,“ kárala mě Esmé.

„Jak můžu spát, když se tu dohadujete. Proč jste mě nevzbudili, že jste se vrátili?“ zeptala jsem se. Alice, Emmett i Jasper se na mě dívali docela vyděšeně. „Mám novinku, ale řeknu vám to, až tu budeme všichni. Kde je Bella s Edem a Josh?“

„El,“ oslovila mě Rose opatrně.

„Co je? Co se stalo?“ Výrazy jejich obličejů mě ujistily v tom, že se něco muselo stát. „Proč tu není Bella? Kde je?“ začala jsem se třást, v očích se mi sbíraly slzy a pomalu vytékaly na tváře.

Jasper se na mě soustředěně díval, určitě mě chtěl uklidnit, ale nedařilo se to.

„Tak kde je?“ zakřičela jsem.

„El, musíš se uklidnit,“ nabádala mě Alice.

„Uklidním se, až uvidím Bellu.“

„Posaď se,“ vybídla mě Rose a dovedla ke gauči. Přes slzy jsem skoro neviděla. „Víš El, stala se taková věc,“ začala Alice opatrně.

„Tak to konečně řekni, tohle je hrozný,“ zakňučela jsem.

„Z Belly je upír. Aro ji přeměnil.“

„Takže žije?“

„Ano, za pár hodin by se měla přeměna dokončit,“ vysvětlila Alice. Ulevilo se mi. Bella žije, sice jako upír, ale jinak je v pořádku.

„A kde je?“ ptala jsem se dál.

„Jsou s Edwardem ve srubu v lese. Máme ho už nějaký ten čas, ale nikdo tam nechodí. Bude lepší, když ji budeme držet chvíli dál. Mohla by ti ublížit. Nesmíme nic riskovat.“

„Říkala jsi, že je s Edem. Je s nimi i Josh?“ vyřkla jsem otázku, která mě dlouho pálila na jazyku.

„To je další věc.“ Tentokrát se slova ujal Jasper.

„Další věc?“ zeptala jsem se zatnutými zuby. Že se jen někde zdržel!

„El, on zůstal ve Volteře.“

On zůstal ve Volteře, rezonovalo mi hlavou. Nedodržel svůj slib. Rozbrečela jsem a nakonec byla všude tma.

 

Isabella

Ta bolest byla hrozná. Spalovala celé mé tělo. Všechny mé vnitřnosti musely být na popel. Křičela jsem, aby to všechno skončilo, aby mě někdo zabil a ušetřil toho utrpení, ale nic se nedělo. Bolest přetrvávala, spíš se ještě zvyšovala, bylo to nesnesitelné.

Občas jsem ucítila cosi chladného na čele nebo ruce. Hebký hlas mi šeptal do ucha uklidňující slova. Chtěla jsem mu odpovědět, ale nemohla jsem.

Obklopovala mě neproniknutelná tma. Jak ráda bych se podívala, kde je Edward, jestli trpí stejně jako já. Ten oheň ho musel zabít, spálit.

Někdo se mnou manipuloval. Ale ani to mi nepomohlo uniknout. Měla jsem pocit, že už to trvá až moc dlouho. Několik týdnů, možná měsíců.

„Lásko, vydrž to. Už jen chvíli. Slibuju, že už tě pak nic nebude bolet.“ Zase ten hlas. Měla jsem chuť mu zakřičet do obličeje, ať si to zkusí sám, ale nikoho jsem neviděla.

Bolest se postupně přesouvala k mému srdci. Od prstů u nohou a rukou jsem pociťovala úlevu. Byl to pomalý postup. Jenže čím víc jsem cílila úlevu v rukách a nohách, tím to bylo hroší v hrudi.

Všechen oheň se teď shromáždil kolem mého srdce, které bilo jako na poplach. Pak se tlukot spolu se sílícím žárem zpomaloval, až ho sežehl úplně, ozvaly se poslední údery a bylo ticho. Oheň byl uhašen a já mohla otevřít oči. Opatrně jsem zvedla víčka a čekala, co uvidím.

„Bello."

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

KalamityJane

4)  KalamityJane (21.02.2012 13:30)

teda... poslední dvě kapitoly jsem přečetla jedním dechem. To s enám to pěkně komplikuje

Alda

3)  Alda (22.02.2011 16:48)

Lily

2)  Lily (07.11.2010 16:48)

No teda, mazec jako krásná kapitolka těším se na další

Abera

1)  Abera (07.11.2010 16:02)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek