27.01.2012 [19:30], HMR, ze série Obyčejná láska, komentováno 21×, zobrazeno 306×

Přiznávám bez mučení, že pokud se v předešlých dílech vyskytovaly nepatrné stopy humoru, konec jich bude prost,

aneb budoucnost je temná...

 

zapomeňte na originál...

Byla to shoda náhod? Úmysl? Nevím, ale pravdou bylo, že jsme se toho večera všichni zase sešli doma. Tedy skoro všichni, Rose s Emmettem se už definitivně přestěhovali do Evropy a Nessie spala tu noc u dědečka Swana.

Nepamatuji si, o čem jsme mluvili, ale vím, že jsme se něčemu smáli, když se náhle Alice začala třást. Byla vyděšená, naprosto zaskočená a vyděšená. Pokoušel jsem ji uklidnit a očima hledal pomoc u Edwarda, ale v tu chvíli někdo zaklepal na hlavní dveře. Všichni jsme ztuhli, rozhodně jsme neslyšeli nikoho přicházet.

Když se klepání ozvalo znovu, sebral Carlisle odvahu a zamířil ke dveřím. Netrvalo to ani vteřinu a on zase vcouval do pokoje a za ním vlály dva šedé pláště.

Okamžitě jsme se všichni postavili do pozoru. Alici jsem opatrně posunul za sebe, abych ji mohl krýt. A Edward s Carlislem udělali totéž.

Naši návštěvníci se zastavili uprostřed pokoje a shodili kápě.

Návštěvníci nebo kati?

„Carlisle Cullen?“ ozval se náhle třeskný hlas, jako švihnutí bičem. Na setinu vteřiny se Carlisle pod tím zvukem přikrčil, ale pak se nadechl a narovnal ramena.

„To jsem já!“

Dívka, jíž ten ochromující hlas patřil, se nepatrně usmála a vykročila, teď už lidskou rychlostí, k němu. Z Esmina hrdla se ozvalo varovné vrčení, ale Carlisle ji stále držel za sebou.

Netušil jsem, kdo zaútočí první. Byli jen dva, pokud neměli ještě nějaké zvláštní nadání, ten hlas bychom snad dokázali překonat. Jenže co potom? Utíkat? Celý zbytek existence?

Mé úvahy přerušil dívčin nečekaný pohyb, všichni jsme se zase napjali, ale ona jen vytáhla z brašny svitek opatřený dvěma pečetěmi a předala ho s mírným úklonem Carlisleovi.

„Patříte k Volturiovým?“ zeptal se Carlisle k překvapení nás všech. Ke komu jinému by mohli patřit?

„Mne posílá správce Eleazar,“ znovu doprovodila svá slova úklonou.

„Eleazar?“ vydechli jsme hromadně.

„K Volterrským patří on,“ nepatrně couvla a pokynula muži za sebou.

Teď už začala vrčet i Bella. Ale ani jeden z příchozích si toho nevšímal. Muž postoupil o krok dopředu a... zavřel oči.

Cítil jsem jeho soustředění a náhle se před námi jako kouzlem objevila volterrská trůnní síň. Nebyl jsem na pochybách, přestože trůny byly jen dva. A Gabriel s Valérií se strnulými výrazy hleděli přímo na nás. Do holografického obrazu zazněl náhle děsivý hlas.

„Volterrský vládnoucí pár dává na vědomost všem, kterých se to týká, že na každém kontinentě byl zřízen úřad správce. Veškeré lokální záležitosti spadají tudíž pod jejich pravomoci. Avšak vládnoucí pár očekává návštěvu všech jednotlivců nejpozději do zimního slunovratu roku 2012, počítáno podle Gregoriánského kalendáře. Klanům se tato doba prodlužuje do roku 2015. Všechny zákony předchozích vládců zůstávají v platnosti a Volterra je i nadále sídelním městem.“

Holograf zmizel a následovalo šesteré vydechnutí. Alice se konečně přestala třást, ale klidná ještě rozhodně nebyla.

„Edward Masen?“ ozvala se znovu dívka, a když se Edward pohnul, zamířila s dalším svitkem k němu. Znovu se na něm houpaly dvě pečetě.

Věděl jsem, co přijde, přesto když zahřmělo pokojem moje jméno, trhnul jsem sebou. Automaticky jsem se postavil do pozoru a scvakl podpatky.

Byl to reflex, ale myslím, že ostatním teprve teď došlo, co ty pergameny vlastně obsahují.

Oba vyslanci se uklonili a bez jediného slova opustili dům. Přesto jsme ještě hodnou chvíli zírali na už zavřené dveře. Edward se vzpamatoval jako první, třesoucími prsty rozvinul svůj pergamen a já cítil, jak jeho překvapení stoupá. Nakonec nevěřícně zamrkal a zvedl k nám oči: „Mám se dostavit k Eleazarovi, neprodleně!“

Netuším, co obsahovala Carlisleova zpráva, ale když jsem otevřel tu svoji, před očima se mi rozběhla budoucnost.

Major Jasper Wittlock

Pokud Vaše nabídka stále platí, bude vládnoucímu páru ctí, když se neprodleně ujmete svých povinností.

                                           GV

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

«   1 2

1)  Bosorka (27.01.2012 20:28)

Co to? Začínám být monotématická....

«   1 2