07.11.2010 [14:15], Amisha, Povídky jednorázové, komentováno 30×, zobrazeno 5155×

Bella má ráda listopad a nebojí se tmy. Do dneška...

Tmavá ulice a ty jdeš z kina. Film se ti celkem líbil, ale vidět znovu už ho asi nemusíš. Horory nikdy nebyla tvoje silná stránka. Přitáhneš si bundu blíž k tělu. Venku je hrozná zima. Co taky čekat od půlky listopadu. Prokřehlé ruce si snažíš zahřát vlastním dechem, vlastně tě ani nenapadne se rozhlížet. Taková zima ti je a oči se ti klíží. Když se bezděky otočíš na druhou stranu, jenom abys mohla přejít, kontroluješ, jestli tam přece jenom nejede auto. Velké těžké vločky padají a ty skrz ně zahlédneš velkou tmavou mužskou siluetu. Ten muž nepochybně zírá tvým směrem a tobě naskakuje husí kůže.

Otřeš si rukou obličej protože mokré vlasy se ti lepí na čelo a zakrývají ti oči. Máš pocit, že máš mžitky před očima. To přece nemůže... Pomyslíš si. Ale stejně pro jistotu přidáš do kroku. Ještě dva bloky budov a jsi doma. Vysloveně slyšíš, jak tě volá teplá vana. To je ono - zaměstnat hlavu je to, co ti rozežene hloupé myšlenky. Zkusmo se znovu rozhlédneš a ta temná silueta je pryč. Ale jenom proto, aby se objevila znovu přes roh. Potlačíš nutkání zakřičet. Proklínáš se za podpatky a sukni. Proč jsi proboha v mínus pěti potřebovala minisukni? Přestává ti být zima a na nohou jistě budeš mít puchýře, jak se snažíš přidat do kroku. Spíláš si a vysvětluješ sama sobě, že nikdy, ale opravdu nikdy už tyhle hrozný boty nenazuješ. Nutkání zout se a pokračovat bosky i přes marast na silnici zesílí, když zpozoruješ, že ta silueta zvolna vykračuje směrem k tobě.

Pobízíš svoje tělo k větší rychlosti. Ještě poslední roh. Už vidíš dveře...

Uleví se ti když zaklapneš dveře svého bytu. Opřeš se o ně a s úlevou vydechneš. Pomyslíš si něco o tom že už ti ze všech těch upírů určitě šplouchá na maják a jdeš do koupelny aby sis splnila ten sen o vaně a něčem ostřejším. To ti nemůže přece nikdo zazlívat, že ne?

"Isabello," ozve se, zrovna když nastavuješ teplotu vody. Prudce se otočíš, ale nikde nikdo. Srdce ti buší rychlostí, která se nedá změřit. Jak by se taky dostal k tobě do bytu.

Vypínáš vodu a se sevřeným hrdlem jdeš zkontrolovat hlavní dveře. Všechno v pořádku.

Okna! Napadne tě, pak se v zápětí uklidníš. Přece bydlím dost vysoko. Ale co, pro jistotu. Projdeš všechny pokoje a vše se zdá v pořádku, až už zbývá jenom kuchyně.

"Isabello," ozve se znovu ten líbezný, a přitom tolik hrozivý hlas.

"Do prdele!" ulevíš si. Pocit, že jsi se zbláznila stoupá. V kuchyni je zhasnuto a ty, než zmáčkneš vypínač, se podíváš na okno.

Kde za sklem na tebe zírají dvě černé oči. Vidíš je, protože odráží světlo z digitálních hodin na lednici. Hlasitě se zajíkneš, protože kolem domu není nic, na čem by ta osoba mohla stát.

Zavřeš oči a pomyslíš si několikrát do háje. To se přece nemůže dít tobě. Otevřeš jedno oko a potom druhé, abys zjistila že za oknem nikdo není.

Ale než se ti stihne ulevit, ozve se ti přímo u ucha: „Isabello“...

A pak se probudíš.

Říkáš si, jaký že to byl zvláštní sen. Pořád před očima vidíš ty oči. Ale venku už je světlo a tak v klidu vstáváš. Procházíš bytem a když si rukou čechráš vrabčí hnízdo na hlavě, když si všimneš zpola napuštěné vany. Dech ti uvízne v krku a ty se bojíš vkročit do kuchyně. Když se nakonec odhodláš, najdeš na okenní tabulce vyškrabané své jméno. Zvenku.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

10)  Bye (07.11.2010 16:59)

Teda Ami!!!
Nejspíš mě zachránilo, že to bylo tak krátký. Ne, teď nejde o dech, už jsem docela vytrénovaná. Ale od chvíle, kdy ji poprvé oslovil... jsem se dostala do takový nějaký celkový hororový křeče. Fakt sugestivní!
Jdu se podívat do zrcadla. Myslím, že u tý okenní tabulky mi popraskaly žilky v očích.

Tyjo, a jak to bylo dál?

7)  Karolka (07.11.2010 15:30)

Nádherný, sluníčko. Ty víš, že jsem se u toho zajíkala a brblala: Tak teď se fakt bojím...
Jsi čím dál lepší. Forma tohohle kousku je velmi originální a perfektně se sem hodí. Wow!

6)  Kamikadze (07.11.2010 15:04)

amisho, tak by nebylo marný začít o tom pokračování přemýšler, moc pěkný

5)  sakraprace (07.11.2010 14:55)

Brrrr, fakt nervák Hlavně ten konec

4)  Amisha (07.11.2010 14:50)

Carlie: Neboooj. No možná jenom trošku...
emuska: Promiň
Lucie: Zatím jsem o něm nepřemýšlela

2)  eMuska (07.11.2010 14:26)

Moje nervy! To je tak hrôzostrašné! Ty teda vieš odradiť od všetkých upírov a nočných prechádzok...
Prerkásne...

1)  Carlie (07.11.2010 14:22)

Jej, a já se bojím Tebe ode dneška , no tohle, spousta otázek, jak, kdo, kdy... brrr, páni, povedlo se Ti to moc A ten styl - psaní v druhé osobě čísla jednotného mi připomínal ty interaktivní hry a čekala jsem, kdy přijdou volby, např. došla jsi na konec ulice, co uděláš, a) zuješ si boty a hodíš je po upírovi, b) zeptáš se ho, jestli nezná i nějakého vlkodlaka... atd.

«   1 2