Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Renesmee%20for%20Jodie.jpg

Jak přijme Renesmé novinku o svém nástupu do školy?

Je vůbec americké školství připraveno na nástup poloupírky?

Přímý přenos z Planety puberta (díky Bye) pokračuje!

Speciální díky patří Noth a ambře - bez nich bych to asi vzdala:-).

Vaše Jodie

 

Předchozí kapitola

 

Tátovo oznámení ve mně vzbudilo smíšené pocity. Nebyla jsem přímo naštvaná, tak jak si myslel. Docela ráda bych to zkusila. Na druhou stranu ve mně ale hlodal strach. Co když se prořeknu? Co když si nenajdu žádné kamarády? Měla jsem milion otázek.

„Tak co říkáš? Dáš tomu šanci?“ Viděl v mých myšlenkách velký zmatek, takže nedokázal posoudit, jestli ano, nebo ne.

„Nevím. Mám z toho trochu strach. Asi to ale zkusím, bude to sranda.“

Táta vypadal překvapeně. Spíš čekal, že to odmítnu.

„To je dobré! To je moc dobré! Vidíš Bells, říkal jsem ti, že se jí to bude líbit. Nessie, díky že jsi to hned nezavrhla. Jenom to zkusíme. Když to nepůjde, tak se nic nestane. A strach neměj. Uvidíš, že to zvládneš.“

„A kam vůbec budu chodit? Asi do Forks, ne?“

„Ne, budeš chodit na Střední školu Alberta Einsteina v Port Angeles. Soukromou,“ dodal potichu.

„Tak daleko? Je to hodina cesty! A proč ne sem?“

„Protože nebudeme vzbuzovat pozornost tím, že pošleme moji krásnou, nevyzpytatelnou dceru do školy ve městě, které nás i bez toho považuje za velmi, velmi zvláštní.“

„Aha. Chápu. A kdo mě bude vozit?“

„Já beruško,“ řekla nadšeně máma.

Ach jo. Takže všichni uvidí moji okouzlující, krvežíznivou (to doufám neví), osmnáctiletou matku. Budu ještě divnější, než jsem teď. Všichni na nás budou určitě strašně civět. No potěš pámbů.

Byl už večer, táta se však rozhodl, že zavolá do mojí budoucí školy. Ať prý začnu chodit co nejdřív. Slyšela jsem jenom slova typu „nadaná“, „hodná“, „bezproblémová“ a „talentovaná". NO POTĚŠ PÁMBŮ! Někdo mi zaklepal na dveře.

„Dále.“

„Teď jsem mluvil s tvým ředitelem. Můžeš přijít už zítra. Dostaneš tam učebnice a předpisovou školní uniformu.“

„Už zítra?! A co je to s tou uniformou?“ Tak to je hrůza, všichni stejně oblečení. Ale na druhou stranu jsem ráda, že nebudu vyčnívat i tím, co mám na sobě.

„Ano, už zítra. Proto bys už měla jít spát.“

„Jasně, dobrou.“

„Dobrou Nessie.“

Převlíkla jsem se rovnou do pyžama, nechtělo se mi umývat. Byla jsem tak nervní, že trvalo půl hodiny, než se dostavil spánek.

Crrrrrrrrr ……………. „ Aaaaaaa, co to sakra je?“

„Budík, Nessie, budík,“ ozval se chechtající taťka.

Moc vtipné, tati,“ ucedila jsem.

Bylo sedm. Škola mi začíná v devět, takže bych to měla stihnout.

Asi pět minut jsem seděla na posteli, nervozita mi svázala nohy. Určitě na mě budou všichni strašně zírat. Nikdy mě mezi sebe nevezmou. Budu vyčnívat, jako… jako… A dost. Nebudu tady jenom tak sedět a litovat se. Musím vypadat co nejlíp. Zamířila jsem do koupelny. Můj odraz v zrcadle mi moc nepomohl. Vypadám jako ty lidské, vyretušované, dětské modelky.

Bez velkého přemýšlení jsem provedla ranní hygienu a šla se obléct. Nejradši bych byla, kdybych už tady měla uniformu. Většinou nosím pořád letní oblečení, protože mi není zima, ale jelikož je listopad, a já nechci být za blázna, musím si vzít teplé oblečení. Nakonec vyhrály úzké džíny, delší černý top a balerínky.

„Nessie! Přijedeme pozdě,“ volala máma. To už jsem ale byla dole. „Snídani ti dám v autě, jinak to nestihneme! Copak chceš hned první den dostat vynadáno?“

Mámu už jsem ale neposlouchala, protože jsem uviděla Jacobovu krásnou, usmívající se tvář.

„Ahoj školačko, jenom jsem ti přišel popřát hodně štěstí,“ uculoval se.

Jé, ahoj Jaku, a díky.“

„Nessie! Okamžitě si nasedni do auta!“

„Tak… Ahoj, Ness,“ řekl Jake a políbil mě na tvář. Jako bych dostala elektrický šok. Zůstala jsem omámeně stát.

„Renesmé Cullenová, OKAMŽITĚ SI POJĎ NASEDNOUT!,“ hulákala na mě máma.

Probrala jsem se ze svého krásného snění, a šla.

„No konečně jsi tady, sněz si tu snídani,“ řekla a podala mi tvarohovou buchtu.

S odporem jsem si kousla. Bylo to hnusný, čokoláda byla lepší.

Jely jsme strašně dlouho a s každým kilometrem se moje nervozita stupňovala.

„Ness, už jsme tady! Vidíš támhle ty děti? Tak tam to je.“

Mezitím co máma parkovala, se směrem k nám dívalo čím dál tím víc lidí. Ještěže máme kouřová okýnka, teď zatím všichni civí pouze na naše auto.

„Mami, vystoupíme zároveň, jo?“

„Jasně broučku, takže tři, dva, jedna… teď!“

Synchronizovaně jsme otevřely dveře a vystoupily. V tu chvíli jakoby se zastavil čas. Nikdo se ani nepohnul, jenom na nás nevychovaně zírali. Celou tu dlouhou cestu k budově školy to byly moje nejtrapnější minuty života. Bála jsem se udělat rychlejší krok, abych nezakopla. Věděla jsem, že je to absurdní, ale i tak... Koukla jsem na mámu. Ta si sebevědomě vykračovala, jakoby neviděla, že na nás kouká celá ulice, jako bychom spadly z nebe. Potom konečně skončila ta hororová scéna a všechny HOLKY si mezi sebou začaly šeptat slova jako namyšlená a nepřirozená. A v tu chvíli jsem si uvědomila, že sem prostě nikdy nezapadnu.

xxx

Konečně jsme prošly vchodovými dveřmi. Naivně jsem si myslela, že už to mám za sebou, ale v budově nás čekala další, i když trochu menší várka čumilů. Naštěstí jsem hned na druhých dveřích uviděla nápis Ředitelna.

Po zaklepání nám otevřela hezká mladá slečna. Při pohledu na nás se chvíli tvářila divně, ale potom nasadila filmový úsměv. Vešly jsme do malého, útulného pokoje. Dalšími dveřmi nás slečna uvedla  do obrovské místnosti, uprostřed které stál starožitně vyhlížející stůl, za kterým seděl starý, šedovlasý pán.  Nevím jistě, jestli byl starý. Z domova jsem byla zvyklá na mladé tváře a na Charlieho.  Proto mi odhad věku moc nešel. Pan ředitel, který se představil jako Gregory, sdělil mámě pár nedůležitých informací ohledně školního řádu. Anna, ta mladá slečna, mi mezitím přinesla předpisovou školní uniformu, můj rozvrh, plánek školy, řekla mi číslo skříňky, a dala hromádku učebnic.

„Za chvíli začne vyučování, takže bys měla jít. První hodinu máš ve třídě na konci druhého patra,“ řekl ředitel.

„Nashledanou, pane Gregory,“ řekla máma.

Nashle, paní Cullenová, ahoj Renesmé.“

Nestihla jsem odpovědět, protože už jsme stály na chodbě.

„Tak ahoj Nessie, uvidíme se odpoledne.“

„Čau mami.“

Otočila jsem se směrem ke schodišti a šla. Školu jsem si zvenku neprohlédla, byla jsem až moc rozrušená. Uvnitř to celkem ušlo. Podívala jsem se na rozvrh. Středa, první hodina – angličtina. Super, ta mi jde. První dobrá zpráva.

Konečně jsem stála před třídou. Než jsem vešla, nasadila jsem milý, přátelský, a zároveň sebevědomý úsměv. První dojem je nejdůležitější. Když jsem vstoupila, všechno utichlo. Každý se díval mým směrem. Dělala jsem, jako že to nevidím. Posadila jsem se do první prázdné lavice u okna. Jakmile jsem dosedla, konverzace se opět rozběhla. Když jsem hledala svou učebnici na angličtinu, náhle se vedle mě objevila nějaká holka. Měla zrzavé vlasy, pihy po celém obličeji, a byla hodně namalovaná.

„Ahojky, ty jseš tady nová? Já sem Linda. Linda Kowalski. A ty?“

„Ahoj, já jsem Renesmé Cullenová. A jsem tady nová.“

„Máš hezký jméno. Mohla bych si s tebou sednout na ájinu?“

„Jasně, klidně si se mnou sedni.“

Hurá! Možná mám kamarádku. Vypadá mile.

„A kde bydlíš?“ zeptala se Linda.

„Jsem z Forks. Ty bydlíš tady?“

„Jojo, kousek od školy. Ve Forks to neznám. A proč nechodíš do školy tam?“

„Ehm, protože… se mi tam nelíbilo.“ Můj jindy rychlý mozek nevymyslel nic lepšího.

„Aha…“ Linda vypadala udiveně.

Trapné ticho přerušila zase ona:

„A co ráda posloucháš, Ren? Můžu ti tak říkat?“

Ren? Co to je?

„Radši mi říkej Nessie. No, rodiče mají rádi Debussyho, ale já mám radši Beethovena. A ty posloucháš co?“

Koukla na mě jak na blázna, což jsem nechápala. Asi má radši Mozarta.

„Eee, no, já mám raději normální muziku. Třeba Black Eyed Peas.“

„Aha. Tak to neznám“

Vtom se ozval zvuk, který mi velmi připomínal mé ranní probuzení.

„Co to bylo?“

„Přece zvonek, ne?“

Předstírala jsem, že vím, o co jde.

„Jasně.“

Otevřely se dveře, a vešla žena středního věku. Měla šedý kostýmek, šedé polobotky, šedé vlasy a šedou pleť a ukázalo se, že její přednáška první dojem právě neoživí.

Hodina proběhla celkem v pohodě, četli jsme Shakespeara. Docela nuda, znám ho nazpaměť. Všimla jsem si, že má Linda ustřihnutou sukni uniformy. Okraj se třepil a délka se od té předepsané dost lišila.

Když zazvonilo na přestávku, podívala jsem, se co mám další hodinu. Matematika. Ach jo. Zeptala jsem se Lindy, co má ona. Potěšila mě, na matiku jsme šly spolu. Alespoň se neztratím.

Celé dopoledne proběhlo v mezích možností. S Lindou už jsem další hodiny neměla, ale daly jsme si sraz na obědě. Chvíli mi trvalo, než jsem to našla. Plánek školy byl velmi zmatený. Nebýt mého dobrého čichu, nenašla bych to nikdy. Smrdělo to ale strašně. Když jsem konečně vcházela do jídelny, uviděla jsem Lindu otočenou zády, jak se baví s nějakýma holkama. Třeba nás seznámí. Když jsem ovšem přišla blíž, nejen že jsem ji viděla, ale i slyšela.

„Je fakt divná, holky. Poslouchá Beethovena! A když zazvonilo, nevěděla, co to je! A nezná Black Eyed Peas.“

Sevřel se mi žaludek. Čemu se divím. Nikdy nezapadnu.

 

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

magorka

14)  magorka (20.09.2010 16:00)

ježišmarjápano jak já ty pipkoidky pomlouvačný ve škole nenáviděla!!! Nessie má kliku, že je kočka jako pes a všechny ty pomluvy jsou jen kyselý hrozny :D však ona to těm můrám důrám ještě ukáže
málem jsem zapoměla na to nejdůležitější...Jodie moc hezká kapitolovka! piš, piš, piš

ambra

13)  ambra (03.08.2010 16:18)

Prcku, já na Tebe nějak zapomněla .
Už píšeš další??? Čekám!!!

Rosalie7

12)  Rosalie7 (02.08.2010 17:06)

Vážně super, úplně to vidím před sebou!
Malá holka vyvrhnutá ze soukromého ráje do kruté reality a hlavně, vhozena mezi dětičky z normálního světa, které ke svému životu potřebují drby místo kyslíku... Tak to je veliká šance, že ze začátku nebude zapadat...
Jenže, pro někoho je to možná lepší(třeba pro poloupíry ) A snad si časem najde nějakou partičku opravdových přátel - ne těch, kteří jí říkají Ren(správně, co to je?!) a pomlouvají jí za zády... i když to asi měla čekat... nebo spíš Edward, svedme to na něj!
Čekám na další kapitolku, tak honem honem, sestřičko!

Noth

11)  Noth (01.08.2010 20:33)

Safra, tak to se prosím nekoukej do bezhraničního prostoru, ano?

Vždyť já vím, jen Tě zlobím.

Jodie

10)  Jodie (01.08.2010 20:30)

Ne, ne! To sis špatně vysvětlila, jenom jsem ráda držitelkou titulu o nezábavnější a nejdelší komentář.

Noth

9)  Noth (01.08.2010 20:15)

Není zač, ale jestli se mě touto formou snažíš přesvědčit, abych už nekomentovala, tak to máš smůlu!

Jodie

8)  Jodie (01.08.2010 20:08)

Všem děkuji za krásné komentáře.

Noth: Ty mě prostě vždycky dostaneš Jinak moc díky. (jsem přesvědčená, že tvůj komentář byl zábavnější než moje povídka )

Liri2

7)  Liri2 (01.08.2010 18:45)

Ha! Já být Ness tak se s nima bavím jen kdyby mě chtěly a kdyby ne tak je pošlu někam. Hrála bych si na důležitou a to by viděla jak by za ní ostatní ryhcle dolezly :D

Noth

6)  Noth (01.08.2010 11:51)

Speciální díky patří Noth a ambře?
Holka, nespletla sis pořadí?;)
Jsi vůbec ještě v jednom kuse?
V každém případě děkuji.
Musím uznat, že se mi na Planetě puberta líbí čím dál tím více.
Vím, že to neděláš úmyslně, ale tou "výrobní pauzou" jsi mě tak vyhecovala, že jsem musela přebudouvat pořadí na čekacím listě.
Správně, já jsem v poslední době mizerný čtenáč i psavec, a tak si musím poznačit, komu jsem se kde zavázala k přečtení jakého dílka.
Takže jsem byla nucena přeskočit ambru a Lioness (jestli to doteď bylo v klidu, tak teď už máš patrně problém:D ).
Ale pravdou je, že u Tebe se necítím být vůbec zavázána.
Ono mě to totiž vážně baví.
Baví mě číst o typicky adolescentních reakcích a potměšile se usmívat při představě, že jsem byla a snad dokonce i jsem schopná reagovat podobně a necítit se u toho nijak nepatřičně.
Takže ještě jednou děkuji, prostě jen za to, že sis našla chvilku a sepsala další dílek.

Teď k ději.
Edward je podrazák.
Měla jsem tušit, že z něj vypadne něco podobného, ale aspoň ho nebude mít nonstop za zády.
A ta jeho superlativa na adresu Nessie?
Tak trochu mi to připomíná ten šok, když jsem při přestupu na gymnázium obdržela hodnocení, ve kterém jsem si přečetla o kvalitách, o kterých jsem vůbec nevěděla, že je vlastním. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že se tam píše o mně (tolik k mému rychlému úsudku).:D

Jacobovo přání?
Já chci taky elektrický šok!
Kde jsou ty doby, kdy jsem byla z obyčejné pusy tak mimo?

Doufám, že Nessie to okukování vydrží.
Když oni lidé mají tendenci se sdružovat a seskupovat, obzvlášť mohou-li se stát součástí davu čumilů.

Ten "malý a útulný pokoj" mne dostal.
Co si to dovolují, uplatňovat na studenty psychologické triky?!
Musí to být jako studená sprcha, když je člověk nucen přejít z malého a útulného pokoje do obrovské místnosti, kde se naparuje starožitný stůl, za kterým sedí nevyvratitelná autorita jako bonus.
Architekt si patrně pohrál s kontrastem...

Zrzaví lidé mi byli vždycky sympatičtí, a tak Lindě ani nezazlívám, že se zachovala tak nějak předvídatelně.
On si to děj vlastně vyžaduje, ale tou sukní a make-upem v mých očích znatelně klesla. V závěru už jsem měla chuť sehnat si v té jídelně nějaký hrášek a začít ho po ní s pomocí plastové lžičky střílet.

Ale "Ren"?
Jako "Ren-tgen"?
Chudák Nessie, nejdřív z ní udělají příšeru a teď ji ještě čeká ozařování.:'-(

Ale je vidět, že Edward jako rodič nebude 100%.
Mně to bylo jasné, už když se lekla budíku.
Jak má chudák malá reagovat na školní zvonek?!!
Takhle ji trápit.
Ovšem mohl ji na setkání s průměrnými dospívajícími alespoň trochu připravit, no ne?


Abych to shrnula, Nessie vidětelně "nikdy nezapadne", ale doufám, že jí časem dojde, že zapadnout za každou cenu, je samo o sobě bezcenné...
Ať "žije" Beethoven!

Bye

5)  Bye (01.08.2010 10:12)

Á, Jodie se vrátila od vody a zastesklo se jí po škole

Nadaná, hodná, bezproblémová, talentovaná :D s krvežíznivou osmnáctiletou matkou , dokonalou tvářičkou a nemožným hudebním vkusem (někdo by už měl Edwardovi říct, že s Debussim díru do teen světa neudělá ), chudák Nessie! To je ještě horší, než kdyby byla nějakej lůzr!
Takhle snad fakt nezapadne
A ještě ke všemu má doma Jaka, kterej jí už teď omamuje ;)

Kromě toho, žes mi rozsvítila nedělní ráno živejma vzpomínkama na školu (nojo, jsem už stará rachejtle) jsi mě taky párkrát dostala dospěláckým pohledem na věc. "Měla šedý kostýmek, šedé polobotky, šedé vlasy a šedou pleť a ukázalo se, že její přednáška první dojem právě neoživí."

Linfe

4)  Linfe (01.08.2010 09:30)

Jodie sice to trvalo, ale pokračování stojí za to. Není nadto kouknout se na svět očima puberťačky....už je to tak dávno....ach jo :-( no nebudeme zabíhat moc hluboko :-) Prostě se mi to moc líbilo a vzhůru na další :-) Bude to brzo, že jo?

Lenka

3)  Lenka (01.08.2010 09:27)

Tak to jí fakt nezávidím. Hned první hodinu musela narazit na nějakou místní pipku.
Ale určitě tam bude i nějaká normální dušička a ona si k ní najde cestičku.
Moc hezká kapitola a těším se na další.

Nebraska

2)  Nebraska (31.07.2010 22:42)

Achjo, chudák Nessie! Teď to vypadá docela beznadějně, ale jsem si jistá, že bude líp!
Jodie, bezva! Vážně mě to baví, moc!

sfinga

1)  sfinga (31.07.2010 22:24)

Chudák Nessie, být první den ve škole, středem pozornosti a ještě se před rádoby "kamarádkou" ztrapnit, to ji tedy asi nikdo nezávidí.
No jo, doteď žila jako ve skleníku a najednou má čelit tvrdý realitě školy. To bude chtít hodně tvrdý lokty. :/

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still