Sekce

Galerie

http://ikonky.kvalitne.cz/fantasy/2013.gif

Na vyžádání pokračujeme dál... Mezitím uběhlo několik let.

 

Dívka neposedně poskakovala, jak nemohla vydržet tu radost, to nadšení, které hrozilo ji převálcovat. Pojede do Ameriky! Na školu! Když jí to mamka oznámila, jen na ni nevěřícně hleděla a chvíli trvalo, než to pochopila.  Jak dlouho už si to přála. A teď najednou!

Konečně zvládla své pubertální tělo a zapnula svůj poloupíří rozum. Vždyť nesmí opustit Volterru, tak jak.......?

 

„Ale mami, jak ...,“ nevěděla, jak toto ožehavé téma nakousnout.  Nakonec vyhrkla. „Ale vždyť nesmíme opustit Volterru, Aro nás nepustí!“ S těmito slovy pohlédla své matce do očí, které náhle posmutněly. I když se málokdy usmívala, v přítomnosti své dcery vypadala vždy šťastněji.  Dnes to nebyl ten případ.

 

„Toni, drahoušku, ty jsi to nejdůležitější a já vím, jak si přeješ odsud vypadnout, najít si kamarády, studovat hudbu a žít mezi lidmi. Je to pro mě těžké, ale jsi už skoro dospělá a děti jednou prostě odchází, na tom nic nezměním. Naštěstí není tvůj dar pro Ara nijak užitečný, takže souhlasil, abys opustila Volterru.“

 

„A ty? Ty se mnou nepojedeš?“  Dívčiny oči se pomalu zalévaly slzami, když jí došlo, jaká je cena za její svobodu.

 

„To není možné. Jsi chytrá holka, vždyť víš, jaká je zde naše situace. Jsme jen poloupíři, silou se s nimi nemůžeme měřit a zčásti voníme jako lidé. Kdybychom nebyly pod ochranou vládců, nepřežily bychom tu. Aspoň že tě naučil Dem lovit, já jsem na nich závislá i v tomto. Držet často štít mě vyčerpává a potřebuji víc krve než ty. Chci, abys opustila Volterru a žila jiný život než tu. Pošlu tě do své minulosti, do míst, kde jsem byla šťastná a k lidem, které jsem milovala a kteří zůstali naživu. Já tam nemůžu, ty vzpomínky by mne zabily.  Musím žít přítomností a ta moje je spojena s Marcusem.  Miluje mne a já mu vděčím za tolik.  Nemohu od něj odejít a on nemůže opustit Volterru stejně jako já. Nachystej se na cestu, musím ještě něco důležitého vyřídit. Běž!“ Toni mrkáním zahnala slzy a rozběhla se do svého pokoje.

 

Bella se rozhlédla po Marcusově pracovně a nakonec usedla k jeho pracovnímu stolu. Vytáhla bílý list a s krátkým zaváháním napsala

 

„Drahý příteli“

 

a dál nevěděla, co psát. Jak vyjádřit svou bolest a omluvit tak roky mlčení. Když byla schopna konečně nějak fungovat a přišli spolu s Marcusem na to, co  a kolik toho musí sníst, aby byla v pořádku ona i nenarozené dítě, odvážila se pátrat po informacích z Forks. Viktorie jí sice řekla, že všichni byli zničeni, ale ona doufala, že snad někdo přežil. Zjistila například, že dům doktora Cullena lehl z neznámých příčin popelem a vyšetřování nikam nevedlo. Carlise už před bitvou dal výpověď v nemocnici s tím, že se asi bude stěhovat i s rodinou z města, takže je nikdo nehledal.  Pak obrátila svou pozornost ke zprávám z rezervace. Začala prohledávat zprávy z té doby a s úlevou zjistila, že Jacob a ještě pár kluků zázrakem přežilo. Sam a Paul tam zahynuli. V matrice zjistila, že Emily porodila zdravého chlapce a pojmenovala ho Samuel. Jen pár kusých zpráv, ale i to stačilo, aby nechala minulost spát. Vedle ostatních našla i krátkou zprávu, že byl uspořádán pohřeb Isabelly Swannové, která byla pochována vedle svého otce, policejního náčelníka Charlieho Swanna. Dům zdědila jako jediná příbuzná Reneé, ale ta ho dala okamžitě k prodeji. Tehdy poprvé Bella Marcuse o něco požádala.  Tak rád jí dával dárky, ale ona nikdy nic pro sebe nechtěla. Ale v tomto případě udělala výjimku. Potřebovala, aby dům anonymně pro ni koupil. Teď byla ráda. Celý dům nechala zrekonstruovat a nově vybavit, kromě svého pokoje, který si přála ponechat stejný jako kdysi a tak byl dům připravený pro Toni. Podle lidských měřítek vypadá Toni na 17 a i když jí ve skutečnosti není víc než 7 let, je na svůj věk, tedy aspoň většinou, vyspělá. Dokáže se o sebe postarat. Přesto si pro ni přála co nejlepší ochranu.

Zatřepala hlavou, aby se vymanila z pavučiny vzpomínek a začala psát.

 

„pokud čteš tento dopis, potkal jsi Antonii.  Naše podoba je zarážející, viď. Až na ty oči, ty má po něm.  Doufám, že mi odpustíš, že jsem se neozvala dřív, ale pro tvůj svět jsem byla ztracená a proto jsem tě nechala v tom, že jsem  mrtvá.  A je to pravda. V ten den Bella Swannová taková, jakou jsi ji znal a miloval, zemřela.

Prosím tě jen o jediné. Abys svou lásku, přátelství, které jsi ke mě cítil, přenesl na Antonii. Ona je to nejlepší ze mě a z Edwarda, co zůstalo. Prosím, ochraňuj ji!


tvá přítelkyně navždy

Bella

 

Byla tak  zaujatá psaním dopisu, že si  nevšimla,  že se vrátil Marcus a teď stojí vedle ní.  Když složila hlavu do dlaní, aby zachytila pár zrádných slz, polekal ji dotek ruky, lehké pohlazení.  Prudce zvedla hlavu, ale když uviděla Marcuse, dech se jí zase zklidnil. S povzdechem opřela své čelo o jedinou oporu, kterou měla. Tiše vdechovala vůni jeho těla, která jí za ta léta překryla vzpomínky na jinou vůni, na  jeho vůni. Cítila se provinile, že žije, že dýchá, že jiný muž objímá v noci její tělo a šeptá jí něžná slova lásky. Cítila vinu i vůči Marcusovi, který ji miloval, a i když se za ta léta naučila jeho lásku oplácet, stále mezi nimi stál ON.

 

„Bello, ještě že je přede dveřmi má spolehlivá stráž, protože už jakou dobu jsem tu s tebou a ty sis toho ani nevšimla. Někdy si  myslím, že nemáš ani polovinu z upíra,  možná tak ždibec. Musíš být ve střehu, tvé instinkty tě měly okamžitě varovat a upozornit na přítomnost jiného upíra v tvé blízkosti,“ tiše ji káral Marcus, ostatně jako už tolikrát. To byla jejich soukromá hra, Marcus se stále pokoušel vychovat z ní upíra, ale moc se mu to nedařilo.

Když vešel a našel ji zabranou do psaní dopisu, neodolal a pozoroval ji, jako už tolikrát. Byla překrásná a její lidská půlka dodávala její kráse život, který upírkám chyběl. Dala mu toho tolik a on věděl, že jí to nikdy nemůže splatit. To, co si v hloubi srdce přeje, jí nikdo splnit nemůže.  Protože upír, který by uměl vrátit čas, se ještě nenarodil.

 

„Psala jsem dopis pro Antonii. Chci pro ni to nejlepší a především tu nejlepší ochranu. Proto ji také posílám do Forks. Vím, že tam bude v bezpečí.“

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

3)  Brigita (09.01.2012 09:14)

Krásná kapitola. Budu držet palce, ať se ti kapitolovka daří, jsem moc zvědavá na pokračování.

Mirus

2)  Mirus (05.01.2012 19:03)

Ráda bych z toho kapitolovku udělala, snad se mi to podaří:-)

Marvi

1)  Marvi (04.01.2012 20:43)

Pěkné, jen mám dotaz bude to mít víc pokračování? Protože by z toho mohla být i pěkná kapitolovka. Co ty na to? ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek