30.06.2010 [11:30], Eleanor, Povídky na pokračování, komentováno 7×, zobrazeno 2511×

Jak moc Bella pokročila s ovládáním její schopnosti? Bude se Bella stěhovat ke Cullenům?

8.   Kapitola

Holky po okukování Carlislea pomocí zrcadla osudu odešly a já měla konečně čas na sebe. Rozhodla jsem se kouknout na nějaký ten časopis. Vytáhla jsem je zpod postele a koukla na první strany. Bylo tam spoustu krásných fešáků, ale co mě zarazilo, bylo, že se moje schopnost nespustila. Zarazilo mě to, a tak jsem ji zkusila sama od sebe spustit. Fungovala. Uklidnila jsem se a vypla ji. Zakoukala jsem se znova do časopisů a nic. Nechápala jsem to. Najednou jsem jí ovládala podle sebe. Co se stalo? Co to zlomilo? Rozhodla jsem se zavolat Carlisleovi.

Hned jak telefon zazvonil, tak ho Carlisle zvednul.

„Ahoj,“ promluvil na mě mile. Jsem ráda, že jsem ho poznala.

„Ahoj,“ vrátila jsem mu.

„Mám pro tebe dobrou zprávu,“ řekla jsem zvesela.

„Povídej,“ vyzval mě.

„Dneska jsem vzala časopisy od tebe a nic. Prostě mi oči nezčernaly. Najednou mě prostě moje schopnost poslouchá,“ blekotala jsem vesele do telefonu.

„Opravdu? To je zvláštní. Nic většinou nepřijde samo o sobě. Víš co? Tak se zítra sejdeme a zjistíme, co a jak.“ Trošku mi tou odpovědí spadl hřebínek, ale musela jsem souhlasit. Měl pravdu.

„Dobře, a kdy si na mě uděláš čas?“ netrpělivě jsem se ho zeptala.

„Hm, co třeba zítra dopoledne? Nemám službu a zbytek rodiny, kromě Esme, nebude doma.“

„Snad to nedopadne jako minule,“ hlesla jsem mu na to.

„Ne, ne, tentokrát to Alici řeknu dopředu.“ A já se mohla těšit na zítřek.

Další den:

Mířila jsem si to ke Cullenovic vile a přemýšlela, jak to asi dneska bude vypadat. Dorazila jsem ke dveřím a otevřela mi Esme. Nechápavě na mě koukala.

„Ahoj, kde máš auto?“ vypadlo z ní. A jeje, co jí mám říct.

„Nechala jsem ho trochu dál na lesní cestě. Chtěla jsem se projít.“ Nekoukala, tak jako kdyby mi to zbaštila, ale akorát přišel Carlisle, tak jsem se tím nemusela zabývat.

„Ahoj,“ pozdravil mě. Já se tak vyhnula pohledu Esme.

„Ahoj,“ vrátila jsem mu.

„Tak jdeme na to?“ vybídl mě. Kývla jsem mu hlavou na souhlas a vstoupila dovnitř. Už zase mi při vstupu do obýváku utkvěl pohled na krásném křídle. Měla jsem chuť se k němu posadit a začít hrát. Připomnělo mi to, že jsem dlouho nehrála. Ano, taky hraji a měla jsem ty nejlepší učitele. Určitě je znáte. Patřili mezi ně třeba Bach, Beethoven a Mozart. Největší pošuk z nich byl Mozart. Skoro si trhal vlasy, když slyšel špatný tón. Hudbu zpočátku naprosto miloval, ale lidé mu jí znechutili. Byl to jeden z největší géniů, co se týče hudby. Chápala jsem jeho vášeň k hudbě. Když mě učil on, tak to bylo to nejkrásnější období. Pak mu ale úplně hráblo a moje mamka jeho duši musela zničit. Bylo mi ho líto, ale nebylo cesty zpět. Chtěl zabít totiž každého, kdo neměl hudební sluch, takže i mojí mamku. Prostě mu hráblo. Šla jsem dál za Carlislem do pracovny a myšlenkami jsem byla pořád někde jinde. Vzpomínala jsem na první setkání s Carlislem. Nemůžu uvěřit, že se mi stále věnuje. Od té doby, co mě léčí, jsem taková šťastnější. Jako kdyby se můj život vrátil do dětských let a já byla malá holčička. Nic mě netrápilo a stačil mi život na onom světě. Možná to bylo tím, že po dvou tisících letech jsem konečně měla svůj cíl. Ten byl naučit se ovládat a poznat časem lidský svět. Nebýt zavřená pořád doma a občas někam vyrazit. To chci toho tolik? Z mých myšlenek mě vyrušil Carlisle.

„Takže ty říkáš, že už svoji schopnost ovládáš?“ Já mu jen na to kývla a z baťohu vytáhla časopisy.

„Už je nebudu potřebovat. Děkuji.“ On mi výměnou za ně podával jiné. Nechápala jsem to. Vzala jsem si je od něho a koukla na obálku časopisu. Byl na ní nahý muž a stálo mu tam snad úplně všechno. Studem jsem polkla a zčervenala snad i na zadku, ale moje oči nezčernaly. Měla jsem svoji schopnost pod kontrolou. Carlisle zajásal.

„Takže jsme pokročili!“ Byla v jeho hlase slyšet radost a já jsem byla taky šťastná.

„Ty časopisy teda potřebovat nebudeme.“ Vytrhl mi je z ruky. Škoda, a já do nich chtěla nahlédnout více. Asi si budu muset taky takové pořídit, když už teď mé hormony nezabíjí okolí. Někdy se ho zeptám, kde je sehnal.

„A jak budeme pokračovat dál?“ Byla jsem zvědavá na další postup. Chvíli se tvářil zamyšleně, ale pak spustil.

„Víš, mluvil jsem o tom s Esme a usoudili jsme, že by bylo nejlepší, kdyby ses na nějakou dobu nastěhovala k nám. Poznala bys zbytek rodiny a až by ses začala lépe vedle nich ovládat, tak bys mohla začít chodit do školy s našimi dětmi. Určitě by ti pomáhaly.“ Tak na tohle jsem byla schopná jen otevřít pusu. To myslí vážně. Věří mi natolik, že si mě pustí do rodiny? Nechci nikoho z jeho rodiny ohrožovat. A co pak ty lidi ve škole? Zbláznil se? Vypadá to tak. Musel vidět můj vyděšený výraz.

„Neboj se, všemu dáme čas. Z mé rodiny nikoho jen tak nezabiješ. Jsou to upíři a do školy tě pošleme, až si budu opravdu jistý, že nikoho nezabiješ. Tak co ty na to?“ ptal se mě na můj názor a já o jeho nabídce začínala uvažovat.

„Ale já vaši rodinu nechci otravovat. Už tak dost otravuji tebe,“ řekla jsem mu své důvody.

„Neboj, otravovat nebudeš. Děti budou rády, že přibude někdo nový a Esme a já už tě teď bereme jako dceru. Budeme rádi, když naši nabídku přijmeš.“ Tímto proslovem mi vyhnal slzy do očí. Oni mě berou jako svoji vlastní dceru. To je tak krásné. Carlisle přišel ke mně a podal mi kapesník.

„Promiň, ale takhle se nikdy ke mně nikdo nechoval. Moc vám za to děkuji a moc ráda se nastěhuji. Myslím, že doma s tím problém nebudu mít.“ Smrkla jsem hned potom do kapesníku. V Carlisleovi tváři bylo vidět, že je šťastný. Dávalo mi to pocit, že mě tu opravdu chce mít.

„Takže, zítra si dones věci a já tě představím rodině. Esme už ti jela zařizovat pokoj,“ usmíval se na mě.

„Rodině ale neprozradíme, že si polobohyně smrti. Neva?“ Díval se na mě váhavě.

„Ne, bude to lepší, ale co jim řekneme?“

„Řeknu jim, že máš talent vysávání života, a že se ho učíš ovládat. Tím se vysvětlí, proč nechodíš mezi lidi. Prostě jim řekneme polopravdu. Nemají tušení o tom, že bohové opravdu existují.“ Koukala jsem na něj chápavě.

„Jinak dneska už budeme končit, ať se na zítřek můžeš připravit a sbalit.“ Zvedla jsem se ze židle, rozloučila jsem se s ním a pádila domů balit.

7. kapitola 9.kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Joana (02.07.2010 20:05)

Hlavně ať si vezme zubní kartáček a pěkné spodní prádlo Aby si neutrhla smrtelnou ostudu

6)  Eleanor (30.06.2010 18:28)

Jako určutě nějaká bude, ale asi později. Uvidím, jak se mi to tam bude hodit

5)  eMuska (30.06.2010 18:05)

Moje nervy... V tú chvíľu, čo Bella otviorila ústa som ich otvorila aj ja... A môžem si oprosiť kapitolku z Edwardovho pohľadu? Prosím? Pekne pekne pekne prosím... aj na kolienkach, keď chceš...

4)  Abera (30.06.2010 17:58)

3)  sakraprace (30.06.2010 17:27)

Šikovná holka, ale stěhování? Jsem moc zvědavá, jestli chuděra někoho nevysaje.

2)  semiska (30.06.2010 13:06)

Ta nabídka k bydlení je suprová, dojala mě. JSem nadšená, že Bella už dokáže ovládat svou moc. Krásná kapitola a moc se těším na další.

1)  Michangela (30.06.2010 12:30)

No snad ho napadne ukázat fotky rodiny. To budou zčernalé oči hned!!!

1