Sekce

Galerie

/gallery/nvl2selena.jpg

A myši mají pré. Selena má konečně volnost a užívá si společnosti Aleca...

12. Konečně volní

 

Ness:

„Rodiče odjeli, co podnikneme večer?“ Zamrkal na mě Nahuel a políbil mě. Napadla mě spousta věcí, co bych chtěla s Nahuelem dělat. Všimla jsem si Seleny, jak si oddychla, když auto s našimi rodiči odjelo.

„Rodiče sice odjeli, ale ještě tu zbyl děda a ten na vnoučata a hlavně na vnučky dohlídne,“ kazil nám radost děda.

„Ale dědo, my se budeme chovat slušně,“ přemlouvala jsem ho.

„Nejdřív s tebou musím o něčem mluvit, dědo,“ ozvala se trochu strnule Sel. Chtěla mu říct o Alecovi a netušila, jak by mohl reagovat.

„Dobře, jdeme.“ Odešli spolu a my venku osiřeli.

„Půjdeme do zahrady, co ty na to?“ lákal mě Nahuel.

„Proč ne.“ Alespoň budeme chvilku sami a bez dozoru.

 

Selena:

Zavřeli jsme se v dědově pokoji, abychom měli jistotu, že nás nikdo neposlouchá, v křídle pro hosty se nikdo nezdržoval.

„Tak spusť,“ pobídl mě. Nevěděla jsem, jak začít, ale aspoň si to natrénuju na mamku.

„Něco mámě tajím, protože se bojím její reakce,“ začala jsem.

„Myslel jsem, že jí můžeš říct všechno,“ divil se děda.

„To jo, ale ty víš, jak nesnáší každýho, kdo žije ve Volteře. Nesnáší to tu!“

„Takže jde o něco odsud, nebo spíš o někoho?“ Dělal, že je natvrdlý.

„Jde o Aleca, miluju ho a on mě!“ vybalila jsem to na něj. Zarazil se.

„Tvoje máma mi říkala, že spolu mluvili o tom, že odsud chce odejít, chce mu pomoct,“ vypadlo z něj.

„Cože?!“ Neměla jsem příležitost s Alecem mluvit od chvíle, kdy mluvil s mámou. Musím s ním mluvit, rychle!

„Chce mu pomoct, vymanit ho z Arovi moci,“ zopakoval to. Že by máma něco tušila?

„Kvůli mně?“ zeptala jsem se.

„Řekl bych, že o vás dvou nemá tušení. Jak je to tedy?“ vyzvídal.

„Otiskla jsem se, hned v prvním okamžiku, jak jsem ho spatřila. Strašně mě to trápí. Ví to všichni, kromě mámy, je mi hrozně, ale když jsem s ním, jsem šťastná, bojím se jí to říct,“ vylila jsem si srdíčko.

„A čekáš, že jí to řeknu já?“

„Ne, jen chci poradit a tak nějak jsem doufala, že nás necháš s Alecem, abychom mohli být spolu, dokud se mamka nevrátí,“ řekla jsem mu pravdu.

„Takže otisk, zlatíčko?“ Zkoumavě se na mě podíval.

„Jo,“ přikývla jsem.

„Pojď ke mně.“ Rozpřáhl svou náruč, aby mě objal. To víš, že budu na tvé straně, snad to máma pochopí.

„Děkuju, dědo!“ Myslela jsem, že se štěstím rozbulím! Pevně jsem ho objala.

„Můžu tedy za Alecem?“

„Běž, ale až se máma vrátí, hned jí to řekneš!“ nakázal mi.

„S tím počítám, dýl už to tajit nedokážu.“ Přikývla jsem a vyběhla z jeho pokoje.

 

Alec byl v trůnním sále, o něčem si povídal se svou sestrou.

„Rodiče už odjeli, Seleno,“ oslovil mě Aro. Alec zbystřil, zkoumavě si Ara prohlížel.

„Ano, už jsou pryč,“ odpověděla jsem pravdivě.

„Potřebovala jsi něco?“ věnoval se mi.

„Vlastně ne, jen jsem se chtěla na něco zeptat Aleca,“ podívala jsem se po něm. Hlavně dýchej, Seleno! Radila jsem si. Nedej to na sobě znát.

„Jsem ti k dispozici.“ Zvedl se ze židle a šel za mnou. Společně jsme odešli, cítila jsem Arův pohled na zádech a nenávistný pohled Jane, když za mnou Alec šel, mě skoro děsil.

 

„Tvá sestra vypadá děsivě, řekl jí to už někdo?“ Troufla jsem si to říct nahlas, až když jsme byli bezpečně daleko.

Alec se hlasitě zasmál. Milovala jsem jeho smích.

„To jo, občas děsí i mě.“ Zastavil se a podíval se na mě. Políbila jsem ho.

„Máma ti chce odtud pomoct,“ řekla jsem mu, co mi říkal děda.

„Já vím, říkala mi to.“ Věděl o tom.

„O čem jsi s ní mluvil?“ Potřebovala jsem vědět všechno.

„Jen o tom, proč jsem si ji chtěl vzít a že jsem celou dobu chtěl utéct, jako ona.“

„Až se vrátí, řeknu jí o nás.“ Sevřela jsem pevně jeho ruku. Bála jsem se, že mi uteče.

„Dobře, ale nemyslím si, že mi pak bude chtít ještě pomoct.“ Bál se toho stejně jako já.

„Máma není zlá, když něco slíbí, dodrží to!“ Přesvědčovala jsem hlavně sama sebe.

„Uvidíme, co máš v plánu teď?“ Zářil radostí.

„Je mi to jedno, hlavně, že budu s tebou.“

„Tak půjdeme někam, kde budeme sami dva,“ řekl a znělo to sakra lákavě. Byla jsem zamilovaná až po uši.

 

Nakonec jsme skončili v mém a Nessiině pokoji. Alec si sedl do křesla a já na něj. Chvíli jsme se prostě jen líbali, ale pak jsme si povídali. Vyprávěl mi o sobě, než je našel Aro a proměnil. Taky neměl snadnej život, Jane, jako dominantnější dvojče ho moc nešetřila. Povídali jsme si a povídali, než nás přepadla Ness.

„Tak tady jste!“ Nakoukla do dveří a rovnou vešla i s Nahuelem.

„Hledali jsme vás, napadlo nás, že bychom si mohli něco zahrát, určitě tady nějakou hru schrastíme,“ navrhla, docela se mi ten nápad zalíbil.

„V knihovně jsou šachy,“ podotkl Alec.

„Šachy jsou jen pro dva,“ povzdechla si Ness. Někdo zaklepal.

„Kdo je?“ zeptali jsme se s Ness najednou.

„Charlie!“ Nakoukl dovnitř. Nedalo se vás přeslechnout, a jestli mě vezmete do party, tak vám nabídnu Monopoly.“ Vytáhl z poza zad hru.

„Kde jsi ji vzal?“ divila jsem se.

„Přivezl.“ Pokrčil rameny.

„Dej to sem a pojď k nám,“ pobídla ho Ness.

 

Sedli jsme si do kruhu na zem na koberec.

„Nejspíš, mě to budete muset naučit,“ sledoval se zájmem Alec, jak rozkládáme hru a třídíme bankovky.

„Budeš hrát se mnou,“ hlásila jsem se.

„Fajn,“ dodal a políbil mě na spánek. Bylo to fajn. Všichni pohromadě, žádné skrývání ani nic podobného.

 

Asi po hodině zase někdo zaklepal na dveře. Děda rovnou nakoukl dovnitř.

„Jen vás kontroluju,“ usmál se ve dveřích, když viděl, že je s námi i Charlie a že hrajeme hru. Pak zase zmizel.

Sotva jsme dohráli hru, rozezvonil se mi mobil. Na displeji blikal nápis: Mamka volá.

Zatrnulo mi, i když bylo nepravděpodobné, že by věděla, co se tady děje.

Naznačila jsem prstem, jako, že se mají ztišit. Alec mě chytil za ruku.

„Ahoj, mami, už jste ve Vídni?“ začala jsem hovor první.

„Ahoj, jsme tady. Dceru Celeste jsme našli hodně rychle, dozvěděli jsme se něco hodně zajímavého. Pak ti všechno povím, nechci to řešit po telefonu. Co jste dělali, celý den,“ zajímala se mamka.

„Tak různě. Teď tady hrajeme společně Monopoly. Je to sranda,“ neřekla jsem jí úplnou pravdu.

„To je dobře, přijedeme asi až pozítří dopoledne, máme tu co řešit.“ Zněla strašně tajemně.

„Co se děje, mami?“

„Dozvěděla jsem se něco o našem původu, jak jsem říkala, pak ti to povím,“ řekla strašně nadšeně.

„Aha, tak dobře,“ přikývla jsem.

„Dobrou, zlatíčko!“ rozloučila se.

„Dobrou noc, mami.“ Típla jsem to.

 

„Divný,“ řekla jsem, když na mě všichni koukali.

„Co je?“ ptala se Ness.

„Máma tam zjistila cosi o našem původu. Ani děda o babiččině původu nic nevěděl.“ Nasadila mi tím brouka do hlavy.

 

Zbytek hry už jsem byla mimo. Hrál víc Alec, než já. Po hře jsme se rozloučili a s Ness jsme šly spát. Zdálo se mi o Celeste.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

4)  jeanine (20.08.2011 08:54)

Nosska: to budeš koukat Díky
marcela: děkuji
Semiško: Našli Celestinu dceru a neboj ono se to v příští kapitole vysvětlí. Děkuji

semiska

3)  semiska (19.08.2011 22:26)

Moc pěkný. Je trošku podezřelé, že našli Celestu a něco o jejich původu. Něco mi tam prostě neštimuje... vJsem zvědavá, co bude dál...

2)  marcela (19.08.2011 05:20)

Moc hezký,nemohla jsem se dočkat.

Nosska

1)  Nosska (18.08.2011 22:36)

Jsem moooc zvědavá, na co přišli

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Jacob