Sekce

Galerie

/gallery/nvl2selena.jpg

10. Zamčená kniha

 

Dozvíme se, co Charlie hledal s Nahuelem v knihách a taky, jak to na té střeše dopadlo.

 

Vaše Jeanine ♥

10. Zamčená kniha

 

Ness:

Nahuel zamrkal. Ani jsem si nevšimla, kdy mě přestal hladit. Teď mě pevně svíral kolem pasu, dokonce i druhou rukou. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě. Pak znovu a ještě jednou, jakoby ochutnával mé rty. Pak mě políbil pořádně a vášnivě. Mravenčilo mi celé tělo. Vzplála jsem, jako to slunce na obzoru. Možná jsem si doteď nebyla jistá, ale teď už ano. Zamilovala jsem se, až po uši.

Položila jsem hlavu na jeho rameno a čekala, jestli něco řekne. Sama jsem se bála promluvit, abych tuhle chvíli něčím nenarušila.

„Jdu dolů, neměli byste se tady zdržovat moc dlouho,“ oznámil nám Charlie a zmizel ve vikýři.

Nechtělo se mi ani hýbat. Vedle hřejícího Nahuela se mi leželo moc dobře. Co na tom, že mě tlačily tašky všude, kde mohly. A to, že bychom mohli hodně rychle sklouznout dolů, mi bylo taky ukradený.

Nahuel mě hladil rukou po celé délce páteře, tou druhou držel mou ruku na svých prsou. Trošku jsem se nadzvedla, abych mu viděla do obličeje. Měl zavřené oči a koutky rtů mu cukaly do úsměvu.

„Co?“ zeptal se a široce se usmál.

„Já…“ odmlčela jsem se. Strašně jsem chtěla vědět, co cítí, ale bála jsem se zeptat. V tomhle jsem opravdu zběhlá nebyla. Byla to moje úplně první opravdová pusa.

Otevřel oči a já se v nich okamžitě utopila. Položil mi ruku na tvář a palcem mě hladil po tváři.

„Chtěla jsi mi něco říct,“ uculoval se a rukou mi zajel až do vlasů. Zase si mě přitáhl a lehce mě políbil. Cítila jsem, jak mi hoří tváře.

„Já jen, tohle je poprvé, co…“ Položil mi prst na rty, abych nepokračovala.

„Neublížím ti, ano?“ zašeptal a já jen na souhlas přikývla. „Nebudu dělat nic, co bys nechtěla,“ usmíval se a já mu věřila.

„Mám tě plnou hlavu, Renesmé!“ Všechno kolem přestalo existovat. Přitiskl se k mým rtům a překulil mě na záda. Nechala jsem ho, aby mě líbal, prsty jsem mu zamotala do vlasů.

 

„Chcete spadnout dolů?“ rozesmála se vedle nás Selena s Alecem.

„Měli bychom se vrátit, jak říkal Charlie,“ podotkla, ale bylo na ní vidět, že se jí taky nechce. Nahuel ve chvilce stál a opatrně mi pomohl na nohy. Pevně mě chytil kolem pasu, jako bych mu mohla utéct. Dolů šel první, aby mě pod žebříkem mohl chytat. Sevřel mě v náručí a já si musela stoupnout na špičky, abych dosáhla na jeho rty. Nedokázala jsem jim odolat.

 

Selena:

Byla jsem ráda za Ness, konečně se dočkala, snad jim to vyjde. Alec mi pevně svíral ruku.

„Asi bychom s Ness měly jít první. Bude to míň nápadný.“ Objala jsem Aleca a nechtěla se ho pustit. Ness nespokojeně zakňourala.

„Kdy zase budeme spolu?“ Dívala jsem se Alecovi do jeho rubínových očí. Neděsily mě, spíš mě k sobě přitahovaly.

„Zítra promluvím s tvou mámou a pak uvidíme.“ Vlepil mi pusu. Vyhoupla jsem se nahoru a obtočila jsem nohy kolem jeho boků. Jeho ruce pevně sevřely můj zadeček. Nepřestávala jsem ho líbat.

„Sel! Musíme jít!“ okřikla mě Ness. Podívala jsem se po ní. Nahuel ji stále pevně svíral ve své náruči. Ona to aspoň nemusela před nikým tajit.

„Buď poslušná, zítra si tě najdu, ano?“ spustil mě na zem a já přikývla. Dostala jsem ještě jednu pusu a pak už jsme s Ness odcházely.

Šly jsme dát dobrou noc rodičům do knihovny a pak jsme šly spát. Obě jsme lítaly v oblacích a dlouho do noci jsme se převalovaly.

 

Brzy po ránu jsme se všichni sešli v knihovně. Aro si o něčem špital se Sulpicií dědou. Alec se opíral o knihovnu a usmíval se. Charlie s Nahuelem dorazili jako poslední. Oba si sedli k Ness na gauč. Ona hodně nenápadně ukradla Nahuelovu ruku a propletla prsty s těmi jeho. Záviděla jsem jí. Edward zpozorněl a vražedně se na Nahuela podíval. Nebude to mít lehké.

Aro si odkašlal a začal vyprávět.

„Bartolomeus II. byl první upír žijící ve Volteře. Narodil se jako prvorozený syn Bartolomea I. Miloval alchymii, vědu, dokonce magii, až se dostal k upírům a měničům…“

Aro vyprávěl dost přesvědčivě. Chvilkama jsem ani nedutala. Bartolomeus II. byl očividně větší cvok než Aro. Aro má rád zvláštnosti, ale Bartolomeus je snad i vyráběl. Příběh byl nekonečně dlouhý. Charlie s Nahuelem mu do něj neustále zasahovali. Četli Bartolomeovy deníky. Patří jim jeden celý regál v knihovně. Když se Aro dostal k čarodějnici Celeste, která byla pravou rukou svého vládce, Charlie už to nevydržel a postavil se.

„Co se stalo s Celestinou knihou, Bartolomeus se zmiňuje ve svém deníku, že Celeste zabil, aby se jí zmocnil, ale co s ní udělal, už se nezmiňuje!“ rozkřikl se.

„Co bys v té knize chtěl najít?“

„Pomoc! Stejnou pomoc, jakou poskytla Celeste Bartolomeovo ženě Katarině, nemohla mít přece děti!“ Teď už bylo jasné mně i Ness, co tak úpěnlivě v těch knihách hledal. Celou dobu šlo jen o Leah.

„Alecu, přines tu knihu z mé pracovny,“ poručil Alecovi Aro. Alec byl během chvilky zpátky a v rukou svíral tlustou koženou knihu. Všichni jsme na ni byli zvědavý a stoupli jsme si do kolečka kolem stolu, na který ji Alec položil.

„Má zámek, ani Bartolomeus ten kód nerozluštil. Celeste byla chytrá a vypočítavá. Nedala své vědomosti jen tak kdekomu. Když zámek rozluštíš, kniha ti bude k dispozici,“ mluvil klidně Aro. Sám toužil po jejím obsahu. Bylo to na něm vidět.

„Předpokládám, že příběh už dál slyšet nechcete,“ uklonil se naším směrem a byl na odchodu.

„Aro! Děkuju Vám,“ zavolal na něj Charlie a protáčel osmi-písmenný zámek. Byla tam celá abeceda.

„Napadá vás něco?“ zoufale položil ruce vedle knihy.

„Krev mé krve, nikdo jiný!“ četl vypálený latinský nápis nad zámkem děda.

 

Všichni se zaobírali knihou. Já jsem ucítila Alecovu ruku, jak mě chytila. Pomalu jsem se vytratila za ním. Zmizeli jsme mezi obrovskými regály plnými knih. Alec naznačil, že nemám mluvit. Slyšeli by nás. Pevně mě sevřel v náručí a políbil. Nepotřebovali jsme slova, abychom vyjádřili, co cítíme. Byla jsem vděčná i za tuhle malou něžnou chvilku. Museli jsme se rychle vrátit. Hlavně nenápadně.

 

„Co víme o té Celeste? Měla nějaké dítě, rodinu, kohokoli?“ kalkuloval děda.

„Četla jsem o ní jen v těch denících, jinak nic. Netušila jsem, že Aro tu knihu kouzel vůbec má,“ rozhodila rukama mamka.

„Měla tady svůj vlastní pokoj, je stále zamčený, vypadá spíš jako laboratoř, nebo alchymistická dílna. Aro má od něj klíč. Možná by se tam dalo něco najít,“ navrhl Alec. Mamka po něm střelila obdivným pohledem. Táta se podíval na mě a pak se na něj usmál.

 

„Ten pokoj jsme celý prohledali, nikdo nic nenašel, ale pokud na tom trváte, klíč vám půjčím,“ nabízel se Aro, když jsme za ním přišli. Netušila jsem, jestli nám chce pomoci, nebo jestli mu jde vážně jen o to otevřít tu knihu. Máma byla ve střehu.

 

„Sam, můžu s tebou mluvit?“ Chytil Alec mámu za rameno. Ve mně by se v tu chvíli krve nedořezal.

„Máme něco důležitýho na práci, jak vidíš! Nepočká to?“ vyštěkla na něj máma. Bylo mi ho líto.

„Dusím to v sobě už strašně dlouho, prosím!“ Tomuhle jeho štěněčímu pohledu bych neodolala ani za nic a zdá se, že zabral i na mamku.

„Dobře!“ Odešli spolu dlouhou chodbou.

„To bude dobrý,“ vzal mě kolem ramen táta.

 

Děda mezitím otevřel masivní dveře zdobené kováním. Z místnosti se na nás vyvalila zatuchlina a puch chemikálií. Edward honem otevřel okno a já jsem s pomocí větru rychle vyvětrala. Místnost měla dokonce postel, Celeste tady musela i spát. Možná tady byla jako vězeň. Bylo mi z toho pokoje ouzko.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

4)  marcela (29.07.2011 14:04)

Napínavý,jěště že mám ještě jednu kapitolu.Moc hezký.

jeanine

3)  jeanine (28.07.2011 18:42)

Semiška: Děkuji, zlatuško!
Aalex: Aro je samej otazník, takže uvidíme.

2)  Aalex (27.07.2011 09:00)

Skvělá kapitola. Dozvídáme se víc a víc. Nemůžu se dočkat pokračování. Zajímá mě, jestli Alec Sam přesvědčí a jestli budou moct být konečně šťastni předevšemi. A o co jde Arovi doopravdy...

semiska

1)  semiska (26.07.2011 20:47)

Moc pěkný. Jsme moc ráda, že jsou ti čtyři hezky spolu. Jsme zvědavá na reakci Sam po rozhovoru s Alecem...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek